Antické sportovní dny: artefakty jako pomůcky ve výuce dějepisu
Úvod
Výuka dějepisu je pro mnoho z nás dodnes zdrojem nočních můr (vedle matematiky). Důvodem je nutnost učit se množství dat, které ihned zapomeneme, memorování jmen a míst a dalších víceméně nepotřebných informací, které v běžném životě nijak nevyužijeme. V tomto směru je zřejmě nějaká snaha o změnu výuky v souvislosti s novými rámcovými vzdělávacími programy (RVP) — větší důraz na pochopení toho, co se v minulosti dělo, co různým skutečnostem přecházelo a jaké byly důsledky odlišných dějinných událostí. Nově by studenti měli mít povědomí o postavení žen a mužů v průběhu historie a měli by se učit porovnávat rozličné epochy lidských dějiny mezi sebou a pochopit, jaký je přesah do dnešní doby.
Vedle povinné školní výuky vznikají činnosti, které si kladou za svůj hlavní cíl udělat tuto výuku zajímavější. Spolek Samuni složený ze studentů archeologie z Ústavu archeologie a muzeologie pořádá přednášky a speciální programy pro žáky základních a středních škol v Brně a přilehlém okolí. Jednou z těchto činností jsou Antické sportovní dny, na kterých bych ráda demonstrovala pozitivní roli využití artefaktů ve výuce dějepisu.
Antické sportovní dny — co to vlastně je?
V této části bude stručně popsáno, co je možné si představit pod pojmem Antické sportovní dny a čím jsou inspirované. Jde o formu programu pro děti primárně základních škol, která využívá repliky antických zbraní, štítů a sportovního vybavení k přiblížení toho, jak mohly vypadat sportovní hry v antice. Program používá prvky living history, které se snaží o názorné přiblížení každodenního života v různých historických obdobích, přičemž je kladen důraz na co největší možnou věrnost historickým reáliím[1]. Ačkoliv zbraně mohou v některých evokovat konflikty a válku, v tomto případě je program inspirován antickými hrami, jejichž součástí byly různé disciplíny zahrnující i některé typy zbraní.
Jak jsem již zmiňovala, inspirací je doba antického Řecka a Říma, která zabírá dlouhý časový úsek (cca 8. st. BC — 5. st. n. l.). Ve starověkém Římě bylo z 365 dnů v roce kolem 150 dnů obdobím různých oslav, svátků či slavností, na nichž byly hlavní či vedlejší zábavou sportovní, ale i divadelní hry. Ty byly velmi oblíbené mezi běžným lidem a podíl na nich byla pro účastníky až věcí cti. Ve starověkém Řecku byl například ideálem člověka někdo, kdo je nejen vzdělaný, ale i fyzicky zdatný (kalokagathia), což mohl jedinec dokázat na sportovních hrách. Mezi disciplíny v té době mohl patřit třeba pětiboj (pentathlón; skok, běh, hod diskem a oštěpem, zápas) nebo zápas ve volném stylu spojený s boxem (pankration).[2] Jak je vidno, hry tedy skutečně výrazně souvisely s fyzickou námahou a bojem, neboť ten byl v té době mnohem větší součástí běžného života.
Antické sportovní dny jsou přes svůj název jednodenní formou, během nichž plní studenti různé aktivity, které jim mají demonstrovat některé aspekty z dob starověkého Řecka a Říma. Součástí programu je tedy několik artefaktů a replik, které tvoří základní kostru, časově tyto repliky náleží do různých období z celé antiky, geograficky jsou však primárně z Řecka a Makedonie:
· Helma korintského typu
· Holeně
· Dva typy štítů (makedonský)
· Saríssa
· Kopí tzv. dory
· Gladius
· Kopis
· Závaží na skok daleký
· Oštěp
Program je poté rozdělen do několika stanovišť, aby si žáci mohli vyzkoušet vše, co je k dispozici a připraveno a co je zajímá. Prvním stanovištěm je většinou „závod“. Žáci utvoří dvojice a každý si vezme jeden štít a meč a závodí mezi sebou na krátkou vzdálenost. Případně si závod mohou ztížit tím, že si navíc obleknou helmu a náholenice, takže hned získají několik kilogramů navíc. Druhým stanovištěm je hod oštěpem, kde se žáci snaží dohodit co nejdále ve stylu Jana Železného. Posledním je skok do písku se závažím. U každého stanoviště je přítomen jeden tutor, ideálně ve dvojici s vyučujícím, aby byla zajištěna bezpečnost všech žáků a nikdo neublížil sobě ani ostatním. Na začátku je u každého stanoviště žákům vždy krátce vysvětleno, jaké repliky zde vidí, z jakého jsou období, k čemu sloužily a následně si je mohou „ohmatat“, ještě před samotnými aktivitami. Žáci se pak mohou doptat na vše, co je zajímá, v průběhu aktivit.
Účel programu
Účelem programu je možnost pro žáky vyzkoušet si na vlastní kůži antické sportovní disciplíny s dobovým vybavením a jaké to mohlo být přímo účastníkem tehdejších her. Běžná výuka dějepisu se omezuje na prostý popis událostí a případně ukázání obrázků v učebnici, odvážnější učitelé mohou pustit film 300: Bitva u Thermopyl. Možnost prohlédnout si repliku na vlastní oči a moci si ji vyzkoušet, přibližuje žákům realitu dané doby, jaké možnosti tehdejší lidé měli a s čím fungovali. V případě helmy, náholenic či štítů si také mohou studenti vyzkoušet váhu jednotlivých věcí a uvědomit si, v jaké fyzické kondici museli vojáci v té době mít a co obnášelo celodenní nošení kompletní výbavy. Předpokládaným cílem je pak vzbudit u studentů zájem se dále samostatně vzdělávat a aktivně si informace vyhledávat.
Druhým cílem je popularizace nejen archeologie jako oboru, ale obecně povědomí o antice. Archeologie pracuje s artefakty, které prostřednictvím archeologických vykopávek získává ze země. V současné době nemá archeologie vždy dostatečnou podporu a dobrou pověst mezi veřejností[3] a je tedy snahou přednášejících vysvětlit studentům cíle a možné přispění archeologie jako oboru ke studiu a pochopení nejenom minulé společnosti, ale i té dnešní.
Zpětná vazba
Nemám bohužel specifickou zpětnou vazbu ve formě dotazníků či rozhovorů, ale vždy učitel či učitelka z dané školy napíše krátký feedback prostřednictvím emailu. Z těchto zpětných vazeb vždy vyplývá, že studenty tato forma výuky baví, minimálně jen z toho důvodu, že se dostanou mimo školní lavice. Již ve chvíli, kdy jsou studenti součástí programu a mají možnost interagovat s předměty, je na nich vidět zájem a nadšení. Z mé osobní zkušenosti nejvíce zájmu a pozornosti vzbuzují meče.
Zároveň jim program umožňuje si část historie představit v reálnějším obraze a vyzkoušet si různé artefakty a otevřít jim cestu k dalším vědomostem či samostatnému vzdělávání. Některé studenty tato forma může navést k jejich dalšímu směřování ve studiu. Z několika přednášek na středních školách vyplynulo, že si studenti podali přihlášku a následně začali studovat archeologii, což je jedna z nejlepších forem zpětné vazby na programy a přednášky, která může být.
V současné době programy fungují na dobrovolné bázi vysokoškolských studentů, které baví práce s veřejností a popularizace, avšak dělají to ve svém volném čase. V nejbližší době by tyto programy měly být nabízeny v rámci celoživotního vzdělávání pod taktovkou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, čímž by získaly zaštítění a financování, které by umožnilo rozšíření základního vybavení artefaktů, a tedy i rozšíření nabídky programů.
Další podobné aktivity pro výuku
Tuto část jsem zmínila v předchozím příspěvku. Dalšími aktivitami spolku Samuni jsou odborné archeologické přednášky na školách na různá témata, které se mohou specifikovat na základě komunikace s vyučujícím a aktuálně probírané látky ve škole. Účelem těchto přednášek je rozšíření standartní výuky dějepisu, tentokrát nejenom z období antiky, ale v průřezu od pravěku až po vrcholný středověk.
Struktura přednášek je tvořena spojením teoretické části zaměřené na archeologii různého období a praktické části tvořené prací s artefakty. Zde jsou prezentovány primární kategorie nálezů, které jsou snadno přenositelné a tvoří základní strukturu typologie: keramika, bronzové předměty, kamenná industrie, případně kostěná a parohová industrie. Konkrétnějším příkladem mohou být tzv. výrobní řady, které mají představit studentům vznik — textil, metalurgii a štípanou kamennou industrii. U těchto výrobních řad je kladen důraz na ukázku toho, jak artefakty vznikaly, z jakého materiálu byly vyrobeny, jaký byl proces jejich výroby a jak dlouho mohl trvat. U metalurgie je například často zaměřená přednáška na dobu bronzovou a na využití bronzu a jeho význam nejen v době bonzové, ale i halštatské. Je snahou tutorů, aby si studenti dovedli představit celkový význam rudy a její roli a dopad ve stratifikaci společnosti.
U štípané industrie se tutoři snaží demonstrovat roli této suroviny v době kamenné. Jakým způsobem se získávala a jak se s ní pracovalo, protože využití různých druhů suroviny na různé typy nástrojů mohlo mít symbolický význam, který může ukazovat na podobu společnosti. Zároveň je zde možné představit způsob relativního datování, neboť způsob štípaní a druh suroviny se v průběhu starší doby kamenné (ale i později) měnil.
Častější zaměření na pravěk je z důvodu absence písemných pramenů pro tuto část historie. Různé artefakty jsou často jediným zdrojem poznání o minulých lidských společnostech, ale toto poznání může často ovlivnit i dnešní pohled na společnost.
Závěr
Antické sportovní dny nebo archeologické přednášky nejsou typickým nástrojem učitelů a zřejmě tato forma nebude nikdy pevnou součástí výuky dějepisu na všech školách. Avšak tento příspěvek si kladl za cíl představit různou formu prezentace různých historických epoch a artefaktů v nich využívaných za účelem zpestření výuky a přiblížení některých přehlížených období, primárně pravěku. Důraz na artefakty je kladen proto, aby si studenti mohli na vlastní kůži zažít „část historie“ a nedozvídali se informace jen poslechem či z učebnic.
[1] https://www.livinghistory.cz/.
[2] Encyklopedie antiky, 247.
[3] https://podcasty.seznam.cz/podcast/ptam-se-ja/i-kdyz-budou-pamatkari-rvat-musime-stavet-rika-poradce-premiera-262941.
