Šikana, kyberšikana a její dopad na oběti
Jaký je rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou?
Šikana je téma, které bylo dlouhou dobu značně ignorováno a všemi přehlíženo, nicméně v poslední době se mu, převážně díky působení médií, věnuje stále větší pozornost a je tedy daleko jednodušší, převážně pro oběť, se dostat k pomoci. Nicméně internet je také místo, na kterém se stejně tak, jako v osobním životě, rozmáhá šikana.
Nejdříve je ovšem potřeba se seznámit přímo s pojmem šikana. Definice šikany se zdá na první pohled jednoduchá, jde o opakované ubližování slabšímu jedinci silnějším jedincem, či skupinou, ovšem problém nastává ve chvíli, kdy většina lidí řekne, že se vždy jedná o fyzickou šikanu. Šikana totiž není jen fyzického rázu, ovšem mnohdy bývá i psychická, či v nejhorším a velmi častém případě, obojí najednou. [1] Šikana je nejčastěji spojována s žáky na základních školách, popřípadě na středních školách, ovšem již méně se společnost věnuje tomu, že šikana není jenom doménou dětí a dospívajících, ale je častým problémem i v kolektivu pracovním. Ovšem důvodem toho, proč se nejvíce pozornosti upírá na šikanu na školách je ten, že se šikana stává v době, kdy jsou jedinci ještě ne zcela mentálně vyvinutí a má pro ně tedy šikana daleko větší následky.
Častokrát se stává, že bohužel lidé bohužel nevidí rozdíl v tom, zda se oběti setkávají s šikanou, či se jedna jen o škádlení. Z tohoto poté pramení problémy, kdy mnoho obětí najde vůli k tomu, aby se agresorům postavili, ovšem poté, co to řeknou někomu ve svém okolí, jsou posláni do úzkých s tím, že se nejedná o šikanu, ale o pouhé škádlení. V mnoha případech, když se jedná o kolektiv dětí na základní škole, tak jsou pokusy o nahlášení šikany sabotovány tím, že nejedná o problém učitelů a děti si to tak mají samy vyřešit. To tedy poté vede k tomu, že oběti šikanu mlčky snášejí a mnohé z nich o šikaně nepromluví až do dospělosti. Jaké jsou tedy rozdíly mezi škádlením a šikanou? V zásadě se dá říct, že se jedná o tyto rozdíly:
· Šikana je záměrná
· Opakuje se (ne vždy)
· Většinou probíhá dlouhodobě
· Agrese je samoúčelná
· Útoky jsou obětem nepříjemné
· Projevuje se nepoměr sil [2]
Jak již tedy bylo zmíněné, za šikanu se považuje akt, při kterém je opakovaně ubližováno jedinci, a to tedy převážně na školách, jedná se tedy o ubližování, které je sice těžké zjistit, pokud oběť nevyhledá pomoc, ovšem vždy se jedná o ubližování, které se děje v reálném světě. Nicméně problém nastává ve chvíli, kdy se jedná o šikanu na internetu, tedy kyberšikanu. Jaké jsou tedy rozdíly mezi šikanou a kyberšikanou? Jak již bylo řečeno, šikana se odehrává v reálném světě a kyberšikana na internetu, ovšem jediný rozdíl není jenom v tomhle, ačkoli všechny rozdíly z tohoto vyplívají.
Jednou z definicí kyberšikany je to, že se jedná o záměrné urážení, vyhrožování, obtěžování a nebo odhalování intimních informací o oběti, přičemž zpravidla tohle šikanování trvá delší dobu. [3] Mnohokrát se tedy stává, že kyberšikana překračuje linie a jedná se nakonec o nezákonné a kriminální chování, které je postihnutelné soudně.
Nejběžnější místa, kde dochází ke kyberšikaně, jsou:
· Sociální média, tedy Facebook, Instagram, Snapchat a Twitter
· SMS
· E-mail [4]
V posledních pár letech se velmi rozrostly trolling a flaming. Oba tyto fenomény si jsou podobné, vždy se jedná o jedince, který se účastní veřejných diskusí na internetu a vždy se snaží co nejvíce rozhádat lidi, jež jsou v této diskusi aktivní. Rozdílem je pak to, že trolling se zaměřuje pouze na rozproudění a rozhádání diskuse tím, že do diskuse vnese téma, které je velmi bouřlivě lidmi přijímáno, ovšem flaming je naopak akt, kdy se jedinec zapojí do diskuse pouze s potřebou toho, aby slovně napadal jiné účastníky diskuse. [5] V aktuální době, kdy se rozmáhá trend youtuberů, je tato šikana stále větším problémem a zejména trolling a flaming jsou pod videi tvůrců častou záležitosti.
Dalším problémem kyberšikany je také to, že ne vždy se jedná o šikanu jedince dalším jedincem, či menší skupinou. Na začátku století, kdy začal být internet nutností pro většinu populace, nebylo tolik rozšířené povědomí o tom, co je dobré na internetu zveřejnit a co je lepší nechávat si pro sebe. Když byl v roce 2005 spuštěn YouTube, jednalo se o stránku, kde měli uživatelé zveřejňovat svá osobní videa a posílat je svým známým. Rychle se ovšem našli jedinci, kteří YouTube videí využili k tomu, aby začali šikanovat jedince, kteří se zde rozhodli nahrát svá videa. Mezi nejčastější oběti tohoto šikanování patřili lidé, kteří trpěli obezitou, a kteří přidávali na YouTube videa, která měla pobavit. Nicméně z potřeby pobavit ostatní, se později stalo šikanování, které velmi často pokračuje až do dnešních dní, kdy lidé stále vzpomínají na tyto případy a videa i nadále mezi sebou šíří.
Zdaleka nejnebezpečnější částí kyberšikany je rozhodně kyberstalking. Definice je naprosto stejná jako při tradičním stalkingu, jedná se o sledování oběti. Kyberstalking je velmi často úzce spjatý právě s tradičním stalkingem, ovšem „útočník využívá informační a komunikační technologie k dlouhodobému, opakovanému a stupňovanému kontaktování — pronásledování své oběti, ve které chce úmyslně vyvolat pocit strachu o své soukromí, zdraví nebo život.“ [6] V České republice naštěstí kyberstalking není tolik rozšířený, ovšem i přesto jsou zde případy, které mnohdy končí až smrtí oběti, převážně je tomu tak proto, že je velmi těžké útočníka zadržet, dokud oběti fyzicky neublíží, přičemž ovšem ve chvíli, kdy k takovému aktu dojde, může již být pro oběť pozdě.
Dopady na oběti
Vzhledem k tomu, že je šikana nejenom fyzického, ale i psychického rázu, dopady na šikanovaného jedince se samozřejmě také dělí na tyto dvě části. Na první pohled se může zdát, že fyzické následky šikany jsou pouze dočasné, ovšem tak tomu je jen v případě, kdy se jedná o například pohmožděniny a v horším případě zlomeniny. Na jedince ovšem můžou působit i dlouhodobě, převážně pokud šikana trvá roky, což má za následky například bolesti hlavy, poruchy soustředění či problémy se spánkem. [7]
Následky psychické jsou pak u šikany a kyberšikany podobné. Oběť trpí úzkostnými stavy a mnohdy se vyhýbá tomu, aby musela jít do školy, či práce, ovšem u kyberšikany je oběť neustále online a proto je pro ni těžké se šikaně vyhnout. [8] O to těžší je to i v tom ohledu, že ne vždy má oběť přehled o tom, kdo je agresorem, protože s internetem a sociálními sítěmi přichází větší možnost anonymity.
Dalšími psychickými projevy šikany pak mohou být snížená sebedůvěra, sebeúcta, snížení váhy a vzhledu, a změny v chování, příkladem může být například zvýšená agresivita, deprese a častý pláč. Smutnou součástí kyberšikany je také to, že mnoho procent obětí nakonec spáchá sebevraždu, v lepším případě si začne fyzicky ubližovat. [9]
Jedním z nejznámějších případů spáchání sebevraždy kvůli šikaně, se jednoznačně stal případ Amandy Toddové. 7. září 2012 vydala na platformě YouTube video, které neslo název My story: Struggling, bullying, suicide, self-harm, kde vysvětlila svůj příběh o šikaně, která začala poté, co v 12 letech poslala svému domnělému kamarádovi na jeho naléhání své nahé fotografie. Video bylo zjevně volání o pomoc, ovšem reakcí lidí, kteří toto video po vydání viděly, byly až mrazící, protože se jednalo především o komentáře, které ji naopak dávaly návody k tomu, jak se co nejefektivněji zabít. Amanda Todd zemřela, po jednom nepovedeném pokusu o sebevraždu, 12. října 2012. [10]
Ovšem to, že oběť šikanu přežije a dožije se dospělosti ještě neznamená, že nebude po zbytek svého života poznamenána. Mnoho studií dokázalo, že lidé, kteří byli v dětství šikanovaní, mají i po zbytek svého života psychické problémy, které jim brání ve spokojeném životu. Mnohdy se jedná o deprese, úzkosti, nízké sebevědomí, poruchy příjmu potravy nebo posttraumatická stresová porucha. U žen se také objevují problémy s agorafobií, což je strach z veřejných prostranství. [11]
Jak zabránit šikaně?
O tom, jak by se mělo šikaně zabraňovat, by se mohly vést dlouhé diskuse, ovšem pravdou, že šikaně vlastně zabránit nejde. Nicméně je samozřejmě potřeba již dětem od narození vštěpovat, jak se mají chovat k jiným lidem, převážně jiným dětem a jaké chování je neakceptovatelné. Mnohdy jsou případy šikany mezi dětmi, převážně o tom, že si agresoři neuvědomují, že tomu druhému způsobují psychické problémy a oběti mnohdy nahlas nevysloví, že jim něco vadí. Tohle by se tedy mělo změnit. Naštěstí se této tématice začíná věnovat stále více společností a děti, i dospělí, kteří se stali obětí šikany, se tak mají možnost přes internet a mobil spojit s odborníky, kteří se jim pokusí pomoci.
[1], [2], [7] Agrese a šikana. Portál prevence rizikového chování [online]. [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: http://www.prevence-praha.cz/agrese-a-sikana?showall=1
[3] Co rozumíme pod pojmem kyberšikanování? Cyberhelp [online]. [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: http://cyberhelp.eu/cs/introduction/what_is
[4] What Is Cyberbullying. Stop bullying [online]. U.S. Department of Health and Human Services [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://www.stopbullying.gov/cyberbullying/what-is-it
[5] KOHOUT, Roman. DALŠÍ FORMY KYBERŠIKANY. Internetem bezpečně [online]. 2017 [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/rizika-online-komunikace/kybersikana/dalsi-formy-kybersikany/
[6] KOHOUT, Roman. KYBERSTALKING. Internetem bezpečně [online]. 2017 [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/rizika-online-komunikace/kyberstalking/
[8], [9] Effects of cyber bullying. Bullying UK [online]. [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://www.bullying.co.uk/cyberbullying/effects-of-cyberbullying/
[10] SVOBODOVÁ, Eva a Miroslav BAROT. Kanadským Vancouverem otřásla zpráva o smrti patnáctileté školačky Amandy Toddové. Projekt E-Bezpečí [online]. 2012 [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/kyberikana/560-kanadskym-vancouverem-otasla-zprava-o-smrti-patnactilete-kolaky-amandy-toddove
[11] SANDOVAL, Aneta, et al. ŠIKANA V DĚTSTVÍ JAKO PREDISPONUJÍCÍ FAKTOR PRO PSYCHICKÉ PROBLÉMY V DOSPĚLOSTI. In: Čes a slov Psychiatr [online]. Olomouc: Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, 2014, 317 -325 [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=989
