Daltonský učitel
Daltonská škola patří k alternativnímu vzdělávání, kterou představila Helena Parkhurstová v Daltonu. Principem vzdělávání je, že učitel stanoví a rozdělí práci studentům na určité období a žáci si mohou sami určit, kdy a které úkoly budou dělat a jak budou s ostatními spolužáky spolupracovat. Daltonská škola si zakládá u žáků na zodpovědnosti, samostatnosti a spolupráci. Těmito zásadami by se měli řídit i učitelé.
Umět spolupracovat je jedna z klíčových dovedností daltonského učitele. Vyučovací proces by učitel neměl vést sám, ale měl by být výsledkem kolektivního týmu, který má jasnou vizi, čeho chce dosáhnout. Předpokládá se, že učitel nemůže být odborníkem na všechny oblasti, které žáci potřebují, a proto se musí umět dobře koordinovat s ostatními učiteli, kteří jsou odborníci na jiné oblasti, čímž dochází ke zlepšení integrace jednotlivých předmětů. Hans Wenke ve své knížce „Ať žije škola. daltonská výuka v praxi“ uvádí paradox, že je na učitele kladen velký důraz na spolupráci, ale přitom se členové učitelského sboru specializují na různé oblasti výuky. Zmiňuje i druhý paradox, který spočívá v tom, že se učitel vzdá své části autonomie, kterou předá jinému učiteli, ale zároveň se tím zvyšuje celková zodpovědnost učitele za celkový proces vyučování na škole.
Úkolem učitele je jeho odborné vedení ale i sociální vedení. Stává se mentorem, který by měl k žákům přistupovat individuálně a měl by je umět motivovat k tomu, aby přebírali více zodpovědnosti, více se projevovali a tím pádem nabývali více sebevědomí. Dále by měl pomáhat žákům a dávat jim rady při studiu, komunikovat s nimi a jejich rodiči a pokud se dostanou do problematických situací, tak jim pomoct nebo přizpůsobit výuku tak, aby to žákům vyhovovalo.
Důležité je, aby učitel daltonské školy věděl, že výuka je pro děti a on sám je jen zprostředkovatel. Měl by ale dbát na vhodné metody výuky, nespoléhat se jen na verbální výuku a písemnou samostatnou práci, ale i na využití vhodných kreativních metod, které je více motivují a lépe si u nich informace zapamatují.
Daltonští učitelé se odlišují od klasické výuky i svou dominancí ve výuce. Daltonský učitel se této dominance musí umět vzdát, aby žáci měli větší míru svobody. Problémem je, že se svoboda může zvrhnout v kázeňské problémy žáků. Úkolem daltonského učitele je, se naučit poskytnout žákům skutečnou zodpovědnost a tím předejít ke zneužívání svobody, které učitelé žákům nabízejí.
WENKE, Hans a Roel RÖHNER. Ať žije škola: daltonská výuka v praxi. Brno: Paido, 2000. ISBN 80–85931–82–6. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:c81192a0-fd51-11e3-99ee-001018b5eb5c
