Digitální propast jakožto riziko informační společnosti

Digitální propast v České republice

Informační a komunikační technologie (ICT) začaly v posledních letech výrazně ovlivňovat fungování celé společnosti. V důsledku tohoto nepřetrvávajícího rozvoje se začaly prohlubovat rozdíly mezi tím, jak profitu moderních technologických prostředků využívají jednotlivci, organizace či i samotné země. Tyto rozdíly jsou globálně označovány jako „digitální propast,“ neboli „digital divide“ či „digital gap“.

Definice digitální propasti se napříč literaturou liší. Některé zdroje považují digitální propast za propast mezi těmi, kteří mají přístup k internetu a počítači a mezi těmi, kteří tento přístup nemají, zatímco například Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015 až 2020 hovoří i o tzv. digitální gramotnosti, kterou je třeba pro překonání digitální propasti mít na patřičné úrovni.

Zaměřím se na statistiku, která se týká připojení k internetu v domácnostech a jejíž procento se rok od roku zvyšuje. Zatímco v roce 2011 mělo přístup k internetu přibližně 60 % domácností, v roce 2016 jej mělo již 76 %. Skupiny, které jsou v tomto směru nejvíce ohroženy, jsou senioři a sociálně a ekonomicky slabší skupiny obyvatel.

Problém digitální propasti není však výhradou České republiky. Naopak v porovnání s ostatními státy Evropské unie na tom není Česká republika příliš špatně. V roce 2015 činil Evropský průměr necelých 80 %, což není od statistiky České republiky z roku 2016 příliš daleko.

Podíl domácností s internetem v zemích EU v letech 2006 až 2015

Velké zásluhy v tomto ohledu mají knihovny poskytující veřejné knihovnické a informační služby, které nabízí všem bez rozdílu bezplatný přístup k internetu a podílí se tak na odstranění digitální propasti v přístupu obyvatel České republiky k internetu.

Bezpochybně je také zajímavé, že dle statistiky Eurostatu internet v České republice doposud nikdy v životě nepoužilo 13 % lidí.

Kolik lidí v Evropě nikdy nepoužilo internet