Chlapci ztrácejí krok: Genderové nerovnosti ve vzdělávání
Zatímco v mnoha částech světa dívky stále bojují za rovný přístup ke vzdělání, ve vyspělých zemích se školní systém paradoxně více přiklání na jejich stranu.
“There’s no greater pillar of stability than a strong, free, and educated woman.”
— Angelina Jolie
Preferenční zaměření na verbální dovednosti, převaha učitelek, důraz na disciplínu a dodržování pravidel vytvářejí prostředí, kde dívky excelují, zatímco chlapci ztrácejí krok. Školní programy často upřednostňují výuku, ve které mají dívky přirozenou výhodu, což chlapcům brání plně rozvinout jejich potenciál.
Je důležité, abychom našli způsoby, jak vytvořit vyváženější vzdělávací prostředí, které bude podporovat všechny. Tento příspěvek se zaměřuje na příčiny těchto nerovností a zkoumá způsoby, jak zajistit rovné šance ve vzdělávání pro všechny bez ohledu na pohlaví. Cílem všech vzdělávacích systémů by mělo být vytvoření školního prostředí, kde každý žák bude mít možnost plně rozvinout svůj potenciál a dosáhnout úspěchu.
“We are never ever going to fly high unless we both, men and women,
are in support of each other.”
— Emma Watson
Rovnost ve vzdělávání zdaleka není jen abstraktní koncept, skrývá se pod ním široká škála aspektů, od obecných vymezení nerovností, jako jsou socioekonomické a etnické rozdíly, až po specifické otázky genderové nerovnosti (Sahin, 2014). Všechny tyto faktory se prolínají a ovlivňují, co v praxi znamená dosáhnout rovných vzdělávacích šancí. To vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje boj proti diskriminaci v jakékoli formě, podporu znevýhodněných studentů a budování inkluzivního vzdělávacího prostředí, které respektuje individuální potřeby a talenty všech žáků. Bohužel realita ukazuje, že v praxi se setkáváme s genderovými nerovnostmi, které jednu či druhou skupinu znevýhodňují.
Školní výsledky žáků devátých tříd základních škol jsou u dívek v matematice i českém jazyce lepší než u chlapců, přestože matematické dovednosti jsou u nich dle testů PISA horší než u chlapců, výsledky ukazují na možnou předpojatost učitelů ve prospěch dívek (Mateju & Simonová, 2013). K obdobnému výsledku došla studie think tanku IDEA, který porovnával známky na vysvědčení s přijímacími testy na střední školy (Federičová, 2019). Zjistil také, že dívky se častěji, než chlapci hlásí ke studiu na gymnáziích a častěji aspirují na dosažení vysokoškolského vzdělání.
Je otázkou, zda je možné aplikovat stejný způsob vzdělávání na různé skupiny studentů tak, aby nedocházelo k prohlubování nerovností. Různé skupiny mají různé potřeby. Ač je emancipace a feminismus rozvinut jako nikdy v historii, stále ve společnosti převládá genderová socializace a dochází tak u většiny dívek a chlapců k rozvoji znalostí, dovedností, zájmů, vlastností, míry sebevědomí, školní motivace a dalších faktorů odlišně (Smetáčková, 2009). Jejich výchozí podmínky pro školní vzdělávání proto nejsou zcela shodné a uplatněním jednoho univerzálního přístupu může dojít k znevýhodnění některé skupiny.
V rozhovoru z roku 2015 pro Reflex prof. PhDr. Petr Matějů, Ph.D. vyjadřuje stejný názor jako je popsán v předchozím odstavci, ovšem klade důraz na to, že současný vzdělávací systém ve většině vyspělého světa diskriminuje chlapce. Jedním z hlavních aspektů je dle něho že školní prostředí preferuje verbální dovednosti, v čemž dominují dívky, z toho následně vyvozuje, že při stejných znalostech mají chlapci horší známky. Dále poukazuje na významnou převahu učitelek nad učiteli, které dle jeho názoru často nechápou typické chlapecké chování, a to následně trestají. (Bendová, 2017) Profesor Matějů z výše zmíněných důvodů podporuje myšlenku oddělených tříd pro chlapce a dívky, tak aby průběh výuky bylo možné lépe přizpůsobit jejich potřebám.
Zůstaneme-li u tématu počtu učitelek a učitelů z mezinárodního srovnání zemí OECD z roku 2019 plyne, že v primárním vzdělávání (odpovídá naší základní škole) je v České republice pouze 6 % učitelů mužů, což je čtvrté nejnižší procento ze srovnávaných zemí. Průměr zemí OECD v tomto stupni vzdělání činí 16 %. Na sekundární úrovni je to v průměru 36 % a až na vysokých školách je více vyučujících mužů než žen. Nadpoloviční většinou vyučujících na terciární úrovni jsou muži ve 32 zemích z 36 porovnávaných. (OECD, 2022) Z tohoto vyplývá nedostatek mužských vzorů, které následně chlapcům, ale i dívkám, chybí při mentálním vývoji. Zvlášť tam, kde mužský vzor chybí v rodině.
V článku Do teacher and classroom characteristics affect the way in which girls and boys are graded? autoři Lievore a Triventi (2023) popisují studii zkoumající způsoby jakými učitelé udělují známky svým žákům z pohledu potenciálního zdroje vytvářejícího vzdělávací nerovnosti. Konkrétně zkoumá, zda učitelé hodnotí žákyně štědřeji než žáky, kteří mají stejné znalosti v daném předmětu, měřeno pomocí výsledků standardizovaných testů. Dále zkoumá, zda se toto údajné vyšší hodnocení žen liší v závislosti na klíčových charakteristikách učitelů, vlastnostech třídy a prvcích školního prostředí. Výsledky studie naznačují, že učitelé častěji hodnotí žákyně velkoryseji než žáky, kteří mají stejné kompetence v daném předmětu. Autoři zde jako jedno z vysvětlení uvádějí nadměrnou kompenzaci dívek, o kterých se často hovoří v souvislosti s diskriminací a stigmatizací jejich schopností. genderových rozdílech v úrovni kognitivních schopností. Učitelé proto mohou dívky nadhodnocovat při zvládání obtížných problémů stejným způsobem, jakým někdy nadhodnocují studenty, kteří nejsou rodilými mluvčími, aby se vyhnuli negativním stereotypům. V důsledku se to může promítnout do pozitivní diskriminace, která zvýhodňuje dívky. Při poslední možné interpretaci výsledků autoři vycházejí z omezení výzkumných dat. Měřítko známkování žáků je odvozeno z pololetního vysvědčení, nikoliv ze závěrečného vysvědčení za školní rok. Učitelé mohou vědomě přijímat specifické postupy známkování v pololetí, aby vyvolali rozdílné úsilí studentů v závislosti na jejich pohlaví a následně dosáhli co nejlepších výsledků na konci akademického roku. Konkrétně by učitelé mohli vnímat, že snahu studentů mužského pohlaví snadněji vyvolají horší známky, což by je mohlo povzbudit k usilovnějšímu studiu, aby dosáhli lepšího hodnocení, zatímco snahu studentek o dosažení vyšších známek může snadněji vyvolat povzbuzení.
Dalším klíčovým faktorem je z hlediska školní úspěšnosti vnímání školy a jejího prostředí. Z analýzy výsledků dotazníkového šetření provedeného H. Vomáčkovou a V. Chytrým (2021) vyplývá, že dívky vnímají školu a školní život pozitivněji než chlapci. Autoři připouští, že míra pozitivního/negativního vnímání školy může přímo souviset s celkovou školní úspěšností, což dokládají na základě předchozích prostudovaných studií. Největší rozdíly vnímání školy mezi chlapci a dívkami se projevují v oblastech Úspěch a příležitost, Vztah učitel–žák a Spokojenost se školou. Příčiny těchto rozdílů můžeme hledat jak v biologických odlišnostech obou pohlaví, tak v způsobu a úrovni socializace, která probíhá ve škole i mimo ni. Na základě výzkumu se ukázalo, že dívky a chlapci se odlišují ve svých představách o tom, co jim škola může nabídnout. Dívky vnímají školu jako příležitost k budování mezilidských vztahů, zatímco chlapci ji spíše vnímají jako nutnost a místo profesní přípravy. Tyto rozdíly pravděpodobně souvisí jak s odlišným genderovým pojetím úspěšnosti, tak s vžitými stereotypy o tzv. mužských a ženských rolích. Výzkum také potvrzuje i závěry předchozí uvedené studie, která poukazuje na to, že úroveň požadavků a očekávání učitelů může mít významný vliv na vnímání školy chlapci a dívkami. Zároveň upozorňují na to, že tyto strategie, se liší v závislosti na tom, zda je učitel stejného či odlišného pohlaví než žák.
Genderová rovnost ve vzdělávání je komplexní otázka, která vyžaduje hlubší porozumění a cílené zásahy. Rovnost v přístupu ke vzdělání neznamená nutně stejné zacházení, ale spravedlivé přizpůsobení vzdělávacích metod a hodnocení, které respektují rozdílné potřeby a schopnosti chlapců a dívek. To v praxi znamená vytvářet inkluzivní a respektující prostředí, ve kterém se chlapci i dívky cítí komfortně a svobodně a kde je jim umožněno rozvíjet svůj plný potenciál.
Základním principem by mělo být vytváření prostoru. Prostoru, který vnímá a respektuje rozmanitost, ať už se jedná o odlišnosti sociální, biologické či kognitivní. Pokud chlapci (a jistě i mnoho dívek) pro efektivní učení a rozvoj vyžadují větší míru pohybu a aktivity, je nezbytné najít způsoby, jak jim tuto potřebu naplnit. To může znamenat integrovat pohybové aktivity do výuky, vytvářet flexibilní prostředí, které umožňuje střídání sedavého a aktivního režimu
Genderové nerovnosti ve vzdělávání představují vážný problém s dalekosáhlými důsledky. Implementace výše zmíněných principů a cílených intervencí je nezbytná pro vytvoření spravedlivého a inkluzivního vzdělávacího systému, ve kterém mají chlapci i dívky stejnou šanci na úspěch a plné rozvinutí svého potenciálu. To povede nejen k individuálnímu prospěchu studentů, ale i k celkovému prospěchu společnosti.
Inspirací k vzniku tohot příspěvku byl speciál časopisu Respekt Nebojme se mluvit o mužích. Konrétně článek Nezapomeňte na muže a rozhovor Věřím, že se už dlouho nepracuje se stereotypním rozlišováním „holčičích“ a „klučičích“ aktivit.
SAHIN, Elmas. Gender Equity in Education. Online. Open Journal of Social Sciences. 2014, roč. 02, č. 01, s. 59–63. ISSN 2327–5952. Dostupné z: https://doi.org/10.4236/jss.2014.21007. [cit. 2024–06–10].
MATĚJŮ, Petr & SIMONOVÁ, Natalie. (2013). Koho znevýhodňuje škola: chlapce nebo dívky? Rozdíly v dovednostech, školních výsledcích a vzdělanostních aspiracích dívek a chlapců devátých tříd základních škol. Orbis Scholae. 7. 107–138.
FEDERIČOVÁ, Miroslava. Dopady známek na vysvědčení na životní rozhodnutí žáků. Studie (Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu). Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, 2019. ISBN 978–80–7344–480–8.
SMETÁČKOVÁ, Irena. (2009). Politika genderové rovnosti ve vzdělávání. Gender, rovné příležitosti, výzkum, 10 (2), s. 85–99.
BENDOVÁ, Jana, 2017. Zemřel významný sociolog Petr Matějů. Školy diskriminují chlapce, řekl v minulosti Reflexu. Reflex.cz [online]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/80134/zemrel-vyznamny-sociolog-petr-mateju-skoly-diskriminuji-chlapce-rekl-v-minulosti-reflexu.html [cit. 2024–06–10].
OECD (2022), “Why is the gender ratio of teachers imbalanced?”, Education Indicators in Focus, №81, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/8fea2729-en. [cit. 2024–06–10].
LIEVORE, Ilaria & TRIVENTI, Moris. Do teacher and classroom characteristics affect the way in which girls and boys are graded? Online. British Journal of Sociology of Education. 2023, roč. 44, č. 1, s. 97–122. ISSN 0142–5692. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/01425692.2022.2122942. [cit. 2024–06–10].
VOMÁČKOVÁ, Helena a CHYTRÝ, Vlastimil. School environment through the eyes of primary students. Online. E-Pedagogium. 2021, roč. 21, č. 3, s. 7–19. ISSN 12137758. Dostupné z: https://doi.org/10.5507/epd.2021.031. [cit. 2024–06–10].
