Digitální domorodci vs digitální imigranti
Žijeme ve světě digitálních technologií. Věta, kterou asi nelze zpochybňovat — probouzíme se za zvuku budíku, který vychází z našeho telefonu, pracovní i osobní záležitosti řešíme pomocí počítače či opět mobilního telefonu. Vytočit telefonní číslo nebo pustit hudbu často naše telefony i počítače umí už na “Hey Siri,…”. Pro některé běžné fungování, pro někoho vlastně nepředstavitelná realita a science fiction.
V roce 2001 představil Marc Prensky termíny digitální domorodci a digitální imigranti. O co vlastně jde? Digitální domorodec je jedinec, který vyrůstá v digitálním světě (termín je často pak spojován s mileniály, ač ne každý mileniál je digitální domorodec a naopak). [1] Lee Rainie pak tvrdí, že digitální domorodec je ten, kdo technologiím rozumí a plně si je uvědomuje. [2] Naopak digitální imigrant je někdo, kdo se nenarodil v době digitálních technologií, snaží se s technologiemi pracovat, nicméně nikdy nebude v jejich používání tak dobrý, jako právě digitální domorodci, pro které je fungování v digitálním prostředí určitým způsobem přirozenější. [1]
Rozdíl v digitální gramotnosti můžeme vztáhnout i sami na sebe a svou rodinu. Je jednoduché představit si například, jakým způsobem jsme my, naši rodiče a prarodiče, vnímali jisté velké světové události. Svého dědečka si tak pamatuju přijímat novinky primárně ze čtení novin, babička do dnešního dne nepoužívá internet a veškeré informace má od rodiny nebo z televize. Moji rodiče se naučili používat internet až v posledních několika letech a s technologiemi neustále bojují — táta pořád čte zprávy na teletextu!
Nicméně fakt, že někdo vyrůstá v digitální době, samozřejmě nemusí znamenat, že je automaticky digitálním domorodcem. Stále existuje množství lidí, kteří například kvůli své sociální či demografické situaci nemají možnost digitálně fungovat. Zároveň se objevují tací, které digitální svět jednoduše nezajímá — ať už v řadách digitálních domorodců či imigrantů.
Digitální domorodec se nenarodí se znalostmi ovládat technologie, ale fakt, že vyrůstá v době, kdy jsou technologie široce rozšířené v jeho komunitě, mu usnadňuje práci s nimi a rychleji se je učí používat. Digitální imigrant se zároveň může chtít aktivně učit novým technologiím, ale zároveň je odmítat. Prenskyho teorie jsou často odsuzovány, jelikož nelze tvrdit, že každý, kdo se narodil později než v 80. letech je automaticky digitálním domorodcem (zejména kvůli již zmíněným demografickým či sociálním situacím, ve kterých se nachází).
Přijde mi zajímavé distancovat se od ostatních na základě jisté digitální gramotnosti či faktu, že jsem vyrůstala s počítačem, kdežto dříve taková možnost nebyla (při jednoduchém porovnání se s členy své rodiny atd.). Zajímalo by mě jen, jak se budou případně nazývat další generace, které si už bez digitálního světa nedokáží život představit (věřím, že už množství mých vrstevníků bez telefonu či internetu prostě vydržet nezvládne — je jednoduché mít jakoukoli informaci na pár kliků prstů, neomezený přístup k audiovizuálnímu obsahu či možnost napsat a zavolat si s lidmi z celého světa).
[2] https://mashable.com/2016/06/20/what-is-a-digital-native/?europe=true
[3] https://elearningindustry.com/digital-natives-digital-immigrants
[4] https://edition.cnn.com/2012/12/04/business/digital-native-prensky/index.html
[5] https://www.nngroup.com/articles/millennials-digital-natives/
