Co je to digitální propast a koho ohrožuje

V dnešní době plné informačních a komunikačních technologií je velmi těžké uvěřit, že se mezi námi pohybují tací, kteří s užíváním těchto novodobých vymožeností nemají žádné zkušenosti, nemají k nim přístup, záměrně se vyhýbají jakémukoliv kontaktu s nimi nebo z nich mají dokonce strach. Proč tomu tak je a koho se především tento problém týká?

Digitální propast, anglicky „digital divide“ nebo také „digital split“, je společenský problém, který odkazuje na rozdílné množství informací mezi osobami, které disponují přístupem k internetu a osobami, kterým přístup k internetu a informačním a komunikačním technologiím chybí.[1]Problém ovšem nezávisí pouze na přístupu k ICT jako takovým. V současné době je velmi diskutovaným problémem přístup k internetu a související cena a kvalita připojení.[2] Souvisí taktéž se způsobem užití informačních technologií a jejich znalostí. Bariéra může být taktéž fyzická, psychická, sociální nebo materiální a může vzniknout z různých příčin.[3]Digitální rozdělení existuje například mezi obyvateli měst a venkovských oblastí, mezi lidmi s vyšším a nižším vzděláním, mezi různými ekonomickými třídami nebo mezi obyvateli různých zemí a částí světa.[4]Termín vytvořil bývalý náměstek ministra obchodu pro telekomunikace a komunikaci Larry Irving Jr. na konci 90. let minulého století.[5] Digitální propast jako takovou můžeme dělit na dvě skupiny — primární a sekundární.

Primární digitální propast souvisí se standardním rozdělením na osoby s přístupem k informačním a komunikačním technologiím a bez přístupu k nim. Tato forma digitální propasti má v dnešní době tendenci se uzavírat, jelikož moderní technologie a přístup k internetu jsou stále více dostupné. Díky tomu je jejich zastoupení ve společnosti čím dál více běžné, což znamená, že k nim má přístup větší počet lidí. Tyto fakta potvrzuje např. publikace „Understanding the Digital Divide“ od OECD Digital Economy Papers.[6]

Sekundární digitální propast se již nezakládá pouze na přístupu k ICT, ale klade důraz na schopnost používání informačních a komunikačních technologií. To, že osoba s přístupem k síti s bude mít více zkušeností zní celkem logicky, ale je velmi důležité zvážit také efektivitu vyhledávání a využívání těchto technologií. Ne každá aktivita totiž přispívá rozvoji naší informační gramotnosti. J. C. Bertot ve své publikaci „The Multiple Dimensions of the Digital Divide“ zmiňuje, že klíčovým není pouhá možnost přístupu k informačním a komunikačním technologiím, ale převážně umění je využít, být schopen najít potřebné informace, zhodnotit jejich relevantnost a umět je použít.[7]

Digitální propast bohužel není pouze otázkou přístupu k informacím efektivity vyhledávání. Ovlivňují ji i mnohé další faktory. Určité skupiny osob jsou novým technologiím více přizpůsobivější a nezaostávají za vývojem ICT. Naopak mnozí lidé s tím mají velký problém. Bohužel, podle studie provedené Národní telekomunikační a informační správou (NTIA) s názvem „Falling Through Net: Defining Digital Divide“, se digitální propast rozšiřuje podél již napjatých ekonomických a rasových linií.[8]

Vzdělání a jeho neustále rostoucí úroveň jde ruku v ruce s růstem digitální propasti. V USA bylo zjištěno, že osoby s vyšším vzděláním, konkrétně s vysokoškolským, mají mnohokrát vyšší pravděpodobnost přístupu k internetu než lidé se středoškolským či nižším vzděláním.[9]Úroveň vzdělání pak také napomáhá vyhnout se sekundární digitální propasti, jelikož má osoba pravděpodobně větší zkušenosti s efektivitou vyhledávání, ověřováním informací a jejich následovným používáním. Jedná se totiž o schopnosti nezbytně nutné k dokončení vysokoškolského vzdělání.

Příjem hraje v tomto případě také velmi důležitou roli a pravděpodobně nebude ani nutné vysvětlovat proč. Moderní technologie jsou mnohdy velmi drahou záležitostí, a ne každý si je, bohužel, může dovolit. Digitální propast mezi osobami ze zajištěných a chudých rodin je tedy značná.

Souvislost věku a digitální propasti jsme pravděpodobně každý zažili na vlastní kůži. Naši prarodiče, občas i rodiče, odmítají pracovat s počítači, neustále si chodí pro rady týkající se jejich mobilních telefonů, při každé návštěvě slyšíte o nových produktech prémiové kvality, které včera ukazovali v televizi a mezi řečí vám ještě nabídnou velmi chutný sirup na klouby vyrobený podle receptu, který jim poradil neznámý doktor v rádiu. V dnešní době jsme zvyklí na to, že základy informační gramotnosti učí děti už na prvním stupni základní školy. Čím starší ale osoba je, tím menší pravděpodobnost je, že se jí nějakého vzdělání, týkajícího se ICT, vůbec dostalo. U starších ročníků můžeme Informační a komunikační technologie jako předmět ve škole s jistotou vyloučit. Jejich zájem o vzdělání v tomto odvětví musí být podmíněn nějakou motivací, kterou mnoho z nich postrádá. Jsou přesvědčeni, že když se bez toho všeho obešli do teď, přežijí i bez toho. U seniorů, kteří se moderních technologií nebojí a začlenili je do jejich každodenního života může stále docházet k sekundární digitální propasti. To, že vlastní např. počítač ještě neznamená, že ho umí efektivně využít.

Další významnou roli hraje v problematice digitální propasti geografické umístění. Na geografické́ faktory lze nahlížet z makro a mikro pohledu. [10]S geografickou digitální́ propastí se setkáváme i na lokální́ úrovni, kdy se propast rozšiřuje například v odlehlých oblastech na venkově, v zemědělských oblastech.[11]

Posledním faktorem, kterému se budu věnovat, je souvislost rasy a digitální propasti. Podle studie NTIA mají hispánské domácnosti zhruba poloviční pravděpodobnost, že vlastní počítač, oproti bílým americkým domácnostem. Afroamerické domácnosti mají potom o něco vyšší pravděpodobnost než ty hispánské. Studie NTIA rovněž prokázala, že rasové rozdíly v přístupu k internetu existují bez ohledu na příjem. V hispánské komunitě bylo zjištěno, že počítače jsou luxusem, nikoli potřebou a v afroamerické komunitě zjistili negativní zkušenosti z historického hlediska. Na druhou stranu u asijských Američanů je díky jejich důrazu na vzdělání zaznamenána zužující se digitální propast.[12]

Digitální propast je velkým společenským problémem a existuje mnoho potencionálně účinných odpovědí, i když zatím pouze v teoretické podobě. Řešením může být například zavedení univerzálního přístupu k internetu pro všechny, dotace pro rodiny s nízkými příjmy nebo poskytování lepších služeb v odlehlých a zemědělských oblastech. Otázkou zůstává, jestli jsou tyto možnosti realizovatelné i prakticky a pokud ano, kdy společnosti pomohou se zúžením momentálně velmi široké propasti.

[1]The Digital Divide, ICT, and Broadband Internet. Internet World Stats: Usage and Population Statistics [online]. [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: http://www.internetworldstats.com/links10.htm

[2]Tamtéž

[3]Digitální propast. DigiSlovník: Místo pro rozvoj vašich digitálních kompetencí [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://portaldigi.cz/digislovnik/digitalni-propast/

[4]Whatis?com [online]. Needham (MA, USA) : TechTarget, C1999- [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://whatis.techtarget.com/definition/digital-divide

[5] ODLIS : Online Dictionary for Library and Information Science [online]. Santa Barbara, CA : ABC-CLIO, LLC, C2004–2014. Last updated on January 10, 2013 [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: http://www.abc-clio.com/ODLIS/odlis_a.aspx.

[6]Understanding the Digital Divide. OECD Digital Economy Papers, №49, OECD Publishing, Paris. [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://www.oecd-ilibrary.org/docserver/236405667766.pdf?expires=1580063422&id=id&accname=guest&checksum=5BA586549C8FFAA89B340588995E4

[7]BERTOT, J. C. The Multiple Dimensions of the Digital Divide. More Then the Technology “Haves” and “Have Nots”. Government Information Quartely. 2003, 20 (2): 185–191. [cit. 2020–01–27]

[8]Digital Divide. Stanford Computer Science [online]. Stanford University [cit. 2020–01–27]. Dostupné z: https://cs.stanford.edu/people/eroberts/cs201/projects/digital-divide/start.html

[9]Tamtéž

[10]PISKUROVÁ, Jana. Digitální propast-ne/výhody ne/užívání internetu u vybraných ne/připojených subpopulací. Plzeň, 2012. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta filozofická. Katedra sociologie. S. 45 [cit. 2020–01–26]. Dostupné z: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/4912/1/DP_Piskurova_Jana_2012.pdf

[11]Tamtéž, s. 41–42

[12]Digital Divide. Stanford Computer Science [online]. Stanford University [cit. 2020–01–27]. Dostupné z: https://cs.stanford.edu/people/eroberts/cs201/projects/digital-divide/start.html