Žákovská portfolia jako součást ICT prostředí na inovativní základní škole

V současné době předepisuje Rámcový vzdělávací program (RVP) výuku informačních a komunikačních technologií v rozsahu jedné hodiny týdně v některém roce mezi 6. a 9. rokem studia. V praxi školy, kterou vedu — ScioŠkoly Brnose to ukazuje jako zcela nedostatečné. Navíc v souladu s celkovou koncepcí této školy je nevyučovat samostatné ohraničené předměty, ale vzdělávat děti v komplexu určitých témat. Vzdělávání v oblasti ICT by tak jen ve velmi malé části mělo být na úrovni základní školy otázkou teoretických znalostí a v převážné většině otázkou nácviku dovedností — klasickým případem postupu „learning by doing“. Tím, že žáci využívají digitální technologie zcela běžně pro svoji výuku se zároveň vzdělávají v dalších možnostech jejich využití. Oblast digitálních technologií v oblasti základního vzdělávání je velmi dynamicky se rozvíjející oblast a digitální portfolia jsou právě jedním ze zajímavých témat. Další text se zaměří na možnou implementaci digitálních portfolií ve ScioŠkole Brno.

Kromě osobního prostředí PLE, které může být hodně v režii jednotlivců obsahuje škola značnou část činnosti při řízeném využití ICT. Pro řízenou výuku tak ve škole připadá využití ICT na straně výuky žáků například pro

• klasický e-learning v podobě hotových výukových materiálů na nichž mohou žáci sami nebo samostatně pracovat
• testování žáků a přijímání zpětné vazby
• tvorbu výstupů v digitální podobě (poznámky žáků, prezentace žáků, další materiály vyrobené žáky v rámci výuky, výtvarná díla, animace apod.)
• další nahodilé využití při výuce (například geolokační hry, sportovní software, plánovač tras, vytváření objektů a 3D tisk apod.)
• uchování a třídění výstupů v podobě digitálních žákovských portofolií.
• Právě žákovská portfolia jsou jedním z velkých témat, která bude brněnská ScioŠkola v nejbliží období řešit. V současné době využívá ScioŠkola jako portfolia standardizované krabice, které si děti vyzdobí a skladují v nich, co uznají za vhodné, respektive, co jim doporučí jejich pedagog. Takové vedení portfolií je ovšem nejen nesystematické, ale také neefektivní, protože žáci velmi často některé materiály odnášejí domů, ztrácejí je. Rovněž systém práce s portfolii není ve škole usazen a rozhodně nelze říct, že by tvořil zásadní část práce s hodnocením žáků.

Žákovská portfolia jsou přitom stále významnější součástí vzdělávání na základních školách. V praxi většinou vypadá žákovské portfolio jako souhrn materiálů, které žáci vytvoří během své školní činnosti. Obecně se rozlišuje „portfolio pracovní, se kterým žáci pracují průběžně během celého školního roku, a portfolio reprezentační (závěrečné, výběrové), které tvoří z pracovního portfolia na závěr určité etapy učení (většinou na konci školního roku, při odchodu na jinou školu, na konci 5. ročníku). Většinou každý žák tvoří jedno své portfolio zahrnující práce ze všech vzdělávacích oblastí a podporující komplexnost učení a rozvoje klíčových kompetencí. Někdy vznikají další portfolia, např. k vybraným tématům (čtenářské deníky apod.) nebo k třídním projektům.“ (Tomková).

Ve skutečnosti existuje celá řada efektivnějších postupů. Například už jen podle formy uchování můžeme portfolia dělit na elektronická a materiální (papírová). Z podstaty věci vyplývá, že zvolená forma by měla odpovídat schopnostem žáků a jejich pedagogů s danou formou pracovat. V případě elektronického portfolia je to elementární zanalost práce s příslušnými digitálními technologiemi na straně žáka i jeho pedagoga a dobrá dostupnost těchto prostředků. Předpokládá se, že větší část zodpovědnosti za práci s portfoliem by měla být postupně přenášena na žáky (což vyplývá mimo jiné i z jedné z doktrín ScioŠkol — Co mohou udělat děti, nechť udělají děti“.)

Vzhledem k výše uvedenému se alespoň v první fázi při začátku práce s digitálními portfolii může jevit efektivní vést oba systémy paralelně, tedy mít výše zmíněnou krabici a její obsah třídit a digitalizovat a naopak některé dokumenty, které vznikají pouze v digitálníé podobě, lze zhmotnit a použít jako součást fyzického portfolia žáka.

Daňková (2016, s. 33) popisuje elektronické portfolio jako dosud řádně nedefinovaný a pojem neobjevující se v žádném z dostupných pedagogických slovníků. Jejich užívání respektive neužívání v českých školách pak spojuje s informační (ne)gramotností a (ne)dostupností ICT technologií. Dále uvádí citaci Belgrada, Burkeho a Fogarty, kteří definují e-portfolio jako sbírku studentských prací, která nese tři nové trendy: elektronická forma většiny studentských prací (především u starších žáků), současná dostupnost internetu (studenti tak mohou vkládat i čerpat informace téměř kdekoliv) a dostupnost databází, jež umožňuje studentům spravovat velké objemy jejich práce. Největší výhodu pak vidí v archivování obrovského množství dat a audio a video nahrávek. Je nasnadě, že elektronická portfolia, pokud budou správně pojmuta, mohou mít další běžné výhody digitální správy dat:

• vzdálenou dostupnost
• trvanlivost a možnost zálohování
• možnost sdílení
• možnost třídění a správy velkého objemu dat různorodé formy
• z pedagogického hlediska možnost snadného časového srovnání a sledování vývoje

Černý uvádí ještě další a podrobnější důvody pro práci s digitálními portfolii

• Jde o formu, která má těsný vztah ke konektivismu. Jestliže netriviální část vzdělávání a výuky probíhá prostřednictvím sítě, zdá se být logické, že také zde bude k dispozici portfolio. Je na zvážení jak žáka, tak také pedagoga, jak velká část nebo jaká forma portfolia bude veřejně dostupná.
• Pro velkou část aktivit je digitální podoba snazší a přímější cestou k uchovávání — u MOOC kurzů není třeba tisknout certifikáty či snímky obrazovky, někde ukládat papírové verze seminárních prací, tisknout fotografie, informace o naběhaných kilometrech atp.
• Jde o formu cenově často dostupnější, prostorově méně náročnou.
• Jsou snadno přenositelná, jednotlivé položky lze doplnit během několika vteřin z mobilního telefonu, stejně tak má žák portfolio stále u sebe.
• Multimediální objekty nelze snadno převést do papírové podoby.
• Digitální podoba umožňuje snazší manipulaci s artefakty.
• Digitální verze může být součástí sebepropagace žáka.
• Lze je sdílet.
• Věříme, že alespoň pro část žáků může být podstatně přitažlivější.
• S procesem tvorby lze snadno spojit rozvoj řady kompetencí — od práce s multimediálními daty až po jazykovou vybavenost.

V každém případě při vzniku nových postupů je dobré určit důvod. Neptej se jak, ale proč, říká jedna z manažerských pouček. Tedy i v případě obsahu portfolia bychom měli vycházet z cílů k čemu by měla sloužit. Neexistuje přitom jedna správná cesta. Daňková cituje Fostera a uvádí některé otázky, které mohou napomoci při přemítání o tvorbě digitálního portfolia. „Kolik žákovských prací má portfolio obsahovat? Patří do portfolia i projekty a skupinové práce? Jedná se pouze o žákovy práce nebo lze zařadit i kolektivní práci? Portfolio nám ukazuje jen ty práce, které se žákovi nejvíce podařily nebo v něm můžeme najít i příliš nevyvedené práce? Práce do portfolia vkládá žák a rozhoduje pouze on sám o jeho obsahu? (Foster, Masters In: Straková 2005a, s. 7).

Výše jsme naznačili některé z výhod digitálních portfolií, zkusme tedy nyní definovat pro potřebu ScioŠkoly některé cíle. V našem případě to tedy je:

• bezpečné uchování dokladů o průběhu studia
• reflexe učebního pokroku (chápaná jako jako sebereflexe, tak jako možnost zpětné vazby)
• možnost vyhodnocení studijního pokroku v čase
• nácvik kompetence žáka k třídění a uchování vlastních dokumentů
• zajištění podkladů možné sebeprezentaci žáka a přípdně školy
• zajištění podkladu pro studium v delším časovém horizontu (rozvíjení vlastních témat)

Tyto body jsou samozřejmě velmi hrubým požadavkem. Následovat by měla diskuse obsahující otázky tohoto typu:

Kdo bude hlavním aktérem vytváření a správy portfolia? Kdo bude hlavním aktérem dalšího využití portfolia? Do jaké míry bude portfolio veřejné či soukromé — kdo k němu bude mít přístup? Do jaké míry bude portfolio výběrové respektive průřezové a kdo bude o výběru rozhodovat?

To že v odpovědích bude v nějakém poměru figurovat žák a pedagog je zřejmé, ale co rodiče, co ostatní žáci, co veřejnost?

Černý nabízí příklad obsahu portfolií, který se ale úplně nehodí pro žáky základní školy, nicméně je dobré si jej připomenout, protože z něj vyplývá, že obsahem žákovského portfolia zdaleka nemusí být jen skutečná práce vytvořená ve škole v rámci výuky. Portfolio tak může na základě potřeby žáka obsahovat zachycení dalších aktivit. Tak jako je žádoucí prostupnost jednotlivých časů (škola, družina, kroužky, volný čas), tak by i výsledky činností měly a mohly dávat jeden ucelený obraz. V takovém případě ale bude třeba pro korektnost přidávat ke každému materiálu i místo jeho vzniku.

V ideálním případě, jde o činnost, která je komplexně školou podporovaná a má svoji oporu jak v ŠVP, tak především na úrovni shody pedagogů, kteří z něj mohou udělat jeden z důležitých edukačních nástrojů. V takovém případě (nebo v případě motivovaného žáka) lze zmínit například následující nápady na objekty či artefakty, které lze do portfolia zařadit:

• absolvované kurzy (i MOOC), předměty, semináře,
• soustředění, letní školy,
• úspěchy v soutěžích,
• konference jak s aktivní, tak s pasivní účastí,
• zajímavé domácí úkoly, seminární práce, …
• články, blogové příspěvky,
• dobrovolnickou činnost a praxe,
• ocenění a certifikáty,
• blogy, výběry ze zdrojů, online projekty,

Daňková cituje Muellera (2014) s tím, že portfolio není jen nějaká sbírka studentských prací, „které se hromadí v průběhu pololetí nebo roku na jednom místě bez jakékoliv následné práce s nimi. Portfolio, ať už hodnoticí, výběrové či diagnostické obsahuje záměrně vybrané podmnožiny žákovských prací. Cílený výběr prací studentů znamená rozhodování o tom, jaký typ příběhu chceme portfoliem říct. Jestli chceme zvýraznit, jaký pokrok žák učinil, poté portfolio může obsahovat vzorky dřívější i pozdější práci, žákovy komentáře a posouzení jeho růstu. Do portfolia pojednávajícím o procesu učení a růstu lze zařadit libovolný počet materiálů, jež definuje sběrné portfolio. Obsahuje tak materiály, které ilustrují vývoj jednoho nebo více dovedností s odrazem na proces, který vedl k tomuto vývoji. Portfolio zachycující nejlepší práce žáka pravděpodobně bude obsahovat vzorky, které nejlépe ilustrují současnou schopnost studenta aplikovat příslušné znalosti a dovednosti.“

Podobně k tomu uvádí Cermat: „Diagnostické a hodnoticí portfolio by mělo představovat systematický a komplexní výběr dokumentů o žákovi. Výběr provádí žáci/žákyně na základě rámcových pokynů učitele a vyučující sami.“ (CERMAT, 2007).

V každém případě je třeba souběžně s přemýšlením o účelu a využití také o způsobu pořízení jednotlivých součástí, uchování a třídění. Digitální podoba se v tomto případě přímo nabízí. Můžeme tak přemýšlet o tom, že některé výstupy žáků mohou vznikat rovnou v digitální podobě (například texty, prezentace apod.), další je možné pořídit v okamžiku procesu žákovské práce v konkrétním neopakovatelném okamžiku (videozáznam z prezentace, fotografie schémat na tabuli apod.) a konečně je možné následně digitalizovat žákovskou práci (skeny, fotografie).

V souladu se zaběhnutými stndardy ScioŠkoly se tak nabízí možnost vytvořit tato pravidla společně s žáky a současně nechat žáky do značné míry participovat na samotném „technologickém“ vytváření systému digitálních portfolií ve škole.

Samostatnou kapitolou je samotný proces — cestovní mapa vytváření digitálních portfolií a to jak na svém počátku z hlediska nastavení systému, tak v průběhu udržovací části. Tedy jak motivovat žáky a pedagogy, aby digitální portfolia užívali, respektive jak celý systém nastavit, aby byl uživatelsky co nejvíce jednoduchý, přehledný, univerzální a přitom dostatečně přínosný. Příklad nám může třeba Mattea, který ve své prezentaci uvádí možnosti využití a podoby jednotlivých součástí žákovských portfolií. Příklady jsou zde1, zde2. Portfolia tak vlastně tvoří jednotivé žákovské stránky. K jejich vytvoření nabízí Mattea využít Google site. Samozřejmě existují i jiné nástroje, nicméně Google site se jeví jako jedna z rozumných variant při uvážení další Google nástrojů, například G. Drive. Zajímavý a přínosný je návrh pro plánování žákovského portfolia. Tento check-list umožňuje nejen uspořádat věci v portfoliu, ale zejména plánovat svůj studijní pokrok. Prezentace obsahuje i podrobný návod na vytvoření stránky, který je použitelný pro jednotlivé studenty.