Škola nebo domácí vzdělávání?
Domácí vzdělávání je jednou z forem alternativního vzdělávání. To je něco, co Průcha definuje jako všechny druhy škol bez ohledu na zřizovatele, které se odlišují něčím od hlavního proudu standardních, běžných, převažujících škol daného vzdělávacího systému. Ale jak Havlíček poznamenává, alternativní vzdělávání je pojem, který není lehko uchopitelný a jeho výklad je poměrně vágní. Podle něj může být alternativní školou každá škola vůči jiné a záleží pouze na aspektech a kritériích, které zvolíme za určující. Klára Dvořáková to shrnula tak, že alternativní vzdělávání se vyznačuje odklonem od hlavního (či tradičního) proudu vzdělávání, které nabízí více možností, jak je možné s dětmi dosáhnout kýžených dovedností či znalostí. Což je definice, se kterou se nejvíce ztotožňuji i já.
Rodiče, kteří nesouhlasí s tradičním školstvím, respektive přístupem, který si sami zažili a který se od dob jejich mládí příliš nezměnil, hledají jiné alternativy (konkrétních důvodů je mnoho, například, že dítě nevydrží sedět v lavici). Existuje jich mnoho a pěkně to rozebírá tento článek, kde ale chybí Scio škola. Ta vznikla v roce 2015 a rozhodně bych ji mezi alternativy zařadila také, neboť mezi své hodnoty řadí svobodu, aktivitu, morálku, optimismus, otevřenost a odvahu, což jsou určitě hodnoty, které běžné školství vyznávat nemusí (a nedělá to).
S alternativními přístupy ve školství je však několik problémů. Rodiče mohou narazit na nedostupnost, škola třeba není v jejich čtvrti nebo městě. Škola může mít již naplněnou kapacitu nebo rodičům nevyhovuje, že nemá škola další stupně vzdělávání nesoucí se v alternativním duchu. Nebo mohou narazit na finanční bariéru, neboť většina z nich je soukromá. Přesto ale souzní s jejich hodnotami. Důsledkem je potřeba domácího vzdělávání, tak nějak si to dělat po svém.
Pojďme se ale pobavit o domácím vzdělávání. To je něco, co je u nás legální, ale kontrolované. Rodič vzdělává dítě doma podle rámcového vzdělávacího programu. Pokud dítě nedosahuje požadovaných výsledků, může ředitel školy tuto formu vzdělávání dítěti zrušit.
Výhody domácího vzdělávání popisuje tento článek. Ve stručnosti je to svoboda, flexibilita, mnohem větší možnost doplnit vzdělávání pohybem a pobytem venku, pozorování přírody, navštěvování muzea. Na otázku, zda nejsou děti izolované, je zde argument, že naopak se nenachází ve společnosti pouze 20 stejně starých (a nezkušených) dětí, ale mění se jim škála lidí, se kterými se potkávají a tím jsou více obohacování. Morální hodnoty se učí od rodičů, což je velká výzva a patří to k výhodám i nevýhodám. Domácí vzdělávání je velmi dobrá alternativa pro rodiče, kteří mají v úmyslu své děti opravdu zodpovědně vzdělávat a věnovat se jim. Pro rodiče, kteří o tom ideálně něco vědí a mají jasnou vizi. Přestože o domácím vzdělávání uvažuji i já, vnímám v tom spoustu obav a argumentů, proč to není dobrý nápad.
Rodič nemusí být plně kompetentní a zastoupit roli zkušeného průvodce nebo učitele z alternativních forem vzdělávání. Domácí vzdělávání může vytvořit mnohem pevnější vazby v rodině, což je skvělé, pokud to rodiče umí a jdou dobrým směrem. V opačném případě je to katastrofa. Matka také dále nemůže přispívat do rodinného rozpočtu. Možná, že tím, že je doma už hodně let v kuse, může ztratit přehled o tom, jaké kompetence chce vlastně svým dětem přesně předat. Může mít zastaralé názory nebo být izolovaná ve svém názorovém světě. A co když se role maminky stane jen učitelka? Jak vlastně vybalancovat roli maminky, někoho, kdo vzdělává své děti a ideálně se ještě stará o celou domácnost a vyváznout z toho se sebevědomými, laskavými a moudrými dětmi, usměvavou maminkou, která má chuť do života (a do práce) i po deseti letech doma?
Možná se nakonec opravdu přikláním spíše k možnosti najít si alternativní školu, pokud možno v blízkém okolí anebo se ještě porozhlédnout po nějaké další formě domácího vzdělávání formou nějakého komunitního vzdělávání. To je mimochodem taky zajímavé, ale o tom až někdy příště.
Zdroje:
HAVLÍČEK, Petr. Inovativní škola pohledem rodičů: případová studie Scioškoly. Praha, 2016. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Katedra veřejné a sociální politiky.
PETRÁČKOVÁ, Olga, 2017. Mých 10 nej důvodů pro domácí vzdělávání. Svoboda učení [online]. 12.11.2017 [cit. 2020–04–22]. Dostupné z: https://www.svobodauceni.cz/clanek/mych-10-nej-duvodu-domaci-vzdelavani/
PRŮCHA, Jan, 2001. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání [online]. Praha: Portál [cit. 2020–04–21]. ISBN 80–7178 584–9. Dostupné z: https://is.muni.cz/elportal/estud/lf/ps05/mpmp071/prucha_alter_skoly.pdf
TOBRMANOVÁ ČIHÁNKOVÁ, Jana, 2017. Vybíráte školu?: Nemusíte hned hledat Montessori nebo Scio. Flowee.cz: médium nového světa [online]. 25.9.2017 [cit. 2020–04–22]. Dostupné z: https://www.flowee.cz/90-archiv-2017/esprit/vzdelavani/2846-vybirate-skolu-nemusite-hned-hledat-mezi-montessori-nebo-scio-skolami-radi-bob-kartous
