Člověk nebo počítač?

Kateřina Bulová
Apr 11, 2018 · 5 min read

Otázka, zda roboti zcela nahradí člověka a ovládnou svět, už nehýbe jen beletrií science-fiction a nevyskytuje se pouze ve scénářích akčních filmů. S překotným technologickým vývojem na poli informatiky se otázky jako tato stále častěji dostávají i do seriózních polemik v odborné literatuře. K tomu, abychom se do takových diskuzí mohli zapojit i my, je klíčové vědět, co umělá inteligence vlastně znamená, jaké jsou její cíle a především, nakolik se liší od inteligence lidské. Poslední bod vypadá jako absurdní otázka, ale odpověď na ni není ani zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát.

https://pixabay.com

Umělá inteligence jako obor

Umělá inteligence jako obor vznikla na myšlence, že lidská inteligence může být natolik precizně popsána, že může být vytvořen stroj, který by ji věrohodně simuloval (Kalanov). K tomu, abychom definovali obor umělé inteligence, bychom ale nejprve měli vysvětlit samotný pojem “inteligence”. Zde totiž narážíme na první terminologický problém. Pojem je velice komplexní a není snadné jej definovat. Na jednotném výkladu se neshodují ani oborové kapacity, neboť jej používá mnoho oborů od psychologie po informatiku a každý jej chápe v jiném (tom svém) kontextu. Význam pojmu “inteligence” za účelem tohoto příspěvku zjednodušíme a budeme jej chápat jako vlastnost organismu, která mu umožňuje adekvátně reagovat na jeho prostředí. Lidská inteligence pomáhá orientací v životním prostoru člověku přežít. A tuto vlastnost se vědní obor, který nazýváme umělou inteligencí, snaží napodobit (Mařík).

https://pixabay.com

Testování umělé inteligence

Může stroj myslet? Na základě této otázky vznikl v roce 1950 tzv. Turingův test navržený britským matematikem Alanem Turingem. Test slouží k rozpoznání rozdílu mezi přirozenou lidskou a umělou inteligencí. Jeho východiskem je hypotéza: „Bude-li stroj reagovat na podněty lidského partnera takovým způsobem, že člověk není schopen rozeznat, zda jedná se strojem či s jinou osobou prostřednictvím terminálu, lze považovat stroj za inteligentní.“ (Mařík, str. 16) Je-li v tomto testu umělý systém zaměněn za člověka více než 30% času během série pěti psaných konverzací s člověkem, projde testem a je považován za inteligentní. Ptáme-li se tedy, co definuje inteligentní systém, dle Turinga jde o úspěšné napodobení člověka.

https://pixabay.com

Rozdíly mezi přirozenou a umělou inteligencí

Ukládání informací

Lidská mysl používá jiné principy ukládání informací (Barzel), komunikuje přirozeným jazykem a zároveň dokáže záměrně a úspěšně klamat své okolí. „Lidská inteligence je jako jediná schopna dělat vědu, vytvářet nové teorie a výklady o světě a zabývat se pomyslnými strukturami.“ (Lund, str. 71) Člověk nově nabyté informace neabsorbuje pasivně ze svých smyslů tak, jako to dělá počítač ve chvíli, kdy je obdrží z vnějšku. Člověk podněty vstřebá, ale informace z nich tvoří až po uložení do svého vlastního systému významů a interpretuje je v kontextu určitého zájmového zaměření. Tento filtr nazýváme endoceptem.

Myšlení a kreativita

Lidská kreativita je aktivita, která vede k vytvoření něčeho nového, originálního a socio-historicky unikátního. Kreativita je u člověka vždy známkou existence “aktivního stvořitele” (myšlenky, nápadu, uměleckého díla..), kdežto počítač bude řešit problémy vždy tak, jak byl naprogramován. Nebude se ohlížet na alternativní řešení, zkratky, potenciální chyby v kódu.. nebude hledat kreativní cesty, jak problém vyřešit. Tento základní rozdíl mezi člověkem a umělou inteligencí se snaží optimalizovat subsystém vědního oboru, který vyvíjí tzv. Adaptabilní systémy, které budou schopny strojového učení. (Olivier)

Instinkty

Instinkty jsou součástí lidského podvědomí. Koncept podvědomí je pro umělou inteligenci neznámý. Protože umělá inteligence podvědomí nemá, nemůže ani myslet tak, jako myslí člověk (Kalanov)*. Mezi instinkty patří instinkt zachování života nebo zachování rodu. Jak Olivier poukazuje, je velký rozdíl mezi tím, když je robot naprogramován k tomu, aby se choval jakoby se staral o ostatní, a mezi tím, když je robot naprogramován k tomu, aby byl sám schopen etických a morálních soudů.

Smrt

Ve filozofickém slova smyslu, významným rozdílem mezi umělou inteligencí a člověkem je isamotná smrt. Umírají pouze lidé (tedy živé entity), nikoli stroje. Také volba, zda vést život smysluplný či nikoli, je čistě lidská. Žádná umělá inteligence není schopna se rozhodnout, zda vůbec, či jakému účelu svou existenci zasvětí. Dle Oliviera se jedná o princip mortality — pokud stroj neumírá, nemusí ani nalézat smysl svého života. Člověk má také, na rozdíl od stroje, svůj vlastní životní příběh.

https://pixabay.com

Závěr

Umělá inteligence by se dle současného paradigmatu měla stát pravdivou simulací člověka. Inteligence je však natolik komplexní, že ji nelze redukovat na pouhé logické či kalkulativní funkce. Lidské vědomí sahá do hlubin, kdežto umělá inteligence se prozatím pohybuje “na povrchu” — reprezentuje pouhou část plného spektra lidských kognitivních schopností. Navzdory tomu některé systémy člověka v kognitivních schopnostech již překonaly, což dokládá příklad umělého inteligentního systému zvaný “Deep Blue”, který v roce 1996 a 1997 v partii porazil šachového mistra Garyho Kasparova (Olivier). Jak se umělá inteligence postupně integruje do společnosti a její vývoj postupuje stále kupředu, je tedy reálné, že roboti postupem času nahradí člověka v mnoha povoláních. To vidíme již nyní na příkladu humanoidů, kteří pracují jako recepční v obchodních domech v Tokiu, nebo tzv. Care-O-bot®- robotovi, který je v západní Evropě používán jako společník pro seniory a děti (https://www.care-o-bot.de/en/care-o-bot-4.html).

Umělá inteligence tedy snad v budoucnu dokáže “myslet” v podobném kontextu jako člověk, stále však v našem pojetí není schopna “cítit”. Proto pojmy jako láska, důvěra, přátelství a skutečné vnímání (nikoli napodobování) emocí zůstává a pravděpodobně i zůstane disciplínou výhradně lidskou.

*Kalanov dokonce uvádí, že existence umělé inteligence je kvůli nepřítomnosti podvědomí (a tedy i neschopnosti myslet) stroje v rozporu s formálně-logickými zákony. Koncept umělé inteligence tímto tvrzením de facto popírá.

Literatura

BARZEL, Alexander. 1998. The Perplexing Conclusion: The Essential Difference between Natural and Artifcial Intelligence is Human Beings’ Ability to Deceive. Journal of applied philosophy [online]. (Vol. 15, №2): 166–178 str. [cit. 2018–04–05]. ISSN 0264–3758.

KALANOV, Temur Z. Man versus Computer: Difference of the Essences. The Problem of the Scientific Creation. BRAIN: Broad Research in Artificial Intelligence [online]. 2017, 8(2), 151–178 [cit. 2018–04–05]. ISSN 20673957.

LUND, Nick. 2012. Inteligence a učení. Vyd. 1. Praha: Grada, 146 s. Z pohledu psychologie. ISBN 978–80–247–3922–9.

MAŘÍK, Vladimír. 1993. Umělá intelligence I.díl. Praha, 264 s. ISBN 80–200–0496–3.

OLIVIER, B. Artificial intelligence (AI) and being human: What is the difference?. Acta Academica [online]. 2017, 49(1), 2–21 [cit. 2018–04–05]. DOI: 10.18820/24150479/aa49i1.1. ISSN 05872405.

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Kateřina Bulová

Written by

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University