České univerzity v historické perspektivě
Následující text se pokusí nastínit jaký byl historický vývoj českých univerzit a jak se v čase měnil jejich charakter a role ve společnosti.
Středověk
Na území dnešní České republiky existuje poměrně dlouhá univerzitní tradice, přece jenom první univerzita na našem území, Karlova univerzita, byla založena již v roce 1348. V tomto období se skládala ze čtyř fakult: teologické, artistické, právnické a medicínské. Na začátku 15. století zde rektorskou funkci zastával i Mistr Jan Hus a měl zde poměrně velký vliv.[1]
Středověké univerzity byly od těch dnešních značně odlišné. Zřejmě nejzásadnějším rozdílem byla absence žen, jelikož ženám byla možnost univerzitního studia zapovězena.[2] Další podstatnou odlišností byla i délka univerzitního studia, která se mohla, v případě teologických a právnických fakult, vyšplhat až na 15 let. Artistické fakulty (tedy fakulty svobodného umění) naopak sloužily jako předstupeň předchozích dvou fakult a studovali zde velmi mladí lidé, podstatně mladší než studenti dnešních prvních ročníků vysokých škol.[3] Na artistické fakultě bylo možné získat titul bakaláře, případně mistra umění a dále pokračovat ve studiu na jedné z vyšších fakult (teologické, právnické nebo medicínské), které byly zakončeny ziskem doktorského titulu. Výuka probíhala formou přednášek a disputací.[4]
Z dnešního pohledu by bylo problémem, že studium probíhalo výhradně v latině. V tehdejší době se nicméně jednalo spíše o výhodu, jelikož výuka v latině probíhala prakticky na všech univerzitách a nebyl tudíž problém se mezi univerzitami často přesouvat a studovat postupně na víceru z nich, což byla ve středověku naprosto běžná praxe.[5] Univerzálnost latinského jazyka nicméně dnes v podstatě nahradila angličtina a pravděpodobně neexistuje mnoho univerzit, které by neumožňovaly studium, alespoň některého ze svých oborů, právě v tomto jazyce.
Ve středověku se zrodil ještě jeden důležitý atribut univerzit, který přetrval až do dnešní doby: akademické svobody. Univerzity představovaly jedno z mála míst, kam zcela nezasáhla, jinak všemohoucí, ruka panovníka či krále (případně církve) a kde mohli lidé skutečně svobodně a kriticky přemýšlet o světě a jeho problémech.[6] Zároveň se také jednalo o místo, které umožňovalo měšťanům i poddaným zlepšit svoje postavení v tehdejším sociálním uspořádání společnosti a proniknout do vyšších společenských vrstev. Zde je potřeba zdůraznit, že podobných možností nebylo ve středověku mnoho.[7]
Novověk
V roce 1573 vzniká v Olomouci historicky druhá česká univerzita, která dnes nese název Univerzita Palackého. Tato vzdělávací instituce se postupně vyvinula z jezuitské koleje v plnohodnotnou univerzitu a v počátcích nabízela studium artistického a teologického zaměření. Samotná univerzita prošla v průběhu historie turbulentními změnami, kdy několikrát zanikla, a dokonce byla jeden čas i transformována na pouhé lyceum.[8]
V roce 1707 je založeno dnešní České vysoké učení technické, nicméně samotná výuka zde začíná kvůli formálním problémům (žádná reakce na doporučení projednání reskriptu od panovníka Josefa I., posléze nedostatek peněz na chod) až v lednu roku 1718, tedy o více než 10 let později. V této době se ovšem jednalo o učiliště a byly vyučovány obory typu: fortifikační umění, zeměměřičství, kreslení map, odvodňovací práce atp. O status technické univerzity bylo zažádáno až v roce 1798.[9]
Na konci 18. století, konkrétně v roce 1799 vzniká dnešní Akademie výtvarných umění a jedná se tedy o nejstarší uměleckou školu na území dnešní České republiky. Jako první vznikla kreslířská akademie, později rozšířená o obor krajinné malby a grafickou dílnu. Zprvu ryze praktická výuka je obohacena i o teoretické předměty a na určitou dobu i o výuku architektury.[10]
Pokud bychom měli charakterizovat výuku na českých univerzitách v tomto období, tak zde byly patrné dva spolu soupeřící směry, konkrétně jezuitská a protestantská výchova. Jak již bylo řečeno, tak jezuitské základy měla dnešní Univerzita Palackého, ale i v Praze existovala jezuitská kolej, která byla v roce 1611 povýšena na univerzitu a stal se z ní jakýsi protipól tehdy protestantské Univerzity Karlovy. Roku 1622 dostali dokonce jezuité pod svoji správu celou Univerzitu Karlovu, jako následek porážky českých stavů v Bitvě na Bílé hoře. V roce 1654 pak vznikla sloučením jezuitské a Karlovy Univerzity Karlo-Ferdinandova universita.[11] V roce 1757 jsou jmenováni do čela fakult necírkevní zástupci v podobě studijních ředitelů, kteří měli garantovat státní dohled nad výukou. Zákaz jezuitského řádu v roce 1773 zasadil tvrdou ránu výuce českého jazyka, protože to byli právě jezuité, kteří češtinu na svých školách pěstovali. Němčina nahrazuje latinu v pozici oficiálního vyučovacího jazyka na obou českých univerzitách v roce 1784.[12]
Mládež Jednoty bratrské je posílána na zahraniční protestantské univerzity a samotná Jednota se snaží klást důraz na vzdělání všech společenských vrstev a rozvoj českého jazyka. Co se týče charakteristiky protestantské univerzitní výuky, tak přestože protestantismus se stavěl proti katolickému dogmatismu, konzervativismu a také náboženské nesnášenlivosti, tyto vlastnosti se na univerzitní půdě nepodařilo dlouho udržet a později se stejné negativní aspekty staly součástí i protestantských univerzit. Výuka se začala orientovat primárně na teologii a opět začala růst náboženská netolerance. V jezuitské pedagogice byla veškerá výuka naplánovaná na dlouhou dobu dopředu do velmi jemných detailů, pozornost byla věnována i věcem, jako mimika či intonace mluvy. Mezi samotnými studenty však panovala nedůvěra a velká soutěživost, z čehož následně plynuly další negativní jevy jako vzájemné špehování a následné udavačství, či slepá poslušnost vůči autoritám. Důraz byl kladen také na rozvoj tělesné zdatnosti studentů a využívány byly také didaktické divadelní hry.[13]
19. století
V 19. století vznikly tři další dnes významné univerzity. V roce 1885 vznikla v Praze Umělecko průmyslová škola (dnešní VŠUP), která byla v počátcích jakýmsi hybridem mezi střední a vysokou školou, jelikož byla podřízena přímo ministerstvu školství. Vládla na ní uvolněná atmosféra a ve studentech byl podporován tvořivý přístup samotnými pedagogy. Na všeobecnou tříletou školu zde navazovaly specializované obory (např. řezbářství, kresba, zpracování kovů atp.) s délkou studia od tří do pěti let.[14] Roku 1895 získává vysokoškolský statut také Báňská akademie v Příbrami, dnešní Technická univerzita v Ostravě.[15] Na úplném konci 19. století, v roce 1899, byla dekretem Františka Josefa I. ustanovena v Brně Česká technická vysoká škola (dnešní VUT), která vznikla z původně technického učiliště.[16]
Atmosféra ve společnosti na začátku 19. století nebyla inteligenci nakloněna, hlavně kvůli politice samotné habsburské monarchie a jejích představitelů, kteří v inteligenci a vzdělaném proletariátu spatřovali nepřítele. Studenti měli zakázáno studovat na cizích univerzitách, aby se „nenakazili“ liberalismem. Tehdejší školství mělo za úkol chrlit poslušné úředníky, jakékoli náznaky svobodného myšlení nebyly žádoucí.[17] V této době už začíná klíčit nespokojenost nejenom českých vlastenců a začíná se formovat to, co později dostane označení Národní obrození. Jednou ze snah obrozenců bylo zachránit český jazyk a dostat ho zpět do škol všech úrovní, na což si však museli ještě dlouhou dobu počkat.[18] Po revolučním roce 1848 nastupuje temné období Bachova absolutismu, ve kterém však kupodivu došlo k pozitivním změnám ve zdejším univerzitním školství. Roku 1849 byla v rakouském císařství provedena školská reforma, jejímž výsledkem bylo zlepšení pozice univerzitního studia. Univerzity už neměly být strojem na výrobu úředníků, ale studium mělo být zaměřené primárně na vědeckou práci. Filozofické fakulty již neměly status pouhé přípravky na další studia, ale byly plně zrovnoprávněny s ostatními fakultami a poskytovaly plnohodnotné vysokoškolské vzdělání.[19] V roce 1882 Karlo-Ferdinandova universita rozdělena na českou a německou část a studentům tedy bylo umožněno absolvovat celé studium v češtině. Vědecké bádání bylo výrazně ovlivněno pozitivismem, ze kterého převzalo myšlenky úcty k faktům a jejich neustálé ověřování, a také skeptický přístup ke spekulacím a nepodloženým tvrzením.[20]
Velmi důležitým momentem bylo také povolení univerzitního studia ženám. Přestože dekret povolující ženám účast na přednáškách, které „jsou pro ně vhodné“ už v roce 1878, tak prvních šest studentek je přijato až na samotném sklonku 19. století, konkrétně v roce 1895 na Filozofickou fakultu české university. Studentky byly přijaty teprve až po dlouhých obstrukcích ze strany pedagogů, a navíc pouze na hospitační studium.[21] Omezení hospitačního studia spočívala v nutnosti souhlasu vyučujícího s účastí na přednášce, v neustálé hrozbě zákazu vstupu na univerzitní půdu a také v neexistenci legálního nároku na skládání zkoušek.[22]
20. století — 1. republika
Na vznik dalších českých univerzit bylo třeba si počkat až do založení Československé republiky v roce 1918, kdy vznikly hned tři vysoké školy v Brně v krátkém časovém období. Jako první vznikla veterinárně zaměřená Vysoká škola zvěrolékařská (dnes VFU), která byla ustanovena zákonem již v roce 1918, nicméně samotná výuka začala až v listopadu 1919.[23] V lednu roku 1919 byla ustanovena také Masarykova univerzita, jejímuž vzniku předcházely desetiletí marných politických bojů za její založení. Problém byla brněnská dvojjazyčnost a strach brněnských Němců, že bude oslabena jejich pozice a politický vliv na město. Tato bariéra padla se vznikem samostatné Československé republiky. Zakládajícími fakultami byly Právnická, Lékařská, Filozofická a Přírodovědecká.[24] V červenci téhož roku poté vzniká také dnešní Mendelova univerzita, která tehdy nesla název Vysoká škola zemědělská. V počátcích se skládala ze dvou odborů, a to lesnického a hospodářského.[25]
Období první republiky bylo obdobím rozkvětu, kdy se český národ mohl konečně svobodně nadechnout po staletích cizí nadvlády a prokázat světu, že jeho samostatnost je oprávněná. Na vysokých školách panovala svoboda učení a studium mělo vědecký charakter. Cílem studia nebylo pouhé získání titulu, ale i se ziskem titulu spojený postup ve společenském žebříčku a zisk lepšího sociálního postavení. Na školách se platilo školné a aby se člověk mohl osvobodit od placení školného musel mít buď vynikající školní výsledky anebo prokázat nemajetnost.[26]
V Československu byl významný podíl německého obyvatelstva (cca ¼), které mělo vlastní vysoké školy. Jednalo se hlavně o Německou techniku v Brně a v Praze a Německou univerzitu v Praze. Všechny tyto školy byly před 2. světovou válkou zařazeny pod říšské ministerstvo školství a nacifikovány. Fungovaly zde až do konce 2. světové války, kdy byly definitivně zrušeny[27] Benešovými dekrety č. 122 a 123/1945 Sb. V nich byla Německá univerzita v Praze označena jako „ústav nepřátelský českému národu“. Majetek těchto univerzit poté dle dekretů připadl jejich českým protějškům.[28]
20. století — Nacistická okupace a tři roky svobody
Období nacistické okupace patří k nejtemnějším kapitolám nejen zdejšího školství. Německo mělo v plánu germanizovat Čechy a Moravu a nemělo nejmenší zájem na tom, aby se zde vychovávaly další generace české inteligence. Při masových demonstracích proti okupační moci 28. října byl postřelen student medicíny Jan Opletal, který posléze svým zraněním podlehl. Jeho pohřeb se spontánně transformoval v další studentské masové demonstrace, na něž okupanti reagovali terorem zaměřeným na studenty. 17. listopadu 1939 došlo v Praze k popravě devíti studentských funkcionářů, k definitivnímu uzavření českých vysokých škol a k odvlečení více než 1200 českých vysokoškolských studentů do koncentračních táborů.[29]
Po konci druhé světové války byly zrušeny německé univerzity a ve vysokém školství se nastartovaly regenerační procesy. Už na podzim roku 1945 byla na části vysokých škol plně zahájena výuka a byly přijímáni prakticky všichni zájemci o studium, včetně těch, kterým studium přerušila válka. Za účelem rychlého zacelení propadu ve vzdělanosti bylo také zrušeno školné. Zájem o studium byl velký a v prvních poválečných letech studovalo zhruba 2x tolik studentů (kolem 50 tisíc), než v roce 1936/1937 (kolem 24 tisíc).[30] V období tří svobodných let tehdy vznikly 2 nové vysoké školy s uměleckým zaměřením. Benešovým dekretem č. 127 byla v roce 1945 zřízena dnešní Akademie múzických umění v Praze se čtyřmi odbory: dramatickým, hudebním, tanečním a filmovým.[31] Roku 1947 pak vznikla v Brně Janáčkova akademie múzických umění.[32]
20. století — Komunistická nadvláda
V období komunismu opět vzniklo několik univerzit, jejichž charakter odrážel zaměření komunismu na průmysl (zejména strojírenství a chemický průmysl). Za všechny můžeme jmenovat například Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze (1949), Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích, Vysoká škola strojní v Ostravě či Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzní (všechny 1950).[33]
Po únorovém převratu začalo české vysoké školství opět strádat. Studenti již nebyli přijímáni na základě schopností, ale na základě kádrových profilů. Důležitou roli hrála také doporučení od škol a mládežnických a jiných organizací a svazů. Stavy studujících se díky těmto opatřením začaly snižovat a kvalita výuky rovněž klesla, jelikož ani školnímu prostředí se nevyhnuly politické čistky. Od roku 1950 začaly být povinné přednášky marxismu-leninismu pro všechny posluchače a byly zrušeny teologické fakulty. Byla zavedena nová terminologie pro označování pedagogických pracovníků, která vydržela až dodnes (profesor, docent, lektor, asistent atd.). V roce 1952 byla zavedena možnost studovat dálkově při práci. Množství studentů poté až do roku 1968 narůstalo, ze zhruba 30 tisíc studentů ve školním roce 1950/51 až na 89 tisíc ve školním roce 1967/68. V 60. letech proběhla postupná mírná liberalizace atmosféry na vysokých školách.[34] V letech 1968/1969 docházelo ke studentským stávkám a manifestacím, nicméně po sovětské okupaci v srpnu 1968 opět začalo nastupovat utužování poměrů. Pro přijetí na vysokou školu bylo hlavními předpoklady členství rodičů v KSČ, kladné doporučení třídního učitele a pozitivní posudek od tzv. uličních výborů (sdružení lidí, zastupující obyvatele z oblasti bydliště studenta). Součástí přijímací zkoušky byl i pohovor o uchazečově světonázoru a jeho vztahu k tehdejšímu státnímu zřízení. Na mnoha fakultách bylo také pro přijetí vyžadováno členství ve Svazu socialistické mládeže.[35]
Důležitým fenoménem, který stál v opozici proti státním univerzitám a umožňoval se, v rámci možností, setkávat s informacemi, které nemusí být v souladu s oficiální komunistickou doktrínou byly bytové semináře, resp. podzemní univerzity. „Jednalo se o neformální přednášky konané v bytech některých disidentů, na kterých se setkávali bývalí učitelé a studenti a diskutovali o filozofických idejích i aktuálních tématech, která nebylo možno probírat veřejně. Semináře se začaly rozvíjet zejména po vzniku Charty 77. Mnoho jejích signatářů bylo zbaveno svého postavení, donuceno odejít ze zaměstnání či ze studií. Alternativa bytových seminářů nabídla mnohým z nich možnost, jak se i nadále vzdělávat a realizovat. Někteří začali přenášky sami organizovat, pořádat je ve svém bytě a také přednášet.“[36] V Brně byla například jedna taková univerzita realizována profesorem Petrem Oslzlým a v rámci bytových seminářů bylo dokonce uskutečněno i několik přednášek zahraničních osobností. Nutné je také dodat, že návštěvníci těchto seminářů z řad studentů riskovali při odhalení vyhazov ze školy.[37] A samozřejmě nebylo výjimkou, že tyto semináře (resp. jejich účastníci) byly monitorovány Státní bezpečností, jak demonstruje na konkrétních případech Meclová.[38]
90. léta a současnost
Po sametové revoluci, z nemalé části iniciovanou samotnými tehdejšími vysokoškolskými studenty, se na univerzity opět vrátily akademické svobody a vysoké školy opět získávají autonomii ve volbách svých představitelů a pracovníků. Hned v prvních letech znovunabyté samostatnosti vzniká několik nových státních univerzit (např. Slezská univerzita v Opavě, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích či Západočeská univerzita v Plzni). Na prvních školách také zavádějí, dnes už standard, kreditní systém studia (jako první VŠE již ve školním roce 1991/1992). V roce 1998 dochází k transformaci státních škol na školy veřejné a s tímto opatřením přichází rozšíření autonomie v oblasti vlastnictví, jelikož školy získávají vlastní majetek a mohou o něm rozhodovat. Školství bylo v 90. letech značně podfinancováno a kvůli vlně zájmu o vysokoškolské studium v tomto období měly školy nedostatek prostorových kapacit k uspokojení společenské poptávky po vysokoškolském studiu. Co se týče konkrétních čísel tak ve školním roce 1989/1990 zde bylo 113 tisíc vysokoškolských studentů, toto číslo poté v následujících deseti letech postupně narostlo až na bezmála 200 tisíc.[39]
Na přelomu milénia přišly další důležité změny, které přinesl zákon č. 111/1998 Sb, o vysokých školách. Tento zákon stanovuje nové členění vysokých škol a zároveň umožňuje vznik škol soukromých. Součástí zákona je také jasné vymezení akademických svobod. V dnešní době máme tedy tyto typy vysokých škol:
· Vysoká škola univerzitního typu — smí používat pouze označení univerzita, nikoliv vysoká škola; uskutečňuje všechny typy studijních programů
· Vysoká škola neuniverzitního typu — smí používat pouze označení vysoká škola, nikoliv univerzita; není členěna na fakulty; uskutečňuje pouze studijní programy bakalářského, případně magisterského typu
Školy jsou dále členěny dle zřizovatele na státní (vysoké školy vojenské a policejní), veřejné (zřizovány zákonem) a soukromé (zřizovány soukromým sektorem).[40] Co se týče samotného počtu studentů v současnosti, tak dle nejčerstvějších dat MŠMT bylo v České republice k 20.1. 2018 celkem 299 054 studentů vysokých škol.[41]
Shrnutí
Role univerzit byla v naší zemi velmi různorodá. Ve středověku se jednalo o centra tehdejší vzdělanosti, kde mohli měšťané a poddaní překonávat sociální bariéry a potkávat se se šlechtou, jako, v rámci možností, rovní s rovnými. Raně novověká etapa je charakteristická soubojem jezuitství a protestanství. Univerzitní prostředí je celkově velmi provázané s církví, s jejími pravidly a morálními zásadami. V polovině 18. století přišel zlom, jelikož byly do čel fakult jmenováni také necírkevní hodnostáři. 18. a 19. století jsou význačné rozmanitostí, jelikož vznikají první univerzity, které jsou zaměřené výhradně technicky či umělecky. Zároveň se také studia mohou začít účastnit i ženy. Ve 20. století vzniká určitá část univerzit jako důsledek vzniku samostatného Československa, kdy je českému lidu konečně umožněno plnohodnotně studovat a bádat ve vlastním jazyce. Po temném období 2. světové války a uzavření českých vysokých škol zažívá vysoké školství 3 roky relativní svobody, kdy definitivně končí německé univerzity, a naopak vznikají další dvě umělecky zaměřené vysoké školy. Únorový převrat ovšem přináší dalších více než 40 let útlaku a nesvobody. Po sametové revoluci dochází k regeneraci vysokého školství, obnovení akademických svobod a dramatickému nárůstu počtu studentů.
Poznámky
[1] Historie UK. In: Univerzita Karlova [online]. 2018 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://cuni.cz/UK-374.html
[2] ČTVRTNÍK, Mikuláš. Před 660 lety byla založena Univerzita Karlova. In: Český rozhlas [online]. 2008 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/pred-660-lety-byla-zalozena-univerzita-karlova
[3] ČTVRTNÍK, Mikuláš. Před 660 lety byla založena Univerzita Karlova. In: Český rozhlas [online]. 2008 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/pred-660-lety-byla-zalozena-univerzita-karlova
[4] JŮVA, Vladimír. Pedagogika středověku a raného novověku. Vývoj pedagogického myšlení [online]. Brno: Universita J.E. Purkyně, 1987, s. 31–42 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/122281
[5] ČTVRTNÍK, Mikuláš. Před 660 lety byla založena Univerzita Karlova. In: Český rozhlas [online]. 2008 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/pred-660-lety-byla-zalozena-univerzita-karlova
[6] HAVELKA, Tomáš. Proč jsou akademické svobody tak důležité a proto i trnem v oku státu?. In: Hospodářské noviny[online]. 2012 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://ihned.cz/c1-54909090-proc-jsou-akademicke-svobody-tak-dulezite-a-proto-i-trnem-v-oku-statu
[7] ČTVRTNÍK, Mikuláš. Před 660 lety byla založena Univerzita Karlova. In: Český rozhlas [online]. 2008 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/pred-660-lety-byla-zalozena-univerzita-karlova
[8] Historie univerzity. In: Univerzita Palackého v Olomouci [online]. c2018 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://www.upol.cz/univerzita/zakladni-informace/historie-univerzity/
[9] České vysoké učení technické v Praze bylo založeno ped 300 lety. In: Sik.vse.cz [online]. [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: http://sik.vse.cz/ss/cvut.pdf
[10] KOTALÍK, Jiří T. Historie AVU. In: AVU.cz [online]. 1999 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://www.avu.cz/document/historie-avu-%E2%80%93-text-ji%C5%99%C3%ADho-t-kotal%C3%ADka-z-r-1999-822
[11] KETTNEROVÁ, Lucie. Vznik Karlo-Ferdinandovy univerzity vyřešil vleklou krizi pražských vysokých škol. In: IForum.cuni.cz [online]. 2014 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: https://iforum.cuni.cz/IFORUM-15085.html
[12] Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992, s. 45–46. ISBN 8085192306.
[13] JŮVA, Vladimír. Pedagogika středověku a raného novověku. Vývoj pedagogického myšlení [online]. Brno: Universita J.E. Purkyně, 1987, s. 31–42 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/122281
[14] Historie. In: UMPRUM.cz [online]. c2018 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: https://www.umprum.cz/web/cs/skola
[15] Historie. In: VSB.cz [online]. 2015 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.vsb.cz/cs/o-univerzite/historie
[16] Historie školy v datech. In: VUTBR.cz [online]. 2017 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: https://www.vutbr.cz/o-univerzite/organizacni-struktura/rektorat/archiv/historie-skoly/001-historie-skoly-v-datech-p140766
[17] Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992, s. 72. ISBN 8085192306.
[18] Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992, s. 79. ISBN 8085192306.
[19] Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992, s. 97. ISBN 8085192306.
[20] Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992, s. 132–133. ISBN 8085192306.
[21] ŠTRBÁŇOVÁ, Soňa. Ženy ve vědě v letech 1840–1989. In: Veda.cz [online]. 2012 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: http://www.veda.cz/article.do?articleId=22769
[22] ZORMANOVÁ, Lucie a Monika DROZDOVÁ. Rozvoj vzdělávání žen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. In: Rovne-prilezitosti.cz [online]. c2011–2016 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: https://www.rovne-prilezitosti.cz/clanky/clanek-3.html
[23] Historie univerzity. In: VFU.cz [online]. [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.vfu.cz/informace-o-univerzite/historie-univerzity.html
[24] Historie univerzity. In: Archiv.muni.cz [online]. [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: http://www.archiv.muni.cz/historie-masarykovy-univerzity/historie-univerzity/historie-univerzity
[25] Mendelova univerzita v Brně. In: Mendelu.cz [online]. c2018 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://mendelu.cz/o-univerzite
[26] Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Úvod k vysokým školám a vymezení pojmů. In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a1.pdf/66e940a7-b9a4-4b1f-af11-c9b72321d53f?version=1.0
[27] Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Úvod k vysokým školám a vymezení pojmů. In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a1.pdf/66e940a7-b9a4-4b1f-af11-c9b72321d53f?version=1.0
[28] Dekret presidenta republika č. 122 a 123. In: . Praha, 1945, částka 53. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=53
[29] Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992, s. 218. ISBN 8085192306.
[30] Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Vysoké školy po 2. světové válce — do roku 1948. In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a3.pdf/38bb617f-8b01-4741-91d2-660ba057e46b?version=1.0
[31] Dekret presidenta republika č. 127. In: . Praha, 1945, částka 53. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=53
[32] Historie JAMU. In: JAMU.cz [online]. [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: http://www.jamu.cz/o-nas/historie-jamu/
[33] Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Vysoké školství po únoru 1948 In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a4.pdf/f8ba5ed6-17bb-46dc-bd04-b32c835dd315?version=1.0
[34] Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Vysoké školství po únoru 1948 In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a4.pdf/f8ba5ed6-17bb-46dc-bd04-b32c835dd315?version=1.0
[35] Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: . Vysoké školství od roku 1968 do roku 1989 In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a5.pdf/4d7ff259-22fe-486a-9544-62cd57e70e83?version=1.0
[36] MECLOVÁ, Anna. Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2009, 3(2), 87–100 [cit. 2018–05–22]. ISSN 1802–8241. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0902/087-100.pdf
[37] FOJTŮ, Martina. Za socialismu vzdělávala i podzemní univerzita. In: Online.muni.cz [online]. 2009 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.online.muni.cz/tema/1630-za-socialismu-vzdelavala-i-podzemni-univerzita
[38] MECLOVÁ, Anna. Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2009, 3(2), 87–100 [cit. 2018–05–22]. ISSN 1802–8241. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0902/087-100.pdf
[39] Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Vysoké školy od roku 1989–2000: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–25]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a6.pdf/610ca25f-b9bd-4c82-bcc7-5695919f703e?version=1.0
[40] ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách. Praha. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-111
[41] Data o studentech, poprvé zapsaných a absolventech vysokých škol. In: MSMT.cz [online]. 2018 [cit. 2018–05–25]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/data-o-studentech-poprve-zapsanych-a-absolventech-vysokych
Seznam použitých zdrojů
152 Univerzita Karlova, o Karolinum (Universitat Carolina).jpg. In: Commons.wikimedia.org [online]. 2012 [cit. 2018–05–28]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:152_Univerzita_Karlova,_o_Karolinum_(Universitat_Carolina).jpg
ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách. Praha. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-111
České vysoké učení technické v Praze bylo založeno ped 300 lety. In: Sik.vse.cz [online]. [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: http://sik.vse.cz/ss/cvut.pdf
ČTVRTNÍK, Mikuláš. Před 660 lety byla založena Univerzita Karlova. In: Český rozhlas [online]. 2008 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/pred-660-lety-byla-zalozena-univerzita-karlova
Data o studentech, poprvé zapsaných a absolventech vysokých škol. In: MSMT.cz [online]. 2018 [cit. 2018–05–25]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/data-o-studentech-poprve-zapsanych-a-absolventech-vysokych
Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992. ISBN 8085192306.
Dekret presidenta republika č. 122 a 123. In: . Praha, 1945, částka 53. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=53
HAVELKA, Tomáš. Proč jsou akademické svobody tak důležité a proto i trnem v oku státu?. In: Hospodářské noviny[online]. 2012 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://ihned.cz/c1-54909090-proc-jsou-akademicke-svobody-tak-dulezite-a-proto-i-trnem-v-oku-statu
Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Úvod k vysokým školám a vymezení pojmů. In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a1.pdf/66e940a7-b9a4-4b1f-af11-c9b72321d53f?version=1.0
Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: . Vysoké školství od roku 1968 do roku 1989 In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a5.pdf/4d7ff259-22fe-486a-9544-62cd57e70e83?version=1.0
Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Vysoké školy od roku 1989–2000: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–25]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a6.pdf/610ca25f-b9bd-4c82-bcc7-5695919f703e?version=1.0
Historie a vývoj vysokého školství — 1919–2008: Vysoké školství po únoru 1948 In: CZSO.cz [online]. 2010 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534966/w-3314a4.pdf/f8ba5ed6-17bb-46dc-bd04-b32c835dd315?version=1.0
Historie JAMU. In: JAMU.cz [online]. [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: http://www.jamu.cz/o-nas/historie-jamu/
Historie UK. In: Univerzita Karlova [online]. 2018 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://cuni.cz/UK-374.html
Historie. In: UMPRUM.cz [online]. c2018 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: https://www.umprum.cz/web/cs/skola
Historie. In: VSB.cz [online]. 2015 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.vsb.cz/cs/o-univerzite/historie
Historie školy v datech. In: VUTBR.cz [online]. 2017 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: https://www.vutbr.cz/o-univerzite/organizacni-struktura/rektorat/archiv/historie-skoly/001-historie-skoly-v-datech-p140766
Historie univerzity. In: Archiv.muni.cz [online]. [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: http://www.archiv.muni.cz/historie-masarykovy-univerzity/historie-univerzity/historie-univerzity
Historie univerzity. In: Univerzita Palackého v Olomouci [online]. c2018 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://www.upol.cz/univerzita/zakladni-informace/historie-univerzity/
Historie univerzity. In: VFU.cz [online]. [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://www.vfu.cz/informace-o-univerzite/historie-univerzity.html
JŮVA, Vladimír. Pedagogika středověku a raného novověku. Vývoj pedagogického myšlení [online]. Brno: Universita J.E. Purkyně, 1987, s. 31–42 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/122281
KETTNEROVÁ, Lucie. Vznik Karlo-Ferdinandovy univerzity vyřešil vleklou krizi pražských vysokých škol. In: IForum.cuni.cz [online]. 2014 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: https://iforum.cuni.cz/IFORUM-15085.html
KOTALÍK, Jiří T. Historie AVU. In: AVU.cz [online]. 1999 [cit. 2018–05–20]. Dostupné z: https://www.avu.cz/document/historie-avu-%E2%80%93-text-ji%C5%99%C3%ADho-t-kotal%C3%ADka-z-r-1999-822
Manifestace_za_univerzitu-890x445–1191118046.jpg. In: Online.muni.cz [online]. 2018 [cit. 2018–05–28]. Dostupné z: https://www.online.muni.cz/cache/multithumb_thumbs/manifestace_za_univerzitu-890x445-1191118046.jpg
MECLOVÁ, Anna. Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2009, 3(2), 87–100 [cit. 2018–05–22]. ISSN 1802–8241. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0902/087-100.pdf
Mendelova univerzita v Brně. In: Mendelu.cz [online]. c2018 [cit. 2018–05–22]. Dostupné z: https://mendelu.cz/o-univerzite
Olomouc, Univerzitní 3, jezuitský konvikt (01).jpg. In: Commons.wikimedia.org [online]. 2014 [cit. 2018–05–28]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Olomouc,_Univerzitn%C3%AD_3,_jezuitsk%C3%BD_konvikt_(01).jpg
ŠTRBÁŇOVÁ, Soňa. Ženy ve vědě v letech 1840–1989. In: Veda.cz [online]. 2012 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: http://www.veda.cz/article.do?articleId=22769
ZORMANOVÁ, Lucie a Monika DROZDOVÁ. Rozvoj vzdělávání žen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. In: Rovne-prilezitosti.cz [online]. c2011–2016 [cit. 2018–05–21]. Dostupné z: https://www.rovne-prilezitosti.cz/clanky/clanek-3.html
