Architektura vzdělávacích institucí a alternativní modely vzdělávání?

Díky digitalizaci aktuálně prochází vzdělávací sektor zásadní transformací, která překračuje tradiční paradigma učení a učebního prostředí. S příchodem nových technologií a stále se vyvíjejícími pedagogickými teoriemi se vzdělávací instituce po celém světě obrací k novým formám vzdělávání, které jsou v souladu s potřebami 21. století. Tento příspěvek se zaměřuje na integraci moderní architektury, technologických inovací a pedagogických přístupů v rámci vzdělávacího prostředí.

Vliv architektury na vzdělávací výsledky

V posledním desetiletí byl věnován značný výzkumný zájem vztahu mezi fyzickým vzdělávacím prostředím a vzdělávacími výsledky. Studie provedená Barrettem a kolektivem (2015) v Journal of Environmental Psychology ukázala, že fyzické charakteristiky učebních prostor, jako je přirozené osvětlení, kvalita vzduchu a využitelná konfigurace prostoru, mají významný dopad na akademický výkon studentů. Tyto zjištění zdůrazňují důležitost promyšleného návrhu školních budov, které by měly podporovat flexibilitu, interakci a pohodu studentů. Z těchto důvodů je třeba se zaměřit i na prostředí, v jakém se studenti a žáci nacházejí než jen na to, co se mají v těchto prostorách učit.

Ovšem využití digitálních technologií ve vzdělávacím procesu také nabízí nepřeberné možnosti pro personalizaci učení a interaktivní zážitek. Například využití aplikací pro virtuální realitu (VR) a rozšířenou realitu (AR) umožňuje studentům prozkoumávat komplexní koncepty v interaktivním prostředí, čímž zvyšuje jejich porozumění a zapojení. Pozornost je třeba věnovat také otázkám digitální gramotnosti, které studentům umožní získat dovednosti orientovat se v obrovském moři informací a kriticky vyhodnocovat zdroje. V těchto dnech v českém prostředí dochází k revizi RVP, kde se mimo jiné také řeší mediální gramotnost.

Tradiční pedagogické metody jsou postupně nahrazovány přístupy, které kladou větší důraz na studentovo zapojení a aktivní učení. Přístupy jako je projektové učení (PBL) a převrácená třída se ukázaly jako účinné v zvýšení kritického myšlení a samostatnosti studentů. Thomas (2000) ve své práci o projektovém učení uvádí, že PBL podporuje hlubší porozumění učiva a rozvoj klíčových dovedností, jako jsou řešení problémů a týmová práce. Implementace těchto metod vyžaduje vzdělávací prostředí, které je flexibilní a adaptabilní, což je možné dosáhnout prostřednictvím promyšleného designu a technologické podpory ze strany MŠMT a pedagogů.

Závěr

Integrace moderní architektury, pokročilých technologií a inovativních pedagogických strategií vytváří vzdělávací prostředí, které je přizpůsobivé, interaktivní a podporující rozvoj studentů. Jak ukazuje stávající výzkum, tato kombinace má potenciál nejen zlepšit akademické výsledky, ale také podporovat celkový rozvoj studentů a připravit je na výzvy a příležitosti 21. století. Vzhledem k adaptaci do online prostředí, by se daly promýšlet například i otázky částečného mentoringu v online prostředí, například i pro žáky se znevýhodněními, či při dlouhodobé nemoci. Digitální a online svět je pro výuku velmi adaptabilní prostředí, které by se v rámci příprav dalo zvážit.

• Alam, A., & Mohanty, A. (2023). “Educational technology: Exploring the convergence of technology and pedagogy through mobility, interactivity, AI, and learning tools.” Cogent Engineering, 10(2). DOI: https://doi.org/10.1080/23311916.2023.2283282
• Barrett, P., Zhang, Y., Moffat, J., & Kobbacy, K. (2015). “A Holistic, Multi-level Analysis Identifying the Impact of Classroom Design on Pupils’ Learning.” Journal of Environmental Psychology, 43, 1–12. DOI: 10.1016/j.jenvp.2015.02.013
• Thomas, J. W. (2000). “A Review of Research on Project-Based Learning.” San Rafael, CA: Autodesk Foundation. Dostupné z: http://www.bie.org/research/study/review_of_project_based_learning_2000
• Obrázek vytvořen za pomocí AI DALLE, 9.4.2024