Autorskoprávní gramotnost jako součást informační gramotnosti
Gramotnost sestává z kompetence nebo znalosti v určité oblasti. CILIP Information Literacy Group (2018) definuje informační gramotnost jako schopnost kriticky myslet a činit uvážené soudy o jakýchkoli informacích, se kterými se setkáme nebo je použijeme. Týká se tedy informací ve všech podobách, nejen těch v tisku, ale zahrnuje i digitální obsah, data, obrázky či mluvené slovo.
Informační gramotnost zahrnuje nebo je součástí dalších gramotností, včetně digitální, akademické a mediální gramotnosti. Dále nám pomáhá porozumět etickým a právním otázkám souvisejícím s využitím informací, v otázkách soukromí, ochrany dat, svobody informace, otevřeného přístupu/otevřených dat a duševního vlastnictví. Můžeme tedy říct, že zahrnuje i gramotnost autorskoprávní (copyright literacy).
Co je to autorskoprávní gramotnost?
Podle Morrisona a Seckerové (2016) je autorskoprávní gramotnost spojená se „získáním a prokázáním patřičných znalostí, dovedností a chování, které umožní etické vytváření a používání materiálu chráněných autorským právem“.
Autorskoprávní gramotnosti lze také definovat pomocí důležitých kompetencí a znalostí, které ji zahrnují. Frederiksenová (2016) mezi tyto kompetence a znalosti řadí: rozpoznání materiálů chráněných autorským právem, obeznámení s výjimkami a omezeními stanovenými národní legislativou v oblasti autorských práv, získání povolení nebo souhlasu s použitím děl v případě potřeby, rozpoznání rizik možného porušení autorského zákona a podporování etického používání děl chráněných autorským právem.
Harrisová (2020) k těmto kompetencím dále řadí znalost základních prvků autorského práva, znalost aktuálních informací o novelách autorského zákona a soudních sporech, dodržování podmínek a ujednání v licenčních smlouvách a uvědomění si, že autorské právo má své nuance a jeho uplatnění často závisí na konkrétní situaci.
Autorskoprávní gramotnost v knihovnách
Podle prohlášení IFLA (2018) je znalost autorskoprávních zákonů s příslušnými omezeními a výjimkami zásadní pro práci knihoven, a to při činnostech zahrnujících udělování přístupu, půjčovní, kopírování a uchovávání informačních zdrojů.
Knihovníci ve veřejných a školních knihovnách se mohou setkávat s otázkami kolegů a uživatelů na to, které informační zdroje mohou kopírovat a využívat, s požadavkem na vytvoření kopie ve formátu vhodném pro lidi s postižením nebo na zajištění edukační služby (například ve formě tvůrčích dílen).
Knihovny s rozsáhlejší nabídkou služeb mohou samy provozovat repositáře, realizovat rozsáhlé digitalizační projekty, zapojovat se do dodávek dokumentů, dohlížet na povinné výtisky a sjednávat smlouvy na digitální obsah.
Všechny tyto činnosti vyžadují znalost autorských práv, neboť nedostatek znalostí by mohl vést k nesprávné aplikaci zákona a jeho možnému porušení, nebo přílišnému omezení toho, co mohou uživatelé knihoven dělat. Velmi pěkný přehled povolených i omezených aktivit spojených se službami knihoven je k dispozici na stránkách Národní knihovny České republiky.
Autorskoprávní gramotnost ve vzdělání
Ve vzdělávání řeší autorskoprávní otázky jak žáci, při tvorbě domácích úkolů, tak i učitelé při vytváření vzdělávacích materiálů. Pro obě skupiny je podle Danielisové (2011) klíčová znalost Autorského zákona č. 121/2000 Sb., který představuje základní normou autorského práva.
Autorské právo subjektivní vzniká okamžikem, kdy je dílo autora vyjádřeno jakýmkoli vnímatelným způsobem a nevyžaduje žádnou registraci, jako v případě patentů. Dílo je chráněno autorským právem, pokud je umělecké či vědecké, jedinečné a výsledkem tvůrčí činnosti člověka. Na námět díla, denní zprávu, myšlenku, postup, princip, metodu, objev, vědeckou teorii, matematický vzorec, statistický graf nebo jiný podobný předmět se tedy autorské právo nevztahuje.
Autorské dílo lze použít v hmotné podobě (například rozmnožením, vystavením, půjčením, pronajmutím či prodejem) nebo v podobě nehmotné sdělováním díla veřejnosti (například živým provozováním díla nebo vysíláním).
Užití autorského díla a licence
Volné užití a zákonná licence jsou dva termíny pro užití autorského díla, při kterém podle Fencla (2019) nedochází k porušení práv původního autora.
Volné užití
Autorské dílo může být využito pro osobní potřebu, například při zhotovení záznamu, rozmnoženiny nebo napodobeniny díla. Za rozmnoženinu lze považovat dílo nahrané na online uložiště (opatřené heslem) či na sociální sítě a lze ji šířit pouze mezi osoby v domácnosti či blízké osoby. Podobně lze bez omezení využívat díla autorů, kteří zemřeli před 70 či více lety, a která se považují za veřejný majetek (public domain).
Zákonné licence
Autorského dílo lze za jistých okolností použít i bez udělení souhlasu autora. Mezi takové případy patří tzv. knihovní licence, užití díla v rámci školních představení, užití díla školního a užití díla pro účely citací a kritiky. Knihovna tak může vytvořit rozmnoženinu díla pro archivní a konzervační potřeby nebo pro díla, která byla poškozena, anebo ztracena a nejsou v prodeji. Školní licence zase umožňuje využití díla podléhajícího autorským právům k výuce nebo ke splnění studijních povinností žáka či studenta.
Pokud tedy škola zakoupí učebnici, učitelé této školy si ji mohou nakopírovat a sdílet pro své pracovní potřeby. Pokud by ji některý učitel nahrál na uložiště a zajistil k ní přístup heslem, může toto heslo sdílet pouze s dalšími učiteli dané školy. Pokud by jej sdílel se studenty nebo s učiteli z jiné školy, neplatí na tuto situaci výjimka využití díla pro osobní potřebu a situace je v rozporu s autorským právem.
Obdobně by studenti mezi sebou neměli sdílet učebnice a jiné učební materiály, pokud se nejedná o blízké osoby či členy jedné domácnosti. Pokud by si student zhotovil rozmnoženinu učebnice z internetu sám, jedná v souladu s autorským zákonem. Ten byl porušen osobou, která zdroj na internet zpřístupnila.
Veřejné licence
Creative Commons (CC) představují mezistupeň mezi volně dostupnými zdroji a zdroji přísně chráněnými autorským právem. Pokud se autor zdroje rozhodne publikovat své dílo pod licencí Creative Commons (dále jen CC) může blíže upřesnit, jak si přeje, aby bylo s jeho dílem nakládáno, viz licenční prvky níže:
Kombinací licenčních prvků vzniká šest typů CC licencí, které se liší podle různě odstupňovaných převedených a vyhrazených práv autora k jeho dílu. (Komenda, 2019)
Tím, že autor sám určí oprávnění k užití svého díla nepřichází o jejich autorskoprávní ochranu, ani se nevzdává autorských práv. Zároveň ale musí počítat s tím, že pokud by se rozhodl později typ licence změnit, může se dostat do složité situace, neboť tato změna nebude mít zpětnou platnost a může být těžko vymahatelná. (Kracík, 2010)
Open access (OA)
Představuje model vědecké komunikace s trvalým, okamžitým, svobodným a bezplatným online přístupem k plným textům publikovaných vědeckých výsledků (nejčastěji článků) bez jakéhokoliv omezení.
Realizace otevřeného přístupu probíhá buď zelenou cestou (uložením plného textu vědeckého článku v otevřeném repositáři) nebo zlatou cestou (vydáním článku v otevřeném časopise). (Iniciativa otevřeného přístupu AKVŠ ČR, 2022).
Jak zvyšovat svou autorskoprávní gramotnost?
K větší jistotě v autorskoprávních otázkách nám mohou pomoci různé vzdělávací materiály. Příkladem takových materiálů v češtině jsou nově vznikající videa zaměřená na licence nebo základy autorského práva (viz video níže) projektu Digivýuka.cz.
Krátký minikurz autorského práva zaměřeného převážně na filmy vytvořili i v projektu O2 Chytrá škola. Kurz je doplněn o krátká videa, kvízy a infografiku.
Copyright hrou
V angličtině můžeme nalézt zajímavé příklady, které se snaží autorskoprávní tématiku podat zábavnou formou. U těchto příkladů je důležité připomenout, že vycházejí z angloamerického autorského práva a informace v nich je nutné brát s rezervou, neboť nemusí odpovídat situaci v České republice.
The Game is On! představuje sérii šesti krátkých animovaných videí, ve kterých Sherlock Holmes a John Watson vyšetřují podivuhodný případ. Jednotlivé díly čerpají inspiraci ze známých autorsky chráněných i volných děl a soudních sporů o autorská práva. Každá epizoda je doplněna o vzdělávací materiály, které mohou složit jako podklady k diskusi o autorskoprávních otázkách.
Copyright the Card Game je karetní hra vytvořená dvojicí autorskoprávních nadšenců Jane Seckerovou a Chrisem Morrisonem, jejímž cílem je představit hráčům různé aspekty autorského zákona. Karty pokrývají 5 oblastí: díla, jejich využití, licence, výjimky a rizika. Během hry pak hráči v týmech volí nejvhodnější z karet, které podle nich odpovídají čtyřem modelovým situacím kolem autorského práva.
Závěrem
Autorskoprávní gramotnost představuje rozsáhlou a dynamickou kompetenci člověka žijícího v informační společnosti 21. století. Udržovat si o ní větší povědomí nám pomůže nejen správně citovat a využívat nalezené informační zdroje, ale také znát svá práva spojená s vlastní uměleckou či vědeckou tvorbou.
Podle výsledků průzkumu Kovářové (2019) vykazují studenti knihovnických oborů na českých vysokých školách rozdíly mezi sebehodnocením znalostí a testem. Někteří studenti mylně zahrnovali do problematiky autorských práv řemesla a ochranu myšlenek jako takových a neuvědomovali si, že pod autorskoprávní ochranu spadá také choreografie a databáze. Řada studentů nevěděla o možnosti knihovníků zajistit a upravit článek pro zrakově postižené a jejich povědomí o mezinárodním právu a mezinárodních iniciativách bylo nízké. Studenti knihovnických oborů souhlasili s tím, že by se problematika autorského práva měla stát součástí kurikula. (Machátová, 2019) Otázkou však zůstává, kdo by měl tuto dovednost vyučovat a jakou formou.
CILIP INFORMATION LITERACY GROUP, (ILG), 2018. CILIP Definition of Information Literacy 2018. [online] [cit. 2022–06–15] Liverpool. Dostupné z: https://infolit.org.uk/ILdefinitionCILIP2018.pdf
PARRY, Frank, 2011. Copyright and e-Learning: A Guide for Practitioners. By Jane Secker. London: Facet Publishing, 2010. 204 pp. The Australian Library Journal. květen 2011. Vol. 60, no. 2, pp. 172–172. DOI 10.1080/00049670.2011.10722594.
FREDERIKSEN, L., 2016. The Copyright librarian: a practical handbook. Amsterdam: Chandos Publishing, Dostupné z: https://doi.org/10.1016/B978-0-08-100172-1.17001-7
HARRIS, L. E., 2020. AN IN-DEPTH GUIDE TO COPYRIGHT LITERACY: EVERYTHING YOU NEED TO KNOW. Dostupné z: https://www.copyrightlaws.com/in-depth-guide-copyright-literacy/
IFLA, 2018. Statement on copyright education and copyright literacy. In: Ifla.org [online] 22.8.2018 [cit. 2022–06–15]. Dostupné z: https://repository.ifla.org/handle/123456789/1194
DANIELISOVÁ, T., 2011. Praktické otázky z autorského práva pro učitele. IN: Metodický portál: Články [online]. 04. 11. 2011, [cit. 2022–06–15]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/14419/PRAKTICKE-OTAZKY-Z-AUTORSKEHO-PRAVA-PRO-UCITELE.html
FENCL, I, 2019. LIMITY UŽITÍ AUTORSKÉHO DÍLA VE ŠKOLÁCH. In: pravopropodnikatele.cz [online] 22.8.2018 [cit. 2022–06–15] Dostupné z: https://pravopropodnikatele.cz/limity-uziti-autorskeho-dila-ve-skolach/
KOMENDA, M, 2019. Veřejné licence Creative Commons. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů. In: Portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [online] 14.5.2019 [cit. 2022–06–15]. Dostupný z WWW: https://portal.med.muni.cz/clanek-538-verejne-licence-creative-commons.html. ISSN 1801–6103.
KRACÍK, R, 2010. Creative Commons. In: blog.shoptet.cz [online] 27. 2. 2010 [cit. 2022–06–15]. Dostupný z: https://blog.shoptet.cz/creative-commons/
Iniciativa otevřeného přístupu AKVŠ ČR, 2022. In: Openaccess.cz [online] 31. 1. 2021 [cit. 2022–06–15]. Dostupné z: https://www.akvs.cz/pracovni-skupiny/iniciativa-oa/
MACHÁTOVÁ, M, 2019. Seminář Správně právně o copyrightu a plagiátorství. In: Duha: Informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 33(4) [cit. 2022–06–15]. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/seminar-spravne-pravne-o-copyrightu-plagiatorstvi
