Digitální propast — úskalí informační společnosti

Informační společnost spolu s příchodem internetu umožňuje jedinci se celkem jednoduše dostat k dosud nevídanému množství informací. Teoreticky by se dalo říci, že informační společnost vyváří pro všechny stejně dostupné podmínky k získávání vědomostí. Je tomu však skutečně tak?

Pokud se v dnešní době základní společenské procesy organizují kolem internetu, je rozdíl mezi připojením a nepřipojením automaticky rozdílem mezi společenskou inkluzí a exkluzí. Tento zdroj sociální nerovnosti, pramenící z nesamozřejmosti způsobu, jakým se neustále bující ICT rozšiřují do každodenního života po celém světě, označujeme jako digitální propast.

Na jedné straně tedy máme uživatele počítačových sítí, kteří disponují větším objemem přesnějších informací, jsou více zapojeni do dění ve společnosti a jako zaměstnanci dosahují vyššího finančního ohodnocení. Na straně druhé pak jedince, kteří z nejrůznějších důvodů uživateli nejsou — ti pak zažívají sociální izolaci až bídu. Proběhlé výzkumy ukazují, že sociální nerovnost pocházející z digitální propasti byla dříve podmíněna příjmem, vzděláním, etnicitou, věkem, pohlavím a místem bydliště — patrné byly rozdíly mezi městy a venkovem. Dá se říci, že postupem času se do jisté míry podařilo vymýtit několik zdrojů nerovnosti, nyní zůstává hlavním rozdělovatelem hodnota příjmu a dosažené vzdělání.

Právě vzdělávání by tedy mohlo být odpovědí na tento společenský problém. Internet však vyžaduje proměnu celého procesu učení a zdá se, že vzdělávací systémy na to nejsou připraveny. S digitální propastí je totiž spojeno několik vlastností. Podívejme se na dva příklady.

Digitální propast se opakovaně rozevírá. ICT inovace se nešíří sociálním prostorem se stejnou rychlostí, ale jsou postupně osvojovány různými segmenty populace. A další inovace se rozvíjí tak rychle, že pronikání nové inovace nebo technologie začíná v době, kdy rozšíření předchozí technologie ještě ani zdaleka není dokončeno. Na tuto rychlost jednotné vzdělávací programy nedokážou reagovat.

Další vlastností, která ztěžuje snahu formálního vzdělávání v kompetencích potřebných pro snižování digitální propasti, je existence rozdílů mezi tzv. digitálními domorodci a digitálními imigranty. Mladší generace, které s moderními technologiemi a internetem žijí celý svůj život, je ovládají a používají úplně jinak, než digitální imigranti neboli lidé, které tato informační revoluce zasáhla až v průběhu života. Ve vzdělávacím procesu pak může docházet k nepochopení mezi domorodci a imigranty, a s tím spojené neefektivitě.

Celé toto nám může připadat jako abstraktní problém, který se nás osobně příliš nedotýká a máme ho spojený třeba s nějakými vyloučenými oblastmi, zeměmi třetího světa bez připojení k internetu apod. Absence počítačů a internetového připojení bývá někdy označována jako první digitální propast. Zde mluvíme spíše o tzv. druhé informační propasti, která vzniká v důsledku neefektivního využívání ICT ve prospěch zlepšení kvality svého života. Takže pokud se zamyslíme, projevy digitální propasti může pozorovat ve svém okolí každý z nás. Stačí si představit, o jaké možnosti je připravena třeba naše babička bez počítače nebo žáci, kteří nejsou nijak vzděláváni v informační a digitální gramotnosti.

ZDROJE:

LUPAČ, Petr. Za hranice digitální propasti: nerovnost v informační společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2015. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978–80–7419–231–9.