Štěstí jako školní předmět

Historie a moderní implementace

Štěstí jako školní předmět se může na první pohled jevit jako neobvyklý koncept. S rostoucím zájem o wellbeing a celkovou duševní pohodu studentů se však tento nápad stal aktuálním tématem v oblasti vzdělávání.

Canva, vlastní grafika

HISTORIE WELLBEINGU

Lidský zájem o wellbeing se datuje tisíce let zpátky, zmínky nalezneme u prvotních domorodců (Yadeun-Antuñano & Vieira, 2019) i starověkých Řeků (Angner, 2011). V současné době se jedná o jeden z ústředních pojmů společenských věd. Wellbeing představuje aktuální téma objevující se napříč společenskými vědami od psychologie a ekonomie přes sociologii, filozofii, literaturu, zdravotnictví a další (Jarden & Roache, 2023).

Co je štěstí?

Vznik pozitivní psychologie představuje jeden z nejdůležitějších faktorů v oblasti psychologie na počátku 21. století (Seligman & Csikszentmihalyi, 2000). Centrálním předpokladem pozitivní psychologie je, že psychické zdraví se nerovná nepřítomnosti psychických problémů (duševních nemocí), ale spíše schopnosti vést naplněný a smysluplný život (Keyes, 2006). V rámci pozitivní psychologie je představen koncept wellbeingu (méně formálně štěstí), který se stává primárním kritériem pozitivního fungování a je obecně považován za hodnotný životní cíl (Rijavec, 2015).

Koncept wellbeingu vyplývá z optimálního psychického fungování a prožívání (Rijavec, 2015). Současný výzkum wellbeingu výchází ze dvou obecných východisek. Prvním je hédonický přístup, který se zaměřuje na vysokou míru spokojenosti s životem, prožívání vysoké úrovně pozitivních emocí a nízké úrovně negativních emocí (Kahneman a spol., 1999). Druhým je eudaimonický přístup (Waterman, 1993), který se zaměřuje na smysluplnost a seberealizaci. V rámci druhého přístupu je wellbeing definován z hlediska míry, do jaké je člověk plně funkční (Ryan & Deci, 2001).

V poslední době se stále více uznává, že jak dobrý pocit, tak fungování jsou důležitými prvky psychického zdraví (Keyes & Annas, 2009). Seligman konceptualizuje optimální wellbeing jako soubor pěti prvků: pozitivní emoce, angažovanost, vztahy, smysluplnost a úspěch (Seligman, 2011).

V řadě studií bylo prokázáno, že vysoká úroveň wellbeingu souvisí s různými pozitivními výsledky, jako je efektivní učení, produktivita a kreativita, dobré vztahy, prosociální chování, dobré zdraví a delší život (Chida & Steptoe, 2008; Diener a kol. 2010; Huppert, 2009; Lyubomirsky a kol., 2005 viz Rijavec, 2015).

MŮŽE BÝT ŠTĚSTÍ VYUČOVÁNO NA ŠKOLÁCH?

Existuje hned několik důvodů, proč by se Štěstí mělo vyučovat ve škole. Podle Seligmana (Seligman a kol. 2009) jsou nejdůležitějšími faktory vysoký výskyt deprese mezi mladými lidmi na celém světě, malý nárůst životní spokojenosti v poslední polovině století a synergie mezi učením a pozitivními emocemi. V mnoha zemích se také setkáváme s velice nízkou spokojeností se školou, která může být k tomuto seznamu také přidána.

Škola není místem, kde se děti cítí dobře.

Míra štěstí je podle průzkumu veřejného mínění institutu CATI aktuálně na stupnici od 0 do 10 v celoněmeckém průměru na bodu 6,58. Podle studie zdravotnického aQua-Institutu v německém Göttingenu jsou psychická onemocnění mezi mladými dospělými v Německu stále častější. Až 26 procent lidí ve věku 18 až 25 let má alespoň jednu diagnostikovanou duševní poruchu. Za posledních 15 let se tento počet zvýšil o třetinu. Za stejnou dobu se také v Německu zvýšilo užívání antidepresiv, a to až trojnásobně (Singerová, 2022).

KONCEPT POZITIVNÍ PEDAGOGIKY

V roce 2007 přichází německý učitel Ernst Fritz-Schubert s konceptem pozitivní pedagogiky, která rozvíjí Štěstí jako školní předmět. V dnešní době vede akademii, kde jeho tréninkem prošlo od roku 2009 více než 500 učitelů.

Fritz-Schubert v rozhovoru Happiness as a school subject pro deutschland.de (2018) uvádí, že cílem tohoto předmětu jsou spokojenost a životní dovednosti. Jako příklad uvádí nalezení cíle, pocit bezpečí, sociální vztahy, sebeurčující jednání, sebepřijetí, vyrovnání se s okolím a osobní rozvoj. Dále říká, že tyto cíle lze rozdělit do učebních kroků pomocí čtyř otázek: Kdo jsem? Co potřebuji? Čeho jsem schopen? Co chci? Tímto způsobem se studenti učí rozpoznávat své sny a potřeby a následně formulovat cíle a hledat způsoby jejich realizace. Dle Fritz-Schuberta se však žáci učí také významu neúspěchu neboli prohry. Důležitým prvkem je, aby se včas naučili, jak se úspěšně vyrovnat s porážkou, aby ji vnímali jako šanci a dokázali překonat budoucí výzvy.

Jak taková lekce štěstí vypadá? Fritz-Schubert v rozhovoru říká, že se osvědčila kombinace psychologických poznatků s praktickými cvičeními, která vytvářejí zážitky, jež lidmi skutečně pohnou a vryjí se jim do paměti. Pro děti na základní škole je dobré cvičení na osobní úctu: zatímco jedno dítě sedí, ostatní mu při průchodu kolem pošeptají něco hezkého. Děti se učí, že když dostanou pochvalu, zažívají pocit pohody a že není příjemné ponižovat druhé. Pro starší ročníky vytvořil hru „Chrám ctností“. Je založena na Aristotelově učení o ctnostech. Pomáhá žákům vytvořit si vlastní profil a uvědomit si sílu vlastního charakteru.

Fritz-Schubert uvádí, že doprovodné studie potvrdily rozvoj silnějšího pocitu sebeúcty. Studenti jsou chápavější, přistupují k druhým lidem otevřeněji, mají větší důvěru ve své schopnosti a jdou za svými cíli s optimismem.

MODEL POZITIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

V článku například chorvatské vědkyně Majdy Rijavec Should Happiness Be Taught in School? z roku 2015 se dočteme o dalším Modelu pozitivního vzdělávání.

Pozitivní vzdělávání je nedávno vyvinuté paradigma, které v obecné rovině odkazuje na aplikaci pozitivní psychologie ve vzdělávácím kontextu (Rijavec, 2015). Jacolyn M. Norrish a její spolupracovníci (Norrish a kol., 2013) navrhují pro Model pozitivního vzdělávání aplikovaný rámec, který byl vyvinut během pěti let implementace: Pozitivní vzdělávání jako celoškolní přístup. Cílem projektu je zvýšit prožitek pozitivních emocí u studentů a povzbudit je k tomu, aby se zapojili do vnímání svých silných stránek pro dosažení osobních i společenských cílů. Implementace v rámci tohoto modelu se zaměřuje na šest oblastí: pozitivní emoce (positive emotions), pozitivní zapojení (positive engagement), pozitivní úspěch (positive accomplishment), pozitivní cíl (positive purpose) , pozitivní vztahy (positive relationships) a pozitivní zdraví (positive health) — podporované zaměřením na silné stránky charakteru. Tyto oblasti jsou více popsány v následující tabulce.

Oblasti wellbeingu jsou do školních osnov promítnuty na třech úrovních: výuka, začlenění a prožívání pozitivního vzdělávání. Výuka Pozitivního vzdělávání učí žáky základy pozitivní psychologie, jako jsou odolnost, vděčnost, silné stránky, smysluplnost či pozitivní vztahy. Tímto způsobem jsou žáci schopni pochopit klíčové myšlenky a koncepty, smysluplného zapojení se do zkoumání a reflexe a následně tyto dovednosti uplatňovat v praxi (Rijavec, 2015). Dochází tak k rozvinutí velmi důležitých životních kompetencí.

SOUVISLOST MEZI ŠTĚSTÍM A VZDĚLÁVÁNÍM

V článku The Power Of Happiness And Connection In Education (2023) na stránce oxfordlearning.com se píše o výzkumu Christiny Hinton, zakladatelky a generální ředitelky společnosti Research Schools International.

Zde je uvedeno, že jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících štěstí není bohatství nebo fyzické zdraví, ale spíše síla sociálních vazeb. Tento fakt platí pro lidi všech věkových kategorií. Dle různých studií má štěstí klíčovou roli také v tom, jak dobře se zvládají žáci učit.

Výzkum Christiny Hinton dokazuje, že štěstí pozitivně souvisí s motivací a studijními výsledky. Hinton během svého doktorského studia zkoumala vztah mezi štěstím, motivací a studijními výsledky u žáků základních a středních škol. Mimo jiné její výzkum vyzdvihuje význam pevných vztahů s učiteli a vrstevníky pro podporu pocitu štěstí u studentů. Hinton také uvádí, že podpory štěstí lze dosáhnout za pomoci jednoduchých, ale efektivních prostředků. Zde jsou uvedeny 3 způsoby podpory štěstí ve vzdělávání:

1. Udržovat studenty v napětí (Keep Students Challenged): Když se studenti nudí, často nejsou šťastní a postrádají motivaci. Nevšední výzvy jsou skvělým způsobem, jak studenty zaujmout, avšak nesmí být příliš náročné či naopak. Příliš obtížné úkoly vedou k odrazení od jejich dokončení, zatímco příliš snadné úkoly je mohou nudit. Optimální zapojení jejich mysli by se mělo pohybovat v „zóně nejbližšího vývoje“ (Zone of Proximal Development). Důležitým faktorem je stanovit si realistické cíle a nezapomínat na to, že každý student může postupovat svým tempem.
2. Zajistit sociální propojení (Provide Social Connection): Pocit sounáležitosti je pro studenty nezbytný, aby se cítili součástí vzdělávacího procesu. Účast na akademických i společenských aktivitách ve školním prostředí udržuje studenty více motivované a zapojené, vzbuzuje v nich pocit „školního ducha“. RJedná se o snahu vytvořit pocit dobře propojené komunity.
3. Pomáhat studentům prospívat (Help Students Flourish): Studenti dobře prospívají, když pociťují, že mají správné kompetence k dokončení úkolu. Vyplývá z toho následně větší motivace a efektivnější učení se. Stanovením malých cílů a postupným pracováním na jejich dosažení studenti zaznamenávají osobní růst i spokojenost s vlastní prací.

CO SPOJUJE TYTO RŮZNÉ POHLEDY?

Historie zájmu o wellbeing existuje už tisíce let zpět, kdy se starověké kultury zabývaly otázkami dobrého života a vnitřní pohody. Moderní psychologie přinesla nové pohledy na to, jakým způsobem lze dosáhnout optimálního psychického zdraví a naplnění života. Vzdělávací systémy po celém světě začínají rozpoznávat důležitost těchto aspektů a začleňují je do svých učebních osnov.

Celkově lze říci, že začlenění štěstí jako školního předmětu může přinést významné benefity pro studenty, učitele a celou společnost. Školy, které se rozhodnou implementovat programy zaměřené na wellbeing, by v ideální případě mohly očekávat nejen lepší studijní výsledky, ale také rozvoj zdravější a šťastnější generace.

Zdroje:

ANGNER, Erik. The Evolution of Eupathics: The Historical Roots of Subjective Measures of Wellbeing. International Journal of Wellbeing [online]. 2011, 4–41. ISSN 11798602. doi:10.5502/ijw.v1i1.14

Happiness as a school subject. www.deutschland.de [online]. 2018 [cit. 2024–06–12]. Dostupné z: https://www.deutschland.de/en/topic/knowledge/happiness-as-a-school-subject-in-germany

JARDEN, Aaron a Annalise ROACHE. What Is Wellbeing? National Library of Medicine [online]. 2023, 20(6). Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC10049282/#B1-ijerph-20-05006

KAHNEMAN, D., DIENER, E., SCHWARTZ, N. Well-being: The foundations of hedonic psychology. New York: Russell Sage, 1999.

KEYES, C. Mental health in adolescence: is America’s youth flourishing? American Journal of Orthopsychiatry. 2006, 76(3), 395–402.

KEYES, Corey L. M. a Julia ANNAS. Feeling good and functioning well: distinctive concepts in ancient philosophy and contemporary science. The Journal of Positive Psychology [online]. 2009, 2009–05–01, 4(3), 197–201. ISSN 1743–9760. Dostupné z: doi:10.1080/17439760902844228

NORRISH, J. M., WILLIAMS, P., O’CONNOR, M., ROBINSON, J. An applied framework for positive education. International Journal of Wellbeing, 3(2), 147–161, 2013.

RIJAVEC, Majda. Should Happiness Be Taught in School? / Treba li sreću poučavati u školi? Croatian Journal of Education — Hrvatski časopis za odgoj i obrazovanje [online]. 2015, 17. ISSN 1848–5197. Dostupné z: doi:10.15516/cje.v17i0.1487

RYAN, Richard M. a Edward L. DECI. On Happiness and Human Potentials: A Review of Research on Hedonic and Eudaimonic Well-Being. Annual Review of Psychology [online]. 2001, 52(1), 141–166. ISSN 0066–4308. Dostupné z: doi:10.1146/annurev.psych.52.1.141

SELIGMAN, Martin E. P. a Mihaly CSIKSZENTMIHALYI. Positive psychology: An introduction. American Psychologist [online]. 2000, 55(1), 5–14. ISSN 1935–990X. Dostupné z: doi:10.1037/0003–066X.55.1.5

SELIGMAN, Martin E. P., Randal M. ERNST, Jane GILLHAM, Karen REIVICH a Mark LINKINS. Positive education: positive psychology and classroom interventions. Oxford Review of Education [online]. 2009, 35(3), 293–311. ISSN 0305–4985. Dostupné z: doi:10.1080/03054980902934563

SELIGMAN, Martin E. P. Flourish. New York: Free Press, 2011.

SINGEROVÁ, Helena. Kde najít štěstí? Dá se naučit ve škole, kde na to mají zvláštní předmět. EDUzín [online]. 2022. Dostupné z: https://eduzin.cz/wp/2022/01/02/kde-najit-stesti-da-se-naucit-ve-skole-kde-na-to-maji-zvlastni-predmet/

The Power Of Happiness And Connection In Education. Oxford Learning [online]. 2023. Dostupné z: https://www.oxfordlearning.com/the-power-of-happiness-and-connection-in-education/

YADEUN-ANTUÑANO, M. a L.C. VIEIRA. Indigenous perspectives of wellbeing: Living a good life. In: Good Health and Well-Being. Springer International Publishing, 2019, s. 436–448.

WATERMAN, Alan S. Two conceptions of happiness: Contrasts of personal expressiveness (eudaimonia) and hedonic enjoyment. Journal of Personality and Social Psychology [online]. 1993, 64(4), 678–691. ISSN 1939–1315. Dostupné z: doi:10.1037/0022–3514.64.4.678