Digitální technologie v covidové a postcovidové výuce
Úvod
Jelikož žijeme v digitálním věku, je bezpečné říct, že nás digitální technologie obklopují v podstatě na každém kroku. Není tedy divu, že tyto technologie můžeme nalézt i ve výuce, a to na všech typech škol. O to víc, přihlédneme-li k situaci, která nastala důsledkem pandemie COVID-19.
Tato seminární práce se bude zabývat tématikou využívání digitálních technologií ve výuce po pandemii COVID-19. Mou hlavní motivací ke zkoumání tohoto tématu je ještě stále probíhající situace ohledně pandemie COVID-19, která se na výuce značně podepsala, až ji v některých ohledech nenávratně změnila. Chtěla bych zjistit, jestli tato situace nepřinesla do výuky také něco pozitivního, něco, co bychom mohli využít, nebo se z toho poučit.
Vyučování během pandemie COVID-19
Jelikož se chceme zaměřit také na digitální technologie v postcovidové výuce, musíme si nejprve přiblížit vyučování v době pandemie COVID-19.
Kvůli mimořádnému opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 10. března 2020 byla od 11. března 2020 zakázána osobní přítomnost všech žáků a studentů na základním, středním, vyšším odborném i vyšším vzdělávání, a to dle školského zákona a zákona a vysokých školách. Toto mimořádné opatření bylo vydáno kvůli nepříznivému vývoji epidemiologické situace COVID-19 způsobené novým koronavirem s označením SARS-CoV-2 v Evropě. Toto mimořádné opatření mělo za cíl zamezení šíření tohoto onemocnění na území České republiky. (Vojtěch, 2020)
Vznikla tak situace, kdy žáci nesměli být poměrně značnou část 2. pololetí školního roku 2019/20 osobně přítomni ve škole. Školy tak byly nuceny kompletně přejít na distanční formu výuky, na což však nebyly ani školy ani zákonní zástupci žáků připraveni, a tak se dopady těchto mimořádných opatření na vzdělávací proces značně podepsaly na školním roce 2020/21. Tyto dopady však nebyly pouze negativní. (Pavlas a kol., 2020b)
Školy byly tak prakticky ze dne na ten nuceny najít cestu, jak splnit svou roli a zajistit tak žákům vzdělávání i v takovýchto nestandardních podmínkách. Díky tomu byly k vyučování „na dálku“ používány právě digitální technologie, a to v různé míře. Pro každou školu byla výchozí pozice se zkušenostmi s využíváním digitálních technologií ve výuce jiná. Stejně jako se lišily zkušenosti učitelů s využíváním digitálních technologií ve výuce.
Česká školní inspekce uskutečnila mezi prvním a čtrnáctým dubnem 2020 tematické šetření, kterého se zúčastnilo 3 777 základních škol (viz tabulka níže). Šetření probíhalo pomocí řízených telefonických rozhovorů s řediteli těchto škol. Cílem bylo zjistit, jakými způsoby pojímaly školy vzdělávání „na dálku“, na co se při tomto vzdělávání zaměřovaly, jak se jim dařilo komunikovat se žáky, a hlavně s jakými překážkami se školy setkávaly a jakou pomoc potřebovaly.
Hlavní zjištění tohoto šetření byly následující: do distančního vzdělávání se zapojovala většina žáků základních i středních škol. Většinu žáků se školám dařilo do vzdělávání na dálku zapojit. I přes to jsou zde žáci, se kterými se komunikace nepodařila navázat žádným způsobem a jejich vzdělávání v době zákazu fyzické přítomnosti žáků ve škole tedy nebylo žádný způsobem realizováno. Absence online komunikace některých žáků mělo za příčinu ve většině případech chybějící ICT vybavení, nebo nedostatečné internetové připojení.
Před pandemií COVID-19 vzdělávala většina učitelů své žáky pomocí digitálních technologií na necelé pětině základních škol. Proto práce v podmínkách distančního vzdělávání byla pro většinu učitelů daleko náročnější než normálně. (Pavlas a kol., 2020a)
Distanční vzdělávání
V rámci distančního vzdělávání se většina učitelů musela naučit vyučovat na dálku. Kromě toho také museli takřka většinu své výuky přepnout do virtuálního prostředí. Z tohoto důvodu si museli učitelé zvýšit a také zlepšit své digitální dovednosti. Dále si učitelé museli vyvinout nové pedagogické postupy, které zahrnovali například práci a hodnocení studentů online.
Jelikož učitelství je v dnešní době kolaborativní a sociální profese, můžeme říct, že čerpá ze sociální a morální podpory kolegu v budově školy. Distanční vzdělávání se tedy promítlo i do tohoto aspektu života pedagoga. Učitele tato výuka tedy odřízla od běžných konverzací a interakcí s jinými učiteli, které tvoří jejich běžný školní den. (Hargreaves, 2021)
Pavlas a kol, (2020b) se zaobírají zkušenostmi a názory učitelů z doby na jaře 2020, kdy museli prakticky ze dne na den změnit způsob své pedagogické práce. Ve svém zjišťování se dotazovali celkem 602 učitelů. Jak můžeme vidět na obrázku níže, 21 % učitelů uvedlo, že ve využívání digitálních technologií vidí výrazný posun k lepšímu. Příčinou tohoto zlepšení je jednoznačně využívání digitálních technologií při distanční výuce na jaře 2020. Nejpočetnější skupina — tedy ta, která posun neuváděla — považovala své znalosti s využíváním digitálních technologií za dostačující.
Bintliff (2020) provedla se svým týmem v roce 2020 studii, která měla ukázat, jak se učitelé během distančního vzdělávání cítili. Všichni učitelé, kteří se studie účastnili uvedli, že cítí strach a obavu o svoje studenty. Měli obavy ohledně základních potřeb žáků a náročných situacích, ve kterých se žáci v průběhu pandemie nacházeli (např.: ztráta zaměstnání rodičů, zvýšená úzkost studentů, zvýšený stres rodičů). Pro učitele to tak bylo extrémně frustrující, jelikož neměli jak svým studentům pomoci. Většina učitelů tako v době pandemie cítila obavy nejen o svoje zdraví, ale hlavně o zdraví svých blízkých.
Zatímco distanční vzdělávání zvýšilo u mnoha lidí celkový respekt ve veřejné vzdělávání, učitelé museli svou práci vykonávat ve ztížených podmínkách a v mnoha případech je při práci sledovali rodiče žáků, což vytvářelo napětí, které spíše podkopalo, nežli zvýšilo jejich autoritu. (Hargreaves, 2021)
Kocman (2O21) uvádí, že výhodou distančního vzdělávání je zvýšení digitální gramotnosti nejenom učitelů, ale taky žáků, kteří jsou nuceni s technologiemi pracovat. Na druhou stranu také uvádí, že nevýhod distančního vzdělávání je daleko více, než výhod.
Distanční výuka nám tak ukázala, že bez digitálních technologií by nebyla výuka možná, současně nám ale připomněla, že kvalitní výuku dělá učitel, nikoliv technologie. (Tomková, 2022)
Postcovidová výuka
Distanční výuka byla do doby její potřeby na jaře 2020 na základních školách zcela nevyužívaná a vzhledem charakteru výuky prezenční formou i nepotřebná. Je nepochybné, že události z jara 2020 a následujících let budou historickým milníkem nejen pro lidstvo, které se muselo potýkat se situací která byla v posledním století zcela výjimečná. Neméně významným bude toto období pro školství, které kvůli pandemii onemocnění COVID-19 prodělalo rychlou a nucenou proměnu výukové formy. (Kocman, 2021)
Dopady distanční výuky se odrážejí na vzdělávacích výsledcích dětí, žáků a studentů, obzvlášť pak na jejich psychosociálním rozvoji a well-beingu. Tyto dopady můžeme pozorovat i na motivaci dětí, žáků, studentů, ale taky na motivaci učitelů a dalších zaměstnanců ve školství.
Ačkoli se instituce, které běžně vyučují tváří v tvář ve třídách nebo na univerzitách, pravděpodobně vrátí k tomuto způsobu výuky s určitou úlevou, zvláštní opatření, která zavedli během krize COVID-19, zanechají trvalou stopu. Rozšíření online vzdělávání v terciárním vzdělávání se dále zrychlí a školy se budou systematičtěji organizovat, aby se zabývaly těmi aspekty učení založeného na technologiích, které považovaly za nejužitečnější. (Daniel, 2020)
Pro nový akademický rok, který začíná v září 2020, ministerstvo školství Spojených arabských emirátů oznámilo smíšený způsob výuky, který mají přijmout univerzity po celé zemi. Většina lekcí má být poskytována digitálně a doplněna o několik lekcí více praktického rázu, které se mají konat na akademické půdě nebo během jiných forem F2F (face to face) kontaktu. Tento nový model výuky je popsán jako hybridní kampusy. Tato nově vznikající strategie kombinace digitální a F2F výuky se pro respondenty jeví jako slibná volba. Když byli respondenti dotázáni na jejich preference do budoucna, většina zvolila hybridní způsob poskytování, ne-li režim F2F. (Ashour et al., 2021)
Jak uvádí Černý (2021) o čistě prezenční formu studia má zájem jen minimum studentů. Chtějí proto, aby přednášky a semináře byly nahrávány a streamovány, což umožňuje živou interakci se studenty připojenými přes internet. Je ale evidentní, že studentům chybí sociální interakce a potkávání se se spolužáky i jinde než online.
V Americe pandemie rozpoutala vlnu inovací ve vzdělávání. Nyní je jasné, že pandemie COVID-19 nenávratně změnila vzdělávání jako takové. Některé školy vyvíjejí trvalé virtuální možnosti v očekávání, že po pandemii budou chtít některé rodiny nadále pokračovat v distančním vzdělávání svých dětí, a to dokonce i na základních školách. (Bombardieri, 2021)
Hargreaves (2021) tvrdí, že pandemie COVID-19 je největší, se kterou jsme se za posledních 100 let setkali. Vyvolala také řadu otázek o jejích přímých i nepřímých dopadech na děti a mladé dospělé. Značně ovlivnila také učitele, kteří museli zlepšit své digitální dovednosti a často dokonce vytvářet nové pedagogické postupy (např. online hodnocení). Navíc byli tito učitelé odříznuti od jinak běžných konverzací a interakcí s kolegy. Nedostávalo se jim tak sociální a morální podpory, kterou mezi sebou často sdílí v budově školy. Tyto změny v práci učitelů vedly nejen ke ztrátám, ziskům a různým transformacím, ale je očekávané, že v některých případech tyto změny budou v určité formě pokračovat i po pandemii.
Učitelé a digitální technologie
Jelikož jedním z úkolů učitele je připravit žáky na život a práci v digitální společnosti, je stěžejní, aby sám učitel byl digitálně kompetentní. Zapojit digitální technologie do výuky ovšem nemusí být tak úplně jednoduché. Je zde zásadní, aby učitel byl schopen plánovat a realizovat využití digitálních technologií ve výuce, a to v různých fázích procesu učení.
Pokud se vrátíme k distančnímu vzdělávání v rámci pandemie COVID-19, můžeme spatřit na obrázku níže, že nadpoloviční většina učitelů základních škol využívala především digitální techniku doma, a to ať už se jednalo o zapůjčené školní vybavení, nebo svoje vlastní.
Co nás ale zajímá trochu více je fakt, že na téměř všech druhých stupních základních škol a na středních školách ředitelé předpokládají využití zkušeností minimálně u jednotlivých učitelů, ale častěji u všech učitelů (viz tabulka níže). Intenzivní využívání digitální techniky při vzdělávání na dálku a její očekávané využití i v budoucnu je dozajista pozitivním zjištěním.
Závěr
Pandemie COVID-19 nám ukázala, že jednou z mála výhod takového krize je to, že nutí společnost přehodnotit aspekty této společnosti, které jsou tradičně odolné vůči veškerým změnám. Právě vzdělávání je jedním z těchto aspektů. (Louwerse et al., 2021)
Jedním z pozitivních aspektů, které přinesla pandemie COVID-19 je zvýšení dovedností pedagogů ve využívání digitálních technologií ve vzdělávání. Dalším pozitivním aspektem může být nastalá hybridní výuka, kterou začali školy (hlavně vysoké) využívat.
Seznam zdrojů
Ashour, S., El-Refae, G. A., & Zaitoun, E. A. (2021). Post-pandemic Higher Education: Perspectives from University Leaders and Educational Experts in the United Arab Emirates. Higher Education for the Future, 8(2), 219–238. https://doi.org/10.1177/23476311211007261
Bintliff, A., How COVID-19 Has Influenced Teachers’ Well-Being: A new study shows decreases in teacher well-being during the pandemic. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/ca/blog/multidimensional-aspects-adolescent-well-being/202009/how-covid-19-has-influenced-teachers-well
Bombardieri, M., Covid-19 changed education in America — permanently. Dostupné z: https://www.politico.com/news/2021/04/15/covid-changed-education-permanently-479317
Černý, M. (2021). Univerzitní vzdělávání a jeho reakce pandemii COVID-19. e-Pedagogium, 21(4), 60–71. doi: 10.5507/epd.2021.030
Daniel, S.J., (2020). Education and the COVID-19 pandemic. Prospects 49, 91–96. https://doi.org/10.1007/s11125-020-09464-3
Hargreaves, A., (2021). What the COVID-19 pandemic has taught us about teachers and teaching, FACETS. 6 (1). https://www.facetsjournal.com/doi/10.1139/facets-2021-0084
Kocman, D. (2021). Zkušenost učitelů a učitelek s distančním vzděláváním v průběhu pandemie COVID-19 na jaře 2020 [Diplomová práce, Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra občanské výchovy]. https://is.muni.cz/th/ykg4x/Diplomova_prace_-_Dalibor_Kocman.pdf
Louwerse, M., Postma, M., Horden, M., & Sluijtman, A. (2021). Rethinking Education in a Crisis: How New Is a New Common Really? The New Common. In The New Common: How the COVID-19 Pandemic Is Transforming Society (pp. 136–143). Springer. https://ebookcentral.proquest.com/lib/cuni/reader.action?docID=6523365&query=
Tomková, A. Rozhovor s Ondřejem Neumajerem o digitálních technologiích ve vzdělávání. Komenský: odborný časopis pro učitele základní školy, 146(02), 5–12. https://old.ped.muni.cz/komensky/clanky/rozhovor-s-ondrejem-neumajerem-o-digitalnich-technologiich-ve-vzdelavani
Pavlas, T., Zatloukal, T., Andrys, O., Pražáková, D., & Šlajchová, L. (2020a). Zkušenosti žáků a učitelů základních škol s distanční výukou ve 2. pololetí školního roku 2019/2020: Shrnutí vybraných zjištění a doporučení pro následující období. Česká školní inspekce. https://www.csicr.cz/Csicr/media/Prilohy/PDF_el._publikace/Tematick%c3%a9%20zpr%c3%a1vy/TZ_Zkusenosti-zaku-a-ucitelu-ZS-s-distancni-vyukou-2-pol-2019-2020.pdf
Pavlas, T., Pražáková, D., Zatloukal, T., Andrys, O., Novosák, J., Folwarczný, R., Borkovcová, I., Modráček, Z., & Chovancová, K. (2020b). Vzdělávání na dálku v základních a středních školách. Česká školní inspekce. https://www.csicr.cz/Csicr/media/Prilohy/PDF_el._publikace/Tematick%c3%a9%20zpr%c3%a1vy/Vzdelavani-na-dalku-v-ZS-a-SS-Tematicka-zprava.pdf
Vojtěch, A. (2020). Mimořádné opatření, Praha: Ministerstvo zdravotnictví. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/tiskove-centrum-mz/mimoradna-opatreni-ministerstva-zdravotnictvi-zakazuji-konani-hromadnych-akci-nad-100-osob-i-vyuku-na-skolach/
