Aspekty neformálního vzdělávání dospělých v knihovnách
Příspěvek ke konferenci v rámci ISKM06 Učící se společnost
V kontextu knihoven se ve vztahu ke vzdělávání nejčastěji řeší tematika čtenářské gramotnosti dětí a mládeže, případně informační a mediální gramotnosti studentů či seniorů. Tento vztah je logický, jelikož knihovny jsou považovány za garanty kvalitních informačních zdrojů a poskytovatele informačních služeb, které jsou v českém prostředí vymezeny aktuálním knihovním zákonem z roku 2001 — Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb.
Tento obraz je založen do velké míry na realitě, jelikož odpovídá nabídce vzdělávacích akcí knihoven. Neméně důležitou roli mohou knihovny hrát, a často také hrají, v neformálním vzdělávání dospělých nebo také celoživotním vzdělávání. Vzdělávání je totiž jedním ze tří pilířů Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030 a jednou z hlavních rolí veřejných knihoven (Tři pilíře Koncepce, 2024). Neformální vzdělávání nejen dospělých v knihovnách není samoúčelné, ale může mít dopad jak na osobní rozvoj a život jedince, tak může pomáhat bořit různé bariéry (sociální, vzdělanostní, digitální apod.) ve společnosti.
Neformální vzdělávání je specifické tím, že jeho primárním cílem není příprava na výkon určitého povolání, ale spíše rozvoj kompetencí, měkkých dovedností a seberealizace jedince, který je charakteristický principem dobrovolnosti, vnitřní motivací a zájmem o vzdělávání v různých oblastech života (Šerák, 2014).
Problémem s neformálním vzděláváním dospělých, konkrétně lidí v produktivním věku, je, že je tato oblast málo viditelná z výše zmíněných důvodů, tedy že vzdělávací programy v knihovnách jsou vnímány jako akce určené primárně pro cílovou skupinu dětí, potažmo dospívajících a poté seniorů, dospělá populace není primární cílovou skupinou, protože je zřejmě považována za skupinu, která nemá vzdělávací potřeby (a mohou to tak vnímat zejména zástupci této demografické skupiny) a také, že na vzdělávání nemají dospělí čas z důvodu pracovního, rodinného a dalšího zaneprázdnění, ale i z důvodu nezájmu dospělých o celoživotní vzdělávání. Dalším problémem je, že knihovna nemá ustanovenou jasnou strategii nebo koncepci vzdělávání, nemá určeny jasné cíle, obsah, metody a způsoby vzdělávání a vzdělávací aktivity probíhají nárazově, nahodile, nepravidelně a bez znalosti reálných potřeb jejich uživatelů a návštěvníků (Houšková, 2013). Vytvořit kvalitní, smysluplný a pro uživatele přínosný a zajímavý vzdělávací program však není jednoduché.
Je otázkou, co se s tímto problémem dá dělat. Pomoci by mohly výzkumy vzdělávacích potřeb u těchto skupin populace. Dalším způsobem, který s výzkumy souvisí, je poznání místního kontextu, komunity, jejího složení a charakteristiky, navazování vztahů a spolupráce s místními organizacemi a spolky. Jiné potřeby budou mít dospělí ve středních a větších městech a jiné potřeby budou mít obyvatelé menších příhraničních obcí. V menších obcích navíc knihovny představují pro občany prakticky jedinou možnost dalšího vzdělávání (Šerák, 2014). Na základě získaných znalostí z průzkumu místní komunity a propojení s místními aktéry lze pak vytvářet plán vzdělávání, který je relevantní a odpovídá potřebám dané komunity (Mazáčová, 2017).
V dospělé populaci existují skupiny, které jsou ohroženy sociálním vyloučením a knihovny jsou ze své podstaty místem, které poskytuje své služby všem uživatelům bez rozdílu a zdarma (kromě vymezených výjimek), a tak nabízejí zřejmě nejsnadnější přístup ke vzdělávání. Těmito ohroženými skupinami jsou např. nezaměstnaní, matky na mateřské nebo rodičovské nebo lidé v obtížné sociální situaci. Knihovny mohou a mají být tedy místem, které pomáhá řešit digitální vyloučení a sociální nerovnosti. Navíc v souvislosti se společenským vývojem a proměnami profesního prostředí je stále více kladen důraz na celoživotní učení a rozvoj klíčových kompetencí. Mezi ně patří např. komunikace v mateřském a cizím jazyce, matematická schopnost a schopnosti v oblasti vědy a technologií, schopnost práce s digitálními technologiemi, schopnost učit se nebo smysl pro iniciativu a podnikavost (Celoživotní učení — klíčové schopnosti, n.d.). Pokud hovoříme o digitálních kompetencích nebo technologických dovednostech obecně, nemůžeme zapomenout na nejvýraznější trend, který se do této oblasti v posledních letech promítnul a v budoucnu zásadně ovlivní uplatnitelnost jedince nejen na trhu práce, ale i v běžném životě. Tím vlivem je umělá inteligence ve všech jejích podobách, tedy nejen ve formě jazykových modelů, které jsou zřejmě nejvíce viditelné mezi laickou veřejností, ale i v dalších oblastech.
Podle zprávy Světového ekonomické fóra Future of Jobs pro rok 2023 v důsledku vývoje a rozšiřování umělé inteligence, digitalizace a automatizace se promění téměř čtvrtina pracovních pozic. Zpráva uvádí, že: „… vznikne 69 milionů nových pozic, zanikne 83 milionů pracovních míst. U pracovníků bude potřeba změnit celkově 44 % základních dovedností (v ČR 37 %), nutná bude tedy rekvalifikace a další vzdělávání. Klíčové budou také měkké dovednosti, jako je kreativita, emoční inteligence a kritické myšlení, tedy dovednosti, které je obtížné automatizovat. Trh práce ovlivní mnoho faktorů, vedle technologického vývoje a AI také pomalejší ekonomický růst, rostoucí životní náklady nebo klimatické změny. Miliony pracovních míst vzniknou ve vzdělávání, zemědělství a v oblastech souvisejících s digitalizací (např. digitálním marketingu).“ (Šnajdrová, 2023) Tyto predikce mohou knihovny využít a reflektovat ve svých strategiích a plánech vzdělávání.
Na významu však rostou také tzv. měkké kompetence, ke kterým se řadí mimo jiné kompetence k efektivní komunikaci, ke kooperaci a spolupráci, k flexibilitě, kompetence k samostatnosti, k řešení problémů, k objevování a orientaci v informacích a další (“Projekt klíče pro život a klíčové kompetence”, 2012). Důležité je zejména uvědomění dospělých v produktivním věku, že proces vzdělávání není nikdy hotový a je potřeba se neustále rozvíjet a adaptovat na změny a nové požadavky.
Jak však přilákat dospělé v produktivním věku, aby navštěvovali vzdělávací akce knihovny, když internet nabízí nekonečné možnosti vzdělávání v různých formách jako jsou e-learningy, webináře, vzdělávací videa, vzdělávací aplikace, podcasty, e-knihy, online vzdělávací komunity a jiné, které jsou dostupně kdykoli a kdekoli a člověk si může řídit své vzdělávání podle svých potřeb a nálady? Tomu je jistě obtížné konkurovat, pokud plánujeme přednášky, workshopy, kroužky a jiné programy, které jsou vázány na konkrétní čas a místo. Pozitivním faktorem je však u těchto živých akcí komunitní charakter, díky kterému lidé navazují či upevňují vztahy a sociální hledisko, kdy je díky sociální interakci podpořen proces učení.
Plánování, organizace, příprava, propagace, komunikace, realizace nebo hodnocení a další procesy spojeny s pořádáním vzdělávacích akcí však kladou na knihovníka nebo lektora obecně vysoké nároky. Ten, kdo vzdělává, by se měl sám neustále vzdělávat a rozvíjet. Ve větších knihovnách vznikají samostatné pozice učících knihovníků, kteří se věnují systematicky plánování a realizaci vzdělávácích akcí pro různé cílové skupiny. Knihovnická profesní komunita nabízí širokou škálu vzdělávacích programů pro knihovníky, často podporované z dotačního programu VISK2 Mimoškolní vzdělávání knihovníků. Možnosti vzdělávání zahrnují konference jako NASIV (Národní seminář informačního vzdělávání), jednorázové kurzy, jejichž nabídka je dostupná na webu SKIP ČR, webináře a v neposlední řadě kurzy celoživotního vzdělávání KISKed.
Na druhou stranu není možné očekávat, že bude knihovník expertem v různých oblastech. Do určité míry je to ovlivněno vůlí a nasazením samotného knihovníka. Obzvlášť v knihovnách, kde se knihovníci musejí starat o velkou část procesů spojených s fungováním knihovny a jsou tedy například referenčními knihovníky, skladníky, katalogizátory či akvizitéry zároveň, k tomu zvládají připravovat ještě vzdělávací lekce a komunitní akce pro děti nebo celé třídy škol, natož aby měli ještě prostor sami se vzdělávat a připravovat vzdělávací programy pro dospělé.
Knihovníci by proto měli (a často to tak dělají) spolupracovat s externími lektory, odborníky z různých oborů, neziskovými organizacemi nebo spolky. Knihovna kromě toho může poskytovat své prostory pro místní organizace či spolky pro pořádání vlastních vzdělávacích akcí.
Rogers Halliday Okobi uvádí tři oblasti vzdělávání dospělých v knihovnách pro 21. století. První jsou gramotnosti v tradičním smyslu čtenářské a literární gramotnosti Rogers Halliday Okobi, 2014). Může se zdát, a já se tak domnívám, že témata informační potažmo mediální gramotnosti už jsou tak rozšířená a dlouhodobě silně diskutovaná jak ve formálním, tak v neformálním vzdělávání, že je již toto téma vyčerpané. Otázkou je, zda čtenářská, informační nebo mediální gramotnost patří do vzdělávání pro dospělé. Je ještě možné lidi v tomto věku naučit změnit vzorce myšlení, pokud k tomu již neinklinují, aniž bychom jimi manipulovali? Jedná se však zřejmě o určitou sociální bublinu, jelikož jedinec pohybující se profesně nebo studijně v oblasti informačních věd a knihovnictví se pohybuje v prostředí, ve kterém jsou rozšířené principy informační (mediální) gramotnosti. Argumentem pro potřebu informačního vzdělávání dospělých mohou přinést výzkumy gramotností. To se samozřejmě týká nejen informační nebo mediální gramotnosti, ale i dalších typických oblastí neformálního vzdělávání v knihovnách. Výzkumy informační gramotnosti se však nezaměřují na dospělou populaci, ale na žáky nebo studenty vysokých škol. Mediální gramotnost je však stále velké téma v současné společnosti, ve které jsou media všudypřítomná a téměř každý může šířit veřejně informace bez nutnosti edičního procesu. Také z tohoto důvodu je vyhlášeno jako hlavní téma pro knihovny pro roky 2023–2024 vycházející z Koncepce rozvoje knihoven (Hanzlíková, 2022).
Kromě toho je mediální gramotnost často centrem zájmu výzkumů. Zmínit můžeme studii Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci se STEM/MARK pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, která se zaměřila na věkovou skupinu od 15 let. Mezi hlavní zjištění patří, že sociální sítě jsou jedním z nejméně důvěryhodných zdrojů, v oblasti hodnocení mediálních sdělení byly výsledky účastníků průměrné a obecně byli úspěšnější lidé s vyšším vzděláním, kteří využívají internet na každodenní bázi a spíše z větších měst. Znalost fungování a vnímání role médií byla opět průměrná (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, 2021). Toto shrnutí je však velmi zjednodušující a vyžadovalo by podrobnější popis, na který zde není prostor. Z těchto informací však vyplývá, že potřebnost mediálního vzdělávání je větší na menších obcích a u lidí, kteří nemají mnoho zkušeností s hodnocením zdrojů.
Schopnost orientovat se v jednotlivých typech médií, porozumět rozdílům v jejich fungování a tvorbě obsahu, rozlišovat mezi různými typy sdělení, schopnost hodnocení informací nebo chápání problematiky fake news, sociálních bublin nebo manipulace má vliv na naše rozhodování a jednání, což má dopad na příležitosti a rizika, které člověka potkají a formují jeho život. Proto má vzdělávání v této oblasti smysl i u populace v produktivním věku.
Druhou oblastí vzdělávání dospělých jsou podle Rogers Halliday Okobi technologické dovednosti, zejména ve smyslu počítačové či digitální gramotnosti Rogers Halliday Okobi, 2014). O důležitosti tohoto vzdělávání nemůže být pochyb z důvodů již zmíněných, tedy s požadavky na klíčové kompetence a s problematikou digitálního vyloučení. Touto problematikou se aktuálně zabývá projekt Česko digital, který zmapoval českou populaci a na základě zjištění vytvořil kategorie person, které popisují úrovně digitálního vyloučení. V kategorii socioekonomicky znevýhodněných identifikovali kategorie pravidelní uživatelé, nepravidelní uživatelé a technicky vyloučení. Každá kategorie obsahuje popis bariér, příležitostí a řešení (Česko digital). Tento projekt tedy může být výborným zdrojem pro pochopení reálné situace a potřeb ohrožených skupin.
Vzdělávání v oblasti technologií je jedním z největších trendů v knihovnách. Může se jednat o tradiční počítačové lekce, ve kterých jsou vyučovány základy práce na počítači nebo využívání internetu, které jsou však směřovány spíše na populaci seniorů. Může se však jednat i o pokročilejší činnosti jako tvorba webových stránek, programování, grafika a jiné. Navzdory tomu, že tyto dovednosti už mohou být považovány do určité míry za běžné, reálně tyto dovednosti nejsou většinově rozšířené. Tato témata tedy mají potenciál být zajímavá a přínosná pro uživatele knihovny.
V posledních letech se v knihovnách rozšiřuje trend tzv. makerspace neboli otevřených dílen. Jedná se většinou o oddělenou součást knihovny, která nabízí různé technologie pro využití. Jejich pojetí závisí na konkrétní instituci, ale většinou se objevují dva typy: technologický makerspace, který zpravidla nabízí 3D tiskárny, roboty, laserové řezačky, virtuální realitu nebo také šicí stroje. Druhým typem jsou řemeslné dílny, které nabízí nástroje a nářadí pro kutily a kreativce. Nestačí však jen nabízet přístup k těmto technologiím, klíčové je zejména poskytování kurzů a lekcí na práci s těmito nástroji a možnosti jejich využití.
Novým tématem ve vzdělávání a rozvoji digitálních kompetencí, které by měly knihovny také reflektovat, a některé to již dělají, je umělá inteligence a její konkrétní využití v různých životních a pracovních situacích. Jak již bylo zmíněno, tato technologie bude mít dopad na velkou část profesí, některé se zásadně promění, jiné zmizí, ale další nové v této souvislosti vzniknou. Schopnost kontinuálně se rozvíjet a adaptovat se na změny související s výkonem práce bude jednou z klíčových pro možnosti profesního uplatnění. Knihovny mohou být pro laickou veřejnost pomocníkem, který jim poskytne první kontakt a zkušenost s příležitostmi, ale i hrozbami, které umělá inteligence přináší. V tomto kontextu stojí za zmínku akce Dny AI, která proběhla na podzim roku 2023 v několika městech ČR ve spolupráci technologických platforem jako Brno.ai, knihoven a dalších institucí. Akce nabídla několikadenní bohatý program, který se srozumitelnou formou věnoval různým aspektům a dopadům umělé inteligence na společnost. Program zahrnoval přednášky a debaty s mnoha odborníky věnujícím se AI, workshopy, hackaton a např. soutěže (AZ-kvíz v Knihovně Jiřího Mahena).
Knihovny mohou v oblasti vzdělávání v AI využít metodiky či vzdělávací materiály vytvořené projekty, které se na vzdělávání v technologiích a umělé inteligenci specializují jako je AI dětem, Prg.ai nebo Aignos a další.
Poslední oblastí vzdělávání dospělých, kterou Rogers Halliday Okobi uvádí, jsou volnočasové nebo zájmové aktivity (Rogers Halliday Okobi, 2014). Typickým příkladem mohou být v poslední době velmi populární cestovatelské přednášky. Návštěvníci mohou prostřednictvím vyprávění cestovatele nahlédnout do jiných zemí a poznat jiné kultury. V důsledku mohou mít tyto přednášky dopad na multikulturní smýšlení jejich návštěvníků. Přednášky mají navíc neformální charakter a vypovídají nejen o zemi, kterou přednášející představuje, ale i o osobnosti cestovatele samotného.
Zájmově zaměřené vzdělávací programy pro dospělé se však mohou věnovat různým populárně-naučným tématům. Mohou jimi být např. zdraví a životní styl, ekologická témata, občanské právo a další.
A co veřejné knihovny skutečně nabízí v oblasti vzdělávání dospělých? Knihovna Jiřího Mahena v Brně pořádá širokou škálu programů, například počítačové kurzy, ovládání chytrých zařízení a mimo to nabízí Mahenovu akademie pro 21. století, které zahrnují autorská čtení, přednášky, besedy či zcela praktické workshopy v pravidelných cyklech věnujících se literatuře, historii, ekologii a udržitelnosti, vědeckým tématům a nebo žurnalistice. Nechybí ani přednášky o zdraví či cestování.
Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně je jedním z průkopníků technologických makerspace v knihovnách. Ve své „laboratoři“ svým uživatelům všech věkových kategorií umožňuje seznámit se s roboty a jejich programováním, virtuální realitu, 3D tisk nebo tablety a čtečky. Mimo to pořádá přednášky na témata informačních technologií a umělé inteligence, zdraví a životní pohody, vědy, cestování a další.
V neposlední řadě zmíníme případ Knihovny Kutná Hora, která v rámci výzvy Národního plánu obnovy zrealizovala sérii přednášek zaměřené na digitální dovednosti, oblast finanční gramotnosti, manažerské dovednosti včetně komunikačních, konkrétně např. kurzy leadershipu, time managementu, komunikace s publikem a moderování nebo tvorba strategií a koncepcí. Tato knihovna dokazuje, že je možné překračovat tradiční představy o vzdělávání v knihovnách, bořit tak hranice zažitých stereotypů a posouvat své služby dopředu.
Dá se tedy říci, že ačkoli není vzdělávání dospělých v knihovnách tak výrazným tématem jako vzdělávání dětí a dospívajících nebo seniorů, má nezastupitelné místo v neformálním vzdělávání, podpoře celoživotního vzdělávání a rozvoje klíčových kompetencí pro uplatnění v osobním i profesním životě a v důsledku pomáhá řešit sociální nerovnosti. Navíc nabízí vzdělávání komunitní a zájmový charakter. V posledních letech se tato oblast výrazně rozvinula, mimo jiné v souvislosti s různými dotačními programy podporujícími vzdělávání v knihovnách. Nejdůležitějším aspektem ovlivňujícím nabídku a kvalitu vzdělávacích programů jsou však zejména samotní knihovníci, jejich zájem a nasazení pro věc.
Bibliografie
Celoživotní učení — klíčové schopnosti. (nedatováno). Získáno 2024–04–08, z EUR-lex: Access to European Union Law: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=LEGISSUM%3Ac11090
Česko digital. (nedatováno). Prozkoumali jsme digitální návyky a kompetence lidí, kteří mají problémy s využitím digitálních služeb. Získáno 2024–04–13, z https://cesko.digital/: https://inkluze.cesko.digital/
Hanzlíková, L. (2022). Knihovny na jedno téma | 2023–2024: Mediální gramotnost. Získáno 2024–04–11, z Koncepce.knihovna.cz: https://koncepce.knihovna.cz/knihovny-na-jedno-tema-2023-2024-medialni-gramotnost/
Houšková, Z. (2013). Jak se mění role knihoven v celoživotním vzdělávání a učení. V Jak zařadit naši knihovnu mezi vzdělávací instituce aneb Informační vzdělávání uživatelů v teorii i v praxi (stránky 3–5). Studijní vědecká knihovna v Hradci Králové.
Lifelong learning services for the twenty-first century. (2014). V E. Rogers Halliday Okobi, Library services for adults in the 21st century (stránky 133–151). Santa Barbara: Libraries Unlimited.
Mazáčová, P. (2017). Knihovny v kontextech celoživotního kompetenčního vzdělávání pro sociální inkluzi. ProInflow, vol. 9(issue 2). doi:10.5817/ProIn2017–2–3
Projekt klíče pro život a klíčové kompetence. (2012). V Kompetence v neformálním vzdělávání (stránky 10–15). Praha: Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. (2021). Studie mediální gramotnosti populace ČR: Mediální gramotnost osob starších 15 let. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Získáno 2024–04–13, z https://rrtv.gov.cz/cz/files/FFUP-RRTV_2021_Vyzkuma-zprava_Medialni-gramotnost-starsich-15let_PROSINEC.pdf
Šerák, M. (2014). Vzdělávání dospělých jako výzva pro knihovny. Čtenář — měsíčník pro knihovny, 66(3). Získáno 2024–04–04, z https://svkkl.cz/ctenar/clanek/1067
Šnajdrová, L. (2023). Jak ovlivní trh práce umělá inteligence a nové technologie? . Získáno 2024–04–10, z NPI revize Rámcových vzdělávacích programů: https://revize.edu.cz/clanky/jak-ovlivni-trh-prace-umela-inteligence-a-nove-technologie
Tři pilíře Koncepce. (2024). Získáno 2024–04–13, z Koncepce.knihovna.cz: https://koncepce.knihovna.cz/tri-pilire-koncepce/
