Pedagogika nejistoty
Internet a digitální technologie nám nabízí spoustu možností, jak rozšiřovat pole vzdělávání. Studenti by se měli naučit čelit výzvám, učit se novým věcem a rozšiřovat své znalosti, jak nejlépe jim to vyhovuje.
Učení by mělo být nejen pro studenty bezproblémové, za jejich podmínek a bez nepříjemných výzev. Proto profesor Ray Land přichází s pedagogikou nejistoty. Důležitou vlastností studenta je schopnost kritického myšlení — hodnocení pravdivosti informací, kvalitu získaných zdrojů, ověřování informací a určitou míru nejistoty. [1]
Lee Shulman, prezident Carnegieho nadace pro rozvoj výuky, se zase o pedagogice nejistoty přesvědčil na návštěvě fakultní nemocnice na jedné nejmenované americké škole. Návštěvy jsou součástí výzkumného programu o tom, jak jsou právníci, inženýři, učitelé, zdravotní sestry vyučováni a jak se učí. Studenti zde každý den navštěvují pacienty, sdělují si jejich stav, informace o nich a změny, které mohly nastat v předchozím dni. Zde se také jedná o pedagogiku nejistoty — studenti se učili, jak jednat za podmínek, kdy jsou znalosti omezené, ale musí být přijata opatření. [2]
V dnešní době současní pedagogové uznávají důležitost rozvoje atributů a schopností než soustřední především na znalost obsahu. Mluvíme tu o kompetencích nejistoty, které jsou potřebné pro podporu učení a řízení nejistých informací a situací. Lze je rozdělit do tří kategorií: kompetence potřebné milování nejistoty, k jejímu tolerování a kompetence ke snížení nejistoty a dvojznačnosti.
- Kompetence potřebné k milování nejistoty — Sem patří schopnost využít nejistotu jako katalyzátor pro kreativní vyjádření, schopnost vcítit se do lidí s různými perspektivami, být schopen pobavit tázavou mysl.
- Kompetence k tolerování nejistoty — Například schopnost přijmout fakt, že nevíme, co se stane; schopnost přemýšlet a změnit své přesvědčení ohledně nejistoty.
- Kompetence ke snížení nejistoty a dvojznačnosti — Naučení se snižovat nejistotu, schopnost třídit mezi mnoha naléhavými otázkami, umět najít, vyhodnotit a využít informace, schopnost reagovat podle základních pravděpodobností, umět využít předchozí zkušenosti, schopnost použít něčí intuici jako zdroj informací atd.[3]
Naučit se zvládat nejistotu znalostí a rozvíjet potřebné kompetence vyžaduje, aby vzdělávací prostředí tolerovalo, a dokonce přivádělo nejistotu do procesu učení. O to se snaží Jim Groom. Jedním z jeho projektů je předmět ds106 (Digital Storytelling). Hlavní cíle tohoto kurzu je vyvinutí schopnosti používat technologie jako nástroj sdílení, tvorby a publikování, formování digitální identity a schopnost kriticky zkoumat oblast digitální komunikace. Úkolem účastníků kurzu bylo publikování svých nápadů formou výtvorů, jež mohou mít různorodou formu a využívat k tvorbě libovolné nástroje dostupné prostřednictvím internetu. Na webu to může kdokoli komentovat, nikdy nemáte jistotu, kdo vaše výtvory uvidí. Podle Ray Landa ji nazval pedagogikou nejistoty.[4]
Dětem ve 21. století už nebude pro kvalitní a úspěšný život stačit zpaměti naučená fakta. Je potřeba změna způsobu, jak děti učíme. K tomu by jim mohla pomoct právě pedagogika nejistoty — naučí se pracovat se svoji nejistotou a rychlé adaptaci nových podmínek.
Zdroje:
[1] [3] LAMBRECHTS, Wim a James HINDSON. Research and Innovation in Education for Sustainable Development [online]. Leden 2016. Environment and School Initiatives, Vídeň. ISBN: 978–3–902959–08–9. Dostupné z: https://rltauritz.files.wordpress.com/2019/02/tauritz-2016-a-pedagogy-for-uncertain-times.pdf
[2] SHULMAN, Lee S. Pedagogies of Uncertainty. In: Association of American Colleges & Universities. 2005. Vol. 91, 2. Dostupné z: https://www.aacu.org/publications-research/periodicals/pedagogies-uncertainty
[4] BRDIČKA, Bořivoj. Pedagogika nejistoty podle Jima Grooma. In: Metodický portál RVP [online]. 15. ledna 2013. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/17075/PEDAGOGIKA-NEJISTOTY-PODLE-JIMA-GROOMA.html
