Digitální portfolio: nezbytnost pro studenta 21. století?
Zatím co v zahraničí je využívání portfolií v oblasti vzdělávání poměrně rozšířené, v českém školství si své místo teprve vydobývá. Přesto se roli portfolia ve výuce v posledních letech dostává více pozornosti napříč všemi stupni vzdělávání, vznikají souhrnné metodiky usnadňující pedagogům vstup do — v některých případech — neprobádaných vod založení a práce s žákovskými portfolii.[1] Žákovské portfolio lze definovat jako uspořádaný a komentovaný soubor vybraných materiálů, vznikajících během učení žáků. Není cílem učení žáků, ale prostředkem k němu.[2] Pro žáka, či studenta (přece jen se s portfolii můžeme setkat také na vysoké škole, studenti KISKu jsou toho živým důkazem) jsou tedy významné zejména aktivity, kterými při tvorbě portfolia a práci s ním prochází: především sbírání, třídění, průběžné reflektování a sebehodnocení, sdílení, prezentování a obhajování.[2]
Proč právě digitální portfolio…
Samotné portfolio může mít vícero podob, z hlediska formy lze mluvit o papírovém, nebo digitálním portfoliu — e-portfoliu. E-portfolio je v kontextu pedagogiky produktem studenta, sbírkou digitálních artefaktů vyjadřujících jeho zkušenosti, úspěchy a učení.[3] Proč by tedy měl pedagog, či samotný student (ve chvíli, kdy je volba formy zcela na jeho uvážení) dát přednost právě digitální podobě?
Vezeme-li v úvahu charakter dnešní společnosti, odpověď se přímo nabízí. Tvorba a zpracovávání e-portfolia umožní studentovi rozvoj a posílení řady digitálních kompetencí, nezbytných pro současný trh práce. Zároveň je tato varianta šetrná k přírodě: není třeba tisknout certifikáty, nebo fotografie a přispívat ke spotřebě papíru. Rovněž může být cenově dostupnější — za určitých okolností — a prostorově méně náročná. Jednoznačným plus je také jednoduší přenositelnost a sdílení portfolia, prostřednictvím jednoho odkazu se student vyhne zátěží pohybového ústrojí.[4] Nejeden výzkum také poukazuje na zvýšení atraktivity výuky v očích studentů, při zapojení digitálních technologií. Nutno také podotknout, že pro studenty ze sociálně-kulturně znevýhodněného prostředí může být využití ICT k tvorbě portfolia příležitostí ke kompenzaci nedostatečného přístupu k digitálním technologiím v domácím prostředí.[5]
…a k čemu slouží?
E-portfolio lze využít k řadě účelů — a to nejen v kontextu formálního, ale také celoživotního učení. Dle britské neziskové organizace JISC, zabývající se významem e-portfolií dlouhodobě, se jedná především o[3]:
· Poskytnutí důkazů na podporu žádosti o zaměstnání nebo přihlášce k dalšímu studiu. Plně nabytým portfoliem může člověk oslnit jak u pohovoru, tak přijímacího řízení. Zaměstnavatel nalezne přehledně vše na jednom místě.
· Poskytnutí bezprostředního obrazu o úspěších a potřebách studentů při přechodu do nového prostředí. E-portfolio lze využít pro podporu při procesu přechodu, např. ze základní na střední školu — umožňuje jak studentovi, tak učiteli pohled na jedincův dosavadní průchod studiem a jeho zhodnocení vzhledem k nárokům nového prostředí. S čím se student již setkal, co pro něj bude naopak novinkou? Na co je třeba se zaměřit, kde lze počítat se solidní vědomostní základnou?
· Podporu procesu učení prostřednictvím reflexe, diskuse a formativního hodnocení.
· Podporu a prokázání snahy a dosažení osobních nebo profesních kompetencí. Význam e-portfolia není omezen hranicemi formálního vzdělávání, naopak může jedinci sloužit jako nástroj pro plánování a kontrolu jeho osobního a profesního rozvoje v kontextu celoživotního učení.
Kde se skrývá zádrhel?
I přes výše uvedené klady má koncept e-portfolií svá problémová místa, jak na straně studentů, tak pedagogů. Stejně jako v případě začlenění jakýchkoliv ICT do výuky mohou být případnou bariérou digitální kompetence samotného vyučujícího (reálná či vnímaná úroveň), či jeho celistvý postoj k technologiím. Ze strany studentů je nutno brát v potaz jejich technologické zázemí v prostředí domova.[4] Pokud je po studentovi vyžadována práce na portfoliu mimo výuku a škola pro ni nenabízí technologické zázemí — např. otevřená počítačová učebna — může se student s jinak omezeným přístupem k technologiím či internetu, dostat do nepříjemné situace, zdůrazňující jeho sociální zranitelnost a rozevírající pomyslné „nůžky společnosti“. Svědčí o tom i tematická zpráva České školní inspekce, Vzdělávání na dálku v základních a středních školách.[6] V době distanční výuky, silně závislé na technologiích, byly školy v podobných případech nuceny zapojit žáky bez přístupu k technologiím/internetu do výuky alternativními způsoby (fyzické předávání úkolů, tisk a vložení úkolů a pracovních listů do poštovních schránek…). I přesto však zhruba u 9 500 žáků ZŠ a SŠ nebylo vzdělávání v době distanční výuky nijak realizováno.[6] Pokud tedy vzdělávací instituce po žákovi požaduje práci na e-portfoliu mimo výuku, měla by mu k této činnosti poskytnout zázemí.
[1] Portfolio dovedností žáka jako nástroj lepšího vstupu absolventů na trh práce [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2019 [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/projekty/mov/co-se-zak-naucil-na-praxi-prozradi-portfolio-zaka
[2] TOMKOVÁ, Anna. Žákovské portfolio a jeho cíle v primární škole. Metodický portál RVP.CZ [online]. Národní pedagogický institut České republiky, 03.08. 2007n. l. [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/1543/ZAKOVSKE-PORTFOLIO-A-JEHO-CILE-V-PRIMARNI-SKOLE.html/
[3]Effective Practice with e-Portfolios: Supporting 21st century learning [online]. JISC, 2008 [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: https://www.webarchive.org.uk/wayback/archive/20140613220103/http://www.jisc.ac.uk/media/documents/publications/effectivepracticeeportfolios.pdf, str. 6–8
[4] ČERNÝ, Michal. Práce s digitálním portfoliem jako součást efektivního procesu učení. Metodický portál RVP.CZ [online]. Národní pedagogický institut České republiky, 15. 3. 2016 [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/20735/prace-s-digitalnim-portfoliem-jako-soucast-efektivniho-procesu-uceni.html/
[5] GAJZLEROVÁ, Lenka. Multimediální technologie a jejich využití u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v inkluzivním prostředí školy. 2015. ISBN 9788021081093.
[6] PAVLAS, Tomáš, Dana PRAŽÁKOVÁ, Tomáš ZATLOUKAL, et al. Vzdělávání na dálku v základních a středních školách: Tematická zpráva [online]. Česká školní inspekce, 2020 [cit. 2021–4–25]. Dostupné z: https://www.csicr.cz/cz/Aktuality/Tematicka-zprava-Vzdelavani-na-dalku-v-ZS-a-SS
