Digitální stopa, pocit anonymity
Pocit anonymity v kyberprostoru nabourává fakt, že uživatel internetu za sebou zanechává digitální stopu. Jsou to informace, které za sebou zanecháváme např. běžným prohlížením internetu, čtením novin, komentováním článků nebo nakupováním. Michal Černý píše o digitální stopě jako o informaci, kterou můžeme zpětně vyhledat. Rozděluje je na tři základní kategorie:
● Veřejné — jedná se o snadno vyhledatelné informace, které můžeme najít Googlem. Tedy informace, které jsou zaindexované a zcela nechráněné.
● Polo-veřejné — informace ke kterým má přístup jen určitý okruh lidí. Profily a příspěvky na sociálních sítích, historie chatu a zpráv, úřední údaje.
● Neveřejné — technické záznamy, které za sebou pasivně zanecháváme. IP adresy, vyhledávané výrazy na internetu, cookies, poskytovatel, čas připojení a lokace.
S ohledem na útočníky, kteří se pohybují na sociálních sítích, tak můžeme vidět, že především využívají veřejné a polo-veřejné informace pro útok. Neveřejné informace, jak uvádí Černý, pak jen dokumentují a sledují jejich jednání. Všechny tyto informace pak slouží jako zdroj či výživná půda pro zrod kyberkriminality. Útočník snadno může vyhledat a následně zneužít informace v podobě krádeže osobních údajů (údaje kreditních karet, rodné číslo, e-mailová adresa, hesla), kyberšikaně, kyberstalkingu, ale i jako zdroj pro personalisty a reklamu. Rozdíl mezi aktivní (veřejnou a polo-veřejnou) a pasivní (neveřejnou) digitální stopou je především ten, že nad vznikem pasivní stopy nemáme žádnou správu a prakticky ani kontrolu.
Riziko můžeme samozřejmě minimalizovat, používáním proxy serverů, pluginů v prohlížečích a mazáním cookies, avšak nejde jej zcela eliminovat, pokud bychom se nechtěli vzdát úplně aktivity v kyberprostoru a na internetu. Záleží tedy na uživateli, jak bude své aktivní stopy kontrolovat a co bude zveřejňovat. Digitální stopy jsou si vědomi právě často i útočníci a pachatelé na internetu. To komentuje Kuchařík, vedoucí Odboru pro potírání informační kriminality, který uvádí: „Někteří pachatelé nejsou vybaveni technickými znalostmi a myslí si, že internet je anonymní prostředí, což ale není pravda. Ty chytíme celkem snadno. Na druhou stranu existuje i velká skupina, která s tím počítá a velice dobře ví, jak za sebou zamést stopy.”
V komunikaci na sociálních sítích si proto musíme uvědomit, že za sebou zanecháváme digitální stopu také. Veškeré aktivity a procházení službou se monitorují a snadno tak můžeme být konfrontováni se svým chováním a aktivitami na těchto službách, ať už v podobě různých blokací nebo hůře, můžou být tyto informace zneužity proti nám.
Jak už jsem zmínil výše, nemusí být digitální stopa ornou půdou pouze pro útočníky. V reklamě například funguje retargeting. Určitě to znáte. Hledáte nový telefon, projdete si pár zajímavých modelů a nevybrali jste si. Druhý den máte všechny kanály zahlcené inzeráty právě na jeden z modelů, který jste si předchozí den prohlíželi. A to díky digitální stopě, kterou jste za sebou zanechali. Reklamní kampaň pak na vás cílí na všech dostupných platformách, aby jste si daný model telefonu koupili.
I používání anonymního režimu v Google Chrome za sebou zanechává IP adresu, rozlišení prohlížeče, nové cookies a další technické údaje. Kdo o nás tedy ví úplně vše? Váš telefon, laptop nebo chytré hodinky. Kdo má kontrolu nad těmito údaji? Váš mobilní operátor, poskytovatel internetu, poskytovatel služby. Kdo na internetu ví o mé aktivitě? Poskytovatel internetu, který sám nahlašuje policii podezřelou aktivitu na internetu.
Na závěr si dovolím představit zajímavé video, které ukazuje, jak se digitální stopy na sociální síti dají snadno zneužít. Věštec, který o vás ví téměř vše.
