Alternativní modely univerzitního vzdělávání — hybridní výuka
Vysokoškolská výuka se dlouhou dobu držela svého tradičního modelu, tedy, že byla nutná fyzická přítomnost studentů na přednáškách nebo cvičeních. S rozšířením a všeobecnou dostupností internetu vznikly podmínky pro tvorbu e-learningových, plně online kurzů, které nabízeli flexibilitu studentům, ale chyběl jim rozměr interakce s vyučujícím i s ostatními studenty, který může mít vliv na samotný proces učení. V posledních letech se začali rozšiřovat nástroje, které poskytují online prostor pro setkávání a komunikaci prostřednictvím videohovorů jako Zoom nebo Microsoft Teams a mnohé další.
Zlom ve formě výuky však nastal s dopadem pandemie Covid-19, během které byly školy nuceny nalézt alternativní řešení pro výuku. Jediným možným řešením bylo přenést tradiční model výuky do prostředí „online tříd“. Vyučující i žáci a studenti se se situací museli vyrovnat tzv. za běhu. Nicméně tato situace měla v důsledku i pozitivní dopad, jelikož podpořila transformaci tradičního prezenčního vzdělávání k tzv. hybridnímu. Některé školy využily získané zkušenosti a i po skončení pandemie nabízí studentům zúčastnit se výuky prezenčně, připojit se online (synchronní výuka), případně si pustit přednášku ze záznamu (asynchronní výuka). To umožňuje větší přístupnost k výuce a snižuje geografické, časové, případně zdravotní bariéry a zvyšuje inkluzivnost vzdělávání, která je jedním ze strategických cílů podle MŠMT (Strategický záměr pro oblast vysokých škol od roku 2021, 2024).
Pojetí hybridní výuky se může lišit v závislosti na výkladu definice hybridní výuky, která je někdy zaměňována s blended learning (Blended learning, 2021), ale zejména v závislosti na konkrétních podmínkách instituce, např. dostupné nástroje a technologie na straně školy i studentů, kompetence vyučujících, připojení apod (Brdička, 2020). Tyto problémy však řeší zejména základní či střední školy, univerzity jsou na hybridní výuku lépe vybaveny.
I pokud jsou splněny tyto podmínky, je tato forma výuky pro vyučující náročná, jelikož, jak uvádí Harvánková a Dvořáková „od vyučujících vyžaduje propojení znalosti obsahu, didaktických principů pro vysokoškolskou výuku, a to v prezenčním i online módu, které je nutné efektivně skloubit s technickými a technologickými stránkami výuky“ (Harvánková & Dvořáková, 2022). Dále tvrdí, že „implementace hybridního způsobu výuky do prostředí vysokých škol je tak výzvou, která zahrnuje kvalitní organizaci, participaci studentů, vyučujících, vedení univerzit a rovněž společnou vizi jednotlivých aktérů“ (Harvánková & Dvořáková, 2022).
Jak jsme uvedli, hybridní výuka je obecný pojem a jeho konkrétní forma závisí zejména na přístupu poskytovatele vzdělávání. Konkrétní příklady modelů hybridní výuky uvádí Irvinová (Irvine, 2024). Jedná se o HyFlex model, který byl vytvořen Brianem Beattym z univerzity v San Franciscu a umožňuje studentovi vybrat si, zda chce výuku absolvovat prezenčně, online nebo asynchronně, tedy ze záznamu, což má výhody v tom, že je možné si záznam zastavovat, vracet apod. (Spolupráce studentů, 2024)
Dalším modelem, které Irvinová uvádí, jsou Multi Access Learning, který se skládá ze 4 úrovní: prezenční, synchronní online, asynchronní online a otevřený přístup. Otevřeným přístupem jsou myšleny otevřené studijní materiály. V neposlední řadě zmiňuje Irvinová synchronní hybridní výuku, ve které prezenční studenti interagují s online studenty během synchronní výuky. (Irvine, 2024).
Hybridní vzdělávání tedy nabízí pro vysokoškolskou výuku zajímavé příležitosti, ale je zároveň spojeno s určitými bariérami, není vhodné pro každý typ výuky (medicína apod.) a je náročné na realizaci. Pro určité obory na vysokých školách má ale jistě velký potenciál.
Bibliografie
Blended learning. (2021). V E-learning: učení (se) s digitálními technologiemi : kniha s online podporou (2., aktualizované vydání. vyd., stránky 48–52). Praha: Wolters Kluwer.
Brdička, B. (2020). Hybridní modely vzdělávání pro podzim 2020. NPI Metodický portál RVP. Získáno 2024–03–04, z https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22574/HYBRIDNI-MODELY-VZDELAVANI-PRO-PODZIM-2020.html
Harvánková, K., & Dvořáková, M. (2022). Hybridní výuka na vysokých školách: Strašák nebo příležitost pro rozvoj pedagogických kompetencí? Pedagogická orientace, vol. 32(issue 3). doi:10.5817/PedOr2022–3–265
Irvine, V. (2024). The Landscape of Merging Modalities. Educase review. Získáno 2024–03–04, z https://er.educause.edu/articles/2020/10/the-landscape-of-merging-modalities
Spolupráce studentů. (2024). Získáno 2024–03–04, z KISK EduTEch: https://kisk.phil.muni.cz/edutech/vyuka/spoluprace-studentu
Strategický záměr pro oblast vysokých škol od roku 2021. (2024). MŠMT. Získáno 2024–03–04, z https://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/strategicky-zamer-ministerstva-pro-oblast-vs-na-obdobi-od
