Alternativní způsoby výuky — Waldorfské vzdělávání

V současném vzdělávacím systému mohou alternativní školy významně přispět k objevování nových přístupů ve vzdělávání. Avšak je důležité zdůraznit, že alternativní školy nejsou totožné s školami volného typu, které jsou momentálně v oblibě. V školách s alternativním zaměřením jsou striktně stanovená pravidla, která musí být dodržována, ačkoliv je zároveň kladen důraz na individuální potřeby a schopnosti každého žáka.

Mezi dva nejznámější typy alternativních škol řadíme známější školy Montessori a poté školy Waldforské. Nyní je v ČR provozováno 119 mateřských škol typu Montesosri a 65 základních (Montessori ČR, 2024). V České republice je evidováno celkem 15 mateřských škol, 18 základních waldorfských škol, jeden speciální vzdělávací ústav pro žáky s individuálními potřebami, pět waldorfských gymnázií a jedna střední škola, která kombinovala lyceum s odborným vzděláním (Asociace waldorfských škol České republiky, 2024). Mezi další patří například daltonský učební plán a Summerhill.

V tomto příspěvku se chci především věnovat waldorfské pedagogice, ale než k tomu přejdu zastavím se krátce u vymezení alternativních škol. Alternativní školy vznikali na přelomu 19. a 20. století, kdy společnost prochází transformací z tradiční na moderní, tato transformace sebou nese i změnu školských systémů a nové pohledy na způsoby vzdělávání. Vymezení a definování alternativních škol, je chápáno pokaždé trochu jinak. Obsah pojmu alternativní škola se může lišit v jednotlivých zemích. V německém pedagogickém slovníku, jsou za alternativní školy označovány ty, „které se zcela nebo částečně odlišují svými cíli, učebními obsahy, formami učení a vyučování, organizací školního života a spoluprací s rodiči od jednotlivých charakteristik státní/veřejné školy (Schaub & Zenke, 2000, s. 28). V USA je považováno za alternativní jakékoliv odchýlení od tradičního modelu školství, včetně veřejných škol. (Průcha, 2001). Průcha též zmiňuje že ve Spojeném království je alternativní škola definována jako instituce, která se odmítá řídit státním kurikulem a jeho výukovými metodami (2001). Alternativní školy se vyznačují svou vlastní specifičností v přístupu k vzdělávacímu procesu, který se odlišuje formou organizace výuky, metodikou a cíli výuky, jak uvádí Rýdl (2016).

První waldorfská škola byla založena v roce 1919 ve Waldorfu (Německo), Rudolfem Steinerem, jako škola svobodná. (Kasper, 2008). Waldorfská škola se primárně opírá o pedagogické metody, které jsou založeny na antropologii, tedy na studiu člověka. Tuto nauku rozšířil Steiner a vytvořil tak antroposofii. (Steiner, 2010). Antroposofie je empirickým oborem, který se zaměřuje na poznávání člověka a zahrnuje tělesné, duchovní a duševní aspekty. Tyto aspekty jsou posuzovány jako celek v průběhu dětství a dospívání v kontextu světa a učení. Tyto aspekty také ovlivňují otázky didaktiky a vzdělávacích metod (Richter, 2013). První zmínky o waldorfském vzdělávání v Čechách se objevují v dokumentech z 20. a 30. let 20. století. (Kasper & Kasperová 2008). Avšak s nástupem komunismu waldorfské vzdělání ustupuje. Školy začnou poté vznikat až po pádu komunismu. V roce 1990 MŠMT schválilo vzdělávací program Waldorfská škola, a to za pomoci Českého sdružení pro waldorfskou pedagogiku. V roce 1997 vzniká Asociace waldorfských škol. (Procházka, 2014).

Waldorfská škola má jasné úkoly vůči žákům; „iniciativa, schopnost, vcítění, vnitřní pružnost, spravedlnost, tolerance, vědomí sociální odpovědnosti, zájem o svět a otevřenost vůči světu […]“ (Grecmanová & Urbanová, 1996, s 8). Důležitý je rozvoj jak spirituální tak motorický dále také emocionální rovnováhy a sociálního cítění. Tímto waldorfská pedagogika rozvíjí jak IQ tak EQ dítěte (Ronovský, 2011). Vyšším cílem je vytvořit novou společnost, která výše uvedenými principy bude žít (De Souza, 2012).

Látka je rozdělena do bloků jež se nazývají epochy, typická waldorfská metoda. Epocha se skládá ze 2–3 běžných vyučovacích hodin, vyučuje se vždy ráno, a to po dobu 3–6 týdnů. Takto se vyučují pouze hlavní předměty, to znamená historie, biologie, chemie atd. Tato forma dává učiteli mnoho času na výklad tématu, zprostředkování prožitku, intenzivní přípravu vyučovaného tématu, den ode dne může žáky vést hlouběji. Učební plán je koncipován tak, aby se pedagogicky přizpůsobil v jednotlivých fázích vývoje jedince (Kranich, 2000). Předměty se opakují a jsou navzájem provázané, umožnují tak hledat vazby mezi nimi a společné prvky, tím se učí objevovat souvislosti, pokaždé ale v jiné formě a v jiném momentálním vývoji žáka (Pol, 1995).

Silné stránky waldorfské školy spočívají v individualizaci výuky tím, že se snaží přizpůsobit vzdělávání každému žákovi podle jeho potřeb a schopností. Mají také umělecký přístup kdy je kladen důraz na uměleckou tvorbu, hudbu, divadlo a výtvarné umění což podporuje kreativitu a celostní rozvoj dítěte. Waldorfské školy minimalizují akademický tlak a kladou důraz na celkový rozvoj osobnosti. Výuka je propojena s přírodou a ekologií. (Pitříková, 2023).

Nevýhody waldorfské školy; nedostatečná příprava na vysokou školu z důvodu minimalizace akademického tlaku může vést k nedostatečné přípravě na náročné vysokoškolské programy. Omezený přístup k moderním technologiím, školy se často vyhýbají používání moderních technologií, což může omezit dovednosti žáků v digitálním světě. Nízká standardizace výuky může vést k nerovnoměrnému pokrytí učiva. Další nevýhodou může být vysoké školné (Nevýhody Waldorfské školy, 2024).

V závěru lze konstatovat, že alternativní školy, jako jsou Montessori a Waldorfské školy, hrají v současném vzdělávacím systému významnou roli. Kladou důraz na individuální potřeby a schopnosti žáků. Waldorfská pedagogika, založená na antroposofii, nabízí unikátní přístup k vzdělávání a rozvíjí celkovou osobnost dítěte. Tento přístup má své silné stránky, jako je individualizace výuky a podpora kreativity, ale existují i určité nevýhody, například nedostatečná příprava na vysokou školu a omezený přístup k moderním technologiím. Je důležité, aby rozhodnutí pro waldorfskou školu bylo zváženo s ohledem na individuální potřeby a preference žáků a jejich rodin. Alternativní školy přinášejí do vzdělávacího systému nové přístupy a možnosti, které mohou obohatit vzdělávací prostředí a přispět k celkovému rozvoji žáků.

Zdroje:

Asociace waldorfských škol České republiky. (2024). WALDORFSKÉ ŠKOLY. Retrieved April 10, 2024, from https://www.waldorf.cz

De Souza, D. L. (2012). Learning and Human Development In Waldorf Pedagogy and Curriculum. Encounter: Education for Meaning and Social Justice 25(4), 50–62. http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=2c658544-3c2b-4c9a-aa96-a3df75371ade@sessionmgr4002&vid=3&hid=4110

Grecmanová, H. & Urbanovská, E. (1996). Waldorfská škola. (vyd. 1.). Olomouc: Hanex.

Kasper, T. & Kasperová, D. (2008). Dějiny pedagogiky. (vyd. 1.). Praha: Grada.

Kranich, E.M. (2000). Waldorfské školy. Semily: OPHERUS.

Montessori ČR. (2024). Retrieved April 10, 2024, from https://www.montessoricr.cz/o-nas

Nevýhody Waldorfské školy: jaké to jsou 2024? (2024). Magazeen.cz. Retrieved April 10, 2024, from https://www.magazeen.cz/nevyhody-waldorfske-skoly/

Průcha, J. (2001). Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. (vyd. 1.). Praha: Portál.

Pol, M. (1995). Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy? (vyd. 1.). Brno: Masarykova univerzita.

Procházka, M. (2014). Waldorfská pedagogika v ČR. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filzofická fakulta, Katedra pedagogiky.

Pitříková, Z. (2023). Waldorfská škola — jak funguje a jejích 15 podivností. NajdiEdu. Retrieved April 10, 2024, from https://najdiedu.cz/waldorfska-skola/

Rýdl, K. (2016). Alternativy ve vzdělávacím procesu v České republice-historie asoučasnost. Along Clio´s Ways: Topical Problems of Modern Historical Science.1(1). Dostupné z: https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/67778/Karel%20R%C3%BDdl.pdf?sequence.

Ronovský, V. (2011). Anthroposofické pojetí světa a člověka jako základní východisko waldorfské pedagogiky. Hranice: Fabula.

Schaub, H., & Zenke,, K. G. (2000). Wörterbuch Pädagogik (4. ed.). Deutscher Taschenbuch Verlag.