Alternativní vzdělávání čočkou Waldorfské školy
První modely alternativních škol se ve světě začaly objevovat již od konce 19. století (škola v Abottsholmu zřizovaná Cecilem Reddiem, venkovský výchovný ústav Landerziehungsheim Ilsenburg v pohoří Harz…).[1] V současnosti tvoří alternativní školy pestrou paletu specifických druhů a forem vzdělávacích zařízení, vymezujících se svými unikátními rysy. Přesto, pokud se pokusíme charakterizovat alternativní školy jako celek, narazíme na určité společné znaky. Mezi ty základní patří jejich pedocentrické zaměření — výchova je zaměřena na osobu dítěte, vzdělávací a výchovné činnosti jsou uskutečňovány v souladu s jeho individualitou. Většina druhů alternativních škol rovněž klade důraz především na rozvoj aktivity a odpovědnosti žáka, zároveň usiluje o jeho komplexní výchovu. Kromě rozvoje intelektu tak přikládá značný význam emočnímu a sociálnímu rozvoji dítěte. Učitel zde zastává předně roli mentora a partnera.[2]
Odlišnost od „tradičních škol“, uplatňujících standartní pedagogické a didaktické koncepce, poté spočívá v rozdílných způsobech organizace výuky žáků ve škole, změnách v obsahu a cílech vzdělávání, nebo nestandartních parametrech edukačního prostředí. Hodnocení žáků obvykle neprobíhá známkováním, to je nahrazeno kupříkladu slovním hodnocením.[2]
V Českém prostředí se lze nejčastěji setkat s alternativními školami v podobě Montessori školy, Daltonské školy, Jenské školy, nebo Waldorfské školy, jejíž kořeny sahají do roku 1919. V tomto roce založil německý filosof a pedagog Rudolf Steiner první Waldorfskou školu ve Stuttgartu, odkud se tento koncept rozšířil do celého světa. [1]
Waldorfská škola
Waldorfská škola může mít podobu mateřské, základní, nebo střední školy, vycházející z pedagogických zásad Rudolfa Steinera.
Ve Waldorfské škole průběh vyučovacího dne souvisí s rozdělením předmětů na tři skupiny. Do skupiny hlavních předmětů patří například matematika, mateřský jazyk, dějepis, přírodopis, chemie, do druhé především cizí jazyky (s výukou dvou cizích jazyků se začíná od 1. třídy), třetí skupinu tvoří umění, řemeslo a tělesná výchova.[3] Vyučování hlavních vzdělávacích předmětů probíhá v tzv. epochách: dvouhodinových vyučovacích blocích, zasvěcených jednomu tématu (např. matematické operace, stavba domu, dějiny Řecka), kterému se učitel a žáci v těchto blocích věnují po dobu tří až čtyř týdnů. Každý blok je dále dělen na část rytmickou, plnou říkadel a písniček (hlavní roli zde hraje rytmus a pohyb), vyučovací a vyprávěcí, která by měla třídu zklidnit a harmonizovat. [4] Hlavním organizačním útvarem dne je právě epocha, kterou vyučování ráno začíná. Probíhá tedy v době, kdy křivka pracovní výkonosti člověka stoupá a soustředěnost může být při správné motivaci maximální. Každá epocha je ve školním roce dvakrát zopakována. Mezi hlavní výhody epochové výuky uvádí J. Svobodová a V. Jůva důraz na žáka a jeho potřeby — učitel při organizaci výuky bere v potaz duševní specifika, individuální nadání i slabosti svých žáků. Epochové vyučování tak může vyhovovat i slabším jedincům. Zároveň žákům umožňuje proniknout hlouběji do probírané látky, které se po dobu 4 týdnů soustavně věnují.[1]
Při epochové výuce žáci vytváří epochové sešity, do kterých zaznamenávají probranou látku — jedná se o další specifikum Waldorfských škol, epochové sešity, případně materiály vytvořené učitelem, zcela nahrazují učebnice.[1]
Co se ostatních předmětů týče, mají formu klasických „vyučovacích hodin“, trvajících zpravidla 45 minut. Mezi ně patří i eurytmie — umění „viditelné řeči“ a „viditelného zpěvu.“[5] Základem eurytmie je recitace, nebo hudba, její význam vychází z přesvědčení, že “když se vžíváme do hlásek a tónu a utváříme je v eurytmická gesta, pak jde o činnost, při níž se uplatňují všechny duševní síly a celé lidské tělo.”[5] Eurytmická práce na Waldorfské škole má mnoho podob — od jednoduchých rytmů a cvičení v nižších ročnících (viz video), po náročná vystoupení na jevištích.
Eurytmie je také zároveň jedním z mála předmětů, který nebývá vyučován třídním učitelem. Třídní učitel vede na základní Waldorfské škole děti od první do deváté třídy a učí veškeré hlavní předměty — kompletně tedy zajišťuje epochové vyučování. Zároveň může mít ve své režii ještě jeden, nebo dva předměty.[7] Od třídního učitele také žáci obdrží na konci roku „vysvědčení“ ve formě slovního hodnocení.[4] Výjimku představuje osmý a devátý ročník základní školy, kdy žák krom slovního hodnocení obdrží také tradiční známkové vysvědčení.[3]
Waldorfské školy v České republice
Dle stránek Asociace waldorfských škol České republiky se u nás v současnosti vyskytuje 21 Waldorfských mateřských škol, včetně mateřských center a waldorfských tříd v běžných mateřských školách, 18 základních Waldorfských škol a jedna základní a střední škola speciálního typu, pracující s dětmi a mladými lidmi se zdravotním postižením a se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. V Asociaci waldorfských škol jsou dále registrovány 2 střední Waldorfské školy, jedna střední odborná škola a 2 Waldorfské lycea.[8]
[1] SVOBODOVÁ, Jarmila a Vladimír JŮVA. Alternativní školy. 2. dopl. vyd. Brno: Paido, 1996. ISBN 80–85931–00–1, str. 6–18
[2] PRŮCHA, Jan. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál, 2001. Pedagogická praxe. ISBN 80–7178–584–9. str. 20-30
[3] ZORMANOVÁ, Lucie. Waldorfská škola. Metodický portál RVP.CZ [online]. Národní pedagogický institut České republiky, 03. 02. 2016 [cit. 2021–5–5]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/20507/WALDORFSKA-SKOLA.html/
[4] Stručně o waldorfské pedagogice. Waldorfské školy: stránky Asociace waldorfských škol České republiky [online]. Asociace waldorfských škol České republiky, 2008 [cit. 2021–5–5]. Dostupné z: http://iwaldorf.cz/wald_ped.php?menu=ped-owa
[5] CARLGREN, Frans. Výchova ke svobodě: pedagogika Rudolfa Steinera : obr. a zprávy ze svět. hnutí svobodných waldorfských škol. Praha: Baltazar, 1991. ISBN 80–900307–2–6, str. 79
[6 ] Kindergarten Eurythmy. In: Youtube [online]. 7. 3. 2012[cit. 2021–05–05]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ajNQ-mcqcPc. Kanál uživatele Kelly Meucci.
[7] CARLGREN, Frans. Výchova ke svobodě: pedagogika Rudolfa Steinera : obr. a zprávy ze svět. hnutí svobodných waldorfských škol, str. 111
[8] Školy a sdružení u nás. Waldorfské školy: stránky Asociace waldorfských škol České republiky [online]. Asociace waldorfských škol České republiky, 2008 [cit. 2021–5–5]. Dostupné z: http://iwaldorf.cz/skoly.php?menu=sko-vse
