Dehumanisace školství — negativní externalita nebo záměr?

Daty řízené školství má vést k udržitelnosti trendu postupného zlepšování a efektivity. Soukromé instituce pro tyto účely používají ekonomický test zisku a ztráty, avšak veřejný sektor, který funguje na jiném principu, nezná ani zisk ani ztrátu.

Pokud bude soukromá škola provozovat takové vzdělávání, které generuje pozitivní výstupy, trh ji odmění úspěchem; pokud pozitivní výstupy mít nebude, bude přicházet o peníze, případně zkrachuje. Takto dochází k vymýcení nástrojů a technik, které nevedou k námi (=společností) požadovaným cílům.

Ve státním sektoru tento test neexistuje díky formě financování této oblasti, a dochází tak k absenci motivace provozovatelů škol a učitelů. Pokud tedy vycházíme ze základního axiomu o lidském jednání, a to, že lidé reagují na podněty, tak logicky dojdeme k závěru, že ať se snažíme velmi nebo vůbec, výsledek zůstane neměnný.

Klíčový předpoklad, že příjem zaměstnance zůstane stejný za jakýchkoliv podmínek (ať se zaměstnanec/provozovatel snaží nebo ne), má za následek to, že člověk je minimálně motivován zkoušet inovativní metody, využívat nové přístupy a technologie nebo obměňovat obsah výuky na základě vnějších podnětů.

Daty řízené školství je tak inherentně pouze programem, který se snaží parametricky řešit (stávající) situaci, nicméně není schopné praktických a statisticky významných výsledků. Využívá hrubých agregátních nástrojů a ignoruje individuální potřeby jak studentů, tak jejich rodičů.

Na tuto dehumanisaci můžeme nahlížet etatistickou optikou, kdy úkolem státního vzdělávání je vychovávat poslušné občany nebo optikou neoklasické ekonomie, která tvrdí, že se jedná o negativní externalitu.