Celoživotní učení nebo vzdělávání?

V našich životech je stále zakořeněn spíše pojem “celoživotní vzdělávání”, protože se s ním více a častěji setkáváme. Přesto, pokud chceme být přesnější, jde o celoživotní učení. Spousta lidí v tomto pravděpodobně nevidí rozdíl, přesto se zde jakýsi rozdíl nachází.

V celoživotním učení je kladen důraz především na to, že sám student se chce učit a sám se chce vzdělávat, protože někoho, kdo o studium (učení) nemá zájem, tak nemůže být ničemu naučen a žádné vědomosti a znalosti mu nemohou být předány.

Jak tak můžeme vidět, celoživotní učení a celoživotní vzdělávání (tak jak ty pojmy známe dnes) mohou do jisté míry splývat. Jako celoživotní vzdělávání známe programy vysokých škol, kde studenti studují kterýkoli z oborů nabízených univerzitou a danou fakultou. Ve většině případů se však dá předpokládat, že jde o celoživotní učení, protože účastníci těchto celoživotních programů mají vlastní zájem se vzdělávat a dále zdokonalovat a případně získat nějaké vyšší vzdělání.

Každopádně celoživotní učení nemusíme potkávat jen ve formě univerzitního celoživotního vzdělávání. Osoby, které se chtějí rozvíjet a učit se nové věci toto mohou dělat také prostřednictvím různých kurzů, ať už v online prostředí nebo i kurzy, kde je nutná fyzická přítomnost.

Proč je nutné se učit?

Se rozvojem technologií samozřejmě se modernizují pracovní postupy, které jsou závislé právě na technologiích. Učení může zapříčinit také změna legistlativy, nebo interní záležitosti jako karierní postup, vyšší požadavky zaměstnavatele, ztráta zaměstnání nebo vlastní potřeba seberealizace a případný vstup do podnikání.