BYOD a vzdělávání
BYOD neboli Bring Your Own Device či Přineste si vlastní zařízení je trend, který byl původně vypozorován v korporátním prostředí, postupně se ale přenesl rovněž do oblasti vzdělávání, kde zakotvil a kde v posledních několika letech stále více získává na významu. V našem článku se zaměříme na BYOD výhradně v souvislosti se vzděláváním; uvedeme jeho základní specifika, nastíníme některá jeho pozitiva i negativa a zmíníme se o technických aspektech tohoto fenoménu.
Co je BYOD?
Co v podstatě ono BYOD je a jak ho lze v kontextu vzdělávání chápat? V zásadě se jedná o určitý model přístupu k výuce, o jakýsi koncept či školní politiku, kdy si žáci, respektive studenti do školy přináší svá vlastní mobilní zařízení (zpravidla notebooky, netbooky, tablety, chytré telefony apod.) a v rámci vzdělávacího procesu je používají pro přístup ke školním i dalším informacím, aplikacím či službám.
Ohlédneme-li se do minulosti, zjistíme, že termínu BYOD předcházel pojem 1:1 (One-to-One),[1] který se používal a stále používá v souvislosti s nasazením počítačů do výuky v poměru 1:1, kdy na jednoho žáka připadá jedno digitální zařízení. Přestože se tento přístup či koncept zprvu týkal i stolních počítačů, termín 1:1 se uchytil teprve s nástupem notebooků a dnes je chápan spíše ve spojitosti s mobilním digitálním zařízením.[2] Typický model pro zavádění 1:1 přístupu odpovídal stavu, kdy zařízení nakupovala škola, která zároveň zajišťovala správu a zabezpečení zařízení, starala se o licence, software a jeho aktualizaci, připojení do lokální sítě, údržbu, opravy, pojištění, nebo obnovu zařízení po jeho morálním zastarávání. V prvopočátcích se tak mohlo, ale zároveň nemuselo jednat i o vybavování IT učebny zařízením tak, aby se na každého žáka dostal jeden kus hardwaru. Postupem času stolní počítače nahradila mobilní zařízení — notebooky, tablety atd. S expanzí nových druhů mobilních digitálních zařízení se ukázalo, že žáci na odlišné druhy úkolů upřednostňují jiné druhy zařízení a tak se i orientace na jeden typ těchto zařízení ukázala jako nevyhovující. Volání po heterogenitě používaných zařízení tak vede k tomu, že je jev One-to-One postupně vytěsňován a nahrazován One-to-Many přístupem.[3]
Jaké ale místo v celém tomto příběhu zaujímá BYOD? BYOD v sobě v zásadě integruje, přesněji řečeno umí integrovat oba tyto přístupy, ačkoliv otázka používání jednoho nebo více typů digitálních zařízení v případě BYOD nehraje nikterak zásadní roli. Ona důležitá premisa se totiž nachází někde jinde — zásadní charakteristiku BYOD zachycuje samotný jeho název — jedná se totiž o zařízení, která vlastní žáci a která tudíž používají i v běžném, rozuměj mimoškolním, životě.
Viditelnější vstup BYOD do oblasti vzdělávání umožnila především expanze chytrých telefonů, které dnes vlastní valná většina žáků.[4] Oproti běžnému užívání chytrých telefonů žáky, kdy jsou tato zařízení využívána zejména ke komunikaci prostřednictvím sociálních sítí, ke sledování videí se zábavným obsahem či poslechu hudby a v neposlední řadě ke hraní her, jejich využívání ve vzdělávacím procesu cílí na exploataci zcela jiného potenciálu. V rámci konceptu BYOD jsou chytré telefony a jiná mobilní digitální zařízení využívány k edukačním účelům, potažmo k získávání určitých dovedností a kompetencí, které jsou předpokladem jak pro studijní, později profesní růst, ale i pro plnohodnotné občanské uplatnění.
Klady a zápory
Jednou ze zajímavých předností BYOD je jistě faktor ekonomický. Nákup robustních HW sestav a SW řešení je nemalým zatížením pro tradičně omezené rozpočty škol. A nákupem HW a SW výčet předpokládaných nákladů ani zdaleka nekončí. Nakoupená zařízení je nutno spravovat, zabezpečit, udržovat atd. V tomto smyslu je pomocí BYOD možné ušetřit značné prostředky. Je ale potřeba počítat se zvýšenými náklady na adaptaci či modernizaci školní sítě, na školení pracovníků apod.
Stranou ekonomických výhod, důležitým aspektem BYOD je zvýšení atraktivity nahlíženo prizmatem samotných žáků, kterým je umožněna práce na známém zařízení. Týká se to rovněž vnímání vlastní role, kdy se žák cítí jako aktivní článek vzdělávacího procesu, který tento proces částečně ovlivňuje. Energie, kterou bylo potřeba vynaložit pro seznámení se se zcela neznámým zařízením je tak soustředěná na věcné řešení samotného úkolu. BYOD u žáků zcela nepochybně prohlubuje digitálních kompetence, podporuje online spolupráci a sdílení, zlepšuje schopnost kriticky pracovat s nejrůznějšími informačními zdroji, v gramaticko-typografickém a společenském smyslu korektně komunikovat v digitálním prostředí, kreativně se realizovat prostřednictvím vytváření multimediálních obsahů apod. (Gajzlerová, Neumajer a Rohlíková, 2016, s. 76).
Heterogenita a nekompatibilnost zařízení a operačních systémů z technického hlediska sice představují určitý problém, ten je ale dnes velice dobře řešitelný díky takzvanému cloud computingu, který se pro BYOD stal předpokladem (více viz poslední oddíl). Nesourodost používaných zařízení uvnitř jedné třídy navíc lépe odráží situaci, která panuje v reálném světě. V pracovním prostředí se dnes málokdo orientuje pouze na jeden typ zařízení, navíc každé zařízení se hodí na provádění jiných operací. Žáci mají v heterogenně „vybavených“ třídách možnost inspirovat se nebo v ideálním případě “osahat” jiné typy zařízení, s nimiž pracují jejich spolužáci, nebo je zapůjčuje škola. Také mnozí z žáků disponují různými druhy zařízení a používaný přístroj volí dle typu úkolů, který mají plnit (notebooky jsou tak například vhodné pro psaní referátů, testů, pro práci na skupinových projektech, chytré telefony pro komunikaci na sociálních sítích, sledování videí atd.). Souvisí to s již zmíněným trendem One-to-Many, u nějž lze bez větších pochyb předpokládat, že bude pokračovat.[5]
Naopak nevýhodou BYOD může být bezpečnost a ochrana dat, nutnost školení pedagogů či dokonce neochota některých BYOD do výuky implementovat, složitost otázky zajištění rovných příležitostí pro každého a některé další. Žádné z těchto negativ se ovšem v praxi neukázalo jako neřešitelné.
BYOD — integrace v praxi
Na úvod podotkněme, že je při úvahách o BYOD nutné vyhnout se představám o jakémsi frivolním, přehnaně liberálním přístupu, kdy je žákům poskytnuta přílišná volnost při rozhodování o způsobu organizace výuky. Mylné jsou představy, že BYOD stojí na myšlence nahodilého užívání chytrých zařízení žáky, kteří sami rozhodují o tom, zda a kdy tato zařízení použijí. BYOD je koncept, který musí být pevně zakotven, pokud ne na vyšší úrovni, tak ve strategickém plánování jednotlivých škol.
Zodpovědné plánování a seriózní příprava jsou tedy zásadním předpokladem pro kvalitní a smysluplnou integraci BYOD do vzdělávacího procesu. Metodických příruček a doporučení, jak při plánování a realizaci BYOD postupovat je dostatek. Za všechny uveďme publikace vydávané organizací European Schoolnet, nebo práce předního českého odborníka na technologie ve výuce Ondřeje Neumajera. Ten, mimo jiné, definoval desatero doporučení BYOD pro vedení školy — doporučuje začlenit myšlenku BYOD do vize školy, brát v úvahu potřebu BYOD intenzivně komunikovat na všech úrovních, stanovit pravidla používání vlastních zařízení ve škole, snižovat nerovnosti zajištěním rovných šancí pro všechny, utvořit tým učitelů, kteří se BYOD budou věnovat se zapálením, zapojit šikovné žáky dobře ovládající technologie, poskytovat podporu učitelům ve vzdělávání a sdílení, budovat školní infrastruktury, postupovat po částech, plánovat, experimentovat a vše vyhodnocovat ale také s technologiemi nepřehánět a upřednostňovat pedagogiku před technologiemi (Gajzlerová, Neumajer a Rohlíková, 2016, s. 82–83).
Nákup zařízení
Ve věci pořizování adekvátního zařízení se nabízí několik způsobů řešení. Jedním z nich je centrální nákup řízený školou, jehož výhodou je vytipování vhodného typu zařízení odborníkem a zpravidla lepší cenová nabídka. V tomto případě žáci respektive jejich rodiče pořízené zařízení splácí dle splátkového kalendáře. Zde je ale nasnadě otázka umožnění rovného přístupu i pro žáky ze sociálně slabších poměrů, jejichž rodiče si nákup drahého zařízení nemohou dovolit. Tuto situaci lze řešit bezplatným poskytnutím zařízení, sjednáním dostatečně výhodné půjčky, formou stipendia apod. Celý tento proces by měl být dostatečně komunikován a konsultován s rodiči i samotnými žáky. Dalším modelem je stanovení minimálních technických specifikací a požadavků na zařízení, která pak žáci pořizují samostatně. V praxi se ale setkáme i s takovým přístupem, který připojení do školní sítě umožňuje pro jakékoliv zařízení. Zde je ale nutné ještě více promýšlet zajištění dostatečné bezpečnosti.
BYOD a Cloud computing
Pod pojmem Cloud computing chápeme poskytování respektive využívání služeb a programů uložených na internetových serverech, k nimž uživatelé přistupují pomocí webového prohlížeče nebo klienta aplikace. Cloud computing také podporuje konektivitu žáků, učitelů i rodičů, kterým umožňuje přístup ke školnímu obsahu a službám kdykoliv a odkudkoliv. Stejně tak se jeví jako dobré řešení, které si umí poradit s heterogenitou jednotlivých přístrojů a operačních systémů na kterých digitální zařízení jedou. Pro své komplexní řešení je zajímavý například balík Office 365 pro školy, nebo Google nástroje vč. Google Classroom, současný trh ale nabízí i mnohé další.
Pokud jde o volbu vhodného modelu dodání cloudových služeb, lze zvažovat následující — Infrastructure as a Service (IaaS), Platform as a Service (PaaS), Software as a Service, (SaaS) a stejně tak je potřeba uvažovat míru otevřenosti — zde hovoříme o soukromém, komunitním, veřejném či hybridním cloudu. Další výhody cloudového řešení jsou eliminace investic do hardwaru, neomezená škálovatelnost, ekologický provoz, rychlá implementace a v neposlední řadě také bezpečnost.
Závěrem
BYOD stále více upevňuje své místo v oblasti vzdělávání — byl jakožto jeden z klíčových fenoménů zmíněn v Horizon Reportu, uznávané předpovědi vývoje technologií a technologických trendů, které ovlivňují vzdělávání. I přes zjevné nevýhody, z nich jako jednu ze zásadních můžeme vnímat otázku bezpečnosti (která ovšem není ani zdaleka tak palčivá jako v případě korporátního prostředí, v němž jsou potenciálně zcizitelná data daleko více ceněna), přínosy BYOD jsou neoddiskutovatelné a doufejme, že se nejbližších letech staneme svědky výraznějšího vstupu rovněž do českého vzdělávacího prostředí.
____________________________________
[1] Na učitelském Spomocníkovi, který je součástí Metodického portálu RVP a jedním z nejdůležitějších zdrojů informací z oboru vzdělávacích technologií v ČR, o fenoménu 1:1 poprvé informoval Bořivoj Brdička již v roce 1998. Brdička v souvislosti s tímto fenoménem informoval o americkém projektu podporovaném Microsoftem a Toshibou a který běžel v letech 1996 až 1998 (BRDIČKA, Bořivoj. Učení kdykoliv a kdekoliv. Metodický portál RVP: Spomocník pro využití moderních technologií ve výuce [online]. 1998–11–23 [cit. 2019–01–29]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/12311/). Nebyl to ale první školní experiment 1:1; ten se totiž odehrál už v roce 1990 v australském Melbourne, viz WATTERS, Audrey. (25 Years Ago) The First School One-to-One Laptop Program. In: Hack Education [online]. 2015–02–12 [cit. 2019–01–29]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20160204203050/http://hackeducation.com/2015/02/12/first-one-to-one-laptop-program/
[2] Pojem 1:1 je ale poměrně nejednoznačný; lze se totiž setkal minimálně se třemi různými způsoby chápání tohoto pojmu — buď je pojem označován za pedagogiku (přístup), např. Neumajer (2015), nebo je zdůrazňován vyjádřený poměr, anebo pojem v souvislosti s implikovaným jevem akcentuje vlastnickou složku a 1:1 staví do protikladu k BYOD, např. Mareco (2014).
[3] Viz např. BRDIČKA, Bořivoj. Vybavení 1:1 nestačí. Metodický portál RVP: Spomocník pro využití moderních technologií ve výuce [online]. 2016–09–01 [cit. 2019–01–30]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/21049/VYBAVENI-11-NESTACI.html
[4] Datové zdroje MŠMT dokládají, že v roce 2015 93,1 % patnáctiletých žáků používalo mobilní telefon, zatímco 78,3 % studentů ve věku 16 a starší v letech 2014–2016 používali internet v mobilním telefonu.
[5] Z výsledků výzkumu Speak Up, který je součástí amerického projektu Project Tomorrow, a v němž se se svými požadavky ke slovu dostávají samotní studenti, jednoznačně vyplývá, že je orientace na jeden typ přístrojů nežádoucí a že je naopak velice vítána jejich různorodost. Ředitelka projektu J. Evans v komentáři upozorňuje na to, že vybavování tříd pouze jedním druhem zařízení nevede správnou cestou a dodává “Děti jsou multi-mobilisté a chtějí používat celou škálu nejrůznějších přístrojů vhodných pro konkrétní úkoly.“ Top ed-tech stories to watch: From 1-to-1 to ‘one to many’. 2014. [cit. 2019–02–02]. Dostupné z: [http://www.eschoolnews.com/2014/08/20/one-to-many-...].
Literatura:
ATTEWELL, Jill. BYOD Bring Your Own Device: Příručka pro vedoucí pracovníky škol o možnostech využití mobilních zařízení žáků pro výuku a učení. Brusel: European Schoolnet, 2015. Dostupné z: https://www.dzs.cz/file/5326/byod-cz-final-pdf/
BRDIČKA, Bořivoj. Učení kdykoliv a kdekoliv. Metodický portál RVP: Spomocník pro využití moderních technologií ve výuce [online]. 1998–11–23 [cit. 2019–01–29]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/12311/
BRDIČKA, Bořivoj. Vybavení 1:1 nestačí. Metodický portál RVP: Spomocník pro využití moderních technologií ve výuce [online]. 2016–09–01 [cit. 2019–01–30]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/21049/VYBAVENI-11-NESTACI.html
GAJZLEROVÁ, Lenka, Ondřej NEUMAJER a Lucie ROHLÍKOVÁ. Inkluzivní vzdělávání s využitím digitálních technologií [online]. Microsoft, 2016 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://ondrej.neumajer.cz/wp-content/uploads/2016/08/inkluzivni-vzdelavani-s-ict.pdf
NEUMAJER, Ondřej. Pedagogika 1:1 a otázky s ní související. Metodický portál RVP [online]. 2015–02–17 [cit. 2019–01–29]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/19671/pedagogika-1-1-a-otazky-s-ni-souvisejici.html/
Obrázek 1 — zdroj Unsplash
Obrázek 2 — zdroj Pexels
Obrázek 3 — zdroj Pixabay
Obrázek 4 — GAJZLEROVÁ, Lenka, Ondřej NEUMAJER a Lucie ROHLÍKOVÁ. Inkluzivní vzdělávání s využitím digitálních technologií [online]. Microsoft, 2016, s. 84–85.
