Co si představit pod pojmem otevřené vzdělávání?

Pojem otevřené vzdělávání v sobě zahrnuje různé činnosti a postupy, které se řídí zásadou otevřenosti ve vzdělávání a odstraňování překážek na cestě ke vzdělávání. K těmto překážkám patří podle Neumajera (2016, s. 11) vysoké náklady, právní mechanismy bránící ve spolupráci, nerovnost ve vzdělávání, neaktuální informace, omezená dostupnost zdrojů či zastaralé způsoby výuky.

Blessinger a TJ Bliss (2018, s. 11) spojují vznik otevřeného vzdělávání se zakládáním otevřených univerzit v 60. letech 20. století. Jeho růst v první polovině tohoto století pak umožnily otevřené vzdělávací zdroje a otevřené technologie. Otevřené vzdělávání má potenciál stát se globálním vyrovnávačem a dává příležitost lidem po celém světě uplatňovat základní lidské právo na vzdělání.

Jádro otevřeného vzdělávání představuje jeho otevřenost. Otevřenost představuje soubor postupů a hodnot, které vedou k zásadním a skutečným výhodám pro studenty i vzdělavatele po celém světě.[3] Jak uvádí Zawacki-Richter, Conrad, Bozkurt et al. (2020, s. 320), výzkum zaměřený na otevřenost se táhne už více než 30 let. Ve vzdělávání je nyní otevřenost jednou z oblastí velkého zájmu, zaujímá místo vedle velkých dat, analytické výuky a umělé inteligence.

V praxi může být otevřené vzdělávání realizováno nejrůznějšími způsoby. Příkladem je otevřený přístup k obsahu a datům k volnému užití nebo nové metody a postupy, vedoucí k transformaci vzdělávání. Otevřené vzdělávání se snaží využít sílu internetu tím, že využívá jeho rychlost a bezplatnou podstatu šíření informací.[4] Máme tak přístup k aktuálním vědeckým informacím a zároveň i možnost jejich propojování a reagování na ně.

Společenství otevřeného vzdělávání na sebe může nahlížet také jako na součást většího celku, který podporuje sdílení a veřejné statky v éře digitalizace.[3] Otevřené vzdělávání jinými slovy využívá možností digitálního věku a zároveň usiluje o demokratizaci v oblasti znalostí a vzdělání. Právě to pomáhá uplatňovat celoživotní vzdělávání jako základní lidské právo.

Podle Neumajera (2016, s. 4) umožňuje přístup k internetu na školách spolu s tím, že většina dětí vlastní chytrý telefon či tablet využívat ve výuce zdarma a rychle vše, co je v nabídce pro vzdělávání na síti. Internetové zdroje zároveň učí děti kritickému myšlení, ověřování a nabízí možnost sdílení či úpravy obsahu.

Otevřenost se projevuje prostřednictvím otevřené komunikace, autonomní výměny názorů a empatického dialogu (překlad vlastní).[6] Otevřené vzdělávání tedy podporuje komunikaci žáků a škol celého světa, a všechny tyto možnosti dělají výuku pestřejší a kvalitnější.

Podle Zawacki-Richtera, Conrada, Bozkurta et al. (2020, s. 324) tak mohou učitelé a studenti budovat online komunitu podporující učení. Jednou z nejzajímavějších oblastí otevřeného vzdělávání je otevřené vyučování, čímž rozumíme metody založené na uchovávání, recyklování, upravování a další sdílení výukových materiálů.[3]

Otevřené vzdělávání vede k rozšíření kompetencí učitelů a žáků a tím ke zvýšení kvality škol. Neumajer (2016, s. 7) uvádí, že učitelé díky němu využívají větší množství metod a multimédií, lépe znají kurikula, více sledují svůj způsob vyučování a lépe znají svůj obor. Žáci si díky němu rozvíjí samostatnost, více se angažují ve výuce, mají větší pocit uspokojení z učení, jsou lépe připraveni na digitální svět a profesní dráhu, mohou se vzdělávat z domova a zlepšovat schopnost sebehodnocení a sebekritiky.

Jak uvádí Zawacki-Richter, Conrad, Bozkurt et al. (2020, s. 323), otevřenost souvisí s větší personalizací, kdy si studenti volí své vlastní učební strategie. Zároveň si mohou i volit ty kurzy, které jsou pro ně nejpřínosnější. Většina studentů v tradičním místním vysokoškolském vzdělávání chce získat titul, zatímco většina studentů v otevřeném vzdělávání se chce učit, ale nemusí nutně získat titul (překlad vlastní).[1]

Také pro školu je otevřené vzdělávání výhodné, protože je finančně úspornější, motivuje k užívání digitálních technologií, vede k celoživotnímu vzdělávání, pomáhá zvyšovat prestiž školy, zvyšuje kvalitu práce sdílením know-how učitelů a umožňuje rozsáhlou spolupráci.

Wimpenny, Nascimbeni, Affouneh et al. (2022, s. 3) uvádí, že vysoké školy zažívají nárůst zahraničních studentů, online mezinárodní vzdělávání se stává základním pilířem univerzitní spolupráce a MOOC kurzy se zaměřují na studenty bez ohledu na jejich geografické a zeměpisné umístění a kulturní pozadí.

Podle Kapské deklarace otevřeného vzdělávání (2019, s. 9) máme vedle otevřeného vzdělávání mnoho strategií, jako je otevřený přístup ve vědě, otevřená data či reforma autorského práva. Otevřené vzdělávání je možné díky otevřeným vzdělávacím zdrojům. K nim spadá například balíček licencí Creative Commons, Wikipedie, YouTube, různé internetové učebnice, webináře či MOOC, což jsou typicky on-line a zdarma nabízené kurzy.

Vazby pro spolupráci se dají vytvářet i v širším okruhu hnutí, která prosazují otevřenost v dalších oblastech, jako jsou svobodné softwary, otevřené vládnutí, otevřená kultura.[3] Otevřené vzdělávání zároveň podporuje i spolupráci mezi lektory a studenty, a jejich spoluúčast na nejrůznějších aktivitách.

Otevřený přístup k vědeckým informacím zajišťuje stálý, okamžitý a bezplatný přístup k výsledkům vědy a výzkumu online. Přístup je zásadní pro otevřené vzdělávání a je základním principem, který hnutí za otevřené vzdělávání od jeho počátku informoval a poháněl (překlad vlastní).[1]

Otevřená data představují údaje dostupné na internetu zdarma, jako jsou jízdní řády, rozpočty státu či statistické údaje o obyvatelstvu. Otevřená data mohou pomáhat i ve vzdělávání, žáci mohou pracovat s reálnými daty z běžného života, což činí jejich studijní aktivity více autentické — nejedná se o připravená data z učebnic.[4] Otevřené vzdělávání vede k produkci stále většího množství dat, která popisují lidské chování, a současně s tím vznikají analytické nástroje umožňující učitelům a žákům vyvodit z těchto dat závěry a organizovat je.

Pojem otevřené vzdělávání se často používá jako synonymum pro distanční vzdělávání, ačkoliv nejde o totéž. Otevřené učení může být nabízeno na dálku, face-to-face (f2f) nebo ve smíšeném formátu (překlad vlastní).[6] Distanční učení naproti tomu spočívá v oddělení učitelů od studentů kvůli vzdálenosti v čase či prostoru. Otevřené a distanční učení (ODL) lze považovat za zastřešující pojem, který pokrývá širokou škálu zdrojů a postupů (překlad vlastní).[6]

Otevřenost je spojena i s geografickou a časovou otevřeností, která studentům umožňuje přístup ke studijním programům nadnárodního vzdělávání a distančního vzdělávání v online formě. Vidíme tedy, že s rozvojem vzdělávacích technologií může vzdělání dosáhnout stále více lidí. Otevřené vzdělávání může podle Blessingera a TJ Blisse (2018, s.) oslovit širší publikum, než jsou studenti a pedagogové, a rozšířit tak přístup, zastoupení, vlastnictví a účast pro kohokoli, kdo se chce učit.

Otevřenost je naším společným základem; je to základní a univerzální hodnota, a proto je čas znovu prozkoumat výhody otevřenosti ve vzdělávání, abychom mohli reagovat na nově se objevující potřeby, posunout se vpřed v oboru a představit si lepší svět (překlad vlastní).[6]

Seznam zdrojů:

1. BLESSINGER, Patrick a TJ BLISS, 2018. Introduction to Open Education: Towards a Human Rights Theory. International Journal of Open Educational Resources [online]. 1(1) [cit. 2022–03–23]. Dostupné z: doi:10.18278/ijoer.1.1.5
2. Kapská deklarace otevřeného vzdělávání — 10. výročí: 10 směrů, v nichž se může otevřené vzdělávání pohnout kupředu. Aliance pro otevřené vzdělávání, EDUin [online]. Přeložila: Kateřina Vorlická, 2019 [cit. 2019–04–27]. Dostupné z: https://otevrenevzdelavani.cz/wpcontent/uploads/2019/03/kapska_deklarace_otevreneho_vzdelavani.pdf
3. NEUMAJER, Ondřej, 2016. Jak zvýšit kvalitu škol pomocí otevřeného vzdělávání: tipy a rady pro ředitele a zřizovatele škol [online]. Praha: EDUin [cit. 2022–03–22]. ISBN 978–80–260- 9538–5. Dostupné z: https://www.otevrenevzdelavani.cz/wp-content/uploads/2015/11/OTEVRENE_VZDELAVANI_publikace.pdf
4. WIMPENNY, Katherine, Fabio NASCIMBENI, Saida AFFOUNEH, et al., 2022. Using open education practices across the Mediterranean for intercultural curriculum development in higher education. Teaching in Higher Education [online]. 27(1), 54–69 [cit. 2022–03–22]. ISSN 1356–2517. Dostupné z: doi:10.1080/13562517.2019.1696298
5. ZAWACKI-RICHTER, Olaf, Dianne CONRAD, Aras BOZKURT, et al., 2020. Elements of Open Education: An Invitation to Future Research. The International Review of Research in Open and Distributed Learning [online]. 21(3) [cit. 2022–03–22]. ISSN 1492–3831. Dostupné z: doi:10.19173/irrodl.v21i3.4659