Abyste mohli tento článek přečíst, musíte souhlasit s našimi podmínkami použití.
Je soukromí opravdu dražší než zlato? Minimálně to tak v dnešní společnosti pociťujeme, protože jsme takřka všude nějakým způsobem někým sledováni, a bylo by vskutku těžké najít kde ne. I když nám někdo tvrdí, že nás neposlouchá a my mu nepředáváme žádné informace, je velice těžké říct na čem si vlastně stojíme (kdo vlastně čte zásady soukromí a používání?) — o čemž může vypovídat samotný debakl Amazonu s jejich přístrojem Amazon Echo, zda neustále neodposlouchává své uživatele. Například Forbes vydal článek, ve kterém udává návod, jakým způsobem zabránit, aby Alexa poslouchala.
“On Amazon Echo, when you press the microphone button, the external ring glows red (Lord of the Rings metaphor?) and the device is not capable of listening (or at least that’s what we think).” Zdroj
S mizejícím principem soukromí také vzrůstá čím dál více „nový problém“ a to informační kurátorství. Uvozovky proto, že se nejedná o příliš nový termín, ale spíše o to, že nově začal souviset se zanikajícím soukromím, a jestli se jedná o problém, to lze podle mě posoudit pouze subjektivně. Jedná se o způsob shromažďování informací, které jsou relevantní pro danou skupinu lidí. Mezi starší příklady (které dokazují, že to opravdu není tak nový termín) může patřit práce kurátorů v muzeích a galeriích.
Podle toho, z jakého úhlu pohledu se na informační kurátorství díváme, zjišťujeme, že je mnoho různých metod:
Z pohledu poskytovatele služeb (zdroj)
- Kolaborativní filtrování
- Sémantická analýza
- Sociální hodnocení
Z pohledu vytváření obsahu (zdroj)
- Agregace
- Destilování
- Elevace
- Spojení
- Chronologie
Jako poslední se objevuje pohled uživatele, ten ovšem nemá cenu moc rozepisovat, protože ve skutečnosti nemáme moc na výběr. V podstatě na jakékoliv službě, kterou používáme, se už zavedla určitá forma algoritmického doporučování obsahu. Příkladem může být to, když v červnu roku 2015 spustilo Spotify svou novou službu Discover Weekly, kdy uživatelům každý týden vytvoří nový playlist složený na základě písniček, které poslouchali předtím. Přešlapy platformy YouTube jsou až příliš známe se svým doporučováním videí, se kterými cílení uživatelé fundamentálně nesouhlasí.
“If you’ve been confused by the strange videos YouTube has been recommending you, which seem to have nothing to do with your interests or viewing history, you’re not alone.” Zdroj
Některé typy kurátorství jsou dobré a některé špatné. Sám využívám „doporučený obsah“ vcelku často a už několikrát se mi stalo, že jsem byl s výběrem opravdu spokojen. Je to tedy špatně? Nemyslím si, že to lze tak jednoduše říct, ale lidé by měli minimálně dostat na výběr při používání daných služeb s čím souhlasí, a ne se upisovat v rámci registrace k podmínkám, které, s rukou na srdci, nečtete ani vy.
