Šikana na internetu

https://www.thinglink.com/scene/624466894711160832

V předmětu Digitální kompetence jsme si měli vytvořit skupinky, které se zabývaly různými tématy. Naše skupinka se rozhodla zabývat bezpečností na internetu. Pokusily jsme se toto široké téma, tak co nejvíce pokrýt. Zatímco jedna moje spolukolegyně se zabývala bezpečnými hesly a jak si takové heslo správně vytvořit, jiná se pokusila přiblížit problematiku ochrany osobních údajů a to zdaleka není všechno. Já se náš tým pokusila zaštítit jako jednu skupinu. Ve svém článku se Vám pokusím přiblížit základní pojmy související z potenciálně nebezpečných chováním, jako jsou kybešikana, sexting a kybergooming a jak se tomu lze bránit.

KYBERŠIKANA

Co je to kyberšikana?

„Kyberšikana (též kybernetická šikana, počítačová šikana či cyberbullying) je kolektivní označení forem šikany prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele těchto médií. Stejně jako tradiční šikana zahrnuje i kyberšikana opakované chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí.“[1]

Podle některých odborníků lze za útoky kyberšikany považovat jen ty, které:

1. jsou agresivní a záměrně ubližují (uskutečňované individuálně nebo skupinou)
2. jsou opakované
3. staví oběť do situace, v níž se online útokům nedokáže bránit (je tedy přítomna mocenská nerovnováha)
4. se odehrávají prostřednictvím internetu či mobilních telefonů
5. oběť vnímá jako zraňující

Jak můžete z definice a následných bodů vidět, kyberšikana je v podstatě to samé, jako klasická šikana s jediným rozdílem — klasická šikana obsahuje i fyzické týrání, kyberšikana jen to psychické. Nicméně virtuální šikana je pro jejího původce mnohem jednodušší než ta v reálném světě. Zatímco v konfliktu tváří v tvář musí mít agresor buď fyzickou převahu, nebo dostatečně velké přesvědčovací schopnosti, které spojí skupinu lidí, která se obrátí proti oběti, ve virtuálním světě na to stačí sám.

Dalším problematickým aspektem je i skutečnost, že za počítačem se může skrývat kdokoliv a útočit může odkudkoliv, takže je mnohdy těžké identifikovat pachatele. Může to být spolužák, matka kluka, kterého jste porazili v soutěži, stejně jako kamioňák z Číny, který si řeší komplex toho, že ho nikdo nemá rád.

O co je to horší, tak v době youtube a youtuberů, kteří se stávají vzorem mladé generace, ukazují ve svých videích, jak je snadné a zábavné někomu ublížit. Je totiž přeci zábavné dát na židli učitelovi mokrou houbu, aby si na ní sedl, natočit ho přitom a nahrát to na internet s nějakým podobným názvem jako „prank na učitelku zemáku“, ne? Ne, není. Sice to není zcela záměrná kyberšikana, začíná to jako vtípek, ale může to k ní pak následně vést a může to skončit velmi špatně.

Uvedu to na příkladu z roku 2006, který skončil smrtí. Třináctiletá Megan Meireová seznámila na sociální síti MySpace se šestnáctiletým chlapcem Joshem, se kterým si po nějaký čas dopisovala a posílala fotografie. Megan trpěla od třetí třídy depresemi, takže když jí pak Josh po několik týdnech dopisování napsal, že je nejodpornějším stvořením a svět by na tom byl bez ní líp, psychicky to neunesla a oběsila se. Nakonec se zjistilo, že šestnáctiletý Josh je ve skutečnosti padesátiletá Lori Drewová a Megan šikanovala jen proto, že se přestala kamarádit s její dcerou. Sama Lori to považuje jen za vtípek, takže ji žádné výčitky svědomí netrápí.[2]

Uvedu ještě jeden případ, který končí o něco šťastněji. V roce 2002 natáčí otylý čtrnáctiletý Kanaďan Ghyslain Raza video, kde máchá klackem a vydává u toho zvuky stejně jako tisíce jiných fanoušků Hvězdných válek po celém světě. Hvězdné války totiž miluje a tak si na to vymyslí choreografii, kterou následně i natočí. Netuší, že se jeho domácí nahrávka dostane do rukou spolužáků, kteří ji následně zveřejní. Stane se přes noc hvězdou a začnou si z něj utahovat lidé z celého světa. Ghyslain se zhroutí a je převezen do psychiatrické léčebny.[3]

Jaké jsou tedy projevy kyberšikany?

· zasílání výhružných emailů či SMS zpráv

· výhružné telefony

· fotografování a nahrávání těchto fotografií oběti na sociální sítě bez jejího vědomí

· vytváření webových stránek, na kterých je oběť urážena a zesměšňována

· šíření nepravdivých či citlivých informací[4]

Druhy:

· Kyberstalking

· Kyberharašení

· Vyloučení a ostrakizace

· Kybergrooming

· Flaming

· Sexting

· Happy Slapping

SEXTING

Jako další bych chtěla zmínit sexting, který je jakýmsi podbodem kyberšikany. Zatímco kyberšikana většinou vzniká bez přičinění aktéra, u sextingu to má agresor o něco jednodušší. Slovo sexting vzniklo složeninou z anglických slov sex a texting, a znamená elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videa se sexuálním obsahem. Tyto materiály (fotografie a videa) pak často končí na internetu a mohou mít pro oběť fatální důsledky, jelikož jsou často použity jako prostředek k vydírání, zvláště po ukončení vztahu, kdy se s tím druhá osoba není ochotná smířit. Některé případy mohou skončit až smrtí oběti. Sexting podporuje šíření pornografie mladistvých a dětí, které je celosvětově zakázáno. V České republice již byla zaznamenána řada případů sextingu, řadu z nich lze posuzovat právě jako šíření dětské pornografie, jelikož osoba zobrazená na fotce či ve videu je mladší 18 let.[5]

Co je dost alarmující, tak jsou čísla, která ukazují, že se sextingu věnuje velké množství dětí a to, ačkoliv to považují za riskantní.

„Vlastní sexuálně laděné materiály odeslalo jiným osobám 9,7 % dětí, přičemž častěji odesílaly tyto materiály dívky (54,37 %) než chlapci (45,63 %). Sexuálně sugestivní materiály odesílají jiným lidem děti starší 15 let (73,03 %), a to téměř 3x více než respondenti mladší 15 let (26,97 %).

Téměř ¾ respondentů (73,10 %) považuje sexting za rizikový a riskantní. Ačkoli si děti uvědomují jeho nebezpečnost, 5,83 % z nich sexuálně laděné materiály přesto sdílí a 8,51 % tyto materiály odesílá jiným osobám.“[6]

Důvody pro realizaci sextingu:

1. Sexting je realizován z nudy.
2. Sexting je provozován s cílem navázat intimní kontakt s jiným pohlavím.
3. Sexting je forma sebeprezentace.
4. Sexting byl vyvolán, aby vyvolal u adresátů vzrušení.
5. Sexting je dílo okamžiku.
6. Sexting je součástí dětské prostituce.
7. Sexting je produkován pod vlivem okolí.[7]
8. Sexting jako součást kybergroomingu.

Rizika sextingu:

1. Našim potencionální útočníkům dáváme svůj osobní materiál, který mohou použít proti nám.
2. Můžeme se vystavit harašení či sexuálním útokům.
3. Ztratíme prestiž.
4. Nastanou potíže se získáním nebo udržením zaměstnání či sociálních vztahů.
5. Některé případy sextingu mohou končit tragicky.
6. Sami se můžeme stát pachateli přestupku, či trestného činu.

Sexting se často stává prostředkem pro vydírání dětí v rámci tzv. kybergroomingu.

KYBERGROOMING

Útočník, který se většinou vydává za někoho jiného, si vyhledá vhodnou osobu, ve které postupem času vzbudí důvěru a přinutí ji k osobní schůzce, kde pak nějakým způsobem oběť zneužije či využije. V této oblasti jsou často nejvíce ohroženy děti, které jsou závislé na technologiích, tráví na internetu většinu času a většinu přátel mají pouze ve virtuálním světě.[8] Bývá to v návaznosti na sexting.

Kybergrooming probíhá v těchto fázích:

1. Vytvoření falešné identity

Útočník vytváří zcela novou identitu včetně informací a fotografií, které si stáhne z internetu. Dost často bývá mnohem starší, než za koho se vydává. Tuto identitu buď používá jednu, nebo ji upravuje s ohledem na vybranou oběť. Někdy vystupuje i jménem firmy, která může dětem nabídnout nějaký zážitek (soutěž, kurzy, zážitkové akce atd.)

2. Navázání kontaktu s obětí

Častým způsobem, jak získat důvěru, je zrcadlení (útočník se snaží vzbudit dojem, že má stejné problémy jako oběť, má stejné koníčky atd.). Zároveň se pokouší zjistit o oběti citlivé údaje. Jeho snahou je znát nějaké tajemství, díky němuž může oběť snáz ovládat. Ve finální fázi se snaží do hovoru zavést dialog se sexuálním obsahem, případně získat od oběti intimní fotografie, díky nimž ji pak může nadále vydírat. Vydírání pak vede k osobní schůzce, pokud oběť nesouhlasí dobrovolně.

3. Osobní schůzka

Schůzka je hlavním cílem kybergroomera. Během ní nemusí dojít přímo k útoku, ale může pokračovat manipulace, která vede k dalším schůzkám. Na konec dochází k útoku — fyzickému, sexuálnímu. Díky vydírání pak schůzky mohou pokračovat i nadále.

Závěr:

Internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Pro uživatele je důležité dávat si pozor na to, co o sobě zveřejňují a komu co posílají. Trochu paranoicky je nejlepší nikomu nevěřit. Jak už jsem naznačila, například takový sexting dost často pochází od člověka, kterému jsme věřili — od partnera. Je přeci v pořádku poslat někomu, koho milujeme a třeba se s ním delší dobu nevidíme, fotku bez oblečení. Když se ale vybereme pomstychtivého partnera/partnerku , průšvih je na světě.

Jako další důležitá věc, je prověřovat si ostatní. To platí v případu kybergoomingu. V případě zjištění nesrovnalostí (uvádění různého věku nebo zájmů) je potřeba zvýšená ostražitost.

Co je ale nejdůležitější, tak je mluvit. Pokud už se staneme obětí, netajit to v sobě, ale snažit se to řešit s rodiči, psychologem, zajít na policii, nebo využít nějakou linku důvěry.

Na úplný závěr jen doporučím si každému přečíst Desatero bezpečného internetu a jejich rad, jak se v internetovém prostředí chovat.

Zdroje:

[1] PRICE, Megan; DALGLEISH, John. Cyberbullying: Experiences, Impacts and Coping Strategies as Described by Australian Young People. [s.l.] : Youth Studies Australia, 2010. S. 51.

[2] BYSTROŇ, Marcel. Kyberšikana zabíjí!. Blog.iDNES.cz [online]. 2009, — [cit. 2017–12–01]. Dostupné z: http://bystron.blog.idnes.cz/c/64160/Kybersikana-zabiji.html

[3] BYSTROŇ, Marcel. Kyberšikana zabíjí!. Blog.iDNES.cz [online]. 2009, — [cit. 2017–12–01]. Dostupné z: http://bystron.blog.idnes.cz/c/64160/Kybersikana-zabiji.html

[4] RŮŽIČKA, Miroslav. Problematika kyberšikany u žáků základních a středních škol [online]. Brno, 2013 [cit. 2017–12–01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/368097/pedf_b/Bakalarska_prace_-_Kybersikana.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.

[5] Sexting [online]. [cit. 2017–12–01]. Dostupné z: http://www.sexting.cz/

[6] KOPECKÝ, Kamil. Výzkum E-Bezpečí 2012 — fakta o sextingu u českých dětí. In: E-bezpečí [online]. [cit. 2017–12–01]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/veda-a-vyzkum/418-sexting2012

[7] Sexting [online]. [cit. 2017–12–01]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Sexting

[8] BURDOVÁ, Eva a Jan TRAXLER. Bezpečně na internetu. Praha: Středočeský kraj ve spolupráci se Vzdělávacím institutem Středočeského kraje (VISK), 2014. ISBN 978–80–904864–9–2.