Digitální nomádství: Přežitek nebo trend budoucnosti?
Není tomu dávno, co trend digitálního nomádství a práce na dálku spojené s cestováním plnil přední příčky lifestylových magazínů a hlavní strany téměř všech sociálních sítí. Nezáleželo přitom na tom, zda se jednalo o instagramové profily sbírající srdíčka a sledující nebo více seriózně míněné příspěvky na profesní sociální síti Linkedin, kde se zaměstnanci chlubili možností pracovat vzdáleně a vydělávat peníze nezávisle na místě svého pobytu. V mnoha případech potom byly tyto příspěvky, články nebo podcasty doprovázené fotografií na pláži a v houpací síti ležícího člověka s úsměvem na tváři a notebookem na kolenou. Je to však všechno tak idylické a bezstarostné, jak je práce digitálních nomádů často vykreslována? Matouš Vinš, jako jeden z českých průkopníků v oblasti digitálního nomádství, autor knihy Travel Bible a stejnojmenného portálu, ve svých příspěvcích přibližuje naopak úskalí, které s sebou tento způsob vydělávání peněz a organizace práce přináší: “Dnes se z digitálního nomádství stává nepěkný buzzword, kdy je za digitálního nomáda označován každý, kdo jede na dovolenou a veze si s sebou počítač. Přesnější označení by mělo být spíše location independent worker.”[1] Zároveň vysvětluje základní principy práce na dálku, kdy by se podle něj nemělo mluvit pouze o výhodách spojených s poznáváním nových kultur a osobností, ale především by mělo být možné hovořit o efektivní práci mimoděk spojené s cestováním, přičemž motivace k tomu stát se digitálním nomádem by se měla nacházet ve více pragmatické rovině.
Trend digitálního nomádství je ve své podstatě spojen pouze s vykonáváním profese, u které člověk nepotřebuje zpravidla nic jiného než svůj počítač. Typicky tak praktikující digitální nomád pozná na svých cestách kolegy věnující se designu, programování, informačním technologií, fotografii, všemu kolem webů, účetnictví, překladatelství a mnoha dalším, na vybavení nenáročných povoláním. Kromě svého počítače bude však na svých cestách potřebovat také kvalitní internetové připojením, které tvoří jeho hlavní komunikační a pracovní kanál. I z tohoto důvodu je tak nejčastějším místem práce digitálního nomáda coworkingové centrum, kde zároveň dochází k mnoha sociálním kontaktům a navazováním nejenom pracovních vztahů a přátelství. Coworkingová centra najdeme dnes již téměř po celém světě, ve velkých metropolích ale i menších městech. Oblíbenými destinacemi pro práci digitálních nomádů jsou například státy jižní Asie, jako je Thajsko nebo Barma nebo státy jižní a západní Evropy, jako je Portugalsko, Španělsko nebo Německo.[4] Digitální nomád na svých cestách vyhledává také dobrý poměr služeb, které pro svou práci potřebuje a životních nákladů především, a to především na bydlení a stravu.[2] Vhodnou kombinací své pracovní náplně a místa, odkud ji digitální nomád vykonává, může dosáhnout velmi přijatelného poměru výdělku a nákladů na jeho živobytí. Práce z levnějších zemí tak může mít mimo jiného pozitivní vedlejší efekty na množství vydělaných prostředků.
Pro možnost objektivního zhodnocení dlouhodobé práce na dálku z jiné země musíme zmínit také nejčastější nevýhody, které vyznavači digitálního nomádství zmiňují. Především se jedná o zvýšenou byrokratickou zátěž, která při práci ze zahraničí vzniká navíc k jinak běžným formálním náležitostem. Jedná se především o nutnost počítat s nutností pracovního víza do zemí, které toto vyžadují, přičemž cestování kombinované s prací by nemuselo o zahraničních autorit projít v případě, kdy budeme mít pouze klasická turistická víza. Další nepopíratelnou nevýhodou, který život digitálního nomáda přináší, je samota. Ač řada z nich cestuje a pracuje společně se svým partnerem nebo dokonce dětmi, v převážné většině případů se jedná o osamělé vlky cestující na vlastní pěst. Tyto negativní aspekty absence rodinného života však může vyvažovat řada jiných sociálních kontaktů s kolegy digitálními nomády nebo s místními obyvateli v daném místě.[3] Jedním z dalších negativních efektů, které práce ze vzdálené destinace přináší, je problém s časovým posunem v některých částech světa. Pro některé profese závislé na přímé komunikaci s kolegou či klientem, ač vedené na dálku, mohou být jejich rozdílné denní režimy překážkou při společném fungování.
Vedlejším efektem, který většinu digitálních nomádů spojuje, je život v minimalismu, kdy se u nich jedná jak o filozofické přesvědčení, tak také o praktický aspekt jejich života, ke kterému nepotřebují téměř žádné věci. V mnoha případech tak nemají ve své rodné zemi stálé bydlení, nevlastní auto ani zbytečně velké množství oblečení, sportovního vybavení a dalších pro ně zbytečných věcí. Digitální nomádi jsou tak podle všeho nejenom díky podobnému přístupu k vlastnění věcí svébytnou skupinou, která si tak trochu žije podle svých pravidel a ve svých komunitách. Ve většině případů jsou to však nadprůměrně komunikativní a efektivně pracující lidé, kteří jsou ve většině případů experty ve svých oborech a minimálně profesně je tak radost s nimi spolupracovat. A to i přesto, že se s nimi jako jejich klienti pravděpodobně nikdy nepotkáme. Jestli se tedy jedná o trend budoucnosti nebo přežitek upadající do zapomění není zcela možné rozhodnout. Nejenom Matouš Vinš předpokládá, že po odeznění koronavirové pandemie dojde k velkému rozmachu digitálního nomádství po celém světě, jelikož jak zaměstnanci, tak hlavně zaměstnavatelé v mnoha případech zjistili, že nepotřebují mít všechny své lidi najednou v kancelářích, ale že jim svěřená míra autonomie má také prokazatelně pozitivní vliv na výsledky firmy a spokojenost jejich zaměstnanců. [1] Označovat digitální nomádství jako mrtví trend by tak bylo jistě pošetilé, pouze možná opadl zájem široké veřejnosti o idealizované příběhy lidí pracujících nezávisle na své zeměpisné poloze.
Použité zdroje
[1] VINŠ, M. Blok expertů: Digitální nomádství (přednáška) online: Masarykova univerzita, 8. 4. 2021
[2] OLGA, Hannonen. In search of a digital nomad: defining the phenomenon. Information Technology [online]. 2020, 22(3), 335–353 [cit. 2021–04–09]. ISSN 10983058. Dostupné z: doi:10.1007/s40558–020–00177-z
[3] VON ZUMBUSCH, Jennifer Sin Hung a Lidija LALICIC. The role of co-living spaces in digital nomads’ well-being. Information Technology [online]. 2020, 22(3), 439–453 [cit. 2021–04–09]. ISSN 10983058. Dostupné z: doi:10.1007/s40558–020–00182–2
[4] ROSULEK, Martin, 2011. Práce na dálku. DigitálníNomádství.cz [online]. 2020 [cit. 2021–04–09]. Dostupné z: https://digitalninomadstvi.cz/prace-na-dalku/
