Digitální a informační technologie v českém školství
Ve své eseji se budu zabývat digitálními a informačními technologiemi v českém školství. Konkrétně tím, jaký je aktuální stav této problematiky v našem školství, které technologie jsou právě populární a jaké jsou jejich výhody a nevýhody. Co se týče aktuálního stavu problematiky, informace budu čerpat ze Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 a z Tematické zprávy České školní inspekce. Dále přiblížím některé z aktuálně nejvíce využívaných technologií ve školství a zhodnotím jejich přínosnost (či nepřínosnost) pro jejich uživatele a české školství.
Aktuální stav využívání digitálních technologií v českém školství podle Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, budoucí vývoj a Tematická zpráva české školní inspekce
V roce 2014 vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy strategický dokument s názvem Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020. Podle tohoto dokumentu je nesporné, že české školství prošlo v posledních patnácti letech drastickou proměnou, především díky rostoucímu vlivu technologií. Současná situace v českých školách je taková, že jsou dnes prakticky všechny školy připojeny k internetu, jsou vybaveny počítači a agenda škol je zpracovávána z velké části v elektronické podobě. Velká část škol je vybavena interaktivními tabulemi a další digitální technikou. Ačkoliv se samozřejmě jedná o pozitivní jev, samotné zlepšování infrastruktury ještě nezajistí inovativní výuku. Je nutné zohlednit také přístup pedagogický, to znamená, jakým způsobem jsou technologie do procesu vzdělávání zapojeny. Navíc dochází taktéž k zastarávání těchto technologií a některé školy mají problémy s cyklickou obnovou infrastruktury. Podle Strategie je taktéž důležité, aby k využívání technologií ve vzdělávání nedocházelo pouze v některých předmětech a pouze v učebnách k tomu určených. Je nutné integrovat technologie také do vzdělávání v běžných třídách.
V posledních letech došlo ke zvýšení digitálních znalostí učitelů, někteří z nich mají zkušenosti s využitím různých technologií i online služeb ve výuce. Většina učitelů ale digitální technologie ve výuce buď vůbec nepoužívá, a nebo je používá pouze pasivně, to znamená například jako podklad při výkladu. Chybí ale interaktivní zapojení žáků do výuky. Převládá tedy transmisivní výuka, která přenáší informace od učitelů k žákům, ale nezapojuje žáky do děje. Podle Strategie by bylo dobré do výuky začlenit například sociální sítě a zajistit spojení výuky s jinými školami, třeba i zahraničními. Aby toto bylo možné, je nutné nejdříve zlepšit jazykové znalosti učitelů. Co se týče žáků, prakticky všichni z nich využívají technologie denně a jsou pro ně přirozenou součástí života. Zde je možné spatřit propast mezi digitálními znalosti žáků a digitálními znalosti jejich vyučujících.
Stanovené cíle
Ve Strategii byly stanoveny cíle, které by zmíněné problémy českého školství měli řešit. Strategie si klade za cíl otevřít vzdělávání novým metodám a novým způsobům učení, které mohou být realizovány prostřednictvím digitálních technologií, dále zlepšit kompetence žáků v souvislosti s digitálními technogiemi a rozvíjet informatické myšlení žáků.
V Strategii digitálního vzdělávání jsou stanoveny tyto tři priority: snížení nerovnosti ve vzdělávání, podpora kvalitní výuky a učitelů a odpovědné a efektivní řízení vzdělávacího systému. Ke snížení nerovnosti ve vzdělávání má podle Strategie dojít, pokud bude zajištěn přístup k digitálním technologiím a zdrojům všem žákům, bez ohledu na jejich socioekonomický status, pohlaví či národnost. Abychom mohli rozvíjet digitální schopnosti žáků, je nutné mít digitálně gramotné vyučující. Strategie dále zmiňuje konkrétní opatření, která by měla vést ke splnění priorit. Ke snížení nerovnosti ke vzdělávání by mělo dojít, pokud se budou využívat především otevřené vzdělávací zdroje, čímž se zjednoduší přístup k nim všem aktérům ve vzdělávání. Dále je nutné vytvořit recenzní systém pro hodnocení a doporučování kvality otevřených vzdělávacích zdrojů.
Ke zvýšení digitální gramotnosti žáků by mělo dojít, pokud bude nastaven systém, který umožní pravidelně aktualizovat rámcové vzdělávací programy tak, aby zůstaly v souladu s vývojem v oblasti digitálních technologií. Dále je nutné v těchto programech zdůraznit důležitost technologií a provázat je s kurikulem. Taktéž by mělo dojít k propojení formálního a neformálního učení.
Zvýšení digitální gramotnosti a informatického myšlení učitelů je možno docílit tak, že do vzdělávacího kurikula pedagogických fakult tyto digitální kompetence integrujeme. To však neřeší problém s těmi učiteli, kteří své vzdělání získali už v minulosti. Pro jejich podporu je nutné zajistit nabídku dalšího navazujícího vzdělávání. Co se týče budování a obnovy digitální infrastruktury, je nutné zajistit udržitelné financování škol a školských zařízení. Je nutné taktéž podporovat pedagogický výzkum v oblasti digitálních technologií a pravidelně monitorovat stav těchto technologií. Je taktéž nutné zajistit, aby veřejnost porozuměla cílům a procesům integrace digitálních technologií do vzdělávání.
Tato opatření jsou určena jak pro základní, tak i střední a vyšší odborné školy.
Tematická zpráva České školní inspekce
O aktuálním stavu digitálních technologií v českém školství podává přehled i Tematická zpráva České školní inspekce z roku 2017: Využívání digitálních technologií v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách. Vychází z inspekční činnosti, která byla realizována pomocí elektronického dotazování. Zkoumány byly tyto oblasti:
· škola má formulovanou ICT strategii, kterou v posledním roce aktualizovala
· škola má vlastního správce ICT
· více než 50 % učitelů má k dispozici vlastní počítač nebo jiné zařízení
· počítače jsou obnovovány nejpozději po sedmi letech
· škola je dostatečně pokrytá vnitřní sítí (alespoň 60 % učeben)
Česká školní inspekce zjistila, že většina škol má svojí ICT strategii koncipovanou zcela disproporčně, protože se zaměřuje pouze na momentálně populární technologie, avšak zcela je zcela odtržena od reálných potřeb škol (jedná se například o v minulosti značně přeceněný význam interaktivních tabulí, pořizovaných mnohdy plošně do všech učeben, bez funkční aplikační, obsahové a pedagogické podpory). Dále bylo zjištěno že téměř všechny velké školy (nad 150 žáků), používají školní informační systémy. Roční cena za používání těchto systémů všemi školami činí minimálně 80 miliónů korun. Je tedy potřeba zvážit, zda by pro stát nebylo výhodnější vytvoření centrálního systému, který by byl školám poté nabízen zdarma. Taktéž je potřeba zohlednit využívání těchto systému při tvorbě Rezortního informačního systému, který bude sloužit ke komunikaci mezi školami a MŠMT. Co se týče personálního zajištění digitálních technologií ve školách, bylo zjištěno, že je nedostatečné. Chybí existence role koordinátora/metodika. Aprobovanost pedagogických pracovníků se u některých druhů škol pohybuje pouze na hranici 50 %. Výrazně se taktéž zvyšuje podíl škol, kterým technika zastarává. Naopak dochází ke zvýšení rychlosti připojení k internetu. Bohužel pouze u dvou pětin základních škol je možné připojit se na vlastním zařízení žáků/studentů. Systémy pro řízení výuky používá necelá pětina malých ZŠ (pod 150 žáků), více než třetina velkých ZŠ a více než tři pětiny SŠ a VOŠ. Podíl škol, které zcela naplňují minimální standardy kvality podmínek pro využívání digitálních technologií je v segmentu malých škol pouze 5 %. U velkých škol je to o něco více, i přesto ale nedosahuje více než 10 %. U SŠ a VOŠ je to jen o něco více než 20 %.
Mezi největší problémy českého školství v souvislosti s digitálními technologiemi tedy aktuálně patří především nedostatečné zapojení těchto technologií do výuky, či jejich zapojení pouze pasivní, které neklade důraz na interaktivní zapojení žáků, nedostatečné digitální znalosti učitelů, chybějící existence pozice koordinátora/metodika, zastarávání technologií, které školy nestíhají obměňovat a špatná formulace školní ICT strategie a její odtržení od reálných potřeb škol.
Aktuálně populární technologie v českých školách
Interaktivní tabule
Jedná se o interaktivní plochu, která je připojena k počítači a na kterou je pomocí datového projektoru přenášen obraz z daného počítače. Může se taktéž jednat o dotykovou obrazovku. Přes interaktivní tabuli je možné počítač ovládat, a to buď pomocí prstů, dotykovými fixami a jinými nástroji. Nejčastěji bývá tabule zavěšena na stěně učebny. Abychom mohli interaktivní tabuli v hodinách využívat smysluplně, je nutné, aby s touto technologií uměli učitelé efektivně pracovat. Je tedy nutné pedagogům zajistit kvalitní školení, které se bude zabývat nejenom technickými aspekty, nýbrž i metodickými.
Programy pro řízení žákovských zařízení (classroom management)
Jedná se o programy jako je MasterEye, NetSupportSchool, Netop Vision a podobně. Tyto programy umožňují sledování obrazovky na žákovských zařízeních. Učitel může na své obrazovce přepínat mezi jednotlivými žákovskými zařízeními a má tak detailní přehled o tom, co žáci na svých zařízeních dělají v reálném čase. Dále je možné sdílet obrazovky mezi žáky, tímto dochází ke vzniku interaktivního prostředí, ve kterém mohou žáci společně pracovat. Taktéž je možné přenést obraz z jednoho počítače všem žákům. Další užitečnou funkcí je uzamknutí všech počítačů. Toto může učitel využít v případě, kdy žákům či studentům přednáší výklad a chce, aby mu žáci věnovali svoji pozornost. Žáci takto ztrácí kontrolu nad svými zařízeními. V programu lze taktéž hromadně spustit aplikaci či webovou stránku na všech počítačích, odeslat dokument, vypnout zvuk všech zařízení, blokovat vybrané webové stránky a aplikace, vytvořit textový chat s žákem či mezi žáky — vhodné například při výuce cizích jazyků, žáci se mohou prostřednictvím svých zařízení hlásit o slovo či o pomoc. Učitelé taktéž mohou převzít kontrolu nad jednotlivými žákovskými zařízeními, včetně jejich správy a vypínání. Dále je možné přes classroom management skládat jednoduché testy. Použití těchto programů ve výuce je velmi kontroverzní. Někteří učitelé classroom management vítají, jiní jsou radikálně proti a přirovnávají ho k praktikám totalitní moci. Osobně se musím připojit k odpůrcům těchto programů. Classroom management vnímám jako velký zásah do soukromí žáků a studentů. Domnívám se, že je přijatelné ho využívat na prvním stupni základní školy, ovšem nemyslím si, že je vhodné, aby ho využívali učitelé na druhém stupni či na středních školách. Neustálý dohled nad činnostmi žáků a studentů vnímám jako značně stresující. Vyvstává zde taktéž možnost potenciálního zneužití sledovacího software. Někteří učitelé taktéž software považují za složitý na ovládání. Pokud už je tento software v hodinách využíván, považuji za důležité seznámit žáky s jeho funkcemi a možnostmi a explicitně jim vysvětlit, že mohou být po celou dobu používání svých zařízení sledování. Za naprosto nevhodné pak považuji instalování softwaru na vlastní zařízení studentů, které si do školy přinesly z domova. Tato situace by se dle mého názoru ideálně neměla dít vůbec, jelikož na tento požadavek škola nemá morální právo.
Ozobot
Využívání ozobotů ve školách patří mezi současné trendy výuky informatiky. Ozobot byl vyvinut mezinárodním týmem, jehož členem byl i jeden Čech — Ondřej Staněk. Ozobot je miniaturní robot, který se využívá jako didaktická pomůcka a pomáhá rozvíjet logické myšlení. Je tvořen základní deskou s mikroprocesorem a pomocnými obvody. Ozobot se dokáže rychle a přesně pohybovat. Jeho součástí je taktéž pět optických senzorů, které umožňují jeho orientaci v prostoru. Dokáže taktéž rozeznávat barvy a vidět čáry. Ke své komunikaci využívá unikatní jazyk, který je založen na barvách — zelené, modré, červené a černé. Každá barevná variace vyjadřuje určitý povel. S ozobotem je možné taktéž pracovat přes jednoduchý programovací editor. Jednotlivé povely — příkazy se do sebe skládají jako puzzle. Editor lze taktéž přepnout do javascriptu a podívat se, jak příkazy vypadají v reálném programovacím jazyce. Ozobot představuje zajímavou edukativní pomůcku, která je použitelná pro výuku základů algoritmického myšlení. Po pochopení principů lze následně přejít k učení reálného programovacího jazyka.
Moodle
Moodle je software, sloužící ke tvorbě elektronických kurzů na internetu. V českých školách je možné ho využít jako doplněk ke klasické frontální výuce, například pro zadávání domácích úkolů, procvičování a podobně. Moodle patří mezi otevřený software. Umožňuje snadnou publikaci výukových materiálů, sběr úkolů, tvorbu on-line testů, založení diskuzních fór a podobně.
Školní informační systémy
Školní informační systémy zaznamenaly v posledních letech raketový růst. Umožňují zefektivnit fungování celé instituce jako takové. Zahrnují evidenci žáků a zaměstnanců, evidenci klasifikace, tvorbu rozvrhů, tisk vysvědčení, přípravu úvazků, třídní knihu a tak podobně. Je možné vytvořit uživatelské profily jak žáků, tak jejich rodičů. Rodiče i žáci se do systémů následně mohou přihlásit a získat informace o klasifikaci, absenci, aktuálních novinkách a podobně. V České republice mezi nejvíce využívané systémy patří například Bakaláři, SAS, aSc Rozvrhy, iškola a další. Informační systémy umožňují vzdálený přístup odkudkoli prostřednictvím internetu.
Tablety
Některé české školy používají ve své výuce tablety. Na těchto zařízeních je možné pracovat například s elektronickými interaktivními učebnicemi, dále se dají využívat k týmové spolupráci mezi žáky. Taktéž je možné je využívat pro psaní poznámek.
Budoucnost digitálních technologií ve školství
Digitální technologie přispěly k mnoha společenským změnám v průběhu několika posledních desetiletí. Je velmi nepravděpodobné, že by jejich význam v následujících letech začal upadat. Proto se domnívám, že je jistě potřeba je do výuky škol začlenit. Aby ovšem byly ve výuce opravdu užitečné, je nutné, aby v českých školách nechyběl proškolený a informačně a digitálně gramotný personál. Pokud se nám podaří dosáhnout tohoto personálního zajištění, mohou digitální technologie určitě sloužit k lepšímu zapojení žáků do výuky a zároveň k určitému zatraktivnění výuky pro žáky. Domnívám se ovšem, že by nebylo moudré v budoucnosti výuku zakládat jenom a pouze na využívání digitálních technologií ve školství. Věřím, že i přes technologický pokrok stále existuje učivo, které se nejefektivněji učí pomocí klasické výuky, bez zapojení technologií. Jedná se například o výuku psaní či výtvarné výchovy. Navíc má digitální výuka i svá úskalí. Některé výzkumy uvádí, že například tablety děti odvádějí od pohybu a přímé komunikace. Podsvícení displeje navíc napomáhá degeneraci znaků a u citlivých jedinců může způsobovat migrény. Taktéž bylo dokázáno, že si lépe pamatujeme věci, které jsme napsali ručně, než ty, které vytvoříme digitálně. V tištěném textu se taktéž orientuje lépe, než v textu digitálním. Domnívám se tedy, že je vhodné jednotlivé technologie a jejich využití ve školství nejdříve podrobit důkladnému výzkumu, než se rozhodneme ho masově začít zavádět do škol, jen na základě toho, že se jedná o trend.
Seznam použité literatury
2014. Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 [online]. MŠMT [cit. 2018–05–27]. Dostupné z: http://vzdelavani2020.cz/images_obsah/dokumenty/strategie/digistrategie.pdf
2017. : Tematická zpráva — Využívání digitálních technologií v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách [online]. Praha: Česká školní inspekce [cit. 2018–05–27]. Dostupné z: http://www.csicr.cz/cz/Aktuality/Tematicka-zprava-Vyuzivani-digitalnich-technologii
HÁJKOVÁ, Miluše, Ozoboti ve školství aneb programování hrou. Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online]. Národní ústav pro vzdělávání, 6. 11. 2017 [cit. 2018–05–27]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/21588/OZOBOTI-VE-SKOLSTVI-ANEB-PROGRAMOVANI-HROU.html
KUZMIČOVÁ, Anežka, 2014. Tablety na školách. A2LARM [online]. Praha: A2, 29. 4. 2015 [cit. 2018–05–27]. Dostupné z: https://a2larm.cz/2015/04/tablety-na-skolach/
NEUMAJER, Ondřej, 2018. Chceme vzdáleně sledovat či řídit práci žáků na počítačích?. Ondřej Neumajer [online]. 1.5.2015 [cit. 2018–05–27]. Dostupné z: http://ondrej.neumajer.cz/chceme-vzdalene-sledovat-ci-ridit-praci-zaku-na-pocitacich/
