Chvála miniaturnímu c

Když se snažíte popsat svoji osobnost, vyvstane vám někde během tohoto procesu na mysli slovo “kreativní”? Zaměřte se na tento pojem. Co pro Vás znamená? Jakým parametrům by jste měli odpovídat, aby bylo toto označení zasloužené?

Faktem je, že kreativita je jednou z hlavních charakteristických vlastností každého člověka na této planetě. Už jen schopnost zvládat každodenní neočekávané situace a potýkat se se subjektivními zkušenostmi je hluboce svázána s kreativní stránkou lidské mysli. Pojem kreativita je odvozený z latinského “creo — tvořím”. Nikde není psáno, že kreativní člověk musí produkovat tucet olejomaleb týdně nebo mít za pasem tři publikované sbírky sonetů. To však neznamená, že by se psychologická literatura nesnažila definovat rozdílné úrovně kreativity. Dlouhou dobu byly kreativní schopnosti rozdělovány do dvou základních kategorií — “big Creativity” a “small creativity”. “Big C” je chápáno jako schopnost produkovat přelomové nápady, velká díla umění nebo produkty relevantní v kulturním kontextu.

Malá kreativita “small c” je o něco vstřícnější k běžnému smrtelníkovi. Jde o schopnost produkovat malé “ahaaa” momenty, například když v práci přijdeme na novou metodu jak přistupovat k problému, vytvoříme nový recept nebo designujeme novou podobu obývacího pokoje. I tato úroveň kreativity je však pro mnohé spíše vzácným fenoménem a v důsledku toho mají nepříjemný pocit, že jejich kreativní schopnosti zaostávají. Pokud něco nejde okamžitě a samo od sebe, musí to znamenat, že prostě nejsem v dané oblasti kreativní.

Tento pocit je důsledkem toho že zpravidla uvažujeme POUZE v těchto dvou rovinách „big C a „small c“. I malá kreativita je pro většinu z nás v každodenním životě vzácností. A když už se nám povede vytvořit něco, co subjektivně vnímáme jako hodnotné, stačí otevřít Pinterest a přesvedčit se o tom, že nekde ve světě jsou stovky tisíc lidí kteří umí to co my mnohem lépe než jsme toho schopní. Proč se snažit?

Možným východiskem z této neutěšené situace je nové paradigma úhlu pohledu na kreativitu. Takové nabízí ve svém článku Beyond big and little: the four C model of creativity James C. Kaufman.

Kaufman navrhuje, aby byl doposud existující model „Big C“ a „Small C“ obohacen o dva další stupně — „Mini c“ a „Pro C“. Mini C má zde reprezentovat fázi kreativity, která je součástí vzdělávacího procesu — je to schopnost spojovat myšlenky a koncepty do originálních celků — ne nutně nových pro okolí nebo oborovou praxi, ale originálních pro studenta samotného. Produktem „mini c“ není nutně konkrétní inovace nebo myšlenka expandující porozumění danému tématu z externího úhlu pohledu, ale tvorba nových spojení, která jsou prekurzorem pro vznik nejdříve malé a následně i velké kreativity. Level ProC je pak vyhrazen pro zásadní díla umění a myšlenky/inovace s dopadem na fungování společnosti. Podle Kaufmanna je potřeba alespoň 10 let intensivního experimentování a tvorby v daném poli, než se kreativec posune z domény „big C“ do „Pro C“.

Z úhlu pohledu všech „latentních kreativců“ je povědomí o existenci domény „mini c“ něčím, co si mohou hýčkat. I vzdělání, pohrávání si s novými myšlenkami a zařazování konceptů do vlastní mentální mapy JE formou kreativity. Pedagogové by se měli snažit podporovat tuto formu kreativity a učit své studenty metodám pro získání nového vhledu do problematiky. Poskytování úrodné půdy pro růst „mini c“ je koneckonců jedno z hlavních poslání vzdělání.

Zdroje:

Kaufman, James & A Beghetto, Ronald. (2009). Beyond Big and Little: The Four C Model of Creativity. Review of General Psychology — REV GEN PSYCHOL. 13. 10.1037/a0013688.