Co je správné??

VS
VS
May 23, 2019 · 8 min read
Image for post
Image for post

Školství, vzdělání, vědomosti — tyto pojmy by spolu měly souviset, ale je to tak? Jaké jsou možnosti v současné době pro vzdělávání ve škole? Je opravdu současné školství tak marné?

„Výchova a vzdělávání jsou významným faktorem rozvoje osobnosti. Provází lidskou společnost od nepaměti. Tento proces se postupně institucionalizoval a vznikla tak škola soukromá, církevní a státní — s povinnou docházkou, s povinnými výchovně vzdělávacími standardy i s povinnými zkouškami a jim odpovídajícími kvalifikačními stupni. Stabilizace školství má nepochybně své přednosti, ale i svá rizika — konzervaci cílů, obsahu, forem i metod a tím i odtržení od původních záměrů, pro které tato zařízení vznikají.“[1]

Pod pojmem klasická škola si většina z nás představí svojí povinnou školní docházku, kdy výuka měla jasně nastavené mantinely, mezi kterými jsme se jako děti snažili najít prostor k volnému nadechnutí, které nebude svázáno staletými konvencemi.

Každý z nás si určitě pamatuje, jak jsme si povinně museli přepisovat do sešitů věci z tabule nebo nám je paní učitelka diktovala. Tuto látku jsme se do další výuky předmětu naučili nazpaměť, ideálně beze změny jediného písmenka či jiné větné konstrukce. Do dneška mám fóbii z okrajů, bože jak já nesnášela na začátku roku hodiny strávené děláním okrajů do všech sešitů. Jejich význam dodnes nechápu, ale učitelé to chtěli, tak jsem je musela dělat, jinak by přilítla poznámka. Úsměvnou vzpomínkou na období okrajů je, vysvětlení jednoho z učitelů, proč tam okraj musí být a proč se za každým dnem musí dělat mezi okraji čára s půl centimetrovým odsazením z každé strany — „Okraje slouží pro úhlednost sešitu a oddělující čára mezi dny má pomoci vědět, co se máš naučit. Tato linka, ale musí být z každé strany od okraje přesně půl centrimetru, aby myšička, co si čte látku ze včerejška, měla kudy prolézt i do dnešní látky.“ Já si z daného předmětu nic moc nepamatuji, tak aspoň doufám, že je na tom myška lépe, když už mě stálo její vzdělání tolik úsilí.

Naivně jsem léta žila v přesvědčení, že se školství pohnulo s dobou, ale již druhým rokem si uvědomuji, jak naivní moje představa byla. Ano, výuka je dnes obohacena o interaktivní tabule, látku si děti nemusí přepisovat do sešitu, neboť my rodiče kupujeme hromadu pracovních sešitů, kam děti pouze doplňují slova či písmenka. Jsme tedy ušetřeni dělat okraje do hromady sešitů, ale zase reálně děti mnohem méně píšou, resp. spíš hrabou. I to může být důvod, proč dítěti nabídnout alternativní možnost vzdělávání nebo jde mnohdy prostě jen o moderní odboj klasickému školství.

Co to jsou ale ty tzn. alternativní školy? Jde o školy, „které se odlišují zcela nebo částečně svými cíli, učebními obsahy, formami učení a vyučování, organizací školního života a spoluprací s rodiči od jednotných charakteristik státní/veřejné školy, a tím nabízejí jinou možnost učení a vyučování. Alternativní školy vznikly z kritiky vznášené vůči veřejné škole a jsou považovány z hlediska svých rozdílných antropologických, filozofických nebo pedagogických základů za reformní školy.“[2]

Klasické školy se snaží přizpůsobit moderní době, ale mnohdy jde o problém s učiteli, kteří jsou zvyklí na nějaký styl výuky a těžko se budou učit jiný z jakýchkoliv důvodů, jinde pak změnu například blokují finance.

Současné děti nejsou v jádru o tolik jiné, než jsme byli my, ale rozdíl tu je. Pro nás byla paní učitelka osoba s autoritou a my byli lačni po informacích, kdežto ty současné si chtějí pouze hrát na mobilu či počítači, nemají trpělivost a když informaci nedostanou hned, jsou naštvané a mnohdy doma slyší od rodičů, že je chudáčky ta blbá učitelka přetěžuje. Jak si pak může dítě vybudovat respekt vůči ní? Jak má, mnohdy samo, dojít k přesvědčení, že škola není nutné zlo, ale naopak přináší nové obzory a otvírá dveře k mnoha novým vědomostem? Pomůžou tomu ony nové směry výuky? Nevím, to uvidíme až v další generaci podle toho, jací dospěláci nám z těchto škol vyrostou.

Pojďme se tedy podívat na nejvíce zastoupené alternativní druhy škol u nás.

Montessori vzdělávání

Autorkou tzv. montessori vzdělávání je italská lékařka a pedagožka Maria Montessori, která řekla, že „dnes již nemůžeme studovat žádné odvětví medicíny, filozofie nebo sociologie, aniž bychom vzali v úvahu výsledky získané studiem života dítěte. Ty jsou mnohem důležitější než například světlo, které vrhá embryologie na různé fáze evoluce. Vliv vědomostí získaných ze světa dětí je mnohem větší už proto, že zasahuje do všech lidských otázek.“[3]

Základním kamenem této vzdělávací metody není na rozdíl od většiny standardních škol dril, ale naopak přirozený rozvoj osobnosti dítěte a volně plynoucí proces tvorby vlastní osobnosti dítěte, protože „svoboda je základní bází všeho, a první krok je uskutečněn tehdy, když individuum může jednat bez pomoci jiných, s vědomím, že je živou integrální bytostí.“[4] V montessori výuce se vychází z toho, že každé dítě se vyvíjí jiným tempem a vyniká v jiné oblasti. Proto k přirozeně zvídavému rozvoji dítěte pomáhá nejen přirozené a bezpečné prostředí, ale také vhodné učební pomůcky a pocit důvěry v něj, díky čemuž si dítě buduje vlastní sebedůvěru.

Celé montessori se řídí 12 principy mířenými spíše na vychovatele, tj. učitele, jejichž hlavní náplní není učit, ale správně motivovat či inspirovat dítě. Výuka je proto rozdělena pouze do 2 vyučovacích bloků oddělených delší přestávkou. Ranní blok výuky je zaměřen zejména na cizí jazyk a matematiku, kdy je potřeba, aby se děti více soustředily. Druhý blok se věnuje spíše uměleckému či pohybovému rozvoji, např. výtvarná výchova, hudební výchova či nějaký sport. V rámci daného, předem domluveného období, musí ale každé dítě splnit svůj dříve nastavený studijní plán tak, aby bylo prostřídáno hlavní učivo, ale přitom mělo dítě i dostatek času se více věnovat tomu, co ho opravdu zajímá. A tady nastává částečně problém do budoucna, protože každé dítě si nastavuje individuální plán rozdílně a není zvyklé na spolupráci s jinými dětmi, díky čemuž může dojít v určité míře k odtržení od ostatních vrstevníků, navštěvujících klasické školy, a uzavření své individuality do sebe.

Pro správné nastavení montessori vzdělávání je důležité, aby i rodiče byli seznámeni s principy, respektovali je a dítě v domácím prostředí vedli dle těchto principů. Bez spolupráce a pochopení montessori rodiči nemá výuka ideální význam pro dítě.

Waldorfská škola

Waldorfská škola se nejmenuje podle zakladatele pedagoga Rudolfa Steinera, ale podle německé obce Waldorf, kde byla zřízena první škola tohoto typu. Tato alternativní forma vzdělávání vychází z antroposofie (anthropos = člověk a sofia = moudrost;, tj. kombinace myšlenkového a filozofického směru) a a stavěl na eurytmii, která je založena na teorii tří těl člověka:

· tělo fyzické (do 7 let);

· 2. tělo éterické (do 10 let);

· 3. tělo astrální (do 14 let).

Tento styl vzdělávání lze považovat za nejrozšířenější typ reformní školy, která se zajímá nejen o vzdělání intelektu dětí, ale i jejich rozvoj osobnosti.

Hlavním cílem waldorfského typu vzdělávání je výchova dětí k rovnosti a svobodě myšlení díky přirozené zvídavosti dětí. Jedním z hlavních úkolů učitele waldorfské školy je podněcování zájmů a potřeb dítěte, ve kterých se díky tomu „pěstuje zdravé sebevědomí. To se utváří díky pozitivnímu hodnocení dětí, které respektuje jejich individuální rozvoj a schopnosti. Stejný důraz je kladen na vyučování naukových předmětů i na výuku umělecko-řemeslných činností.“[5] Nejde tedy jen o poskytování informací, ale zejména naučit děti, jak se učit.

„Podle názoru Američana Trostliho jsou ve waldorfských školách sledovány 3 skupiny cílů:

· rozvíjet schopnosti jasně, logicky a tvořivě myslet, vést děti k sebepoznání;

· objevovat a rozvíjet schopnosti hlubokého cítění, senzitivity ke krásnu, k radostem i ke smutkům tohoto světa, k druhým lidem;

· kultivovat sílu a ochotu činit to, co má být učiněno, pracovat nejen pro sebe, ale pro užitek celého lidstva a Země“[6]

Velké množství škol tohoto typu spolu vzájemně spolupracuje, ať už na národní nebo mezinárodní úrovni. Učitel waldorfské školy „musí být silná výchovná osobnost, neboť sehrává důležitou roli v celém waldorfském učení, musí se jednat o osobu, která vzbuzuje přirozenou autoritu v žácích.“[7] Právě spolupráce je důležitým atributem i pro samotnou školu, kdy právě na mezilidské vztahy je kladen důraz. Ale tady je trochu kontrast s realitou, kterou popisují absolventi těchto škol, kteří říkají, že právě ono alternativní vzdělávání je drželo většinu dospívání mimo reálný svět a následně jim to způsobilo komplikace ve formě úzkého okruhu lidí mimo komunitu waldorfské školy.[8]

Jako problém této alternativy se může jevit i výuka bez učebnic, ale tvořením tzv. „epochových sešitům, které slouží místo učebnic, … . Děti si tak mají lépe osvojit probíranou látku.“[9]

Když si porovnám základní podstaty typů těchto vzdělávacích přístupů, určitě by ideálem byla jejich kombinace. Určité mantinely a nastavení povinností z klasické školy připravují děti na život, kdy budou v zaměstnání muset dodržovat pravidla. Waldorf v nich by je motivoval k určité samostatnosti a schopnosti hledat vazby mezi jednotlivými potřebami, kdežto montessori by jim dalo schopnost učit se. A samozřejmě již takové školy v českém prostředí najdete. Jde o klasické školy s alternativním plánem výuky, který je obohacen právě o různé prvky alternativních druhů vzdělávání, které pomáhají uchopit klasické učení schůdnějším pro více dětí.

Mnohdy není jednoduché se rozhodnout, ale co je správné a co ne? Kdo o tom rozhoduje? I klasické školy se snaží od klasického drilu upouštět a zapojovat děti aktivně do výuky, ale chce to ještě čas, který pro nás nebyl a mnohdy ani pro naše děti ještě výrazná změna nebude. Proto musíme hledat vždy pozitiva v tom typu vzdělání, které jsme pro své dítě vybrali my a doufat, že naše volba byla správná a otevře dítěti nejen oči, ale i dveře do pro něj úspěšného a šťastného života plného vjemů, poznání a touhy nezůstat stát, ale jít vpřed vstříc novým vědomostem.

Dnes už neplatí pro všechny klasické školy, že pouze „výuka bez stresu je principem “reformátorských“ učitelů. Vycházejí z toho, že děti se učí vesele a svobodně samy od sebe, potřebují pouze správný podnět. Naopak běžné školy akorát dětem berou touhu po vědomostech.“[10] Vždyť přece nejde o to, aby všechny děti byly jadernými fyziky nebo lékaři, ale aby měly stejné vstupní možnosti do života a proto je potřeba hledat vhodné cesty k cíly.

[1] JISKROVÁ, Ilona. Alternativní vzdělávání se zaměřením na Montessori pedagogiku [online]. Liberec, 2012. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. Vedoucí práce MgA. Jana Konvalinková, Ph.D.. Dostupné z: https://theses.cz/id/pbtx5z/

[2] PRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha: Portál, 1996, 108 s. ISBN 80–7178–072–3

[3] MONTESSORI, M. Tajuplné dětství. Praha: Nakladatelství světových pedagogických směrů, 1998. ISBN 80‑86189–00–7.

[4] ŠEBESTOVÁ, V.; ŠVARCOVÁ, J. Maria Montessori — aktuálně. Praha: Vyšší pedagogická škola a střední pedagogická škola a gymnázium v Praze 6 Evropská 33, 1996. ISBN neuvedeno.

[5] WALDORFSKÁ ZÁKLADNÍ ŠKOLA WLAŠTOVKA. Cíle waldorfské pedagogiky[online]. Dostupné z: http://wlastovka.cz/skola/strucne/

[6] POL, Milan. Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy? 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita — Filozofická fakulta, 1995. ISBN 80–210–1097–5.

[7] PETŘÍK, Hynek. Inkluzivní vzdělávání na alternativních základních školách typu Montessori a Waldorf. Praha, 2019. 82 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Katedra veřejné a sociální politiky. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jan Kohoutek, Ph.D.

[8] Jak obstojí absolventi alternativních škol v životě | EDUin. EDUin | Informační centrum o vzdělávání [online]. Dostupné z: https://www.eduin.cz/clanky/jak-obstoji-absolventi-alternativni-skol-v-zivote/

[9] Linhart, Igor. Problémy vzdělávání a Waldorfská škola | Digitální repozitář UK. [online]. Copyright © 2017. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/43113?show=full

[10] Alternativní školství: Kolik volnosti potřebuje mé dítě? ITveSkole.cz — Novinky a dění ve světě školních ICT [online]. Copyright © Copyright 2013, ITveSkole.cz, o.p.s. Dostupné z: http://www.itveskole.cz/2014/01/15/alternativni-skolstvi-kolik-volnosti-potrebuje-me-dite/

EDTECH KISK

Medium is an open platform where 170 million readers come to find insightful and dynamic thinking. Here, expert and undiscovered voices alike dive into the heart of any topic and bring new ideas to the surface. Learn more

Follow the writers, publications, and topics that matter to you, and you’ll see them on your homepage and in your inbox. Explore

If you have a story to tell, knowledge to share, or a perspective to offer — welcome home. It’s easy and free to post your thinking on any topic. Write on Medium

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store