Digitální kompetence učitelů podle Evropského rámce DigCompEdu
DigCompEdu neboli digitální kompetence vzdělavatelů, pedagogů či učitelů představuje soubor kompetencí pro učitele, jejichž úkolem je připravovat své žáky na osobní i profesní život v digitálním prostředí. Cabero-Almenara, Guillén-Gámez, Ruiz-Palmero a Palacios-Rodríquez (2021, s. 4692) definují digitální kompetence vzdělavatele jako soubor znalostí, schopností a dovedností o ICT souvisejících s učitelskou profesí, které mohou učitelům pomáhat v řešení profesních problémů.
Evropský rámec DigCompEdu je zase definuje jako schopnost sebejistě, kriticky a tvořivě využívat digitální technologie k dosažení cílů vztahujících se k práci, učení, zábavě či zapojení do společnosti. Problematika rozvoje PDC (pozn. pedagogical digital competences) učitelů je často diskutovanou oblastí, jež je v posledních letech podrobována bližšímu zkoumání.[5]
Rámců, které se zabývají digitálními kompetencemi učitelů a jejich přesným vymezením je celá řada. V mnoha zemích jsou PCD integrovány do vzdělávacího rámce pedagoga.[5] Digitální kompetence učitelů jsou například součástí Strategického rámce Česká republika 2030, který byl u nás přijat roku 2017. Podle Švrčinové (2020, s. 64) musí podle tohoto rámce všechny státy, které ho přijaly, do roku 2030 zvýšit nabídku kvalifikovaných učitelů a zajistit jejich řádné vyškolení a kvalifikování a motivování. K rámcům digitálních kompetencí vzdělavatelů patří např. Rámec kompetencí ICT pro učitele podle UNESCO, standard International Society for Technology in Education či právě Evropský rámec DigCompEdu.
Evropský rámec DigCompEdu byl publikován v roce 2017 a představuje digitální kompetence, které jsou specifické pro pedagogickou profesi. Tento rámec je založen na rozsáhlých odborných konzultacích a jeho cílem je strukturovat poznatky a důkazy do jednoho komplexního modelu použitelného ve všech vzdělávacích kontextech (překlad vlastní).[2] Rámec byl volně zpřístupněn a přeložen do několika jazyků, roku 2018 i do českého jazyka. Tento rámec byl navržen výzkumným ústavem Joint Research Centre při Evropské komisi a na jeho vzniku se tak mohla podílet i Česká republika prostřednictvím svých odborníků na mezinárodních pracovních jednáních konaných za tímto účelem.[5]
V Evropském rámci DigCompEdu (2018, s. 6) je definováno celkem 22 digitálních kompetencí pro učitele, které jsou rozděleny do 6 oblastí. K těmto oblastem patří využívání digitálních technologií v rámci profesního zapojení, schopnost výběru, tvorby a sdílení vhodných digitálních zdrojů pro výuku, efektivní zapojení technologií ve výuce, využívání technologií v rámci hodnocení a podpory například žáků na různých úrovních, a dále v rámci podpory digitálních kompetencí žáků.
Jak uvádí Gowreea a Depryck (2019, s. 1305), především v sekundárním vzdělávání učitelé často pochybují o svých kompetencích v oblasti ICT ve srovnání s kompetencemi svých studentů, což přispívá k tomu, že ve třídě zadržují užívání ICT. Ve vzdělávání dospělých mohou pedagogové a studenti patřit do stejné věkové skupiny a mohou čelit podobným problémům souvisejícím s používáním ICT.
Je patrné, že potřeba rozvoje digitálních kompetencí pedagogů je vzhledem k začleňování technologií do procesu vzdělávání velmi aktuální, a zároveň se netýká pouze základního či středního vzdělání. Školení v oblasti digitální kompetence vysokoškolských učitelů je klíčem k tomu, abychom mohli mít kvalitní vzdělání, a to zejména v těžkých časech, kterými v současnosti procházíme kvůli Covidu-19 (překlad vlastní).[1]
První oblast DigCompEdu, profesní zapojení, představuje schopnost pedagogů využívat technologie při výuce, práci s kolegy, žáky i rodiči a k vlastnímu profesnímu rozvoji. Tato oblast zahrnuje i komunikaci s dalšími osobami, které se mohou podílet na výuce, např. přednášející odborníci.
Učitelé by zároveň měli být schopni vybírat vhodné digitální zdroje pro výuku, ale i sami takové zdroje vytvářet a upravovat. Patří sem také ochrana osobních údajů v souladu s předpisy o ochraně dat a dodržování autorských práv při úpravách a publikování digitálních zdrojů (překlad vlastní).[2] Učitelé by tedy měli umět digitální zdroje sdílet, a to vhodnou formou a podle dané potřeby. Digitálně kompetentní učitel musí být schopen realizovat výukové aktivity s podporou digitálních technologií zaměřené na rozvoj samostatného učení žáků i skupinovou práci.[4]
Digitální technologie by měly být zaváděny do výuky co nejefektivněji a v souladu se zvolenými vzdělávacími cíli. Digitální technologie umožňují učiteli okamžitou interakci s žáky, kteří mohou zároveň reagovat i na sebe navzájem či naopak vykonávat samostatnou práci. Další kompetencí je už zmíněné používání digitálních technologií v rámci hodnocení žáků. Systém vzdělávání je v dnešní době silně propojen s digitálními technologiemi, a dochází ke sběru velkého množství dat o žácích a jejich vzdělávacím procesu, což se označuje jako daty řízené vzdělávání.
Další digitální kompetencí pedagoga je schopnost s těmito daty efektivně pracovat a upravovat podle nich své výukové metody. Digitální technologie mohou též přispívat k diferenciaci výuky v rámci třídy a individualizovanému vzdělávání, protože umožňují přizpůsobit výukové aktivity individuální úrovni schopností, zájmů a potřeb každého žáka.[4] Digitální technologie zároveň představují efektivní způsob udělování zpětné vazby žákům a průběžného informování o výsledcích.
Učitelé by dále měli rozvíjet digitální kompetence nejen u sebe, ale i u svých žáků. Digitální kompetence žáků vycházejí z Evropského rámce digitálních kompetencí občanů (DigComp)…[4] Učitel by měl rozvíjet například informační a mediální gramotnost svých žáků, učit je zodpovědně používat digitální technologie a upozornit je na možná rizika a zároveň i řešit problémy spojené s digitálními technologiemi. Měl by tedy implementovat digitální technologie do výuky takovým způsobem, aby se je žáci naučili používat efektivním způsobem a byli tak připraveni na svůj profesní život.
Jak uvádí Ghomi a Redecker (2019, s. 542), každá kompetence rámce DigCompEdu je popsána na 6 vzestupných úrovních odbornosti (A1, A2, B1, B2, C1, C2). Na prvních úrovních začínají učitelé používat digitální technologie ve vybraných oblastech, a zároveň se seznamují s technologiemi určenými pro pedagogickou profesi. Učitelé na dalších dvou úrovních už dokážou implementovat digitální technologie do výuky více způsoby. Na nejvyšších úrovních C1 a C2 učitelé sdílejí své odborné znalosti s vrstevníky, experimentují s inovativními technologiemi a vyvíjejí nové pedagogické postupy (překlad vlastní).[2]
Vidíme tedy, že Evropský rámec DigCompEdu představuje širokou škálu kompetencí, kterých by měli učitelé dosáhnout v rámci digitálních technologií, a které by zároveň měli předávat svým žákům a připravovat je tak na život v dnešní digitálně zaměřené společnosti.
Použité zdroje:
1. CABERO-ALMENARA, Julio, Francisco D. GUILLÉN-GÁMEZ, Julio RUIZ-PALMERO a Antonio PALACIOS-RODRÍGUEZ, 2021. Digital competence of higher education professor according to DigCompEdu. Statistical research methods with ANOVA between fields of knowledge in different age ranges. Education and Information Technologies [online]. 26(4), 4691–4708 [cit. 2022–05–04]. ISSN 1360–2357. Dostupné z: doi:10.1007/s10639–021–10476–5
2. GHOMI, Mina a Christine REDECKER, 2019. Digital Competence of Educators (DigCompEdu): Development and Evaluation of a Self-assessment Instrument for Teachers’ Digital Competence. Proceedings of the 11th International Conference on Computer Supported Education [online]. SCITEPRESS — Science and Technology Publications, 2019, 541–548 [cit. 2022–05–04]. ISBN 978–989–758–367–4. Dostupné z: doi:10.5220/0007679005410548
3. GOWREEA, Yashtee a Koen DEPRYCK, 2019. Adult Educators’ Beliefs About Their ICT Competencies and Their Professional Use of ICTs. DigCompEdu and StepUp2ICT as Frameworks for Professional Development. EdMedia+ Innovate Learning [online]. Association for the Advancement of Computing in Education, 1304–1313 [cit. 2022–05–04]. Dostupné z: https://documenta.web-pre.com/wp-content/uploads/2019/07/EDIL2019-Gowreea-DePryck-20170708-FINAL.pdf
4. REDECKER, Christine a Yves PUNIE, ed., 2018. Evropský rámec digitálních kompetencí pedagogů DigCompEdu. Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků [online]. [cit. 2022–05–04]. ISSN 978–92–79–73494–6. Dostupné z: doi:10.2760/159770
5. ŠVRČINOVÁ, Veronika, 2020. Hodnocení pedagogických digitálních kompetencí. Trendy ve vzdělávání 2020 [online]. 13(1), 63–70 [cit. 2022–05–04]. ISSN 18058949. Dostupné z: doi:10.5507/tvv.2020.008
