Digitální demence aneb jak se užitečný pomocník proměnil ve vážnou nákazu, napadající naši mysl i tělo?
Digitální média. Smartphony, televize, herní konzole, počítače. Dnešní společnost si život bez nich už ani nedovede představit. Navigace, organizátory, digitální mapy — to všechno usnadňuje náš život, pomáhá nám v řešení každodenních problémů, spoří náš čas a obstarává nám zábavu. Jinými slovy, digitální média za nás odvádějí duševní práci, zbavují nás nutnosti vykonávat běžné úkoly, dříve prováděné pomocí rozumu. Proto jsme je koneckonců vymysleli, že?
Když došlo k rozšíření televize, radovali jsme se nad tím, že konečně můžeme šířit vědomosti napříč celým světem, včetně jeho nejzapadlejších částí. Bylo jen otázkou času, než nastane nejzásadnější problém, spojený s digitálními médii. Závislost.
Podle rozsáhlého průzkumu, zabývajícího se užíváním médií v USA v letech 1999, 2004 a 2009, kterého se zúčastnily více než dva tisíce dětí a mladistvých ve věku osmi až osmnácti let, věnovala americká mládež digitálním médiím alespoň sedm a půl hodiny denně, což je víc, než strávili spánkem.
Proč digitální demence?
Digitální média způsobují závažná poškození mysli i těla. Náš mozek se neustále učí, vyvíjí a mění, a veškeré nervové spoje, které se zabývaly plněním úkolů, jež za nás nyní vykonávají digitální média, tak zanikají, protože zkrátka nejsou potřeba. Dříve jsme tyto úkoly prováděli rozumem, dnes nám slábne a ochabuje paměť a dochází i ke snižování naší inteligence.
Zmíněné digitální mapy nám sice pomáhají v orientaci, nicméně náš vlastní orientační smysl a schopnosti vyznat se v prostoru se značně zhoršují a zabraňují jejich rozvoji. Práce s počítači zplošťuje naši mysl, psaní na klávesnici nám ochabuje motoriku a sociální sítě nás odvádějí od skutečného kontaktu s lidmi.
Největší vliv mají digitální média především na mozky mladých lidí, kterým díky závislosti na nich hrozí předčasný nástup stádia demence čili stavu, kdy ztrácí schopnost poznávání a mentální schopnosti, což lze přirovnat k podobným projevům lidí, kteří jsou duševně nemocní či prodělali zranění mozku.
Jaké jsou dopady a kdo je v ohrožení?
Neschopnost normálně komunikovat, poruchy spánku, sklony k násilí a primitivismu, snížená schopnost učení, rostoucí obliba pornografie, úzkost, otupělost, poruchy čtení a pozornosti. Proč dnešní rodiče tak málo předčítají svým dětem? Domnívám se, že jedním z důvodů je i fakt, že sami nejsou schopni přečíst delší texty, ještě k tomu nahlas.
Digitální demence se mnohdy projevuje jako zápas levé a pravé hemisféry, a jedním z důsledků jsou mimo jiné i častější deprese. V současné době dochází k nadměrnému užívání léků například u studentů, kteří bojují s takzvanou počítačovou únavou a nervozitou mnohdy velmi silnými medikamenty. „Střílečky“ a násilné hry mají za důsledek snížení citlivosti lidí k utrpení jiných. I vztahy mezi lidmi se tak mnohdy stávají povrchními, protože neumí projevit ani přijmout city.
Podle prohlášení, vydaného roku 2012 německou protidrogovou komisí federální vlády jsou závislostí na digitálních médiích zasaženi především nezaměstnaní muži s nižším vzděláním a také matky s malými dětmi. Jejich nadměrné využívání digitálních médií vytváří návyk, který se pak přenáší i na děti, jež napodobují zvyky svých rodičů. Domnívám se, že hlavní problém tkví v zodpovědnosti rodičů. Dítěti nepřijde divné, že stráví hodiny sledováním televize, proč také, když jeho rodiče dělají totéž? A naopak, rodičům se nezdá zvláštní, že jejich děti nadměrně užívají digitální média, a proto jim je nezakážou.
Nic není černobílé, dokonce ani internet
Prof. Manfred Spitzer, mozkový specialista z Německa, vydal v roce 2012 knihu Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum, a jeho dílo vyvolalo mnoho reakcí, a to jak pozitivních, tak i negativních. Výrobci počítačů, odborníci na elektronické formy vzdělávání, odpůrci i zastánci sociálních sítí, ti všichni se ocitli ve střetu, hádajíce se o to, zda je internet „dobrý či špatný“. Podle Spitzera však skutečný problém nespočívá v nových médiích, ale v jejich míře užívání. V jednu chvíli nám digitální média pomáhají a zlepšují náš každodenní život, je ovšem třeba zachovat hranice, za kterými nám tyto moderní technologie způsobují duševní i tělesné poruchy.
První varování a děsivá prognóza roku 2020
K prvnímu upozornění na problém digitální demence však došlo ještě před vydáním Spitzerovy knihy, a to v Jižní Koreji, nejvíce digitalizované zemi na světě. V roce 2011 prohlásila zhruba polovina oslovených amerických internetových specialistů, že v letošním roce budou mozky lidí, intenzivně se věnujících multitaskingu, propojeny jiným způsobem než mozky starších lidí. Podle Spitzera má multitasking největší dopad na funkce mozku. Důsledkem toho budou tito lidé trpět poruchami paměti, problémy s hlubším přemýšlením, sounáležitostí s jinými a reakcemi na ostatní při osobním setkání.
Sociální diferenciace a výměna závislostí
V USA a Japonsku se v současné době objevují první náznaky omezování sociálních sítí u mladých lidí z bohatších, alternativních či kulturních vrstev. Ti totiž zjišťují, že sociální sítě mohou být značně riskantní, což nestojí za uspokojení, které jim přinášejí.
Opačný přístup nacházíme u chudé a nezaměstnané části populace, která naopak v sociálních sítích vyhledává únik od vlastního neuspokojivého života. Čelíme tak reálné hrozbě toho, že lidé, kteří by se dříve stali závislými na alkoholu, budou nyní oběťmi nadměrného užívání digitálních médií.
Závislost na digitálních médiích: Kdo je viníkem, a jak se jí bránit?
Jak se dá bojovat proti tlaku společnosti, ve které dnes už nelze žít bez moderních technologií? Zdravotnictví, zásobení potravinami, veřejná správa — to všechno vyžaduje digitální zpracování. Rodiče řeší dilema, zda dítěti koupit chytrý telefon či počítač, nebo jak dlouho ho nechat sledovat televizi. Dětem neznalým moderních technologií hrozí vyčlenění z kolektivu svých vrstevníků, současně je také velmi diskutována otázka, jak se udržet v kondici ve stáří.
Ke zdravému životnímu stylu, zahrnujícímu pohyb a zdravou stravu patří i trénink mozku. Jak to provést? Křížovky, sudoku, anebo jednoduše pořídit počítač, který poskytuje velkou spoustu možností, jak si procvičit mozek? Starší lidé se tak učí novým dovednostem, a trh jen vzkvétá. Vidíte v tom tu hrozbu?
Potíže spojené s klesající úrovní studentů na vysokých školách mají svůj počátek již v raném dětství. Osobně si myslím, že úroveň vysokoškolských studentů nesouvisí pouze s digitalizací jako takovou, ale i se špatným nastavením systému, který dává možnost dostat se na vysokou školu velkému množství lidí, a je málo směrodatné, jak moc na studium mají.
Na českých školách je dnes vyvíjen obrovský tlak na učitele, od nichž se očekává, že děti zaujmou a poskytnou jim motivaci k učení. S rostoucí oblibou digitálních médií je ovšem tento požadavek čím dál těžší uskutečnit. Výsledkem nadměrného užívání digitálních médií dětmi je jejich nesoustředěnost, neschopnost porozumět delším textům, zapamatovat si básničku a co víc, nedostatek pohybu, vedoucí k větší náchylnosti k nemocem v dospělosti. Příčinou toho všeho je fakt, že u dětí nedošlo v době, kdy se jim vyvíjí mozek i tělo, k budování fyzické a duševní kondice.
Přímým viníkem ale nemusí být nutně digitální média. Mnoho dětí dnes vyrůstá v neúplných rodinách, či tráví většinu času o samotě v důsledku přepracovanosti svých rodičů. K časové výplni tak využívají nová média. Zbraní proti této hrozbě je dle mého názoru stará dobrá knížka, vyprávění pohádek či společně strávený čas.
Léčba digitální demence? Digitální dieta
Klíčem k boji s digitální demencí je především rozvržení času tráveného užíváním digitálních médií neboli digitální dieta. Samotná léčba digitální demence se tak velmi podobá léčbě běžné demence. Důležité je také trénování mozku. K digitální dietě patří i snaha přijít na odpovědi vlastním úsilím, dříve, než si je bez váhání vyhledáme na Googlu.
Zhoršující se paměť lze posílit čtením knih, které podle mých zkušeností rozšiřují naši slovní zásobu a pomáhají při následné stavbě vlastních vět v psaném i mluveném projevu. Dalšími užitečnými nástroji pro stimulaci paměti mohou být učení se cizímu jazyku či hře na hudební nástroj.
Jak jsem zmínila výše, digitální demence nezasahuje pouze naši mysl, ale i naše tělo. Výsledkem je pak nadváha, bolest zad, oční problémy, zhoršení koordinace či jemné motoriky. Proti těmto potížím se můžeme bránit především pohybem, procházky v přírodě pak zlepšují naši prostorovou orientaci. V současné době je dokázáno, že univerzity třetího věku a taneční školy pro seniory oddalují Alzheimerovu chorobu a další formy demence.
Závěr
S ponořením se do této problematiky jsem se velmi zamýšlela nad tím, zda je vůbec reálné omezit přístup k digitálním médiím a jejich využívání. Na digitálních kompetencích v dnešní době stojí velké množství povolání, a lidé, kteří neovládají či odmítají digitální média, jsou znevýhodněni nad ostatními v osobním, ale i v pracovním životě. Tato hrozba se netýká pouze dětí, u nichž byla v mnou použitých zdrojích velmi zdůrazňována. Já sama ji vnímám velmi intenzivně u starší generace, která má daleko větší potíže se novým médiím přizpůsobit, a v reálném světě si tak ani neškrtne.
Klíč k omezení digitálních médií alespoň do určité míry (protože přestat je užívat úplně je v dnešní době téměř nemožné) vidím v zahánění nudy jiným způsobem než právě digitálními médii. Ano, někdy je zkrátka použít musíme, ale v okamžiku, kdy to není vyloženě nezbytné, bychom se měli snažit věnovat jiným činnostem, a k tomu vést i své děti, aby pak v dospělosti nečelili stejným problémům, a mohli od digitálních médií uniknout snadněji. Nejen proto je důležité již zmíněné čtení knih, pohyb, pobyt v přírodě, lidský kontakt, učení se cizím jazykům či hře na hudební nástroje, a mnoho dalších činností, které mnoho z nás zapomíná vykonávat, protože práce s digitálními médii vyžaduje daleko menší úsilí a námahu. Většina z nás si usnadňuje práci, a digitální forma je rychlejší a méně namáhavá. Proč si tedy ztěžovat práci? Ruku na srdce, většina z nás to neudělá.
Zdroje:
1. SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Brno: Host, 2014. ISBN 978–80–7294–872–7.
2. KADEŘÁBKOVÁ, M.: „Digitální demence“ je nová civilizační epidemie. Flowee, [cit. 2020–01–28]. Dostupné z: https://www.flowee.cz/171-techno/3687-digitalni-demence-jsme-kvuli-chytrym-technologiim-hloupejsi
3. CÍLEK, V.: Digitální demence: zranitelné děti, chudí a nejistí. Echo24, [cit. 2020–01–28]. Dostupné z: https://echo24.cz/a/igHPc/digitalni-demence-zranitelne-deti-chudi-i-nejisti
4. CÍLEK, V.: Digitální demence 2: člověk sám se svým přístrojem. Echo24, [cit. 2020–01–28]. Dostupné z: https://echo24.cz/a/wRZpe/digitalni-demence-2-clovek-sam-se-svym-pristrojem
5. CÍLEK, V.: Z dětí nám vyroste digitální proletariát. Echo24, [cit. 2020–01–28]. Dostupné z: https://echo24.cz/a/iHJ52/z-deti-nam-vyroste-digitalni-proletariat
6. SOMMER, M.: What exactly is „digital dementia“?. Elm Magazine, [cit. 2020–01–30]. Dostupné z: https://elmmagazine.eu/articles/what-exactly-is-digital-dementia/
7. Hänsel, R.: From Digital Media to Digital Dementia. MerisRM, [cit. 2020–01–30]. Dostupné z: http://mieuxprevenir.blogspot.com/2013/11/from-digital-media-to-digital-dementia.html
8. Digitální demence. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2020–01–28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Digitální_demence
