Úskalí inkluze v základním vzdělávání

Problematika inkluze je v aktuální době v pedagogice hojně diskutované téma. Definovat inkluzi můžeme jako „způsob vzdělávání, který dbá na maximální rozvoj každého žáka s ohledem na jeho individuální potřeby a specifika“[1]. To, že má někdo speciální potřeby při vzdělávání, totiž nemusí nutně znamenat, že je méně inteligentní, než někdo jiný bez těchto potřeb. Tato osoba může pouze vyžadovat jiný přístup v přijímání a vstřebávání informací. Ve výsledku se dokáže naučit to samé, pouze pomocí jiných metod.

Osobu se speciálními vzdělávacími potřebami definuje §16 školského zákona jako osobu „která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření”[2]. Zákon se vztahuje na předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání ve školách a školských zařízeních, z čehož plyne, že inkluze ve vzdělávání se týká širokého věkového spektra. Navzdory tomu mi přijde, že se o ní debatuje primárně ve spojení se základním vzděláváním, k němuž vztahuji i následující text.

Inkluzi bychom neměli zaměňovat s integrací, ačkoli se definice obou pojmů mohou překrývat. Inkluze je v podstatě vyšší stupeň integrace. U integrace jde o začlenění dětí s rozdílnými potřebami do běžných škol, stejně jako u inkluze. Avšak při inkluzivním vzdělávání je obzvláště přihlíženo na individuální vzdělávácí potřeby dětí se speciálními požadavky. Ačkoli inkluze pomáhá překonávat nerovnosti a naplňovat základní právo na rovnost a vzdělávání (resp. rovné šance dětí na vzdělávání), přináší s sebou i několik úskalí. Benefity inkluze jsou často rozebíraným tématem, proto bych se zde ráda zaměřila spíše na její nevýhody.

Prvním problémem, který vyvstává, je financování. Speciální potřeby dětí přináší i požadavek nadstandardního přístupu a odpovídajících učebních pomůcek. Může se jednat o překonávání fyzických překážek — např. přestavba školy, aby měla všude bezbariérový přístup. Anebo může jít o nakoupení speciálních materiálů a učebnic pro děti s duševními poruchami (či poruchami učení aj.). V obou případech se ale jedná o ekonomický aspekt, kdy škola financemi musí disponovat a musí je být ochotna investovat na rozvoj této oblasti.

S tímto souvisí i podpora pedagogů a vedení školy. Speciální požadavky znamenají speciální přístup, tedy práci navíc od pedagoga. Což je pedagog ne vždy ochoten věnovat. Mnohdy mu chybí i příslušné kvalifikace. Možností je zaměstnat speciálního pedagoga, který by měl na starost děti s odlišnými požadavky. Vracíme se však zpět k finančnímu aspektu, jelikož extra čas, kvalifikace či nový pedagog znamenají peníze navíc.

Se sociálním aspektem se pojí obava z možného vyloučení dětí z kolektivu, krajně až šikany. Tuto obavu považuji za relevantní, protože děti mají mnohdy tendence vyčleňovat odlišné. Nevidím zde však jednoduché řešení, protože vzájemný přístup mezi dětmi vychází z výchovy rodičů. Z čehož vyplývá, že pokud chceme děti učit otevřenosti, respektu a vzájemné úctě, musíme začít u jejich rodičů. Myslím si ale, že vnímání odlišností se změnilo k lepšímu a lidé jsou tolerantnější než byli dříve.

Aby tedy mohla být inkluze úspěšná, musí stát na pevných základech sestávajících z podpory pedagogů a školy, vhodné strategie pro implementaci, a dostatečném množství financí na realizaci. Což nepovažuji za příliš nereálné. Zásadní je odhodlání a touha, protože kde je vůle, existuje i způsob.

Osobně vidím u inkluze i jiné úskalí než výše zmíněná. Ve spojení s inkluzí se hovoří převážně o dětech se speciálními potřebami, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny. Tedy bez podpory navíc by v běžné škole, kde se učí „standardním“ způsobem, zaostávaly. Přijde mi, že se ale opomínají děti, jenž jsou naopak oproti „standardu“ napřed. Namísto, aby se jim věnovala speciální pozornost a jejich talent byl rozvíjen, jsou jim přidávány pouze úkoly navíc, aby se nenudily, když zbytek ještě úkol vypracován nemá. Pokud tedy nebude při inkluzi přihlíženo i na tyto děti, nemyslím si, že se jedná o skutečnou inkluzi dle definice na začátku tohoto textu. Jsem toho názoru, že inkluze by měla být oběma směry, nejenom podpora znevýhodněných dětí, ale i rozvíjení talentovaných dětí. Obávám se, že potřeby těchto dětí by mohly být upozaďovány na úkor dětí se speciálními potřebami. Důležité je nalézt rovnováhu tak, aby potřeby všech dětí byly respektovány a naplněny.

Závěrem bych chtěla říci, že v inkluzi vidím potenciál pro překonání nerovností a zpřístupnění kvalitního vzdělání většímu okruhu dětí. Škola ale musí zvolit vhodnou strategii, jak k inkluzi přistoupit, aby benefitovala všem stranám a nezvýhodňovala pouze některé. Nesmí být zapomínáno na potřeby všech dětí.

[1] Inkluzivní vzdělávání: Víte, co tento pojem doopravdy znamená?. (2024). Presto © Copyright 2020. https://www.presto-skola.cz/inkluzivni-vzdelavani

[2] Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

[3] Co je inkluze ve škole?. (2024). Podpora společného vzdělávání v pedagigcké praxi, Národní pedagogický institut České republikyhttp://www.inkluzevpraxi.cz/apivb/co-je-inkluze

[4] Votavová, R. Rozdílný význam pojmů integrace a inkluze. (2013). Metodický portál RVP.CZ, Národní pedagogický institut České republiky. https://clanky.rvp.cz/clanek/c/SSC/17243/ROZDILNY-VYZNAM-POJMU-INTEGRACE-A-INKLUZE.html