AI vs AC
Pojem AI — Artificial Intelligence je pojem, který se stal buzzwordem pro většinu lidských počinů spjatých s technologií. Velká část lidí pak má z konceptu AI strach, který je ale často zapřičiněn tím, že si podvědomě zaměnují AI s jiným konceptem, který zatím existuje pouze teoreticky — Artificial Consciousness.
Malá odbočka do historie
Pojem umělé inteligence jde stopovat do dob antiky, jako například zlatí “roboti” Hefaistose, středověku a renesance, kde jako zástupce můžeme zmínit Golema Rabbiho Loewa. Od 19. pak dochází k rozvoji konceptu “přemýšlejících strojů” v vědecko-fantastické literatůře. Zde můžeme jmenovat českého autora Karla Čapka, který ve své knize RUR popsal “člověku podobný stroj” — robota, nebo britského spisovatele Arthur C. Clarke, který nabídl vizi celosvětové telekomunikační sítě, která si uvědomí sama sebe.
Samotný technologický vývoj umělé inteligence však započal sformulováním formální myšlení (angl. formal reasoning), kdy se skupiny vědců a filozofů snažily zaobírat myšlenkou, zdali lidské myšlení muže být mechanizováno, potažno formalizováno. V 20. století přišel zlom, když výzkum matematické logiky začal ukazovat na to, že vytvoření umělé inteligence se zdá být realné.
Základním kámenem se staly knihy Boole'a The Laws of Thought a Frege'a Begriggsschirift. V roce 1913 vzniklo dílo Principia Mathematica (Russell, Whitehead), které prezentovalo formalní pojetí základu matematiky, na základě kterého položil David Hilbert otázku matematikům 20. a 30. let 20. století: “může být formalizováno všechno matematické uvažování (angl. mathematical reasoning)”.
Na jeho otázka byla zodpovězená hned několika způsoby: Gödel formuloval důkaz o neuplnosti, které ukázal na to, že matematická logika v sobě skrývá omezení pro problémy, které se pomocí ní dají realizovat; Turing a jeho Turingův stroj a Chuch s Lambda kalkulem, kteří ve Church-Turing tézi poukazali na skutečnost, že v těchto limitech se dá zkonstuovat zařízení, které “míchalo” jednoduché symboly (jako “1” a “0”), schopné obsloužit všetšinu představitelných procesů matematické dedukce.
Tyto základy vedly v první řadě k samotnému zrození počítačů. Ke konceptu umělého mozku se vědci vrátili až kolem roku 1956, kdy vznikl akademický obor umělá inteligence. Od samotného základu však měla inherentní omezení: umělá inteligence musela být realizovatelná Turingovým strojem, a jak Gödel popsal, ne všechny problémy mouhou být matematicky dedukované.
Jak je to tedy s AI?
- AI je mnohem “jednodušší” než na první pohled vypadá — většina je o matematice … o hledání optimálního řešení v mnohorozměrném prostoru řešení — neboli polopaticky “hledání jehly v kupce sena”.
- Většina věcí, které jsou jednoduché pro člověka jsou neuměrně težší udělat na počítači pomocí softwaru.
- Existují problémy, které nejsme schopni spočítat = řešit umělou inteligencí.
Mnoho současných pokroků v AI jsou nepochybě “inteligentní” snažení strojů” IBM Watson, deep learning, splnění Turingová testu. Nejsme ale schopni simulovat vědomí.
Co si hodně lidi tedy představí pod pojmem umělé inteligence by se ve skutečností mělo označovat pojmem umělé vědomí. Tzn. schopnost pro stroj formulovat vlastní, originální myšlenky, mít city, být sebe-uvědomělý, interagovat s fyzickým světem a projevovat svobodnou vůli.
Všechny ty úžasné technologie vyvíjené firmami jako jsou Google, IBM, Apple, Facebook ale nemají nic společného s umělým vědomím. Tento rozdíl ve pojmenování je ale velmi důležitý, jelikož hraje důležitou roli při definování “bytí zlým” (vědomým působením újmy) — hlavním ohniskem strachu před AI. Aby stroj byl opravdu zlý, musí mít elementární vědomí, protože je vyžadován element projevu vlastní vůle. V opačném případě se jedná o nezáměrnou újmu, nehodu nebo prostě o náhodu. Dle vědců pak dále je klíčová samotná “elementární” úroveň vědomí, protože lidé, které obecně považujeme za jedince s vyskou úrovní vědomí, mají tendenci k starostlivosti, obětavosti a vlídnosti.
Proto můžeme konstatovat, že současná umělá inteligence a roboti se nestanou “zlými” a nezničí lidstvo. Pravda, s největší pravděpodobností nahradí většinu naších současných pracovních míst; stanou se nedílnou součástí naší každodennosti. Nebudou mít ale možnost si nás zotročit. Hlavním důvodem k tomu tedy je to, že postrádají vědomí.
