Digitální stopy učitele aneb jak se (ne)prezentovat v online světě

Raději chatujeme, než mluvíme, ale při online spojení jsme mnohem zranitelnější. Často jsme všudypřítomností online komunikací tak zahlceni, že o nich nepřemýšlíme tím kritickým pohledem, který by nám skrytě umožňoval zmáčknout červené alarmující tlačítko před hrozbou veřejného úniku nevhodných či identicky nesourodých celků. Přitom téměř jakýkoli čas strávený mimo živoucí realitu je pro formování digitálních informací zásadní. Při pohybu na internetu a v souladu s využíváním jeho zprostředkovaných služeb totiž vznikají nespočty různorodých informací, které po sobě zanecháváme v rámci úmyslného i pasivního jednání. Může se jednat o příspěvky na sociálních sítích, publikační činnost, logy webů, které jsme navštívili či třeba o historii záznamů předchozích činností.[1] Zkrátka, vytváříme data, která mohou být v jakémkoli případě nebezpečná v kontextu svého osobního i profesního renomé. A na pověsti záleží. Protože pokud si nedokážeme obhájit svoje digitální chování a s ním spojenou vizitku digitální identity, kdopak jsme? A jak budeme chránit pověst svých zaměstnavatelů a jiných aktérů?

Nedávný technologický pokrok ovlivnil téměř každou oblast našeho života; způsob, jakým spolu mluvíme, pracujeme a učíme se. Technologie tu však nejsou ještě natolik dlouho, abychom je dokázali plně usměrňovat a ovlivňovat — z pohledu digitálního prostředí budeme za relativně „bezplatné“ využívání služeb neustále plátci soukromí.[2] Nicméně, měli bychom alespoň využít maximální potenciál pro užití technologií v kontextu budování si svého digitálního já ku našemu prospěchu. Obzvláště pedagogové mají obrovskou odpovědnost za utváření života jednotlivce, poněvadž sdílí abstraktní pozici sociálních reformátorů a odpovědnost za rekonstrukci celé společnosti.[3] Jakožto hlavní facilitátoři učení by měli z prvních řad usilovat o formování „digitálního self“, protože i to patří k nejžádanější kompetenci současnosti — digitální gramotnosti. Jak by se tedy měl pedagog účelně prezentovat na internetu? A do jaké míry ovlivňují online informace profesní vizitku? Na obě otázky poskytne dnešní text odpověď.

O digitálních stopách

„Digitální stopa označuje informace a data, která lidé generují prostřednictvím účelové akce nebo pasivního záznamu, když jsou online.“[4] V praxi to znamená, že téměř každé kliknutí zanechává otisky v podobě souboru informací, jež jsou důsledkem chtěných či nechtěných aktivit na webu. Cílevědomé aktivity se označují jako digitální stopy vědomé, do kterých patří běžné činnosti spojené s publikační fází či utvářením vlastního profilu na sociálních sítích. Právě sociální sítě jsou ve znázornění digitální cesty nepochybně experty, o uživatelích mají velice dobrý přehled a mohou často znát více podrobností o jejich preferencích či vzorcích chování než samotní rodinní příslušnici dotyčného, či dokonce než uživatel osobně.[5] Získaná data využívají především k personalizačním účelům v rámci zisku atraktivnějšího obsahu šitého na míru pro každého, jehož důsledkem je delší setrvání na konkrétní sociální síti. Smluvní podmínky sociálních sítí však nezaručují bezpečné nakládání s daty. Spíše naopak podněcují k archivacím, které neposkytují člověku stabilitu při trvalém smazání informací, neboť se souvislosti vždy mohou obnovit či objevit z jiného zdroje. Proto je žádoucí ihned z prvopočátku zvažovat vhodnost sdílnosti konkrétních příspěvků/interakcí či eliminovat jejich výskyt ve veřejném prostranství co nejdříve. Za obecné rady se jeví především nastavení účelovosti konkrétní sociální sítě a vymezení separátního profesního a osobního profilu v rámci působnosti na odlišných komunikačních kanálech.[6]

Do druhého typu digitální stopy se řadí nevědomé interakce, které jsou častokrát spojeny se záznamy protokolové komunikace. Jedná se o neovlivnitelnou digitální stopu, kterou bez anonymizačních metod nelze nijak účelně regulovat, a ačkoli nalezneme pár rad (např. zablokování cookies), ty nejsou většinou dlouhodobě udržitelné a efektivní.[7] Pro účely tohoto článku bude proto pozornost soustředěna výhradně na stopy vědomé, jelikož se jedná o výstupy, které vlastním jménem zveřejňujeme a samy se staráme o jejich přízvisko „nezapomenutelných a archivovaných informací“. Budování záměrného vytváření a udržování online přítomnosti pro prezentaci úspěchů, dovedností, identity a zájmů jednotlivce se nazývá kurátorstvím. Kurátorství je považováno za základní kompetenci pro online přítomnost, zahrnující posouzení toho, co je soukromé a co je vhodné pro veřejnou osobu. Z pedagogického hlediska je kurátorství hlavním činným faktorem ovlivňující zaměstnanost a kariérní rozvoj, neboť učitel je povoláním s velkou širokou působností. [8]

Informace na internetu ovlivňují pracovní trh

„Dny, kdy jsme byli schopni oddělit naše osobní životy od těch profesních jsou u konce.“[9]

Digitální stopy, jako snadno dosažitelný zdroj informací o naší osobě, jsou daleko mocnějším nástrojem pro pracovní příležitosti ve srovnání s obvyklými životopisnými spisy a motivačními dopisy. Na zjištění digitální stopy poslouží jakýkoliv vyhledávač, který zobrazí vlastní webovou prezentaci různých formátů (webové stránky, novinové články, uživatelské profily sociálních sítí apod.). Nemít digitální stopu může být v tomto kontextu stejně závažné jako mít ji špatně spravovanou, protože při dnešní technologické pokrokovosti je normou zapojení se do děje pohledem aktéra.

Analýza historických dat milionů uchazečů o zaměstnání pomáhá zaměstnavatelům předpovědět pravděpodobnost, zda bude daný kandidát ten nejlepší z možných. Je založena na komparaci profesních drah, charakteristik osobnosti a kvalifikovanosti podobných, dříve ceněných zaměstnanců.[10] K roku 2016 skýtalo 55 % organizací podobnou politiku pro oslovování kandidátů a potenciálních zaměstnanců, nebo alespoň mělo promyšlený tento hodnotící krok do implementace pracovního pohovoru.[11] Praktickým příkladem slouží nezisková organizace EDUIn, která využívá veřejně dostupné zdroje pro analýzu podnětných informací na profesní i osobní úrovni jednotlivce. Předpokládá se obohacení uživatelského CV, včetně dobrovolnické činnosti související s charakterem a ideovým rozpoložením kandidáta. Analyzují veškeré neobvyklosti, plynoucí i se způsobem komunikace na sociálních sítích, vyjadřování politických názorů či členství v digitálních uskupeních (např. skupiny při sociální síti Facebook). Jedná se o dedukci přejatých názorů a zhodnocení emoční stability či lability uživatele. [12]

Zda je to moc? Možná ano. Z praktického hlediska mi to však dává jasný smysl, protože dochází k redukci kandidátů již před samotným pracovním pohovorem. Když se nad tím zamyslím, nikdo by nechtěl na vedoucí pozici osobu, která neumí zacházet s penězi (Centrální evidence exekucí ČR), osobu, která již podniká (živnostenský rejstřík) či politicky kontroverzního člověka se špatnou pracovní morálkou. Osobně se přikláním k názoru, že redukce veřejných informací digitálních domorodců a přistěhovalců je základní kompetencí a nutností související s vlastním citem posouzení vhodnosti. Já sama bych tento výběrový proces nezačala jinak.

Řízení osobní značky pohledem pedagoga

Učitelství je velmi ušlechtilá profese, která formuje charakter, kalibr a budoucnost jednotlivce. [13] Učitel je páteří společnosti, který prostřednictvím svých digitálních stop může reflektovat žákům příklad harmonického souladu slévání reálné a digitální identity. Digitální stopa učitele je tedy o trochu jiných zásadách, tkvících převážně ve faktorech sdílnosti a dosahu. Vzdělávací odkaz digitální stopy učitele by měl zrcadlit kvalitu, profesionalitu, znalosti, ale i preciznost na úrovni nadčasového vzdělávání.[14] Pokud tomu dříve tak nebylo, tak nyní všechna slova platí dvakrát tolik, jelikož pandemická situace zavedla snad každého učitele do světa digitálních technologií a jeho příslušných nástrojů.[15] Učitelé na sebe museli nechávat patřičné virtuální odkazy či budovat nové digitální výstupy, které při stavovém řádku budou ve většině případech dohledatelné. Už není cesty zpět a v pozici učitele nelze tyto faktory ani z periferie budoucnosti ignorovat, jelikož už byly jednou vytvořeny. Učitel je tak současným aktivním podílníkem internetového prostoru, který by se měl snažit o propojení existence online obrazu se svojí skutečnou osobností.

V zásadě lze říci, že se pedagog snaží v rámci svého profesního působení o rozvoj pozitivní digitální stopy na úrovni kurátorské role. Jinými slovy, pokouší se vydobýt svoji kvalifikovanou pověst self-brandingu — vlastní osobní značky. Osobní značka typicky znázorňuje úspěchy, zájmy a dovednosti. Více než o obchodní charakter učiteli záleží na vytvoření „dobrého dojmu osobnosti“, který podněcuje vznik nových kontaktů a možnosti zvýšení kariérního růstu či dosahu.[16] V souvislosti s dynamickou změnou pracovního trhu je důležité mluvit o současných kompetencích, dění a náplni práce, kterému akcentuje přístup „Ukaž, co děláš!“[17], protože jak řekl Honoré de Balzac:

„Největším problémem, který musí umělec vyřešit, je jak zařídit, aby si ho všimli.”

Pedagog jako tvůrce záměrné digitální sebeprezentace

Předchůdcem nejen pedagogických digitálních artefaktů byla tvorba blogu za účelem reflektivního mapování činností a vzniku platformy pro zveřejňování domácích úkolů, projektů, žádostí o pomoc, sdílení zdrojů atd. Ačkoli se blogování může jevit jako aktivita čistě amatérská a nekvalifikovaná, opak je pravdou. Blogování je jednou z profesionálních činností, které vyžaduje schopnosti čtenářské a aposteriorní, včetně implementace kritického a analytického myšlení a podpory sociální interakce s ostatními.[18] Tvorba blogu znamenala v určité fázi života i mimo jiné důležitý rozměr inspirace, ze kterých se formovaly hlavní průkopníci a inovátoři, jež na denním pořádku představovali příklady dobré a špatné praxe.[19]

Současnými následovníky blogové etapy se staly upravitelné osobní profily v podobě profesního portfolia či tvorby vlastních webových stránek, které se řadí do primárních a nejpřirozenějších výstupů. Kvalitní webové stránky by bez ohledu na technickou složku a vybraného zprostředkovatele měly na úrovni pedagoga informovat širokou veřejnost o skutečnostech kým jsme, co děláme, jaké jsou naše zkušenosti, co máme v plánu a kam hloubkově směřujeme.[20] V simultánním vztahu zde tedy může v kombinaci působit personální i profesní rovina. Tyto propagační „digitální artefakty“ by měly propojovat ostatní platformy a střádat jednotně online aktivity přes vytvořené médium.[21] Nezávisle na čtenosti webových stránek se jedná o prezentační doménu, která akcentuje jednu z nevýraznějších složek digitální stopy. A to, co digitální stopa dokáže ovlivnit si nemusíme vícekrát připomínat.

Pokud pedagog skýtá zájem o vybudování především odborného pohledu a komunity za účelem vlastní zvýšené popularity či dalšího profesního rozvoje nebo sdílení výzkumů, je žádoucí uvažovat o založení účtu prostřednictvím sociální sítě LinkedIn, kde se setkávají profesionálové a diskutují o svých zájmech. Pomocí tagů a klíčových slov lze zjistit specializované oblasti každé osoby v závislosti na přidávaném a reakčním obsahu. LinkedIn se pyšní dvěma nesmírnými výhodami, a to vyjadřováním interdisciplinarity mezi další obory a rozšiřování vlastní profesní vzdělávací sítě. Sekundárnímu pozitivu odpovídá i nadstandardní zapojení do možných projektů, jelikož v rámci častých poptávek pro iniciátory projektu může figurovat třeba naše osoba. Profil na LinkedInu můžeme přirovnat k měřítku profesní kvality učitele. [22]

Jestliže působnost na LinkedInu někomu není sympatická, je záhodno k reflexi odborné roviny použít alespoň twitterový způsob komunikace, který lze dnes považovat za tradiční, ale stále efektivní řešení. Stále zde však platí pravidlo profesní odbornosti, protože rodinná prezentace není prioritním cílem celé sociální sítě.

V poslední řadě, digitální stopy učitelů nemusí vznikat dle jejich vlastní samostatné práce a chtíče, jelikož internet je kolaborativní nástroj umožňující přidružené formáty digitálních stop vyrobené od svých příbuzných, kolegů, žáků či obdivovatelů. Tyto dobrovolnické činnosti většinou informují o kombinaci profesních a osobních charakteristik, přičemž za nejvýznamnější počest můžeme s přehledem zmínit encyklopedické heslo při Wikipedii. Jestliže je učitel opravdovou celebritou, s dopadem sahajícím za hranice školy, města, regionu, či dokonce státu, heslo v ní má již po většinu případů vytvořené.[23] Čím větší osobností je, tím rozsáhlejší a kontextově významný článek z pravidla skýtá. Možná by vás prvotně nenapadlo wikipedické heslo v souvislosti s pedagogickou činností, ale proč ne? Tak jako se obracíme na vynálezce či držitele významných cen, i pedagogové mohou formovat významné inovace či přicházet na nové teorie v okruhu školního prostředí nebo výzkumné činnosti různého typu.

Domnívám se, že pedagog by měl své vědomostní brány otevřít i daleko přes hranici školy, a to převážně pro tvorbu personálních komunit, veřejných známostí a zvýšené povědomosti o sobě samým. Publikací či jinou interakcí v učitelských portálech může poměrně jednoduše nabývat svého renomé jako způsobu sebeprezentace, a protože vše spolu souvisí, může se potenciálně těšit i ze zvýšené čtenosti svých dalších textů či změny impactových čísel. Při nižších ambicích je alespoň „veřejně dostupný“ a dohledatelný pro specifické dotazy či online konzultace/třídní schůzky. Důsledkem povinné nouzové výuky se každý přesvědčil o úzké hranici mezi tradiční a distanční výukovou metodou, proto by pro ignoranci nemělo být ponecháno přílišného prostoru. Učitel formuje společnost a veřejné dění, tudíž by žádná tvorba digitálních stop neměla být velkým překvapením, nýbrž samozřejmostí. Jsem pro rozšíření vzdělanosti do online prostředí!

ZÁVĚR

Digitální stopy jsou všude kolem nás. Při jakékoliv interakci v online světě dochází k uchovávání záznamových činností či jiných výstupních dat, které ne vždy lze regulovat a ovlivnit na úrovni běžného uživatele. Informační a komunikační technologie si zkrátka nesou nevýhody v podobě „datové úplaty“ nejen pro personalizační účely. Internet neví, kdo jsme, ale ví přesně jaké kroky podnikáme a co nás zajímá. Zvláště pedagogové by měli být obezřetní na svůj způsob digitální (sebe)prezentace, jelikož je velmi pravděpodobné, že se stanou záměrnou vyhledávací jednotkou ze stran studentů, rodičů, ale i potenciálních pracovních zaměstnavatelů. Přechod do distanční výuky a nucená nouzová výuka naučila všechny částečně jiného jednání, včetně širšího propojení mezi edukační a osobní rovinou — to, co dříve zůstalo nepovšimnuté, je nyní odhaleno. Neexistují jednotné normy mezi tím, co je vhodné sdílet a jak se postavit k osobním/rodinným profilům, nicméně i v digitálním měřítku by měl být ponechán prostor pro profesní sebeprezentaci a vlastní účelný rozvoj. Od pedagoga je mnohdy očekáváno zachování odbornosti, serióznosti a jakéhosi „sterilního prostředí“, které informuje o jeho kompetencích a činnostech. Já se však ptám, je to správné? Neovlivňuje to z části problematiku digitálního wellbeingu a s tím spojené psychohygieny? Asi částečně ano. Jedno je však jisté — nesmíme podceňovat sílu digitálního prostředí a zanedbat dosah našich digitálních stop, protože nikdy nevíme, kdy nám okolnosti dají vědět o naší digitální působnosti.

[1] LUKE, A., J. SEFTON-GREEN, P. GRAHAM, D. KELLNER a J. LADWIG. Digital ethics, political economy and the curriculum: This changes everything. Handbook of Writing, Literacies and Education in Digital Culture [online]. New York: Routledge,2017, 251–262 [cit. 2022–06–07].

[2] ČERNÝ, Michal. Správa digitální identity: Ukaž, co děláš a práce nahlas. Kurz rozvoje digitálních kompetencí [online]. Brno: Masarykova univerzita, c2022 [cit. 2022–05–18]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/digicomp/komunikace-a-spoluprace/sprava-digitalni-identity

[3] HAFSAH, Jan. Teacher of 21st Century: Characteristics and Development. Research on Humanities and Social Sciences [online]. 2017, 7(9), 50–54 [cit. 2022–06–07]. ISSN 2225–0484. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/318468323_Teacher_of_21_st_Century_Characteristics_and_Development

[4] BUCHANAN, Rachel, Erica SOUTHGATE, Jill SCEVAK a Shamus SMITH. Expert insights into education for positive digital footprint development. SCAN [online]. Australia: University of Newcastle, 2018, 14 March 2018, 37(2), 1–13 [cit. 2022–06–07]. Dostupné z: doi:https://www.researchgate.net/publication/323835095

[5] ČERNÝ, Michal. Správa digitální identity: Digitální stopa a ochrana soukromí. Kurz rozvoje digitálních kompetencí [online]. Brno: Masarykova univerzita, c2022 [cit. 2022–05–18]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/digicomp/komunikace-a-spoluprace/sprava-digitalni-identity

[6] Tamtéž

[7] Digitální stopa a sociální sítě, Ondřej Caletka. In: Youtube [online]. 29.10.2018 [cit.2022–06–03]. Dostupné z: https://youtu.be/O9KMG8EcxBM. Kanál uživatele CESNET.

[8] BUCHANAN, Rachel, Erica SOUTHGATE, Jill SCEVAK a Shamus SMITH. Expert insights into education for positive digital footprint development.

[9] PETR, Ondřej. Získáte práci díky životopisu nebo díky vaší digitální stopě na webu?. Metodický portál RVP.cz [online]. Praha: Národní pedagogický institut České republiky, 23.3.2015 [cit. 2022–06–07]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/19777/ZISKATE-PRACI-DIKY-ZIVOTOPISU-NEBO-DIKY-VASI-DIGITALNI-STOPE-NA-WEBU%3F.html

[10] Tamtéž

[11] MCDONALD, P., P. THOMPSON a P. O’CONNOR. Profiling employees online: shifting publicprivate boundaries in organisational life. Human Resource Management Journal [online]. John Wiley, 2016, 5 August 2016, 26(4), 541–556 [cit. 2022–06–07]. Dostupné z: doi:10.1111/1748–8583.12121

[12] Analýza digitální stopy: užitečný prostředek pro validaci uchazečů — Miroslav Hřebecký. In: Youtube [online]. 26.5.2022 [cit.2022–06–03]. Dostupné z: https://youtu.be/KCoAAXiy-sY. Kanál uživatele EDUin.

[13] HAFSAH, Jan. Teacher of 21st Century: Characteristics and Development.

[14] MAŠEK, Jaroslav. Digitální stopa učitele: díl 1.: osobní web. Metodický portál RVP.cz [online]. Praha: Národní pedagogický institut České republiky, 11.9.2019 [cit. 2022–06–07]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/22229/DIGITALNI-STOPA-UCITELE---DIL-1.%3A-OSOBNI-WEB.html

[15] DARAZHA, Issabayeva, Rakhimzhanova LYAZZAT, Abdigapbarova ULZHARKYN, Zhiyenbayeva SAIRA a Zhumartov MANAT. Digital Competence of a Teacher in a Pandemic. 2021 9th International Conference on Information and Education Technology (ICIET) [online]. 2021, 324–328 [cit. 2022–06–07]. Dostupné z: doi:10.1109/ICIET51873.2021.9419644.

[16] ČERNÝ, Michal. Správa digitální identity: Ukaž, co děláš a práce nahlas.

[17] KLEON, Austin. Ukaž, co děláš!. Jan Melvil Publishing, 2014. ISBN 978–80–87270–92–9.

[18] HAFSAH, Jan. Teacher of 21st Century: Characteristics and Development.

[19] ČERNÝ, Michal. Správa digitální identity: Ukaž, co děláš a práce nahlas.

[20] MAŠEK, Jaroslav. Digitální stopa učitele: díl 1.: osobní web.

[21] Tamtéž

[22] MAŠEK, Jaroslav. Digitální stopa učitele: díl 2.: LinkedIn. Metodický portál RVP.cz [online]. Praha: Národní pedagogický institut České republiky, 25.9.2019 [cit. 2022–06–07]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/22238/DIGITALNI-STOPA-UCITELE---DIL-2.%3A-LINKEDIN.html

[23] MAŠEK, Jaroslav. Digitální stopa učitele: díl 3.: Wikipedie. Metodický portál RVP.cz [online]. Praha: Národní pedagogický institut České republiky, 2.10.2019 [cit. 2022–06–07]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/22249/DIGITALNI-STOPA-UCITELE---DIL-3.%3A-WIKIPEDIE.html