Chování zkázy: Myši, Velikonoční ostrov a Soshoku kei Danshi

V padesátých až sedmdesátých letech dvacátého století provedl americký etolog, behaviorální vědec a vyhledávaný odborník pracující mimo jiné pro NASA John B. Calhoun společně se svými kolegy řady experimentů na potkanech a myších, takzvaných sociálních zvířatech (social animals). Tyto experimenty zkoumaly vliv „přelidnění“ (overpopulating) na společnost a chování jednotlivců. Hlodavci byli zvoleni záměrně kvůli své enormní reprodukční schopnosti. Bylo tak možné pozorovat mnoho generací zkoumaných subjektů ve velice krátkém čase. Experiment bývá označován jako „Utopia experiment“ jindy též jako experiment „Behavioral sink“ (termín kterému dal právě Calhoun experimentem vzniknout, česky překládán jako chování zkázy).

Experiment ukázal, že populace v limitovaném prostoru, ale s nelimitovanými prostředky vždy roste, následně stagnuje, než následně dojde k jejímu úpadku a úplnému vyhynutí. Tento experiment byl několikrát opakován, pokaždé však skončil stejným výsledkem — vyhynutím. Jako příčina tohoto jevu byl určen sociální rozklad, jež se horšil s každou další generací a zapříčinil nízkou porodnost a vysokou mortalitu nově narozených.

Universe 25

Nejznámější experiment série je právě Universe 25. Tým doktora Calhouna v národním institutu zdraví ve Washingtonu DC připravil obrovské ohrady, jež byly zařízené tak, aby pojmuli populaci více než 3000 myší. Byly rovněž plně zásobovány potravou a vodou. Z prostoru nemohly myši uniknout a k myším neměli rovněž přístup žádní predátoři jako kočky a sovy. Prostor byl členěn na 16 buněk a společný prostor tak, aby bylo možné sledovat chování jednotlivých skupin. Byly vybrány 4 perfektně zdravé (aby ani nemoci nemohli ovlivnit průběh experimentu) páry myší a tyto byly následně umístěny do „myší Utopie“. Pro snazší sledování jedinců byly myši rovněž značkovány barvami na kožichu. Experiment měl simulovat neustále rostoucí lidskou populaci na planetě Zemi. Přes ideální podmínky však došlo k pohromě.

V průběhu experimentu byly zaznamenány 4 fáze vývoje, po úvodní fázi „úsilí“ (strive) trvající 100 dní kde myši prostor prozkoumali, určili si teritoria a zahnízdili, následovala fáze populační exploze (exploit period), která trvala 250 dní. Každých 60 dní se tak počet myší zdvojnásobil. Již během této fáze Calhoun pozoroval že některé části jsou obydlené více než jiné a spotřebu zdrojů tak není rovnoměrná ve všech částech. Během této fáze začala většina myší jíst a pít společně a začaly se rovněž shlukovat do větších celků. Třetí fázi trvající 300 dní, pojmenoval Calhoun Equilibrium. Přestože zde byl prostor pro 3000 myší tak se populace zastavila na počtu zhruba 2200 kusů. Mladší generace byly dle Calhouna potlačeny, protože většina míst ve společnosti byla již zabrána. Během této fáze tak Calhoun pozoroval kolaps myší civilizace, během kterého se vyskytovalo mnoho sociálních dysfunkcí. Některé myši se staly násilnými, samčí jedinci mezi sebou bojovali a poražení se stáhli do ústraní. Myši se shlukovaly a propukaly občasné krátké výbuchy násilí. Z některých jedinců se tak staly opakované cíle útoků. Následky násilí byly viditelné zejména na jejich pokousaných ocasech. Mezitím však jiní mladí jedinci začali vykazovat odlišný typ chování. Svůj čas věnovali plně jen jídlu, spánku a péči o svůj kožich. Doktor Calhoun je pojmenoval „nádherní“ (The beautiful ones). Vyhýbali se kontaktu s ostatními včetně kontaktu sexuálního a násilných střetů. Jedinci vypadali nesmírně zdravě a zvídavě, nebyli však schopni reagovat na neobvyklé stimulanty. Dle doktora Calhouna byli ve skutečnosti velmi hloupí. Poslední fázi pojmenoval Calhoun fází umírání (die phase). Všechny myši se staly méně společenské navzdory tomu, že žily blízko sebe. Calhoun usoudil že bylo dosaženo limitu sociálních interakcí, které jsou schopny myši během jednoho dne vstřebat.

(Podobné omezení bylo následně pozorováno i u lidí a jmenuje se Dunbarovo číslo. Ve zkratce britský antropolog Robin Dunbar nalezl závislost mezi velikostí mozku savců a průměrnou velikostí skupin ve kterých se pohybují. Výsledek výpočtu pro člověka bylo 148 (zaokrouhluje se na 150). Výpočty byly následně potvrzeny na několika studiích mimo jiné i na sociálních sítích Facebook a MySpace. V současnosti je tento poznatek využíván například i v komerční sféře kde pro každých 150 zaměstnanců je vystavěna nová oddělená budova.)

Násilí pokračovalo do bodu, kdy většina myší měla viditelně pokousané ocasy. Až nakonec celá myší populace vymřela. Poslední myš zemřela 600 dní od začátku experimentu. V pokusech pokračovali kolegové doktora Calhouna pod jeho vedením i nadále a zkoumali sociální chování hlodavců ještě podrobněji. Doktor Hill například provedl experiment na krysách, při němž pomocí elektronických implantátů monitoroval i jejich pohyb. Vypozoroval, že čím větší je populace, tím méně se matky starají o své potomky. Narazil taktéž na stejné znaky agrese, asociálnosti a vyvrhelství jako u myší Utopie doktora Calhouna.

Animal Populations: Natures checks and Balances 1983 An Encyclopedia Britannica Film:

Během experimentů Calhoun mimo jiné poznamenal:

“… Mnoho samic nebylo schopných dovršit těhotenství v plné délce nebo následně přežít porod svých potomků, jestliže se tak stalo. Ještě větší počet jich po úspěšném porodu selhalo v jejich mateřských funkcích. Mezi samci se chování pohybovalo od sexuálních úchylek až po kanibalismus a od frenetické pře-aktivnosti po patologické vyvrhelství u jedinců kteří jedli, pili a pohybovali se jen když ostatní spali. Sociální organizace zvířat vykazovala stejné narušení …“

…

“… Společný zdroj těchto poruch se stal nejdramatičtěji viditelný v populaci našich prvních tří experimentů, ve kterých jsme pozorovali vývoj toho, čemu říkáme chování zkázy (beahavioural sink). Zvířata se shlukují do největších počtů v jedné, že čtyř propojených částí, ve kterých byla kolonie zřízena. Až 60 z 80 myší v každé experimentální populaci se shromáždilo v jedné z částí během období krmení. Jednotlivé myši zřídkakdy jedly mimo společnost jiných myší. Výsledkem byla extrémní hustota obyvatel v části, která byla určena k jídlu, a ostatní části zůstaly řídce obývané …“

…

“… V experimentech, kde se vyvinulo chování zkázy (behavioural sink), byla úmrtnost novorozených až 96 procent v nejvíce dezorientovaných skupinách populace …“

Behavioural sink — Chování zkázy, lidská společnost a Velikonoční ostrov

Mnoho výzkumníků se domnívá, že lidská společnost na zemi již dosáhla kritického bodu třetí fáze, tedy populační exploze, a nyní je nutné pečlivě naplánovat další postup, jestliže má lidská společnost dále přežít. Limitujícím faktorem těchto experimentů byl pouze prostor, ostatních zdrojů měli hlodavci dostatek. Přestože v Universu 25 byl prostor pro více než 3000 myší došlo ke stagnaci na čísle 2200 a vyvinul se zde negativní postoj k další generaci. Ten byl následně předáván generacím následujícím společně s novými nespolečenskými postoji. Může se zdát, že na Zemi máme stále spousty volného místa, ale v experimentu se ukázalo, že jen cca polovina prostoru byla užívána a zbytek byl ve stavu „přelidnění“. Podívejme se na dnešní světové metropole a připočtěme k tomu výše zmíněné Dunbarovo číslo. Není čas se začít připravovat na katastrofu?

V knize Kolaps: Proč společnosti zanikají a přežívají (Collapse: How Societies Choose to Fail or Succeed) popisuje americký vědec a spisovatel Jared Diamond na kolekci případových studií několik společností, které nebyly schopné změny a vývoj tak vedl k jejich úpadku. Jedním z těchto případů jsou obyvatelé Velikonočního ostrova. Při vyslovení jeho jména si nyní většina vybaví ty obrovské sochy z monolitu vztyčené před stovkami let. Jestliže navštívíte ostrov dnes, zjistíte, že ostrov je téměř holý a že zde nejsou téměř žádné stromy dosahující více než třech metrů. Nebylo tomu tak ale vždy. První obyvatelé přišli na ostrov kolem roku 900 našeho letopočtu. Ostrov byl plný zdrojů, porostlý lesy, obývaný mnoha druhy ptáků a další fauny. Byl tak schopen pojmout opravdu velké množství lidí. O 800 let později, když ostrov objevili ve dvacátých letech 18. století Evropané, nalezli jej téměř pustý s krajinou bez stromů. A co že se tu stalo? Obyvatelé zde byli v podobném prostředí jako Calhounovy myši. Měli k dispozici rozsáhlý, uzavřený prostor s dostatkem zdrojů a neohrožovaly je vnější faktory. Kritické se zde ukázaly stromy a neschopnost obyvatel o tento zdroj pečovat. Jak populace rostla, obyvatelé káceli více a více stromů, které sloužily např. ke kremacím a stavbě obydlí. S tím ale jak mizely stromy, začali mizet i ptáci a další fauna. Úroda dalších plodin začala rovněž upadat, až fauna a flora vymizela téměř úplně. Ostrované začali soupeřit mezi sebou, násilí se stupňovalo a na ostrově panovalo nepřátelství a strach. Z ostrova nebylo možné uniknout, jelikož chyběly stromy na stavbu lodí. V nastalých časech hladu se následně rozmohl kanibalismus, jak dnes potvrzují archeologické nálezy. Jered Diamond zmiňuje, že si možná vztyčováním dnes obdivovaných soch ostrované kompenzovali svou bídu ve vidině toho, že nemají již jiné prostředky. Dimond si pokládá rovněž otázku, co si asi myslel ostrovan, který kácel poslední strom. Vtipně rovněž navrhuje moderní varianty odpovědi na tuto otázku: „Jde o práci, ne o stromy!“ nebo „Bůh se o to postará!“ nebo „Příští rok bude líp!“ Ve světle těchto zkušeností, nepřehlíží taky dnešní generace něco v globálním měřítku? Jsme jako společnost vůbec poučitelní?

Býložravci, Hikikomori a ti další

V moderním světě můžeme pozorovat překvapivě velké množství analogií s experimenty Utopia. Překvapivě mnoho těchto příkladů můžeme nalézt v dnešním Japonsku. Jedním z nich jsou Hikikomori, kteří překvapivě přesně odpovídají Calhounovu popisu mladých jedinců, kteří vycházejí pouze, když ostatní spí a jsou odtržení od společnosti, do které se nedokázali zařadit. Vycházejí pouze v noci, aby si nakoupili potraviny. V Japonsku se vyskytují již přes 20 let a jejich počet je odhadován na milion. Teprve v nedávné době se o problému ale začalo mluvit. Japonská vláda neví, jak se k problému, kterému plně nerozumí, má postavit. Celá generace Japonců se stejně jako Calhounovy myši narodila do společnosti, kde jsou již všechny společenské pozice obsazeny.

Pamatujete na „Nádherné“ (The beautiful ones) z Calhounova experimentu? Tak i ti mají v Japonsku své lidské představitele. Říkají jim Soshoku kei Danshi. V překladu to znamená „Muži, jež jedí trávu“ nebo také býložravci. Jedná se o mladé muže, kteří nemají potřebu navazovat vztahy s opačným pohlavím. Nejsou to homosexuálové ani asexuálové. Dávají však předost pornografii před skutečnými vztahy s opačným pohlavím. Na rozdíl od Hikikomori, kteří se vyhýbají celé společnosti, se Soshoku kei Danshi vyhýbají pouze vztahu s opačným pohlavím. Další podobnost s The beautiful ones tkví v tom, že spousta Soshoku kei Danshi jsou metrosexuálové, kteří nadměrně dbají o svůj vzhled. Problém je v Japonsku již tak významný, že navzdory tradicím začaly japonské dívky i s námluvami. Příslušníky obou skupin je možné pozorovat v menší míře rovněž i mimo Japonsko a například v Jižní Koreji již 10 % můžu nosí make-up.

V Japonsku a i jinde ve světě je rovněž patrný fenomén shlukování obyvatelstva. Německý deník Spiegel upozornil před časem na problém rostoucích cen nájmů v některých přelidněných městech, přestože jiné části Německa zůstávají velice řídce osídlené. Opět je možné pozorovat jistou analogii s myší Utopií, kde myši využívaly pouze polovinu prostoru, přestože to způsobovalo zvýšené napětí ve společnosti.

Klesající porodnost ve třetí a čtvrté fázi experimentu je možné opět srovnat s moderním světem. Porodnost v Jižní Koreji dosahuje pouze 1.24 očekává se, že v roce 2017 již národ na 50 milionech dosáhne svého vrcholu a jeho populace bude klesat (update 2020: populace prozatím neklesá ale přírůstek za rok 2019 již byl pouze 0.1 %) v roce 2050 by tak měla činit již jen 42 milionů. V Japonsku se potýkají se strmým pádem počtu obyvatel. V roce 2050 očekávají pokles počtu obyvatel na pouhých 87 milionů z vrcholného počtu 127 milionů. Z ekonomické perspektivy se jedná o katastrofu z důvodu extrémní sociálnosti Japonského důchodové systému. Japonská vláda dokonce zvažuje řešení problému i dříve odmítanou imigrací. Nízkou porodností však v současnosti trpí i další země včetně těch evropských.

Jestliže nízká porodnost je následek, co je příčinou? Příčin je pravděpodobně více. Jakmile populace myší utopie dosáhla svého vrcholu, mladí samčí jedinci začali navzájem bojovat o své postavení. Poražení se stáhli do ústraní, starší se rovněž stáhli a zanechali samice samotné starat se o rodiny. Tyto so následně staly rovněž agresivní a začaly dokonce útočit na své potomky. Calhoun poznamenal, že jak ubíhal čas, tak matky brzy přestaly plnit co se od nich v mateřství očekává. Doktor Jack R. Vallentyne ve své knize Tragedy in Mouse Utopia zmínil mimo jiné následující:

“…myši se staly více promiskuitní, toulaly se kolem, útočily na sebe a pářily se bez ohledu na pohlaví …”

…

“…fáze C, plodnost u samic se snížila a počet potratů vzrostl. Mateřské chování bylo narušeno. Některé matky v zoufalé snaze najít pro sebe klidnější místo opouštělo své mladé …”

…

“…odvrhnuti, nejdříve jejich otci, poté matkami a následně i skupinami v komunitě, mladí vyrůstali, aniž by je někdo naučil, jak se chovat jako dobrá myš …”

I v současné společnosti můžeme v posledních letech pozorovat zvýšený počet případů (1, 2, 3) agrese matky vůči vlastním dětem, a to víme pouze o případech, které se dostaly do médií. Na Novém Zélandu policie zveřejnila zprávu o tom, že téměř 50 % dětí které zemřely v letech 2004–2011 zabily jejich rodiče.

Korelace mezi myší utopií a lidským současným světem se zdá být nápadně významná. Je možné abychom si z toho jako společnost vzali ponaučení? Věřím, že můžeme dopadnou lépe než několik pokusných kolonií hlodavců, bude nás to jako společnost stát ale nemalé úsilí a je nutné pečlivě plánovat kroky, jež podobný osud odvrátí. Podobné experimenty jsou cenným zdrojem informací a můžeme se z nich mnohé naučit.

Animal Populations: Natures checks and Balances. An Encyclopedia Britannica Film, 1983.

CROWDING INTO THE BEHAVIORAL SINK. Http://www.mayfieldschools.org/ [online]. [cit. 2017–06–17]. Dostupné z: http://www.mayfieldschools.org/Downloads/35%20Crowding%20into%20the%20Behavioral%20Sink2.pdf

Dokonalý život zabíjí.: Experiment na myších, který překvapil. IFenomen.cz [online]. [cit. 2017–06–17]. Dostupné z: https://ifenomen.cz/veda/dokonaly-zivot-zabiji-experiment-ktery-prekvapil

Overcrowding: John B. Calhoun’s Rodent Experiments [online]. [cit. 2017–06–17]. Dostupné z: http://arkaimcity.tumblr.com/post/65929951789

The power of choice. Returnofkings.com [online]. [cit. 2017–06–17]. Dostupné z: http://www.returnofkings.com/35992/the-power-of-choice

The urban animal: population density and social pathology in rodents and humans. US National Library of Medicine National Institutes of Health [online]. [cit. 2017–06–17]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2636191/

What humans can learn from the mice utopia experiment. Www.returnofkings.com [online]. [cit. 2017–06–17]. Dostupné z: http://www.returnofkings.com/36915/what-humans-can-learn-from-the-mice-utopia-experiment

CALHOUN, John B. Population Density and Social Pathology. Scientific American. 1962.

DIAMOND, Jared M. Kolaps: proč společnosti zanikají a přežívají. Přeložil Zdeněk URBAN. Praha: Academia, 2008. Galileo, sv. 12. ISBN 978–80–200–1589–1.

JOHN R. VALLENTYNE. Tragedy in Mouse Utopia: the sorcerer lurks within : an ecological commentary on Human Utopia. Victoria, B.C: Trafford, 2006. ISBN 9781412056335.