Alternativní modely vzdělávání — Montessori očima lektorky v Montessori jesličkách
Jedním z modelů alternativního vzdělávání je výchovně-vzdělávací metoda Montessori pojmenovaná podle italské lékařky.
Na začátku 20. století vyvinula Marie Montessori metodu, jejíž hlavním prvkem je smyslová pedagogika vycházející z přesvědčení, že děti se učí vlastním tempem prostřednictvím manipulace s předměty.
Podle studií mají žáci vedeni pod Montessori vzděláváním tendenci dosahovat lepších výsledků než žáci působící v tradičních programech. Dle kritiků však metoda není dostatečně standardizovaná a její účinnost nebyla důkladně vyhodnocena. Navzdory negativním soudům se ale metodika uchytila ve vzdělávacích programech po celém světě.[1] V našem státě najdeme podporu pro Montessori výuku například na stránkách Monstessori ČR — https://www.montessoricr.cz/.[2]
Principy
Jedním ze základních předpokladů Monstessori metody je vnitřní motivace dítěte, která ho posouvá k vyhledávání specifických činností a interakcí. Účelem třídy by mělo být vytvoření prostředí, v němž může žák svobodně objevovat a rozvíjet svou jedinečnost. Cílem vzdělávání je umět najít činnosti, které nám vnitřně dávají smysl natolik, že se do nich chceme pohroužit. Děti si tím, že dělají co je baví rozvíjejí schopnost hlubokého soustředění.[3]
Abych nahlédla do Montessori praxe, kontaktovala jsem kamarádku, která pracuje právě v Montessori jesličkách, a požádala ji o krátký rozhovor.
Rozhovor s lektorkou pracující v nejmenovaných Montessori jesličkách.[4]
Já: Jaké oslovení v jesličkách preferujete? Jak Vás děti oslovují nebo jak si necháváte říkat?
Kamarádka: Neříkáme si nijak, ani tety, ani učitelky, jsme lektorky jako pro rodiče a pro děti jsme “kamarádi”, říkáme si jmény, protože v Montessori není nikdo víc ani míň, takže nás děti oslovují našim jménem.
Já: Jak konkrétně fungují Montessori jesličky?
Kamarádka: Fungují na základě připraveného prostředí, kdy já jsem pozorovatel a sleduju potřeby dítěte.
Když zjistím nějakou jeho potřebu, tak je mým úkolem, nabídnout dítěti takové prostředí, které mu pomůže tuto potřebu/dovednost zlepšit.
Já: Jaká je role lektora v Montessori prostředí a jak se liší od tradičních jesliček?
Kamarádka: Role lektora je ta, že se moc aktivně nezapojuje, ale je aktivní pozorovatel, aby mohl připravit prostředí pro dítě. V klasických jeslích si asi spíš hrají. Řekla bych i, že tam není práce založená na tom, aby dítě bylo samostatné — kdežto my na tom pracujeme už od jednoho roku.
Já: Jak je v Montessori jesličkách organizován denní rozvrh a jakým způsobem si dítě může samo vybrat aktivitu?
Kamarádka: Denní rozvrh je stejný každý den, děti mají volnou činnost ráno, pak je jediná řízená aktivita a tou je elipsa, jdeme ven, oběd, spí a odpoledne děti zase samy pracují podle své volby a nebo pracujeme společně — hrajeme na hudební nástroje, malujeme, tancujeme… Děti si samy vybírají aktivity. Jediný čas, kdy děti zastavujeme je, když si vezmou něco na jejich věk moc těžkého, v ten moment dítěti dáme lehčí aktivitu — aby se mohlo zdokonalit na tu těžkou
Já: Jaké má podle Tebe Montessori metoda výhody z pozice lektorky?
Kamarádka: Tyjo… asi to, jak moc jsou děti samostatné, když je to naučíš, je to pro tebe taková odměna za tvou práci. Výhodou mi ještě přijde, že tím, že máš tu Montessori znalost, tak zjistíš, jak dětem skutečně rozumět a jak zbytečný věci dělají jiní dospělí, například že na ně nemusíš být přehnaně milá, protože tak to v reálném životě není. Říkáš jim věci pravým jménem, což obohacuje jejich slovní zásobu
Velkou výhodou je podle mě také to, že dokážu porozumět jejich emocím a dokážu je zpracovat s nimi — prevence pro mě do budoucna, kdy budu vědět, jak se zachovat k plačícímu dítěti, každý pláč má totiž nějaký důvod.
Já: Jaké má podle Tebe Montessori metoda naopak nevýhody z pozice lektorky?
Kamaráda: Napadá mě leda tak ta dřina na začátku, když dojde někdo nový a všechno mu ukázat, to je celkem náročné. Nebo když měníme pomůcky, tak musíš dětem pořád ukazovat, jak se s nimi pracuje. Ale ta dřina má právě ten výsledek toho samostatného dítěte
Já: Využíváte ve vzdělávání nějakým způsobem technologie?
Kamarádka: Ke vzdělávání nevyužíváme technologie nijak, žádný telefon nebo televize — maximálně děti dojdou do kontaktu s rádiem, kde pouštíme dětské písníčky, na které tancujeme, nepouštíme ale ani klasické radio stanice.
Já: Máš nějaké oblíbené činnosti co s dětmi děláte?
Kamarádka: Mám ráda kartičky Povím Ti mami. Pro představu máš 4 kartičky: na první je holčička, na druhé holčička píše dopis, na třetí dává holčička dopis do schránky a na čtvrté dopis doručí. Vypráví tak krátký příběh, a to mají děti hrozně rády, jsou to kartičky s jednoduchým obrázkem. A vždy můžeš vymyslet malinko jinačí příběh. Jsou to kartičky příběhové že života, jak jdou zubaři, jak trhají květiny, …
Já: Dobře, děkuji Ti moc za rozhovor.
[1] HOLFESTER, Chris. Montessori Method. Online. Salem Press Encyclopedia. 2021. [cit. 2024–04–09].
[2] Montessori ČR. Online. 2024. [cit. 2024–04–09]. Dostupné: https://www.montessoricr.cz/objevte-montessori/maria-montessori
[3] HOLFESTER, Chris. Montessori Method. Online. Salem Press Encyclopedia. 2021. [cit. 2024–04–09].
[4] Rozhovor s lektorkou v Monstessori jesličkách. Brno, 9. 4. 2024.
