Born to code (École 42)
Představte si sebe jako čerstvého absolventa střední školy, který se rozhoduje, co dál se svým životem. Pokud se chcete dál rozvíjet a obstát v dnešním světě, vysoká škola bude pravděpodobně jedna z prvních možností, která vás napadne. Vaše rozhodování vám však touto cestou může rychle přivodit vrásky na čele pokud byste žili v zemi, kde se za vzdělání tvrdě platí penězi i časem.
„Vzdělávací systém nefunguje“ tvrdí francouzský miliardář Nicolas Sadirac a v roce 2013 se s tím rozhodl něco udělat. Výsledkem je projekt na bázi školy v rodné zemi s názvem École 42 a od nedávna (2016) to samé funguje i v USA. V překladu “Škola 42” nabízí unikátní řešení mladým lidem od 18 do 30 let, kteří nemají peníze na vzdělání nebo jím nevyhovují principy studia v tradičních vzdělávacích institucích a chtějí se stát kvalifikovaným a zároveň nedostatkovým zbožím na pracovním trhu — programátory.
V École 42 po vás nebudou chtít studijní poplatky, nenajdete zde učitele ani sylabus, dokonce nebudete muset mít ani středoškolské vzdělání. Jediné, co budete pro vstup na školu potřebovat je dle Sadiraca schopnost logického uvažování a velkou vůli školu dokončit. Vaší budoucnost zde formujete pouze vy a spolupráce s ostatními studenty.
Zní to až moc dobře? V tomto článku si francouzský projekt Škola 42 trochu přiblížíme.
Problém a jeho řešení
Koncept École 42 vznikl jako odpověď spoluzakladatele Nicolase Sadiraca na dva základní problémy. První je, že dle něho tradiční univerzity nedokáží držet krok s rozvojem IT a vzrůstajícím nedostatkem pracovní síly v tomto odvětví. Druhým problémem je, že vzdělávací modely ve světě často stojí velké množství peněz, značně zadlužují studenty a nedovolují tak u množství lidí začít studovat.
École 42 je školou bez studijních poplatků a nutných predispozic, které by bránily množství lidí nastoupit na tradiční školu. Ve výsledku v průměru 40% studentů školy nemají vystudovanou střední školu a žádné předchozí zkušenosti s programováním.
Pokud se však odprostíme od velkých myšlenek o napravování vzdělávacího systému, ve skrze je jejím hlavním cílem efektivní produkce a příprava programátorů (bez ohledu na jeho socio-ekonomické zázemí) na budoucí zaměstnání. Děje se tak zjednodušeně skrze dva hlavní přístupy školy:
1. Přijetí a působení na škole do jisté míry simuluje skutečný život a práci v IT firmě.
2. Studium je založeno na herních principech a peer to peer learning (studenti se učí sami od sebe).
Odhalení pravdy čísla 42
Jak to však celé vypadá zblízka? Začíná to a končí u čísla 42.
42 je číslo převzato z novely The Hitchhiker’s Guide to the Galaxy (“42 is the answer to the ultimate questions about life, the universe, and everything”) a tvoří myšlenkovou podstatu projektu.
“Plav, nebo se utop” je Darwinovským heslem tzv. plaveckého bazénu (piscine) prvního měsíce na škole, ve kterém se rozhoduje zda-li na to máte. Uchazeči však místo ručníku dostanou pouze přístup k počítači a prostor ukázat, že jsou lepší než ostatní v tzv. boot campu. Celkově se na školu hlásí v průměru 80 000 uchazečů ročně. 25 000 je selektováno po zvládnutí online testů logického uvažování a inteligence v podobě hry. 3 000 nejlepších má poté šanci se prokousat výše zmiňovaným boot campem ve stylu Hunger game. Zde je čeká v průměru 15 hodin práce na bázi projektu, který musí bez výhrad splnit. Takto každý den, 7 dní v týdnu.
Záchrannou tyč vám v tomto “plaveckém bazénu” nepodá ani pedagogický vedoucí, pouze “šťouchnutí” ve formě motivačních slov “nevzdávejte se”. “Staráme se o to, aby uchazeči měli dostatek projektů, protože není dobré, pokud během prvního měsíce dokáží všichni uchazeči každý den dokončit stanovený úkol”, tvrdí jeden z vedoucích pedagogických pracovníků školy. Po prvním týdnu se jich zhruba polovina utopí. Podmínky jsou tvrdé a vyčerpávající, jak tvrdí jedna ze studentek americké verze školy École 42: “Očekávání jsou příliš velká, protože mají simulovat skutečné pracovní prostředí, kde po vás váš zaměstnavatel chce příliš mnoho a vy v tom všem musíte najít rovnováhu”. Na konci “plaveckého bazénu” zůstane 1 000 vyčerpaných, ale šťastně přijatých studentů École 42.
Tento způsob selekce uchazečů (založený na testování logického uvažování a vůle) je dle Sadiraca spravedlivější vůči větší škále lidí z různých poměrů a to oproti tradičním vzdělávacím institucím. Přesto sklízí kritiku z protějšího břehu tvrdící opak. Je na zamyšlení, zda-li je tento model postavený ve velké míře na genetických predispozicích (zvládání stresu, silná vůle, logické uvažování atd.) opravdu spravedlivý a žádoucí na jiném stupni vzdělávání než na úrovni vysoké školy.
Výuka v kostce
“Cílem není získat specifické znalosti, ale naučit se přemýšlet kreativně a inovativně. Vedeme studenty k tomu, aby získali schopnost učit se (programovací jazyky) nebo jak vyřešit problémy ve skupině s ostatními studenty. Dnes si již vše můžete vygooglovat.” tvrdí Sadirac.
Kurikulum se skládá z 21 učebních modulů inspirovaných herními úrovněmi (levely). Každá úroveň je postavena na bázi projektového úkolu, který musí studenti splnit na 100%. Úkoly jsou studentům představeny v 5minutovém videu a PDF se základními instrukcemi. Na naučení se programovat v jazyku C mají jeden měsíc. Po splnění prvního projektového úkolu je čistě na nich, jak dlouho jím škola bude trvat a kolik do ní investují vlastního času (doba studia se pohybuje od 18 měsíců do 5let).
Známky tu nahradily body, které studenti sbírají opravováním projektů ostatních (correction points). Princip korekce ostatních funguje jako validace vlastního postupu (peer to peer přístup). Studenti získávají body i za dobré chování (wallet points). Tyto body potom mohou dále využít, mohou o ně však i přijít. Při prohřešku proti pravidlům školy si např. zatočí kolem s tresty (mytí oken kartáčkem na zuby apod.).
Nejsou tu tedy žádní učitelé. Pouze výše zmiňovaní pedagogičtí pracovníci, kteří se starají o motivaci studentů a hladký chod školy. Jejich kompetence je však otázkou, protože někteří z nich nedokončili ani středoškolský stupeň vzdělání.
Nenajdete zde ani třídy, je pouze na studentech jaký si vytvoří studijní (pracovní) rozvrh a prostředí. V rámci peer to peer vzdělávání na École 42 se musí studenti ve všem spolehnout sami na sebe, popřípadě na okolní studenty, pokud si neví rady.
Aby si nepřipadali pozadu, přidávají se však ke studentům na jejich studijní úrovni. “Není tu zas taková konkurence mezi studenty, při těžkých úlohách si snažíme navzájem pomoci” tvrdí jeden ze studentů. “Studium se skutečně podobá práci ve firmě. Musíte se naučit tvrdě pracovat, ale také se umět odreagovat a druhý den opět přijít a snažit se o to nejlepší”.
Studenti si z École 42 dle Sadiraca odnesou schopnost učit se a řešit problémy, nicméně jim dle kritiků budou chybět ucelené vědomosti, které umožní kriticky uvažovat ve větším měřítku. Ti, kteří školou prošli by dle jejich slov svojí volbu zopakovali. První absolventi École 42 a novopečení programátoři se již v současnosti dostávají na pracovní trh a svět čeká na jejich výsledky.
