7 + — 2 aneb nezahlťme vzdělávacím obsahem
Kvalita obsahu je jednou z klíčových charakteristik všech vzdělávacích materiálů, avšak, s ohledem na jejich rostoucí nabídku, roste a nabývá na významu též forma daných obsahů. Ta se v dnešní době může lišit v základu už tím, zda je dostupná v podobě psaného textu či jako audio, vizuální či audiovizuální zpracování. Byť má každá z forem jistá specifika, jedno je jim stále společné. Tím společným je efektivita dopadu na edukační realitu, na níž se přitom výrazně podílí i to, jakým způsobem jsou informace strukturovány.
Vzdělavatelé přirozeně usilují o to, aby si studenti z daných materiálů zapamatovali co nejvíce, avšak ne všichni u toho reflektují nutný balanc mezi množstvím informací a mírou kognitivní zátěže, jež učení ovlivňuje více než by se mohlo zdát. Zátěž nezpůsobuje jen přebytek informací, ale též způsob, jakým jsou do celkové struktury, z níž jedinec informace čerpá, zasazeny.
V dnešní době už není netypické, že by kurzy nebyly zasazeny do modulů [1], tak zvaný “microlearning”, neboli učení se skrze krátké úryvky učebního obsahu, které lze rychle a snadno konzumovat [2], narůstá na popularitě i s ohledem na stále častější konzumaci (nejen) vzdělávacího obsahu z mobilních zařízení. Možností, jak následně obsah strukturovat je vícero, stejně tak doporučení. V tomto článku bych ráda představila jeden z nich, a to koncept “7+-2”, “magické číslo 7”, někdy též “Millerovo číslo” či “Millerův zákon”.
Millerovo číslo 7+-2
Millerovo číslo je konceptem, který byť svým stářím spadá k polovině minulého století, stále je diskutovaným a/či využívaným přístupem. Georg Armitag Miller, bývalý profesor Harvardské univerzity, vydal roku 1956 článek Magické číslo sedm, plus nebo mínus dva: určité limity naší kapacity pro zpracování informací (z ang. The Magical Number Seven, Plus or Minus Two: some limits on our capacity for processing information), v němž reflektuje problematiku krátkodobé paměti. S využitím poznatků jiných vědců i svých vlastních přitom usiloval o nalezení optimálního počtu vstupních informací, se kterým nedochází k chybovosti či zapomínání. Výstupem jeho zkoumání se stalo tvrzení, že lidé jsou schopni v krátkodobé paměti uchovat 7 + — 2 prvky. Avšak, jak Miller v článku bezprostředně uvádí, není tato pomyslná škála ze shora striktně ukončena číslem devět. Pokud bychom číslo prvků chtěli zvýšit, je možnost prvky organizovat do tzv. “chunks” (v překl. kousky), což jsou formace podobných jednotek. V tom případě se už nebude jednat o 7 + — 2 prvky, avšak o 7 + — 2 chunks. [3]
Jak se Millerovo číslo používá v praxi a co si z něj skutečně odnést do sféry vzdělávání?
Jeví se toto poznání na míle vzdálené dnešní praxi? Není tomu tak. Některé země například přijaly Millerovo číslo při distribuci telefonních čísel s vědomím jejich snažšího zapamatování, v testech se mnohdy používají sedmibodové škály, lze se též setkat s doporučením pro využití maximálně sedmi bodů při výčtu jakýchkoli skutečností [4]. Millerovo číslo je též diskutovaným a aplikovaným fenoménem v oblasti UX designu (i toho pro vzdělávací učely), kdy jej někteří experti využívají jako jedno z doporučení při struktuře obsahu. [5]
Na druhou stranu, číslo 7-+2 by nemělo být přijímané až příliš dogmaticky, ať už s ohledem na rozdílnost individuálních kapacitních možností, stejně tak následné výzkumy, které se ne vždy shodnou s Millerovým tvrzením. Někteří číslo snižují [6, 7], jiní jej zpochybňují úplně [8].
Ať už je “magické číslo” 7+-2 přesné či nikoli, Millerův článek přináší i do oblasti vzdělávání cennou připomínku toho, že bychom neměli upomínat na kognitivní přetížení studujících, stejně tak, že je pro strukturování obsahu vhodné využití chunks, tedy celků, které studentům umožní lepší orientaci v textech a povede k jejich efektivnějšímu zapamatování, ať už v psané, tak audio, vizuální či audiovizuální podobě. Nejjednodušším, co je možné udělat, je texty strukturovat za pomoci nadpisů, mezer mezi jednotlivými paragrafy či oddělování jednotlivých celků [9], pro vzdělávací obsah obecně informace slučovat a delší seznamy dvakrát přehodnotit před jejich poskytnutím studentům…
Reference
[1] ISPRING. How to Structure Your E-Learning Course [online]. 2015 [cit. 2022–05–16]. Dostupné z: https://www.ispringsolutions.com/blog/how-to-structure-your-e-learning-course
HASHIM, Suhaizal, Mohd Erfy ISMAIL, Affero ISMAIL, A. MASE, I. ISMAIL, Nizamuddin a M. SAMSUDIN. The Characteristics of the Computer Supported Collaborative Learning (CSCL) through Moodle: a View on Students’ knowledge Construction Process [online]. 2018 [cit. 2022–05–16]. Dostupné z: https://www.semanticscholar.org/paper/Utilization-of-Digital-Media-to-Improve-The-Quality-Suryani/1c0534e262c8a4f5dedc54bf8d71412678403f41
[2] GIURGIU, Luminiţa. Microlearning an Evolving Elearning Trend. Scientific Bulletin [online]. 2017, 22(1), 18–23 [cit. 2022–05–17]. ISSN 2451–3148. Dostupné z: doi:10.1515/bsaft-2017–0003
[3] MILLER George Armitag. The magical number seven, plus or minus two: some limits on our capacity for processing information. Psychological Review [online]. 1956, 63(2), s. 81–97 [cit. 2022–05–17]. Dostupné z: doi:10.1037/h0043158
[4]COWAN, Nelson, Candice C. MOREY a Zhijian CHEN. The legend of the magical number seven. DELLA SALA, Sergio. Tall Tales about the Mind and BrainSeparating fact from fiction [online]. Oxford University Press, 2007, 2007–01–11, s. 45–59 [cit. 2022–05–16]. ISBN 9780198568773. Dostupné z: doi:10.1093/acprof:oso/9780198568773.003.0005
[5] YABLONSKI, Jon. Laws of UX: Using Psychology to Design Better Products & Services. Gravenstein Highway North, Sebastopol, CA: O’Reilly Media, Inc., 2020. ISBN 978–1–492–05531–0.
[6]BROADBENT, D. E. COGNITIVE PSYCHOLOGY AND EDUCATION. British Journal of Educational Psychology [online]. 1975, 45(2), s. 162–176 [cit. 2022–05–17]. ISSN 00070998. Dostupné z: doi:10.1111/j.2044–8279.1975.tb03241.x
[7]COWAN, Nelson. The magical number 4 in short-term memory: A reconsideration of mental storage capacity. Behavioral and Brain Sciences [online]. 2001, 24(1), s. 87–114 [cit. 2022–05–17]. ISSN 0140–525X. Dostupné z: doi:10.1017/S0140525X01003922
[8] WICKENS, Christopher D. Multiple Resources and Mental Workload. Human Factors: The Journal of the Human Factors and Ergonomics Society [online]. 2008, 50(3), s. 449–455 [cit. 2022–05–16]. ISSN 0018–7208. Dostupné z: doi:10.1518/001872008X288394
[9] YABLONSKI, Jon. Laws of UX: Using Psychology to Design Better Products & Services. Gravenstein Highway North, Sebastopol, CA: O’Reilly Media, Inc., 2020. ISBN 978–1–492–05531–0.
