A ještě jedna gramotnost — jak rozumíte vlnám?

Hemží se to jimi jako houbami po dešti. Gramotností, které je dnes zapotřebí ovládat či lépe řečeno si je osvojit, abychom byli fungujícími sociálně-ekonomickými bytostmi, je tolik, že se až nabízí otázka, zda se to vše dá zvládnout. Každá z gramotností je ovšem odpovědí na otázku po schopnosti adekvátně se vypořádávat s relativně složitou doménou lidské činnosti, již nelze z našeho fungování vydělit. Esejí bych chtěl nastolit otázku po jedné poněkud přehlížené, ne-li dosud neetablované.

Zdroj: Unsplash — Pawel Czerwinski

Které otázky tedy gramotnosti zodpovídají? Funkční gramotnost je zcela jasná. Žijeme ve 21. století a od ústní slovesnosti nad plápolajícím ohněm nás dělí pěkných pár století. Pokrok civilizace je založen na vědění, jenž je předáváno písmem a čísly. Funkční gramotnost je odpovědí na otázku “Mám přístup, schopnost porozumět a participovat na této kulturní aktivitě?” [1] Digitální gramotnost je odpověď na vtíravou roli člověka v životě počítače a finanční gramotnost pak v určitém smyslu rozvíjí numerickou a souvisí s čirým faktem, že je zapotřebí se materiálně zaopatřovat-viz jen například dnešní role inflace a tápání jak se před ní chránit. Poněkud z jiného soudku je pak gramotnost vizuální.

Znakové sady nestačí: Vizuální gramotnost

V celé své šíři znamená vizuální gramotnost schopnost číst, “psát” a interpretovat vizuální komunikaci, analyzovat sociální a ideologické aspekty, adekvátně a efektivně materiály používat a taktéž je vytvářet. [2] Jiný zdroj uvádí schopnost tyto kriticky vytvářet, analyzovat, používat a sdílet. [3] Do popředí zájmu se dostává zhruba od 30. let minulého století a za již téměř sto let se dostala až k momentálním trendům, kterými jsou sociální spravedlnost, čtení vizuálií, přístup a přístupnost, vztah k dalším gramotnostem, anebo např. tvorba jakožto sada schopností. [3]

To, co stojí za důležitostí vizuální gramotnosti, je fakt, vztaženo ke gramotnosti informační, že informace v naší kultuře nejsou šířeny pouze pomocí konvenčně ustanoveným souborem symbolů jež dohromady skládají bloky vyjadřující popis světa — tedy písmo vyjadřující jazyk. Informace jsou taktéž předávány celou škálou viditelných artefaktů, které můžeme shrnout pojmem vizuálie a které spojuje fakt, že jsou vnímány zrakem. Otázku, na kterou vizuální gramotnost pak odpovídá je “Rozumím vždy tomu co vidím a dokážu to interpretovat?”. Důležitost této otázky podtrhuje masivní nárůst vizuálního obsahu až do stavu “přesycení” a rozšířené manipulace a dezinformací. [3] Jenomže to stále není dostačující výbava.

Vidět a slyšet

Při bádání pro podklady ke své bakalářské práci na téma sonifikace jsem narazil na debatu ohledně významu vizuální a auditivní percepce člověka. Sonifikace, což je “reprezentace vztahů mezi daty pomocí vztahů zvukových”, [4] se jakožto disciplína snaží vědecky etablovat a zrovnoprávnit s příbuznou vizualizací, naráží ovšem mimo jiné právě na problém lidského vnímání. Při vnímání fyzického prostředí totiž existuje hierarchie lidských smyslů co do důležitosti, počínaje taktilním, přes vizuální až po auditivní stojící na třetím místě. [5] Podle jiného zdroje tvoří vizuální složka kolem 80 procent informací, jež se k nám našimi smysly dostává, a ten lidský se vyznačuje obzvláště vyvinutou ostrostí. [6]

Zvuk vždy uniká jakémukoliv pokusu o zaškatulkování čím je a co dělá. [7]

Přesto má ovšem zvuk nezastupitelné přednosti, kterými jsou zejména jeho inherentní časová dimenze, z čehož vyplývá možnost tvorby časových vzorců ve formě rytmů, a dále schopnost zrak v určitých situacích nahradit — hlavně z tohoto důvodu se velká část výzkumu sonifikace odehrává při vývoji asistivních technologií pro nevidomé, nebo obecně tam, kde je zrak zaneprázdněn jinde. Výborným příkladem je zvukový signál palubního počítače moderních aut při couvání směrem k cizímu objektu.

Pojem zvukové gramotnosti

Pokud má sluch v roli života člověka nezanedbatelnou úlohu, má cenu uvažovat, po vzoru vizuálií, o podobné gramotnosti pro auditivní percepční mód? Zkoušel jsem v rámci přípravy na tuto esej provést rešerši pojmu na databázích Scopus i Word of science. Byl jsem zklamán i nepřekvapen, když byly výsledky jen velice skromné. Scopus byl na dotaz “sound literacy” schopen vyhodit pouze 6 výsledků, z nichž většina obsahovala slovo sound ve významu “dobře sestavený”. Spojení “Audio literacy” má pouze dva nálezy. Podobně Web of science zobrazil pět výsledků pro první a nabídku ke kontrole hláskování pro druhý zmíněný termín.

Přesto všechno se s pojmem gramotnosti ve spojení auditivní setkat jde. Mimo to lze narazit na pojmy zvukové uvědomění (sonic awareness), [8] nebo audio gramotnost (audio literacy). [9] K samotné definici pojmu zvuková gramotnost jsem se nikde nedostal (pokud je někdo znalejší či preciznější v rešeršní činnosti, nechť mi zanechá komentář či jakékoliv jiné upozornění), ale vypůjčím-li si výše vypsanou gramotnost vizuální, mohla by znít následovně: Zvuková gramotnost je schopnost vnímat, vytvářet a interpretovat zvukovou komunikaci a analyzovat její sociální a ideologické aspekty. Kriticky vytvářet analyzovat, používat a sdílet artefakty zvukové povahy. Co si ale představit pod slovem vnímat, nebo pojmy sociální a ideologický aspekt?

Ve vztahu ke gramotnosti: zvuk lze slyšet jako plný významů, ovšem více než to-pohybující se nezávisle na specificitě slov a světů, může se stát křesadlem jiskry pro imaginaci, vlnou schopnou nést všemožné asociace a dojmy, a cestou k překonfigurování vztahů skrze hru vibrací. [7]

Argument pro zvuk č.1: Přenos informací

Není ve skutečnosti vůbec těžké najít argumenty a příklady, kdy je zvuk stěžejní pro komunikaci či jinak důležitý pro orientaci ve světě. Vezměme si za příklad i jen běžnou řeč. Jak důležitá je intonace jazyka pro komunikaci emocí a jak důležitá je výslovnost pro správné porozumění? Co nám řekne barva hlasu o mluvčím a hlasitost o důležitosti sdělení? Dále je zde role akcentu. Čeština sice s vedlejšími a hlavními přízvuky v rámci jazyka nepracuje, ale například v angličtině mohou slova měnit význam právě změnou důrazu na jinou slabiku viz např. zde [10]. Mimo to existuje celá rodina východoasijských jazyků jako čínština či vietnamština, kde je specifická intonace slabiky nositelem sémantického významu, jedná se o tonémy.

Důležitost zvukové komunikace s námi navíc sdílí i jiní živočichové. Notoricky známá je echolokace netopýrů. Většina druhů netopýrů používá ultrazvukový akustický puls a jeho následnou ozvěnu k tomu, aby se mohli pohybovat v prostoru. Děje se tak sice při nočních aktivitách, zajímavé ovšem je, že i poddruhy těchto letounů, kteří mají výborný zrak, si stále zachovávají schopnosti echolokace jako komplementární zdroj informací o okolí. [11] Dalším živočišným druhem, jenž využívá pro komunikaci zvuk, je podřád kytovců Ozubení (lat. Odontoceti, angl. Toothed whales), jmenovitě např. všem známí a všemi milovaní delfíni. Ti pro echolokaci využívají silné ultrazvukové zvuky podobné klikání v širokém frekvenčním spektru od frekvencí nízkých až po vysoké. [12]

Lidé vytvářejí i systémy pro přenos informací zvukovým médiem mimo řeč. Asi každý by měl rozpoznat zprávu tvořenou třemi krátkými zvuky na stejné frekvenci následované malou pauzou, poté tři tóny s delším dozvukem a po druhé pauze opět tři krátké. Pokud ne, pak se jedná o nouzové volání SOS vysílané Morseovou abecedou. Specifickým zařízením pro lokalizaci a orientaci za pomocí zvuku je pak sonar (zkratka z anglického SO-und NA-vigation and R-anging).

Dalším fenoménem, který podtrhuje význam zvukové složky jazyka je vnitřní hlas. Asi 89%. Takové je procento populace, které během tichého čtení tento fenomén podle dotazníkového šetření zakouší při tzv. tichém čtení. [13] Slova jsou pak automaticky převáděná do zvukové podoby, který čtenář slyší jako vlastní hlas, tato aktivita je navíc všudypřítomná, intuitivní a často ani nezaznamenatelná. [14]

Argument pro zvuk č.2: Sociální aspekt

Zvuk a aktivity s ním související mají význam pro člověka již od jeho raného dětství. Existují data, které podporují tvrzení, že účast na hudebních aktivitách pozitivně ovlivňuje kognitivní flexibilitu (stejná studie mimochodem nepodporuje hypotézu, že tytéž aktivity podporují pro-sociální chování, což poukazuje na rozporuplné výsledky výzkumů stejně jako na pokládané otázky ohledně vlivu hudby). [15] Gallagher et al. kritizuje omezené docenění zvuku v roli rané dětské gramotnosti, která se omezuje na nelingvistické zvuky pouze pokud jsou prekurzory ke slovům. [7] Argumentuje tím, že by by tyto nelingvistické projevy spolu s poslechovými cvičeními měly být ceněny coby součást dětského expresivního a komunikačního projevu důležitého pro formování vztahu s okolním světem. [7]

Význam zvukových ploch pro společnost a její identitu se snaží redefinovat někteří badatelé, jako Miller, který se domnívá, že nám studium zvukového pozadí pomůže lépe porozumět okolí, třeba Antarktidě, nebo i starověké Řecko. Svými nahrávkami se snaží vysvětlovat a poukazovat na rasismus, klimatické změny nebo na kreativitu. Zvuk je však zároveň tvarován nejen nahráváním, ale i posloucháním a tedy interpretací. Johnson uvádí pojem sonická transdiference, což je intersekce fyzické a právě sociální sféry slyšení. [8] Zvuk je pro komunitu, její identitu a kulturní i fyzické umístění důležitý stejně tak jako pro jedince a jeho osobní zkušenost. [8]

Zvuk je jeden ze zdrojů informací; je taktéž uměním. [8]

Zvuk a manipulace

Osobně mi připadá velice zajímavý fenomén manipulace, o kterém jsem se již zmínil v jednom ze svých dřívějších článků, na který se tímto odkazuji ke zmínkám o transformaci zvuku pro tvorbu deepfaků včetně odborných zdrojů. Stručně řečeno lze zvuk algoritmicky přetvářet a měnit jeho frekvenční a temporální složky. Takovými postupy lze analyzovat hlas a využít, respektive zneužít jej ke komunikaci sdělení, jež dotyčný nevyslovil. Obsah biometrických informací dělá z takové formy padělku nebezpečnou věc. [16] Zvuk tedy může, stejně jako obraz, manipulovat a být manipulován ve snaze zmanipulovat, ale nejedná se jen o tuto čerstvou záležitost deepfaků.

Něco jako průkopníkem je v tomto ohledu společnost Muzak, založena generálem ve výsluze Goergem Owenem Squierem v roce 1934, jejíž nahrávky byly za pomocí veřejných reproduktorů čím dál více strategicky používány k monetizaci a inženýrství veřejných zvukových kulis. [17] Tato strategie je využívána pro ovlivňování emočního rozpoložení, čemuž sami manažeři zmíněné firmy říkají “management nálad”, a po rozšíření průmyslu (kromě firmy Muzak obdobné produkty nabízí Seeburg, National Musictime, nebo Magnecord) se tato “konzervová hudba” stala všudypřítomným rysem konzumní společnosti. Ilustrativním příkladem tohoto fenoménu je Japonsko, kde takové inženýrství dosáhlo pozoruhodného stupně a kde lze vidět, jak argumentuje Lorraine Plourde, jak se taková sonická architektura proměňuje v novou formu kontroly a vykořisťování pracovní síly za účelem zvýšení produktivity a efektivnosti. [18]

Projekty

Přestože tato gramotnost není dosud pořádně zavedená, podařilo se mi najít přinejmenším dva projekty, které se snaží s konceptem zvukové gramotnosti pracovat a které bych zde rád představil.

Na univerzitě v Southern Illinois vznikl kurz Sound Art & Practice, který využíval pro svou realizaci Second Life, jenž asi není třeba moc představovat. Právě na této platformě vznikla zvuková laboratoř zvaná The Sonic Lab. [8] V té měli zapsaní studenti možnost zakusit povícero lokací a jejich zvukový profil, zkušenost imerzivní stejně jako interaktivní. Kurz byl do roku 2013 vyučován pouze tradiční formou, poté byl přesunut do SecondLifu v režimu blended learning a při této příležitosti byla provedena citovaná kvalitativní studie. Studentská vazba byla pozitivní, mimo jiné byly uváděny zážitky a evaluace jako “dostávám deja-vu ze zvuků” nebo “díky tomuto konceptu chci mít lepší povědomí o zvucích kolem” či “více si uvědomují zvuk kolem a dokonce i ticho”.

Shannon Bolen je hudební pedagožka z Houstonu a inspirována konceptem hudební gramotnosti Jackieho Wigginse definuje zvukovou gramotnost obdobně jako “schopnost poslouchat, tvořit a porozumět zvuku v širokém kontextu.” [19] Šíření gramotnosti se dle svých slov vášnivě věnuje od roku 2015. Na jejich stránkách soundliteracy.org lze najít konkrétní podobu kurikula, kterou by kurzy mohly nabývat. Vidíme zde kategorie “zvuk a obraz”, “zvuk a média”, “zvuk a umění” a “zvuk bez obrazu”. Druhá zmíněná kategorie obsahuje sociální vrstvu — zvuk a politika, přesvědčování, klišé a stereotypy, a nakonec rasismus a sexismus. Na odkazované stránce lze najít i dokumenty ve formátu pdf s kurikulárním obsahem workshopů, jež Shannon pořádá. Jak je tedy vidno, existuje celá škála témat a informací, které je možné touto cestou ve spojení s auditivní komunikací předávat.

Podtrženo, sečteno: Potřebujeme zvukovou gramotnost?

Jsem přesvědčen, že jsem podal přinejmenším k zamyšlení se vhodné argumenty ve prospěch většího zřetele na opomíjenou, leč důležitou složku našeho každodenního života. Tolik se toho odehrává mechanickým vlněním ve formě zvukových vln, avšak pozornosti se těmto informacím dostává jen nedůkladné. Je možné, že v souladu s tvrzeními na začátku mého článku je zvuk pouze komplementární, a jeho důležitost zkrátka nedosahuje intenzity jiných témat. Může být. To ovšem kategoricky argument pro větší pozornost zvuku nevyvrací, pouze otevírá prostor pro debatu nad úlohou a rozsahem takové gramotnosti.

Učící se společnost funguje v rámci EdTechu, technologií ve vzdělávání. Úplně na konec bych dodal, že právě dostupnost a vyspělost informačních technologií činí zvukové artefakty mnohem dostupnější, než kdy dříve. V minulosti snad bylo možné se dostat ke knihám a dokumentech v jiných jazycích. Ovšem stejně jako s videonahrávkami nyní platí i pro zvukové médium - tedy to, že nemusím jezdit přes půl světa, abych mohl slyšet Niagarské vodopády, tónový charakter čínského jazyka, undergroundovou skupinu z Argentiny, nebo neznámé a strašidelné zvuky, jenž vychází ze země. Vyspělé technologie tak teprve umožňují realizovat zvukovou gramotnost. Je to právě virtuální realita, která slibuje mnohé možnosti pro využití a design zvukových artefaktů jako jsou zvukové instalace, interaktivní zvuková představení, soundscapes či sonické skulptury. Právě virtuální svět se zdá být ideální k výuce toho, co je zvuk a jak ho posloucháme. [8]

Zvuk, stejně jako slova, přetéká významy… [20]

Zdroje:

[1] UNESCO. Reading the past, writing the future. Fifty years of promoting literacy. France: UNESCO, 2017. ISBN: 978–92–3–100214–4. Dostupné z: https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000247563 (str. 14)

[2] BRUMBERGER, Eva. Ways of looking: an eye-tracking study of visual literacy expertise. Journal of Visual Literacy [online]. 2022, 41(1), 65–89 [cit. 2022–06–07]. ISSN 1051–144X. Dostupné z: doi:10.1080/1051144X.2022.2053818

[3] STATTON THOMPSON, Dana, BEENE, Stephanie, GREER Katie, WEGMANN, Mary, FULLMER, Millicent, MURPHY, Maggie, SCHUMACHER, Sara a Tiffany SAULTER. A proliferation of images: Trends, obstacles, and opportunities for visual literacy. Journal of Visual Literacy [online]. 2022, 41(2), 113–131 [cit. 2022–06–07]. ISSN 1051–144X. Dostupné z: doi:10.1080/1051144X.2022.2053819

[4] ANDERSON Janet, SANDERSON, Penelope a Michael NORRIS. The Role of Auditory Attention and Auditory Perception in the Design of Real-Time Sonification of Anaesthesia Variables. In: Proceedings of HF2002. Melbourne: 2002, s.1. Pozn.: Vlastní překlad.

[5] PHYLIS Johnson, podle: GRABBE, L. C.. ‘Cyborgian contact with content? The phenosemiotics of interactive media system’, In: L. C. Grabbe, P. Rupert-Kruse and N. M. Schmitz (eds), Cyborgian Images: The Moving Image between Apparatus and Body. Darmstadt: Büchner Verlag, 2015. 67–89.

[6] CAVES, Eleanor M., BRANDLEY, Nicholas C. a Sönke JOHNSEN. Visual Acuity and the Evolution of Signals. Trends in Ecology & Evolution [online]. 2018, 33(5), 358–372 [cit. 2020–11–05]. ISSN 01695347. Dostupné z: doi:10.1016/j.tree.2018.03.001.

[7] GALLAGHER, Michael, Abigail HACKETT, Lisa PROCTER a Fiona SCOTT. Vibrations in Place: Sound and Language in Early Childhood Literacy Practices. Educational Studies [online]. 2018, 54(4), 465–482 [cit. 2022–06–09]. ISSN 0013–1946. Dostupné z: doi:10.1080/00131946.2018.1476353.

[8] JOHNSON, Phylis. Listening in the aether: Rehearing and imagining the world virtually. Journal of Gaming & Virtual Worlds [online]. 2018, 10(1), 73–103 [cit. 2022–06–09]. ISSN 1757–191X. Dostupné z: doi:10.1386/jgvw.10.1.73_1.

[9] MOYER E. Jessica. “Teens Today Don’t Read Books Anymore”: A Study of Differences in Interest and Comprehension in Multiple Modalities. In: iConference 2011. Seattle: 2011, s. 815.

[10] MARIAN, Jakub. English words that change their meaning depending on stress placement. In: Jakub Marian’s Language learning, science and art. [online][cit. 2022–03–22] Dostupné z: https://jakubmarian.com/english-words-that-change-meaning-depending-on-the-stress-position/

[11] SALLES, Angeles. Bats: Vision or echolocation, why not both?. Current Biology [online]. 2022, 32(7), R318-R320 [cit. 2022–06–11]. ISSN 09609822. Dostupné z: doi:10.1016/j.cub.2022.02.049

[12] MARTIN, Morgan J., Sara TORRES ORTIZ, M. Vanesa REYES REYES, Alexander MARINO, Miguel IÑÍGUEZ BESSEGA a Magnus WAHLBERG. Commerson’s dolphins (Cephalorhynchus commersonii) can relax acoustic crypsis. Behavioral Ecology and Sociobiology [online]. 2021, 75(6) [cit. 2022–06–11]. ISSN 0340–5443. Dostupné z: doi:10.1007/s00265–021–03035-y

[13] ALDERSON-DAY, Ben, Marco BERNINI a Charles FERNYHOUGH. Uncharted features and dynamics of reading: Voices, characters, and crossing of experiences. Consciousness and Cognition [online]. 2017, 49, 98–109 [cit. 2022–06–10]. ISSN 10538100. Dostupné z: doi:10.1016/j.concog.2017.01.003

[14] STEPHANE, Massoud, Mario DZEMIDZIC a Gihyun YOON. Keeping the inner voice inside the head, a pilot fMRI study. Brain and Behavior [online]. 2021, 11(4) [cit. 2022–06–10]. ISSN 2162–3279. Dostupné z: doi:10.1002/brb3.2042

[15] ILARI, Beatriz, Susan HELFTER, Tina HUYNH, Alice BOWMER, Kathryn MASON, Julian KNIGHT a Graham WELCH. Musical Activities, Prosocial Behaviors, and Executive Function Skills of Kindergarten Children. Music & Science [online]. 2021, 4 [cit. 2022–06–11]. ISSN 2059–2043. Dostupné z: doi:10.1177/20592043211054829

[16] GAO, Yang, Tyler VUONG, Mahsa ELYASI, Gaurav BHARAJ a Rita SINGH. Generalized Spoofing Detection Inspired from Audio Generation Artifacts. In: Interspeech 2021 [online]. ISCA: ISCA, 2021, 2021–8–30, s. 4184–4188 [cit. 2022–04–03]. Dostupné z: doi:10.21437/Interspeech.2021–1705.

[17] JORDAN, Matthew F. Canned Music and Captive Audiences: The Battle Over Public Soundspace at Grand Central Terminal and the Emergence of the New Sound. The Communication Review [online]. 2014, 17(4), 286–310 [cit. 2022–06–13]. ISSN 1071–4421. Dostupné z: doi:10.1080/10714421.2014.960734.

[18] PLOURDE, Lorraine. Sonic air-conditioning: muzak as affect management for office workers in Japan. The Senses and Society [online]. 2017, 12(1), 18–34 [cit. 2022–06–13]. ISSN 1745–8927. Dostupné z: doi:10.1080/17458927.2017.1268812.

[19] BOLEN, Shannon. About Sound Literacy. In: Integrating Sound Literacy
​in Education. [online][cit. 2022–03–22] Dostupné z: http://soundliteracy.weebly.com/about-sound-literacy.html

[20] ROSEN, Rachel. ‘The scream’: Meanings and excesses in early childhood settings. Childhood [online]. 2015, 22(1), 39–52 [cit. 2022–06–12]. ISSN 0907–5682. Dostupné z: doi:10.1177/0907568213517269