Digitální stopa — rozum a cit v online prostředí

Vojta Čermák
EDTECH KISK
Published in
4 min readMay 13, 2020

Dnešní svět je značně propojený po všech stránkách. Tento fakt si můžeme ilustrovat na již probrané problematice týkající se konektivismu[1], ale také na dnešní celkové situaci. Nacházíme se v uvolňující se fázi karantény, která mnohé z nás uzavřela do svých příbytků a snížila osobní kontakt s dalšími lidmi na nutné minimum. A stále jsme schopni udržet si práci, studovat, komunikovat s dalšími jedinci, apod. Pouze se naše životy více zaměřily na jinou formu realizace obvyklých činností, aby bylo možné je realizovat online prostředky. Tedy jsme se z našeho „reálného“ světa částečně více zaměřily do světa „virtuálního“, na internetu.

Je však třeba si uvědomit, že principy obou „realit“ zůstávají obdobné. Při běžném osobním jednání naše činy za sebou nechávají vliv a následky nejen na nás, ale i na naše okolí. V online světě je tomu také tak, pouze forma těchto šlépějí se liší. A jaké stopy zde mám na mysli? V prvé řadě obsah, který sami sdílíme na libovolné online platformě. I tento odevzdaný úkol, byť jeho váha by neměla být pro můj celkový život nijak zásadní, mi může přivést úspěch jeho splněním, avšak také komplikace. To si můžeme představit tím způsobem, že bych zde třeba nesouhlasil s názorem libovolného vyučujícího a tento svůj nesouhlas bych projevil až impertinentními výrazy směřujícími na jeho osobu, nikoliv na jeho názory. Díky takovému nesmyslnému vlastnímu jednání bych si mohl nechat zdeformovat náhled daného pedagoga na mou osobu, což by mohlo mít vliv na jeho ochotu vyjít mi vstříc, pokud bych potřeboval libovolný ústupek (třeba odevzdat úkol o jeden den později). To by mohlo ovlivnit míru úspěšnosti absolvování daného předmětu, případně celého studia či dokonce nástup do zaměstnání, které by záviselo na dokončení mého studia. Akce a reakce, tento princip[2] funguje stále — a právě stopy vedoucí k libovolné akci jsou v online světě velmi dobře dostupné a dohledatelné.

Výše jsme si nastínili poměrně extrémní příklad reakce na online realizovanou akci. Jaké jsou ale další odezvy, se kterými se můžeme setkat poměrně běžně? Klasickým příkladem bývají nečekané otázky při vstupním pohovoru do zaměstnání či jeho celý neúspěch právě kvůli nějakému našemu dřívějšímu vyjádření. Může být totiž potenciálním zaměstnavatelem pochopeno negativně — ať už vzhledem k požadovaným vlastnostem kandidáta (kterým asi nepřispějí pravidelné opilecké fotografie na sociálních sítích) anebo směrem k jeho předpokládanému vztahu k firmě (pokud třeba někde publikuje článek, který oficiálně dehonestuje jeho dřívějšího zaměstnavatele). Z domácího prostředí si následně uveďme situace, kdy Vaše lepší polovička objeví Vaši komunikaci s osobou, o jejíž existenci neměla vědět. Podobně jako v pracovním příkladu zde riskujeme ztrátu vztahu i celkového přístupu k informovanému subjektu J .

Co proti tomu můžeme udělat? Extrémní cestou zde může být vyhýbat se online komunikaci, nevyužívat všudypřítomné sociální sítě, apod., a celkový online kontakt minimalizovat. Osobně se však nedomnívám, že je tohle rozhodnutí zcela vhodné. Doba se postupně globalizuje, práce s online prostředky se stala standardem, který nabízí nové možnosti. Mohli bychom se tedy díky tomuto přístupu ocitnout v určité izolaci oproti zbytku lidstva. A naprosto si nedovedu představit, jakým způsobem by bylo možné fungovat v časech, jako je dosavadní karanténa.

Být schopen zdravé úvahy a kritického posouzení potenciálního vlivu mé komunikace na vlastní budoucnost. To je podle mne ideální možností, jakým způsobem se pokusit najít rovnovážný postoj k využívání libovolných online nástrojů. Pokud chceme využívat komfortu, který nám dnešní online doba přináší, těmto prostředkům se nevyhneme. Můžeme se je však naučit využívat rozumně. A právě vhodná míra jejich využívání včetně znalostí souvisejících nastavení např. dosahu daného příspěvku, může zajistit vhodně koncipovanou digitální stopu, kterou za sebou na internetu zanecháváme. Je třeba si uvědomit, že každé naše jednání v online prostoru je zaznamenáváno a je možné si jej dohledat. Tvoří naši osobní pověst či značku, podle které nás mohou posuzovat jedinci, kteří nás neznají osobně. Příkladem mohou být právě personalisté v rámci posuzování, zda jste vhodným kandidátem pro zvolenou práci. Je tedy třeba vždy uvažovat, jaké potenciální důsledky může mít každá naše akce v online prostoru — a pokud zjistíme, že negativní, raději se jí vyvarovat.

Obrázek 1: Aplikace na předpověď následků zveřejňování online příspěvků v seriálu Simpsonovi[3]

Existuje samozřejmě řada nástrojů, které nám mohou pomoci s tvorbou vlastní digitální stopy. Nejdříve si pravděpodobně vybavíme možnosti ochrany soukromí z pohledu GDPR, možnost odmítnout propojení jména s nelichotivým příspěvkem či úpravu možnosti zobrazení daného příspěvku. Kromě toho se však můžeme setkat i se specializovanými prohlížeči[4], možností anonymizovat se pomocí libovolné VPN služby[5], apod.

Celkově však doporučuji jednoduchou úvahu. Stojí Vám daná vypjatější reakce v online prostředí za risk případných negativních odezev z míst, které ani nepředpokládáte? Máte vhodně nastavené prostředí, aby informace nepronikla do míst, kam nebyla určena? A není Vás případně jednoduše možné identifikovat dle běžně dostupných údajů? Pokud jste si ve všech případech odpověděli „Ano“, nemusíte pravděpodobně váhat se zveřejněním plánovaného příspěvku.

[1] SIEMENS, 2005

[2] Třetí Newtonův pohybový zákon, 2020

[3] Simpsonovi, 2016

[4] History, 2020

[5] Co je VPN a jak funguje?, 2019

Zdroje

--

--