Základy vizuální komunikace pro designéry v sektoru služeb: vybrané principy, metody a nástroje

Tento článek reflektuje následující otázky. V čem spočívá vizuální komunikace? Co pro designéry služeb znamená mít dobrou vizuální komunikaci? Jaké nástroje využívají? A v čem tkví její důležitost v designu služeb? Pro designéry služeb tvoří vizuální komunikace stěžejní bod pro jejich tvorbu, aby si mohli snáze představit jednotlivé designové fáze, které jim pak pomůže s následnou realizací.

Vymezení vizuální komunikace

Jaké principy by si měli osvojit designéři při vývoji svých služeb? Na začátku si musíme vymezit, co všechno spadá do vizuální komunikace. Do vizuální komunikace spadají různé formy od fotografií, videí a animací až po různé diagramy, skeče a grafy. Tyto formy tvoří fundamentální základ pro takový designérský proces, kdy potřebujeme zkoumat jeho koncepty a sdílení informací, které jim pomáhají ke zlepšení jejich porozumění, paměti a úsudku. Je to dáno tím, že jim tyto vizualizace pomáhají rychleji analyzovat jednotlivé vzorce z velkého souboru informací a pomoci tak rychleji pochopit složité myšlenkové pochody. [1]

Nyní přejdu ke konkrétním designérským principům, které si kladou za cíl propojovat vizuální komunikaci s kognitivním vnímáním uživatele, kde se snaží vizuální komunikace pomoci s porozuměním informačního obsahu. Tyto designérské principy zahrnují tři úrovně poznání. První se věnuje identifikaci designérských principů, která identifikuje hlavní designérské principy analýzou ručně navržených vizualizací.[2]

Druhý designérský princip se zaměřuje na zakódování těchto designérských principů do algoritmů a rozhraní pro tvorbu vizualizací. A třetí princip se zabývá hodnocením designérských principů, kdy dochází k měření informačního procesu, komunikace a rozhodujícího procesu, které jsou výsledkem vizualizačního procesu. Tato hodnocení slouží také k ověření platnosti těchto designérských principů.[3]

Tyto tři principy vytvoří automatizované vizualizační designérské systémy pro dvě klíčové oblasti. Pro oblast kartografické vizualizace, která slouží pro modelové znázornění projektu. A pro oblast technické ilustrace, kde dochází už k vyvíjení konkrétních technik pro uskutečnění realizační fáze projektu. Tento třífázový princip umožní designérům lepší pochopení strategií a pomoci s vyvozováním závěrů z těchto vizualizací.[4]

Vizuální komunikace v sektoru služeb

V této části si musíme položit otázku, jakou hodnotu můžou přinést designéři vizuální komunikace do CX designu neboli zákaznického designového procesu. Vizuální design v sektoru služeb nabízí zcela pragmatický způsob, jak popisovat složitost návrhových scénářů dané služby. A z toho důvodu je stále větším trendem využívání vizualizačních technik pro výzkum a komunikaci ve službách, kde je vizuální komunikace považována za tzv. metadisciplínu.[5]

V této souvislosti chci zmínit jeden velmi příhodný citát.[6]

“Design si představuje budoucnost tím, že vezme pociťovanou potřebu nebo problém, který je vágní a tvoří abstraktní myšlenku a snaží se ji učinit hmatatelnou — učinit ji ve světě tak, aby různé zúčastněné strany si mohou sociálně a interaktivně společně představit, jaká to může být myšlenka.”

Historický exkurz do designu služeb

Vizuální komunikace tvoří důležitou součást v procesu designového myšlení, která výrazně napomáhá s řešením komplexních problémů na systémové úrovni, kde se poprvé objevil na úrovni v technologicky orientovaných disciplínách, které se pak posléze rozšířily do ekonomického sektoru mapující výzkum lidského chování. Můžeme říct, že se designový proces změnil z materiálně orientovaných systémů až po nehmotné objekty, které se zabývají správou rozhodovacích systémů, kde důležitými faktory hrají lidské zdroje a tím začala éra ekonomiky postindustriálních služeb od materiálních až po nehmotné objekty.[7]

A od této doby, co se začal proměňovat designový proces od hmotných objektů po nehmotné, tak se začaly měnit i způsoby, jak řešit designové problémy a tím výrazně došlo i ke změně designového myšlení. Řešení designových problémů přestalo být viditelné jako to bylo typické u hmotných objektů, ale vyvinuly se nové designové metody, které se soustřeďují na intuici a představivost, které lépe pomáhají designérům, aby se na ně mohli více spolehnout.[8]

Nyní si zodpovíme otázku, jaký je základ vizuální komunikace. Do vizuální komunikace spadá vizuální vnímání, vizuální paměť a vizuální reprezentace, které jsou základními složkami v procesu designového myšlení a tvoří předpoklad pro práci se složitými komplexními problémy na systémové úrovni pro rozvoj taxonomie abstraktních vizuálních reprezentací, kde součástí této taxonomie jsou různé vývojové diagramy a jiné další mapující vizuální techniky apod.[9]

Designové metody

Pro designéry služeb je zapotřebí, aby znali jednotlivé designové metody pro konkrétní vizuální reprezentaci taxonomie. Tyto designové metody zahrnují řadu těchto vizuálních reprezentací od fotografie, videa až po různé digramy, tabulky, grafy apod., kde většina těchto metod byly právě použity k reprezentaci pojmů, vztahů a k dalším proměnným. Z toho důvodu jsou tyto vizuální reprezentace považovány za ústřední bod výzkumu designu a praktik, které se týkají abstraktní sféry nápadů a zkušeností.[10]

Z těchto důvodů byly tyto designové metody vyvíjeny k řešení vztahů mezi produkty, ve kterých jsou produkovány a kterými cirkulují v závislosti na politických a sociálních aspektech uživatelského chování v rámci společnosti postindustriálních službách.[11]

Souhrnně řečeno se vizuální taxonomie designových metod používá ve výzkumných přístupech k designu, která mapuje odklon od racionalistického přístupu k používání vizuálních metod poskytující interpretační využití běžně zažitých těchto vizuálních forem v každodenním životě designérů a uživatelů.[12]

Vizuální techniky

Nyní představím několik vizuálních technik aplikovatelné do designu služeb. Dříve než představím jednotlivé vizuální techniky si musí každý designér služby před tím, než začne něco vytvářet, položit čtyři základní otázky.[13]

1. Co vím?

2. Co ví někdo jiný?

3. Co nyní vím?

4. Co si teď představuju?

První tři otázky pomáhají zmapovat znalosti a poznatky, které má designér o dané problematice výzkumného tématu před, během a po výzkumném procesu. Celkově tyto tři otázky mapují sociologickou znalost v dané oblasti. A poslední mířená otázka nutí designéra, aby vytvořil designové interakce na předešlé otázky a vizuálně je vyjádřil.[14]

A nyní přejdu už k vyjmenování konkrétních vizuálních technik v závislosti na odpovědi předešlých otázek. První technikou jsou metody vizuálního mapování mysli, které může designér použít u první otázky a pomáhají s produkcí nových nápadů, které jsou uspořádané do struktury napomáhající identifikovat vztahy mezi nápady. Taková struktura připomíná myšlenkové mapy. Takové vizuální mapování může umožnit identifikaci komplexních symbiotických vztahů mezi problémy.[15]

Druhá vizuální technika se bude týkat odpovědi na druhou otázku, kdy je zapotřebí získat názory druhých nejčastěji prostřednictvím zpětné vazby od uživatelů. V tomhle případě může designérovi pomoci technika vizuálního průzkumu, která poskytuje obrazový rozměr ke klíčovým tématům. Tato technika zastává několik forem, kdy si uživatel vybírá různé vizuální položky nebo nakreslí svou vlastní vizualizaci.[16]

Mezi dalšími aplikovatelnými metodami můžou být například třídění karet, slovní asociace nebo mapování scénářů. U metod třídění karet a slovních asociací designér získává vhled přes analýzu aktivního procesu a učení se z tohoto aktivního procesu. A vizuální metoda mapování scénářů se snaží zmapovat vztahy, kde designér zachycuje lidi, události nebo předměty pro poskytnutí jakéhosi obrazu těchto vztahů napříč prostorem a časem. Souhrnně řečeno mapování scénářů představuje jasnou a zjednodušenou vizualizaci něčeho, co je jinak často neviditelné a pro designéry obtížně představitelné.[17]

A poslední zmíněnou technikou je vizuální vyprávění příběhů, na jehož základě je tvorba persony, kde si designér navrhne ideálního zákazníka své služby a vytvoří mu jeho vlastní příběh, kde představí například kolik má let, z jakých pochází poměrů, jaký je jeho status nebo jaké jsou jeho cíle apod. a na základě těchto vytvořených informací dojde k sestavení jeho příběhu, který může například připomínat, jak daná persona prožívá svůj den.[18]

Seznam nástrojů pro designéry služeb

Na závěr představím několik dostupných digitálních nástrojů, které by si měl osvojit každý designér. Některé nástroje jsou dostupné na všech typech zařízení od Apple, Android či Windows, ale převážná většina skutečně kvalitních nástrojů jsou dostupné jen na zařízeních od Apple a z toho důvodu doporučuju všem začínajícím designérům, aby si pořídili ke své práci spíše Apple zařízení, konkrétně iPad s Apple tužkou nebo Macbook.

Nyní přejdu už k samotnému výčtu aplikací, které jsem zvolila dle mého výběru na základě výše popsaných vizualizačních technik a ukázky z fotek aplikací jsem pořídila sama ze svého iPadu.

Doporučené nástroje

1. aplikace ThinkSpace pro tvorbu myšlenkových map doporučené k technice mapování mysli:

2. aplikace Explain Everything Whiteboard pro tvorbu sdílené prezentace doporučené k technice vizuálního průzkumu:

3. aplikace Zoom Cloud Meetings pro tvorbu videokonference doporučené k technice vizuálního průzkumu nebo pro komunikaci s dalšími designéry.

4. aplikace Microsoft Whiteboard pro tvorbu vizualizačních konceptů doporučené k technice třídění karet, mapování scénářů nebo i ke tvorbě vizuálního příběhu.

Použité zdroje

[1] AGRAWALA, Maneesh; LI, Wilmot; BERTHOUZOZ, Floraine. Design principles for visual communication. Communications of the ACM, 2011, 54.4: 60–69.

[2] Tamtéž.

[3] Tamtéž.

[4] Tamtéž.

[5] ROXBURGH, Mark; COX, Stephen. Visualisation and the service sector: Why visual communication design is central to designing the immaterial. Studies in Material Thinking, 2016, 15: 1–19.

[6] Tamtéž.

[7] Tamtéž.

[8] Tamtéž.

[9] Tamtéž.

[10]Tamtéž.

[11]Tamtéž.

[12]Tamtéž.

[13]Tamtéž.

[14]Tamtéž.

[15]Tamtéž.

[16]Tamtéž.

[17]Tamtéž.

[18]Tamtéž.