Alternativní vzdělávání v podobě Montessoriovské školy
Existuje vícero druhů alternativních škol, přičemž Montessoriovská škola patří do klasických reformních škol. Tyto školy vznikaly v první polovině 20. století a kromě Montessoriovské do nich řadíme také školy Waldorfské, Jenské, Daltonské a Freinetovské.
Za vznik Montessoriovské školy se zasloužila Maria Montessori — italská lékařka, pedagožka a bojovnice za práva dětí, která se věnovala dětem s mentálním postižením. V roce 1907 založila Casa dei bambini (Dům dětí) kde své metody používala pro vzdělávání zdravých dětí. U nás tyto školy začaly vznikat po roce 1997 a momentálně zde existuje 50 základních škol a 100 mateřských.[1]
Základní myšlenkou Montessoriovské školy je připravit pro děti prostředí, které je podnětné pro jejich přirozený rozvoj. Jsou to například židle, které by měly být přiměřeně velké a těžké pro snadnou manipulaci, snížené kliky dveří a světel či tabule, obrázky apod. v takové výšce, aby s nimi děti mohly pracovat a prohlížet si je. Toto vše by mělo v dětech podporovat pocit sebedůvěry a samostatnosti.
Funkce učitele se v této škole od tradiční školy výrazně liší. Jeho úkolem je vytvořit prostředí, kde se děti mohou samy realizovat. Představuje tedy dětem různé pomůcky a to, jak s nimi pracovat, následně je pozoruje při práci a snaží se poznat a pochopit jejich touhy a potřeby. Při tomto by měl dojít k poznání, na jaké úrovni v jednotlivých úkonech děti jsou a poté prostředí přizpůsobit tak, aby úkoly nebyly pro děti příliš těžké.[2]
Co se týče organizace školy, výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách (1. — 3. ročník, 4. — 6. ročník a 7. — 9. ročník). Pokud několik ročníků pracuje společně, dochází zde ke vzájemné interakci učení a vývoje.
Montessoriovská škola nefunguje na základě odměn a trestů či různých napomínání, učitel je jakýmsi průvodcem dítěte, kdy dítě samo přispívá ke konstrukci svého vzdělání. Proto je vhodné, aby dítě před touto školou navštěvovalo Montessoriovskou školku, kde fungují podobné principy jako následně ve škole. Pro děti již zvyklé na odměny a tresty či plnění pokynů by tato škola mohla být problematická.[3]
[1] PRŮCHA, Jan. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál, 2001. Pedagogická praxe. ISBN isbn80–7178584–9.
[2] KORCOVÁ, Kateřina. Role učitele ve škole Montessori. Studia Paedagogica [online]. 2007, roč. 55, č. 12 [cit. 2021–05–02]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/447/603
[3] Alternativní školy [online]. [cit. 2020–05–02]. Dostupné z: http://www.alternativniskoly.cz
