Dálkové studium

Šedesát kreditů v prvním roce studia aneb opravdu podporuje legislativa ty, kdož se chtějí formálně vzdělávat v dospělém věku?

Diskuse k výuce 7. 4. 2017

Pro své zamyšlení jsem si vybrala problematiku „dálkového studia“, za kterou se tradičně v české společnosti považuje formální vzdělávání dospělých, které probíhá zároveň s tím, že student je student zaměstnán na plný úvazek a i v rámci občanského života je klasifikován jako dospělý (např. založí rodinu, vychovává děti).

V tomto pojetí jej vykládá „dálkové studium“ i Wikipedie v hesle Dálková forma vzdělávání (2016).

Význam tohoto typu vzdělávání stále neklesá a naopak se dá očekávat, i na základě zahraničních zkušeností, že potřeba „dálkového“ formálního vzdělávání poroste. Např. v souvislosti s uplatňováním kariérního řádu ve státní správě.

Česká legislativa však tento termín zmiňuje pouze v souvislosti se studiem střední nebo vyšší odborné školy (školský zákon). Za významné považuji, že tato legislativní norma v § 25 uvádí, že pro jiné než prezenční formy studia je povolena možnost studia o jeden rok déle než u studia prezenčního.

V zákonu o vysokých školách již „dálkové studium“ nenacházíme. Zde je sice uvažována možnost formy studia distančního nebo kombinovaného (ve smyslu kombinace docházky do školy a studia jinou formou). V textu zákona chybí nějaké potvrzení toho, že si je zákonodárce vědom tohoto, že by měl mít student, který nedochází do školy na „denní“ výuku, získat delší lhůtu pro absolvování studia.

Z osobní pedagogické zkušenosti vím, že jednou z bariér ukončení prvního ročníku bakalářského studia je nutnost získání celkem 60 kreditů. To, že je tato povinnost na studenty kladena bez ohledu na to, v jaké životní situaci studují, považuji za poměrně striktní opatření, které příliš neodpovídá realitě života osob, které se rozhodnou studovat při zaměstnání.

Ve vztahu ke studium informační vědy a knihovnictví jsem se touto problematikou zabývala ve článku Práce při studiu, studium při práci: příspěvek k diskusi o průniku praxe a teorie v roce 2015. Tehdy jsem zjistila, že např. věkové parametry studentů prezenčního a kombinovaného studia se liší pouze v řádu několika let. Rozhodně se nejedná o generační rozdíly.

V rámci přípravy tohoto článku jsem zkoumala tento fenomén v zahraničních modelech. Zjistila jsem, že americké, australské a další univerzity používají termínu „part-time study“, tedy studium na „částečný úvazek“. Tento model znamená možnost rozložení studia do více let a zápisu pouze části předmětů. I tyto zahraniční univerzity velice přesně vyjmenovávají osoby, které mají nárok na studium v tomto režimu (např. péče o další osobu, pracovní úvazek nebo pokud se jedná o studium další vysoké školy studenta, který již nějakou jinou školu ukončil).

Samozřejmě jedná se o studium, zatížené školným, v tomto případě pak je možné školné snížit adekvátně počtu zapsaných předmětů.

Těžko čekat, že by moje drobná práce přesvědčila české tvůrce zákonů o uplatnění podobného principu i v ČR, nicméně, zdá se mi, že se jedná o situaci, kdy všichni vědí, že je to těžké, a že nutnost získání 60 kreditů v prvním roce studia může donutit studenta, ale i školu, k hledání kompromisních metod splnění tohoto zákonného požadavku.

Už jen vzhledem k existenci zákonných povinností doplnění formálního vzdělání v zákonu o státní službě nebo sociálních službách, které generují poměrně vysoký počet osob, které si musí ve lhůtě několika let doplnit formální vzdělání, považovala bych za vhodné i jeho systém přiblížit realitě.

Na závěr jeden tip ke studiu problematiky vzdělávání dospělých:

RABUŠICOVÁ, Milada. Místo vzdělávání dospělých v konceptu celoživotního učení. In: SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY: Studia Paedagogica [online]. U11. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 14 s. [cit. 2017–03–23]. ISSN 2336–4521. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/104649/U_Paedagogica_11-2006-1_4.pdf

Prameny a další literatura

ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In: 111/1998 Sb. částka 39/1998. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-111/zneni-20170101

ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: 561/2004 Sb., částka 190/2004. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561

ŘÍMANOVÁ, Radka. Práce při studiu, studium při práci: příspěvek k diskusi o průniku praxe a teorie. In: Knihovny současnosti 2015 [online]. Praha: SDRUK (Městská knihovna v Praze), 2015, s. 59–67 [cit. 2016–02–13]. Dostupné z: http://sdruk.mlp.cz/data/xinha/sdruk/2015/knihovny_soucasnosti_2015.pdf

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Dálková forma vzdělávání [online]. c2016 [citováno 23. 03. 2017]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=D%C3%A1lkov%C3%A1_forma_vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD&oldid=13803740>