Definice informační gramotnosti a její vývoj
V současné době je pravděpodobně nemožné jednoznačně určit, která z mnohých definic informační gramotnosti je nejpřesnější a nejvýstižnější. Je však možné říct, že jedna z nejpoužívanějších definic byla zveřejněná roku 1989 a to ve zprávě Komise pro informační gramotnost (součástí ALA).
„Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich mohli učit i ostatní. Jsou to lidé připravení na celoživotní vzdělávání, protože vždy dokážou najít informace potřebné pro jakýkoli úkol nebo rozhodnutí.“ (ALA, 1989)
To jsem ale přeskočili úplný začátek. Poprvé totiž termín informační gramotnost použil v roce1974 tehdejší prezident Information Industry Association Paul Zurkowski. Ten za informačně gramotné považoval jedince, kteří byli připravení používat informační zdroje při práci a při řešení problémů využívali širokou škálu technik, informačních nástrojů a primárních zdrojů.
V průběhu sedmdesátých let se objevilo několik dalších definic informační gramotnosti. Všechny se shodovaly v tom, že informace jsou pro společnost nezbytné, avšak je potřeba mít stále více znalostí a dovedností při zacházení s nimi. V tomto období se také začal objevovat termín „počítačová gramotnost“ a její vymezení vůči informační gramotnosti. (Landová, 2000)
Klíčové období pro vývoj pojmu informační gramotnost je polovina osmdesátých let. V roce 1986 rozvinul William Demo definici, kterou o rok dříve vyslovil Martin Tessmer. (Dombrovská et al., 2004, s. 8)
„Informační gramotnost je schopnost efektivně přistupovat k informacím a vyhodnocovat je pro danou potřebu.“ (Demo, 1986, s. 15)
William Demo dále zkonkretizoval jednotlivé složky informační gramotnosti. Jedním z nejdůležitějších bodů jeho definice je rozšíření z pouhého vyhledávání informací na vyhledávání, porozumění a hodnocení informací. Další bod identifikoval potřebné schopnosti, například vyhledávací strategie. Neobvyklé na tuto dobu je to, že Demo nepovažoval knihovny za jediný zdroj informací a velký důraz kladl na uvědomování si vlastních informačních potřeb. Vyvstala zde také otázka postavení informační gramotnosti vzhledem ke gramotnosti obecně. Knihovníci začali směřovat od programů, které byly zaměřené téměř výhradně na práci s informačními zdroji dostupnými v knihovně, k programům zdůrazňujícím význam schopnosti práce s informacemi pro člověka. Informační gramotnost se tak stala ústředním tématem informačních pracovníků.
V roce 1987 se ve Spojených státech Amerických konalo sympozium, ze kterého vyplynulo, že by se vysokoškolské knihovny měly aktivně zapojovat do vzdělávacího procesu, a připravovat tak studenty na celoživotní vzdělávání. Základem této přípravy mělo být především zvyšování informační gramotnosti.
Dalším významným mezníkem je rok 1989 a zpráva Komise pro informační gramotnost, kterou jsem již zmiňovala výše. Tato zpráva potvrzuje nutnost řešení problematiky informační gramotnosti a zároveň upozorňuje na potřebu vytvoření zcela nového modelu vyučování, které je založené na informačních zdrojích. (Dombrovská et al., 2004, s. 8)
Už na konci osmdesátých let měl tedy pojem informační gramotnost jistou podobu s existujícími — byť nejednotnými — definicemi.
Zdroje
American Library Association (1989). Presidential Committee on Information Literacy: Final Report. https://www.ala.org/acrl/publications/whitepapers/presidential
Demo, W. (1986). The Idea of “Information Literacy” in the Age of High-Tech. https://files.eric.ed.gov/fulltext/ED282537.pdf
Dombrovská, M., Landová, H., Tichá, L. (2004). Informační gramotnost — teorie a praxe v ČR. Národní knihovna: knihovnická revue. Praha: Národní knihovna České republiky 1990-, 2004, 15(1), 7–18. ISSN 0862–7487. https://full.nkp.cz/nkkr/pdf/0401/0401007.pdf
Landová, H. (2000). Informační gramotnost — náš problém(?). Ikaros: elektronický časopis o informační společnosti, 6(8). https://ikaros.cz/informacni-gramotnost-nas-problem
