Digitální kompetence v pojetí RVP pro základní vzdělávání
Leden 2021 s sebou přinesl první bouři, kterou provází příprava nového/upraveného rámcového vzdělávacího program pru základní vzdělávání[1]. Jedná se o druhý větší zásah do toho dokumentu, který byl vydán 1. září 2005 a změněn byl poprvé změněn v roce 2017 a nyní. Přičemž současné změny jsou pouze první úpravou, kterou současné znění RVP projde.
Zásadní změna je v přidání nové klíčové kompetence — digitální a následně pak změna vzdělávací oblasti, dříve označené jako Informační a komunikační technologie, nově vzdělávací oblast Informatika. Tato úprava vychází z cílů základního vzdělávání: „pomáhat žákům orientovat se v digitálním prostředí a vést je k bezpečnému, sebejistému, kritickému a tvořivému využívání digitálních technologií při práci, při učení, ve volném čase při zapojování do společnosti a občanského života“.[2]
Současná podoba kompetencí digitálních v sobě obsahuje cíle, které na konci základního vzdělávání žák musí naplnit[3]:
· ovládá běžně používaná digitální zařízení, aplikace a služby; využívá je při učení i při zapojení do života školy a do společnosti; samostatně rozhoduje, které technologie pro jakou činnost či řešený problém použít
· získává, vyhledává, kriticky posuzuje, spravuje a sdílí data, informace a digitální obsah, k tomu volí postupy, způsoby a prostředky, které odpovídají konkrétní situaci a účelu
· vytváří a upravuje digitální obsah, kombinuje různé formáty, vyjadřuje se za pomoci digitálních prostředků
· využívá digitální technologie, aby si usnadnil práci, zautomatizoval rutinní činnosti, zefektivnil či zjednodušil své pracovní postupy a zkvalitnil výsledky své práce
· chápe význam digitálních technologií pro lidskou společnost, seznamuje se s novými technologiemi, kriticky hodnotí jejich přínosy a reflektuje rizika jejich využívání
· předchází situacím ohrožujícím bezpečnost zařízení i dat, situacím s negativním dopadem na jeho tělesné a duševní zdraví i zdraví ostatních; při spolupráci, komunikaci a sdílení informací v digitálním prostředí jedná eticky
Vzdělávací oblast Informatika je rozdělena na první a druhý stupeň. Na prvním stupni jsou obsahem témata: data, informace, kódování a přenos dat, modelování, řešení problémů krokováním, programování, kontrola řešení, systémy, práce se strukturovanými daty, hardware a software pro digitální technologie, počítačové sítě, bezpečnost.
Na druhém stupni jsou obsahem témata: data, informace, kódování a přenos dat, modelování, algoritmizace, programování a jeho kontrola, tvorba digitálního obsahu, informační systémy, návrh a tvorba evidence dat, hromadné zpracování dat, hardware a software počítačů, počítačové sítě, řešení technických problémů, bezpečnost, digitální identita.
Školství je obrovský obor zastoupený mnoho pedagogy a jistě se dalo čekat, že zásah (jakýkoliv) do tohoto typu dokumentu bude mít své příznivce i odpůrce. Ti, kteří patří mezi odpůrce, vytýkají současné změně několik věcí:[4]
1) téma nebylo dostatečně diskutováno na všech možných učitelských platformách a nebylo připravováno transparentně
2) nová vzdělávací oblast má vyšší hodinovou dotaci než stávající, bude vyučována na základě „úspory“ v jiných vzdělávacích oblastech (souvisí také s vyřazením některých obsahů, které dosud byly využívány a možná přeceňovány)
3) změna v RVP přichází nyní samostatně i přes to, že se v následujících dvou letech plánuje větší zásah do obsahu RVP
4) školy nemají dost odborníků ani vhodnou techniku, kteří by této chvíli byli schopni naplnit obsah vzdělávací oblasti, včetně nových učebnic
5) vzdělávací oblast je navržena samostatně bez jasného ukotvení do dalších vzdělávacích oblastí a jejich prolínání
6) obsahy vzdělávací oblasti i klíčové kompetence nezahrnují postupy, jak je aplikovat na děti se speciálními vzdělávacími potřebami
Pomineme-li první tři body, které souvisí s určitým systémem českého školství, který nemáme možnost my jako knihovníci (učící knihovníci) příliš ovlivnit, do dalších třech můžeme vstoupit jako informační odborníci určitě.
O tom, že jsou digitální kompetence již teď běžnou součástí života všech, od dětí po dospělé, není pochyb, a tento trend se asi už nezmění. Současné distanční vzdělávání ukázalo, co digitální technologie přinášejí do výuky i života žáků/studentů, a co naopak berou. Je jen na pedagozích a dalších partnerech tohoto vzdělávání, jak s těmito fakty naloží.
Až již v závislosti nebo nezávisle na digitálních technologiích mluvíme o analýze dat (informací), které žáky/studenty obklopují a se kterými určitým způsobem pracují (kriticky hodnotí, zapisují, sdílejí, chrání, transformují).
Využít příklad knihoven (nebo jiných paměťových institucí), které určitým způsobem zpracovávají, uchovávají a zpřístupňují kulturní dědictví, může být zajímavým příkladem praktické aplikace této oblasti.
Jsou již i knihovny, které do svých vzdělávacích aktivit začlenily základy programování a jdou vstříc novému obsahu RVP, stejně jako pilotní inspirativní učebnice, které jsou (zcela logicky) dostupné ke stažení online[5].
Příklady knihovních projektů:
Moravskoslezská vědecká knihovna
— -
[1] Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Ministerstvo školství, mládež a tělovýchovy. 2021. [cit. 2021–03–23]. Dostupné z: https://revize.edu.cz/files/rvp-zv-2021-s-vyznacenymi-zmenami.pdf
[2] Tamtéž.
[3] Tamtéž.
[4] Tyto poznatky vychází z panelové online diskuze, kterou pořádala Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Pedagogická fakulta UK. In: Facebook [online]. [cit. 2021–03–23].Dostupné z: https://www.facebook.com/pedf.cuni/videos/262519765427286
[5] Informatické myšlení. [online]. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. c2018 [cit. 2021–03–23]. Dostupný z: https://www.imysleni.cz/ucebnice
