Andragogika — její představení a příklady používaných vzdělávacích metod
Pojem andragogika má ve svém významu slova velmi blízko k pojmu pedagogika.
Slovo pedagogika pochází od slova „paidagógos“, což označovalo člověka, který ve starověkém Řecku doprovázel chlapce do školy. Tehdy se nejednalo o vychovatele či učitele, ale sloužícího otroka. Od slova „paidagógos“ bylo později odvozeno slovo pedagogika.
Andragogika v přeneseném slova smyslu znamenalo doprovázení muže (slovo anér, v množném čísle andros znamená muž či dospělý). V tehdejší době bylo vzdělávání umožňováno pouze mužům. Z toho vyplývá, že pojem andragogika je známý již od starověku a počátky jsou známy v době působení Platóna. Jeho myšlenky shrnul v roce 1833 Alexander Kapp ve svém díle „Platónova nauka o výchově jako pedagogika pro jednotlivce a jako státní pedagogika“. V tomto díle se Kapp věnoval analýze Platónovy výchovné myšlenky, kde zdůrazňuje vzdělávání dospělých.
Poté na dlouhou dobu andragogika upadla v zapomnění až do dvacátých let 20. století, kdy myšlenku vzdělávání dospělých znovuobjevil německo-americký právník, historik a filozof dějin organizující vzdělávání dospělých Eugen Rosenstock Huesy. Od této doby se postupně tento pojem šířil do dalších zemí.
Význam tohoto pojmu se však pro jednotlivé země může lišit. Například v Polsku má andragogika vysoké postavení a rozvíjí se ve všech oblastech. Naopak v Německu, se pojem andragogika téměř neujal. V USA andragogika v pojetí Malcolma Knowlese znamená řízené učení učícího se za účelem řešení jeho vlastních životních problémů. (Beneš, 2014, pp. 11–12)
Andragogika má v zemích středí a východní Evropy stejný význam jako „vzdělávání dospělých“, „další vzdělávání dospělých“ či „kontinuální vzdělávání dospělých“. V tomto pojetí je na vzdělávání nahlíženo jako na celoživotní proces učení a vzdělávání. Nedílnou součástí tohoto pojetí je také vzdělávání dospělých. V centru stojí učení a edukace. V USA je vzdělávání dospělých pojímána jiným způsobem. Existují zde dva hlavní teoretické přístupy — andragogika Knowlese a diskuze o sebeřízeném učení.
Knowles vychází z toho, že každý člověk by měl mít schopnost chápat sám sebe, chápat své vlastní potřeby, motivace, zájmy, schopnosti a cíle. Takový člověk zaujímá aktivní postoj k životu a řeší příčiny problémů. Současně by měl mít empatii a respekt k druhým, rozumět základním tradicím, hodnotám a zkušenostem lidstva.
Andragogika v pojetí Knowlese je založena na pěti klíčových předpokladech:
- “Člověk se rozvíjí od závislé k autonomní, sebeřízené osobnosti.
- Člověk získává stále více zkušenosti, které jsou zdrojem jeho učení
- Člověk je v průběhu života stále více orientován na učení za účelem zvládání sociálních rolí a vývojových úkolů
- Učení se zvýšenou mírou zaměřuje na zvládání problémů
- U dospělého člověka se v rostoucí míře rozvíjí vnitřní motivace na úkor motivace vnější“ (Knowles, 1991, p.12 as cited in Beneš, 2014, p. 49)
Tímto je andragogika založená na jiných předpokladech než pedagogika zakládající se na vzdělávání někým druhým. (Beneš, 2014, p. 49)
Rozdíl a vztah andragogiky a pedagogiky
K hlavním rozdílům mezi andragogikou a pedagogikou patří to, že dospělý v pozici studujícího není izolovaný od svých dalších životních rolí, a není tedy pojímán jako žák věnující se převážně svému studiu. U dospělého již není snaha o formování jeho osobnosti, ale vzdělávání zaměřeno i na zvládání životních nároků, které jsou na něj kladeny. Učení dospělých již není vázáno primárně na organizace, ve kterých je učení realizované, ale na samotného učícího se jedince. Pro andragogiku je také obtížné nalézt obecné modely učení, které by byly jednotné, protože při vzdělávání se vychází z potřeb a zkušeností učícího se.
Vztah mezi pedagogikou a andragogikou se v průběhu dějin měnil. Zpočátku se andragogika automaticky zařazovala k pedagogice. Později se pedagogika začala zaměřovat na pedagogiku školní a andragogika byla z tohoto pojetí vyčleněna. Dnes je andragogika zařazována k pedagogice a jejich vzájemný vztah není problematizovaný. Stále však v odborných kruzích existují dohady o přesném zařazení andragogiky ve vztahu s pedagogikou.
Pokud vnímáme vztah pedagogiky a andragogiky v rozdílu samostatnosti účastníků. Lze v jakémkoliv typu vzdělávání najít jak prvky z andragogiky, tak z pedagogiky. Například u informační lekce jsou užívány převážně prvky pedagogické a andragogické jsou výrazné méně. Oproti tomu stáž obsahuje prvky převážně andragogické a pedagogické se vyskytují mnohem méně.
Vlivem šíře použití andragogiky v různých situacích vede k používání pestré palety didaktických a metodických přístupů oproti pedagogice. Příkladem může být důraz na sebeřízené učení nebo na „learning by doing“. (Beneš, 2014, pp. 57–58)
Sebeřízené učení představuje koncept sebevzdělávání, které je realizováno mimo vzdělávací organizace. Je zde propagována myšlenka, že člověk nové znalosti, kvalifikace a životní kompetence získává samostatně. (Beneš, 2014, p. 76)
Andragogika mnoho svých výukových metod přejímá z tzv. reformní pedagogiky. Mezi příklady takových metod patří projektové učení či zážitková pedagogika. (Beneš, 2014, p. 57)
V následujících příkladech metod použitých pro vzdělávání dospělých převažují prvky andragogické nad pedagogickými.
Mentorování (mentoring)
Existuje více možností interpretace mentoringu. Peter Jarvis ve své knize uvádí, že mentoring spočívá v roli mentora, který předává svému svěřenci své zkušenosti a tímto dochází ke zvyšování jeho expertízy. Pro mentoring je důležitá důvěra mezi těmito osobami — nejen na úrovni profesionální, ale také v běžném životě. Takový přístup je vhodný například na vysokých školách, kde nově příchozí studenti mohou mít svého mentora ze staršího ročníku. (Jarvis, 2010, pp. 154–155)
Česká asociace mentoringu vnímá mentoring podobným způsobem jako Jarvis, ale ve svém pojetí se více zaměřuje na schopnosti profesní a zmiňuje předávání nejen odborných dovedností, ale také měkkých dovedností a manažerských dovedností. Proces předávávání zkušeností je dle nich vzájemný. (Mentoring, c2013–2022)
Problémové vyučování (problem-based learning, PBL)
V posledních letech popularita problémového vyučování roste. Souvisí to s uvědoměním si že, znalosti k vykonávání profese není totožná s akademickou disciplínou, která je založená převážně na teorii. Teorie je mnohdy formulována na základě praxe a je založeno na základě propojování znalostí z více disciplín.
Při aplikování této metody vzdělávaní (studenti, účastníci vzdělávací akce či kurzu) pracují ve skupinách na určitém zadaném problému a hledají řešení na tento problém. K řešení mají stanovený určitou dobu a poté předloží zprávu o řešení. (Jarvis, 2010, p. 163)
Učení založené na smlouvě (contract learning)
Tuto metodu propagoval již zmíněný Knowles, jehož myšlenky jsou založené na sebeřízeném vzděláváním.
Tato metoda je založená na tom, že každý vzdělávaný jedinec má svůj vlastní cíl a své vlastní motivace k učení a cíl je zapsán jako určitá smlouva mezi vzdělavatelem a vzdělávaným. Dále se mohou dohodnout na postupu vzdělávání, doporučených zdrojích a odbornících zprostředkujících potřebné informace k dosažení cíle. Smlouva také obsahuje datum dosažení učebních cílů. Pokud nemůže být dohoda v některém bodu splněná, musí být dohodnuta smlouva nová, která bude odpovídat skutečnosti. (Jarvis, 2010, p. 173)
Závěr
Uvedené metody a přístupy v andragogice se uplatňují nejen ve vzdělávání dospělých, ale také při vzdělávání dětí v alternativních školách. Jedná se tedy o příklad úspěšných metod, které tvoří směr procesu vzdělávání souběžně s tradičními metodami.
Zdroje:
Beneš, M. (2014). Andragogika (2., aktualiz. a rozš. vyd). Grada.
Jarvis, P. (2010). Adult education and lifelong learning: theory and practice (4th edition). Routledge.
Mentoring. (c2013–2022). Česká asociace mentoringu. Retrieved 2022–05–05, from http://www.asociacementoringu.cz/mentoring/
